Pítrs85
komentáře u knih
Motörhead
Lemmy Kilmister
Nejsem skalní fanoušek Motörhead, ale po dočtení Lemmyho životopisu se jím asi stanu. Už jen z toho důvodu, že Lemmy byl (no, spíš je) jediná opravdová rock'n'rollová star, co kdy chodila po planetě Zemi (přestože by mě Lemmy s tímhle tvrzením poslal do pr*ele). On sám byl Rock'n'Roll. Životopis je pak neskutečně zábavné čtení, přesně takové, jako byl pan Kilmister sám. Slabší povahy by se sice co strana křižovali, knihu pálili a popel vysypali do nejbližší vodní nádrže, my ostatní, resp. my, pro něž je rocková hudba takřka vším, se však můžeme opájet, smát se, smutnit a vůbec si užívat jednu z nejlepších hudebních biografií, co kdy byla napsána. Takže do jedné ruky knížku, do druhé ruky sklenku whiskey, do uší Motörhead, volume doprava a enjoy.
Jmenuju se Ozzy
Ozzy Osbourne
Prostě Ozzy. Miluju biografie hudebníků, hlavně tedy ty, kde se píše především o muzice. To v tomto případě neplatí, Ozzy popisuje hlavně svoje alkoholové a drogové eskapády, což je svým škodolibým způsobem děsná prča (než si člověk uvědomí, že šlo Ozzymu často o život a že byl pro svoje nejbližší okolí fakt těžkej voser). Podobné čtení jako biografie Lemmyho, bez servítků, bez cenzury, ale o to víc upřímná, Ozzy se za nic neschovává a pere to do nás od první do poslední stránky. A i když se mi životopis leadera Motörhead líbil víc (pač Ozzy fakt není zrovna nejostřejší tužka v penálu), i životopis tohohle madmana mě těžce pobavil.
Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
Pamatuju si, jak jsem byl, jako malej soplík, z filmu Hvězdná pěchota úplně odvařenej, akčňák jak Brno, zlí velcí oškliví brouci, prostě taková ta správná ujetá americká věc. Tak přesně toto... kniha není. Tudíž zapomeňte na tu hovadinku, co si z knížky vzala jenom ty brouky a na zbytek rezignovala. Ona totiž ta knížka je nesmírně inteligentní, vyprávění není tak zběsilé, spíš lehce zamyšlené, prostě všechno to, co by mě dnes, o 20+ let později už nebavilo, tu naštěstí není a je to nahrazené pohledem jednoho vojáka na celou válečnou mašinerii. Autor to vše zabalil do cool prostředí, vymyslel si skvělý svět budoucnosti, ale jinak by se děj mohl odehrávat kdykoliv a kdekoliv. Smekám před Heinleinem jak moc nadčasový byl. Různé technické hračičky už jsou sice zastaralé (ale ne tolik, jak by jste u šedesát let starého románu očekávali), ale jinak je jazyk a styl, kterým to napsal, naprosto současný.
Anthropoid aneb zabili jsme Heydricha
Zdeněk Ležák
Takhle nějak by měl vypadat kvalitní historický komiks. Skvěle napsaný děj, krásná kresba, velký formát, medailonky na konci knihy. Zkrátka parádní práce.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
S Rosemary jsem ušel dlouhou cestu, několikrát jsem ji před pár lety rozečetl, po nějaké době zavřel, poté se k ní vrátil a tak pořád dokolečka. Až letos se mi podařilo po mírně ukecaném začátku dostat se na stejnou vlnovou délku a jak přibývaly stránky, knížka se stávala čím dál víc strhujícím, závěr jsem pak přečetl na jeden nádech (skoro se obávaje vydechnout) a po jeho přečtení mě sevřel hodně zvláštní pocit, což se mi snad ještě u žádné jiné knížky nestalo. Pokud se vám líbila podařená filmová verze s úžasnou Miou Farrow, z knížky budete nadšení.
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Chvíli to trvá, než tomuhle šťavnatému pomeranči přijdete na chuť, má docela fest tvrdou slupku, ale jak se mu dostanete na dužinu, už si budete pomlaskávat, na občasné pecky nehledě. Co mě, kromě skvělé kritiky západní vyspělé civilizace, dostalo, je ten legendární slovník týnů (skvělá práce překladatele Ladislava Šenkyříka), po všech těch frendících, babooshkách, čajinách, brotcích a bajatech, či po všem tom blbání jsem se přistihl, že bych tak snad chtěl mluvit taky, skvělá alternativa ke světu nudných dospělých a čuděsných lidí. No chtěl jsem tak napsat i tenhle koment, ale uvědomil jsem si, že by to byl jeden velkej fizís, takže polibte mi šáry a přečtěte si toto zásadní dílo dvacátého století taky. Anebo se podívejte na film Stanleyho Kubricka, protože jak je Bog nade mnou, zase se jednou stal zázrak, kde film lepší než kniha (hlavně ten ve filmu pozměněný konec má větší grády). Ale Alexe si zamilujete brzo, páč ten bračny je fuckt bolšáckej.
Převážně neškodná
Douglas Adams
Tak jsme se s Arthurem a Fordem dostali až na úplný konec, vlastně opravdu až na úplně úplný konec... Krásné zakončení pětidílné trilogie, Douglas nezklamal, naopak, poslední díl, i když už byl takový... rozlučkový, se mi líbil více než dva díly předešlé a to i přesto, že už mě spisovatelův humor a hnání věcí ab absurdum tolik nepřekvapovalo (i když kdo by se nechtěl svést na úplně normální zvěři nebo hodit řeč s Dědou Melhubou). No a konec je jaksepatří, tohle se Douglasi Adamsovi vskutku povedlo a já, tlačíc slzu zpátky do oka, mu za to tleskám ve stoje, spolu s Červeným trpaslíkem (trekkies a Star Wars fans prominou) je tenhle Stopařův průvodce nejlepší sci-fi ever. A nezapomeňte: Nepropadejte panice! ;-)
Klub rváčů
Chuck Palahniuk
Jsou knihy, u kterých uděláte lépe, když je nebudete nijak komentovat, protože ta knížka mluví sama za sebe a cokoliv k ní dodávat je jaksi zbytečné. A právě jednou takovou je i Palahniukův Fight Club, knížka, která je svým způsobem velmi nebezpečná, ale zároveň natolik upřímná a pravdivá, až vám to vyrazí dech. Nedoporučuju slabším povahám, nebo lidem, co by rádi odpálili budovu, jen nevědí jak :-) Fincherův film beru jako jeden z nejlepších filmů všech dob, no knížka je ještě tak o třídu lepší (což je, myslím, výmluvné víc než dost). "Nejsme ani výjimeční jak sněhová vločka, nejsme však ani žádná hovna, prostě jenom jsme, tak je to nastavené, tak to prostě je." A nezapomeňte na první pravidlo Klubu rváčů. A na druhé.
Porno
Irvine Welsh
Tenhle Irvine, to je jako fakt kocour, jak řikam no né, jestli byl Trainspotting takovou nevinou jízdou jakože pro takový ty mladý esa, tak tohle Porno, jako to už je fakt jízda, vlastně stejná jako ten Trainspotting, ale musite si ktomu přidat ještě to porno. Jako já v tom jinak nejedu, já nejsem jak ten kočkodan Renton, to je jako fakt číslo, protože obrat o prachy kocoura Šoufla, to je zlý, ale obrat ho i podruhý, tak to už se jako fakt nedělá, jako jak řikam ty vole no ne. Ale já se mezi tyhle týpky nepletu a to nemluvím o starým Begbičovi, protože vedle něho by i sám Satan sral maggi v kostkách. Ale jako prokousejte se tím 'soft' začátkem, protože jako fakt, v půlce se to zlomí a je to teda dokonale 'hard'. A má to super, jak řikam, jako ten konec no né. (Příště žádnej Spud, další koment k Welshovi, ten půjde pěkně od Begbieho... p**o vole ;-).
Kněz
Ken Bruen
Jack Taylor, člověk natolik rozervaný, že i Harry Hole vedle něj vypadá jako plyšový medvídek. Jack Taylor, bojující proti všemu a proti všem. Jack Taylor, jenž má v sobě tolik démonů, že i peklo v porovnání s ním vypadá jako mateřská školka. Jack Taylor, člověk, kterého byste opravdu nechtěli mít za přítele (protože je to životu nebezpečné). Jack Taylor, postava natolik nesnesitelná, že ho budete milovat. Jack Taylor popáté a nejlépe.
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
V porovnání s prvním dílem velký kvalitativní sešup, mlácení prázdné slámy, zkrátka něco, co kdyby nevzniklo, asi by to (literární) svět prodýchal lehce. Ono už třetí Jonassonova knížka, Zabiják Anders, bylo opakování téhož (v horším balení), ale Stojednaletý stařík je ještě tak o třídu dvě horší. Nad vodou to tak drží jen poslední část, zhruba tak poslední čtvrtina, knížky. Ale za Analfabetku pořád velký dík. A teď už, pane Jonasson, přijďte, prosím, s něčím úplně novým. I daňové zákony by od vás byly zábavnější než toto.
Na dně v Paříži a Londýně
George Orwell (p)
Po přečtení Na dně v Paříži a Londýně jsem pochopil, proč jsou Orwellovi knihy tak depresivní. Není divu, poté, co všechno autor v mládí prožil, že toliko rezignoval na lidskou rasu. Jak jednou padnete na dno, nahoru se šplhá tuze těžko. Jinak klasický Orwellův rukopis, knížka, po jejímž přečtení ji nedokážete jen tak odložit, ale ještě nějakou dobu ve vás bude rezonovat a přinutí se zamyslet.
Audrey Hepburnová
Barry Paris
Nejlepší biografie o této výjimečné herečce, která je u nás k dostání. Psána poutavě, nebulvární formou, přestože se kromě filmové kariéry věnuje i hereččinu soukromí. Na jejím začátku, při dětství Audrey, jsem měl mrazení v zádech, při jejím konci mi zase ukápla slza. Pro fanoušky povinnost.
Stráže! Stráže!
Terry Pratchett
Terryho Pratchetta jsem si chtěl přečíst už docela dlouho, konečně jsem se dostal do jeho slavného města Ankh Morpork a... přestože jsem očekával něco krapet jiného, druhá polovina už odsejpala vskutku záživně, zkrátka zase jednou knížka, u které mi chvíli trvalo, než jsem se dostal na její vlnovou délku. Ovšem že si (ne)zamilujete strážníka Karotku, to je... to je... šance tak jedna ku milionu ;-)
Tajný deník Adriana Molea
Sue Townsend
To, že se mi Deníky Adriana Molea budou líbit, mi bylo dáno už tak nějak osudem, ono když se narodíte ve stejný den (2. dubna) jako Adrian... tak to prostě nemůže být náhoda! :-) Ale hlavně miluju onen britský suchý a hlavně sarkastický humor Sue Townsend. Aby bilancování nad stavem Británie osmdesátých let v podání mouly, teda Molea (tohle ani Sue nevymyslela :-), tedy 13 a 3/4 let mladého kluka, bavilo i mě, komu je víc než jedenkrát tolik, už o něčem svědčí.
Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory
Christopher Monger
Srdcovka, ať už se jedná o film, soundtrack, audioknihu (krásně načtenou Vladimírem Čechem), nebo (a hlavně) o knížku. Milý malý příběh malého národa uprostřed velkých vrch... chci napsat hor :-) Povídání Christophera Mongera na mě působilo, jako kdyby mi celý ten příběh vyprávěl vlastní dědeček, vy jen sedíte s pootevřenou pusou, po ruce máte šálek čaje, za oknem padají těžké kapky deště, a čekáte, kam se bude vyprávění ubírat. Zkrátka knížka, co zahřeje, i když je venku minus dvacet.
Belzebubové
JP Ahonen
Addamsova rodina po finsku a za zvuků death-black-speed-ajánevímjakéhoještě-metalu. Spíše halabala naházené epizodky, než ucelený příběh, ale to vlastně vůbec nevadí, pač ty minipříběhy jsou vážně vtipný a coolózní. Plus samozřejmě ta parádní animace, různé easter eggy (vyplatí se si každé jednotlivé okénko pořádně prohlédnout) a vůbec drajv, s jakým jsou Belzebubové napsány a nakresleny a máme tu jeden z nejlepších a nejoriginálnějších komiksů posledních iks let.
Kloktat dehet
Jáchym Topol
Dobré to bylo, asi jedna z nejpodivnějších knížek, co jsem doposud četl, resp. ten sloh je fakt těžko uchopitelný, ale o to jsem radši, že jsem si cestu k Jáchymu Topolovi konečně našel. Zaujala mě anotace, co by kdyby, co by bylo, kdyby se Češi v osmašedesátým ruským tankům postavili a začala by tak třetí světová. No knížka je samozřejmě úúúplně jiná, než co jsem očekával. A to je právě děsně fajn. Určitě to nebyl první a poslední Topolův román, se kterým chci mít tu čest.
Tma
Jozef Karika
Karika počtvrté (Trhlina, Na smrt, Strach, Tma) a opět výtečně. Tentokrát spíš než horor psychologický thriller, ale to vůbec nevadí, naopak, napnutí budete i tak. Nechci se plácat po ramenou, že jsem celou zápletku prohlédl zhruba někde v půlce (ono je to venkoncem úplně jedno), ale nic mi to nebránilo v tom, abych si další psychoterror slovenského Kinga zas užil dosyta. Tedy v případě, že máte nakoukáno stovky hororů a pro tenhle žánr zkrátka slabost. Tak jako autor sám, autor, co není ani inovátorský, ani kdovíjak nápaditý, ale co je prostě dobrej- dobrej v síle sugesce (při čtení Tmy vám bude doopravdy zima, o to spíš, když si knihu čtete v době, kdy je venku minus deset, všude sníh, a ještě do toho posloucháte islandské šamany Sigur Rós), zkrátka dobrej v tom, jak si vás dokáže omotat kolem prstu a bavit až do poslední stránky. A to je nakonec to nejdůležitější. Těším se na Smršť. (A chválím nakladatelství Argo, že drží ten skvělý design Karikových knih).
Propast
Jozef Karika
Jsem fanoušek tvorby Jozefa Kariky, resp. zatím vše, co jsem od něj do teď přečetl (Trhlina, Strach, Tma, Smršť, Na smrt) mě bavilo velice (s tím, že Trhlinu považuju za jeden z nejlepších knižních hororů- for real). Bohužel, a vzhledem k výše psanému, mě Propast zklamala. Autorovi se i tentokrát podařilo navodit sugestivní atmosféru, s hlavním hrdinou opravdu trpíte, ale bohužel trpíte i jinak- knížka je tak ze 2/3 nezáživná... možná až nudná. Nevadí, další horor, který snad (určitě) přijde, bude opět výborný.