plejtvák komentáře u knih

Hvězda severu je thriller s rychlým tempem, jehož však od podobných publikací odlišuje to, že je založený na pravdivých událostech ze Severní Korey. Pro mě bylo zajímavé srovnávání demokratických, kapitalistických Spojených států, které jsou navíc individualistickou společností, s komunistickou, centrálně plánovanou Severní Koreou, která je tradičně kolektivistickou zemí s vlivem konfuciánství. Prostředí nejméně demokratické země na světě dává pohlédnou na strašlivou komunistickou dystopii, která se v této izolované zemi vyvíjela po desetiletí.

Děj byl skvěle promyšlený a postupně jsem si v něm oblíbil všechny postavy, z nichž jsem si po celou dobu čtení snažil představit představitelku z Ameriky, která je napůl Korejka a napůl Afroameričanka. Za mě jde o nejlepší knihu vydanou v posledních pěti letech.

2 19.12.2019

Klasické maďarské drama, které bylo přeloženo do 40 jazyků. Podstatou díla je nikdy nekončící hledání společenského ideálu jako východiska problémů vzniklých v předešlém období. Každý z ideálů je stále aktuální i pro dnešní společnost. Překvapí především to, že kniha z 19. století varuje dnešního člověka také před environmentální krizí.

2 10.12.2019

"Na počátku zrodu oboru jsme jako antropologové měli spoustu velkých otázek, ale neměli jsme metodiku, jak na ně dát spolehlivou odpověď. Nyní se dostáváme do doby, kdy máme výpočetní kapacitu a nebývalé možnosti, ale jak se zdá, nezbývá nám čas a odvaha na velké otázky."

1 01.08.2023

Kniha obsahuje několik zajímavých rad k nalezení, zlepšení nebo udržení si vztahu. Jednoduše řečeno všechny způsoby lásky jsou povoleny (pokud nám partner voní a mi voníme jemu/jí), důležité je však mít respekt ke svým partnerům, mít rád/a sám/a sebe a nehledět tolik na předsudky společnosti, ve které žijeme. Nakonec všichni žijeme ve společenských bublinách. Měli bychom mít ale také na paměti, že člověk nemá hledat vztah, když je sám, ale když je na něj připraven...

1 01.12.2020

Tuto knihu jsem si plánoval přečíst mnoho let. Protože jsem ale věděl, že se v ní pojednává také o válce, dlouho jsem to odkládal. Nakonec na Rodinu Moskatovu přišla řada a výsledný dojem předčil moje očekávání.

Autor se narodil v Polsku, kde se děj také odehrává, avšak poválečné období prožil v Americe. Zdálo se mi tak, že Singerův styl kombinuje to nejlepší od spisovatelů, kteří žili v zemích sousedících s tehdejším Polskem (respektive Polsko bylo jejich součástí, jak je i v knize popisováno). Mám na mysli především Tolstého psychologii postav a rodinnou kroniku Thomase Manna. Dílo je navíc napsáno vesměs jednoduchým, nicméně výstižným jazykem. To mi zase připomínalo knihy od Hemingwaye. Protože mám všechny zmíněné autory rád, bylo to pro mě příjemné čtení. Nadto kniha čtenářům představuje běžný život chasidských Židů ve Varšavě, kde byla téměř pětina obyvatelstva židovského původu, a to před tím, než byla zcela rozbombardována.

Myslím, že by si Rodina Moskatova zasloužila, aby ji znalo více lidí. Trochu mě mrzelo, že tak dobrá kniha byla ukrytá v archivu knihovny.

1 19.01.2020

Kniha o tom, co člověk dělá, když něco dělá. Hodně jsem o této filozofii přemýšlel a zatím jsem nenarazil na žádnou, která by více objasňovala úděl každého z nás.

1 23.12.2019

Jedna z mých oblíbených knih. Naturalisticky popisuje v neobvyklém prostředí dolů surový život chudiny tehdejší doby, které chybí jen málo, aby revoltovala proti svým pánům. Zola patří k mistrům realistické prózy, tato ve mně vyvolávala silný pocit beznaděje a sympatie s hlavními postavami. S tím jsem také pociťoval vděčnost, že nemusím žít v tak otřesných podmínkách. Ke konci však kniha dává lidem také naději na spravedlivější společnost.

1 15.12.2019

Autor velmi chytrým způsobem porovnává kolektivismus, charakteristický pro Čínu, proti individualismu a pokládá si otázku, jestli může být člověk dobrý ve společnosti, která je zkažená.

1 11.12.2019

Kokoro (japonsky こころ) je neobvyklý román o Japonsku na konci 19. století. Neobvyklý je jak samotný děj, který plyne pomalu jako skutečný život, tak i dělení kapitol. Kniha je rozdělena do 3 částí a každá část do kapitol po pouhých 2 až 3 stranách. První část knihy je psána z pohledu vypravěče, kterým je bezejmenný student na univerzitě. Ten na svém letním pobytu potká muže, kterého později začne nazývat profesor (sensei), a ihned ho zaujme, přestože vlastně nic nedělá. Obě postavy se spřátelí, vypravěč také pozná profesorovu ženu a spolu s profesorem vedou hovory o každodenním životě. Postupně však začne být jasné, že profesor skrývá nějaké tajemství. V druhé části je představena rodina studenta a jeho nelehký vztah ke svým rodičům a hledání cesty životem. V poslední části profesor studentovi prozradí strašlivé tajemství, které profesora provázelo celý jeho život, čímž mu jako jediné osobě ve svém životě otevřel naplno svoje srdce.

Jedná se o realistický román, a proto zaujme popisem tehdejšího Japonska, který v knize dost převažuje. Z toho také vyplývá, že ve většině výše zmíněných kratičkých kapitol se neodehrává nic, co by děj nějak posunovalo, což může mnohé dnešní čtenáře při čtení odradit, aby pokračovali na další kapitoly. Nicméně v nejedné kapitole jsem nacházel nepopsatelnou moudrost, díky které jsem sice nezažíval radost z děje, ale zažíval jsem ji z meditativního způsobu psaní. Zajímavé také je, že některé detaily čtenáři nejsou nikdy odhaleny, jako například jména jednotlivých postav nebo obor, který student na univerzitě studuje. To ostatně vytváří prostor pro různé interpretace. Díky tomu, jak je děj pomalý, měl jsem na konci knihy pocit, že každou z postav důvěrně znám a cítím veškerou jejich bolest, která se jim v životě udála.

17.02.2022

Zajímavá kniha, která mě přiměla k zamyšlení nad mnoha věcmi. O soužití českých žen s arabskými muži jsem toho mnoho nevěděl a o únosech jejich dětí už vůbec ne. O islámu toho ledacos vím, takže mě ani tak nepřekvapuje poddajnost, kterou Arabové očekávají od svých žen, ani chudoba v jaké žijí, jako to, jak galantní podle popisu Arabové jsou, když se ženě dvoří. (Upřímně mě tahle informace jako mladého muže z celé knihy zaujala nejvíc. Rady, jak se zalíbit ženám, jsem tedy našel v knize, v které bych to nikdy nečekal.)

Příběh se čte lehce, autorka je evidentně dobrou pozorovatelkou, a i když jde často o vážné věci, celá kniha je vyprávěna s nadhledem, díky kterému jsem se musel některým situacím také pousmát. Alespoň z počátku se zdá autorka být důvěřivou, obětavou a v každé situaci praktickou ženou. Její příběh je pozoruhodný už z toho důvodu, že ukazuje, jak se život člověka může radikálně změnit i ve středních letech. Už jen to, že se autorka dokázala naučit arabsky, žít v Egyptě a přežít tam je obdivuhodné. Problém jsem měl jen s poslední částí, kde se některá sdělení opakují, což vlastně přiznává i autorka. Co mi však ve vyprávění chybělo, i když rozumím, že je autorka omezena vlastní zkušeností, je, jak to je se soužitím arabských muslimek s českými muži.

Celou dobu, co jsem knihu četl jsem přemýšlel nad jednou věcí. Předmluvu napsal Hynek Kmoníček, bývalý náměstek ministra zahraničí. Když autorka neustále zmiňuje toho dobrého šéfa, který jí varoval před manželstvím s Arabem, který je cynik a umí arabsky, nebyl to právě on?

07.03.2021

Jde o unikátní dílo nejen proto, že ho napsal nositel Nobelovy ceny, ale také v tom, že dává nahlédnout na rozmanitý svět Nigérie, která je v současnosti jednou z nejlidnatějších zemí v Africe. Jsou tu popisovány původní animistické víry, jež žijí pospolu s vírou křesťanskou. I taková země jako je pro nás téměř neznámá Nigérie prošla v posledních letech velkým vývojem, což je v této biografii pěkně zachyceno. Stává se stále více orientována na západní hodnoty, je modernější, vzdělanější, a ztrácí některé ze svých starobylých hodnot. Nicméně pořád se jedná o zemi, kde musí být člověk dostatečně zručný, aby se udržel při životě.

20.12.2019

Skvělá kniha pro ty, kdo se zabývají fyzickou antropologii, evoluční biologií nebo podobným oborem. Některé pasáže jsou však cenné i pro běžný život, ale zatím jsem se o nich nikde jinde nedočetl. Proto bych tuto publikaci doporučil každému, koho aspoň trochu zajímá vývoj člověka.

20.12.2019

„Je dokázáno, že nic na světě nemůže být uspořádáno jinak než tak, jak to uspořádáno je. A jelikož všechno bylo stvořeno za nějakým účelem, musí mít všecko účel ten nejlepší. Jen si všimněte: nosy byly zřejmě stvořeny tak, abychom na nich mohli nosit brýle,“ říká postava ve Voltairově Candidovi. Jde o filozofickou satiru s na svou dobu zcela neobvyklým prostorovým rozsahem. Příběh začíná na území dnešního Německa, pokračuje v Jižní Americe a končí v dnešním Turecku. Dílo je to navíc myšlenkově bohaté. Bere si na mušku válku, manželské vztahy, životy boháčů, náboženské představitele i Leibnizovu filozofii. V mnoha ohledech je to jedinečná kniha, u níž však musí člověk mít o trochu hlubší znalosti dané doby, aby ji docenil.

12.12.2019