Pítrs85 komentáře u knih

Málokterý přepis filmového hitu stojí za přečtení, naštěstí Úsvit planety opic by fungoval stejně dobře i v případě, kdy by žádný film ani neexistoval. Klobouček panu Irvinemu, že se s touto látkou dokázal takhle poprat a napsal možná oddechové, ale zároveň strhující a hlavně poutavé čtení. Koba je správnej villain, Ceasar ten správný vůdce, navíc, na rozdíl od filmu, tu svoje místo mají i lidské postavy, Malcolma jsem si oblíbil hned od začátku. Ale co naplat, Koba je Koba... :-) Příběh je zkrátka správně vybalancován, na jedné straně přináší nějaké to globální poselství, na straně druhé tak ale činí nanejvýš zábavnou formou.

04.05.2022

Od prvních stran, kdy autor popisuje svoje první zážitky se Stones (v dětském pokoji), se dalo poznat, že tahle knížka bude spíše pociťovka, než nějaká "učebnice" historie Rolling Stones. Docela silně proamerická (aneb vše americké je super, vše evropské je shit :-), chvílemi zbytečně kritická (a bulvární), na druhou stranu čtivá a zajímavá. Jestli se chcete dozvědět co nejvíc informací o druhé nejlepší rock'n'rollové kapele všech dob, budete muset sáhnout jinam, ale jakýs takýs obraz o Jaggerovi a spol. vám knížka dá.

04.05.2022

V porovnání se Slušnou jízdou je Porno nebo kultovní Trainspotting jak čtení pro děcka (no, skoro). Irvine Welsh nám nabízí další příběh člověka z jeho panoptika vedeném Rentonem nebo Begbiem, tentokráte postavu známou z románu Porno, Terry "Šťáva" Lawsona. A jak jsem se při prvních stranách obával, že tihle lidé, tahle spodina, patří do let devadesátých, resp., že tohle všechno je už prostě historie, co do světa smartphonů, facebooků nebo "Me Too" nepatří, tak mě naštěstí další stránky vyvedly v omyl- protože Slušná jízda (co je všechno možné, jen ne slušná) do tohoto světa patří! Patří do něj možná o to víc. A hlavně Welsh zase baví, baví tím svým nihilistickým ("sezvednutýmprostředníčkem") způsobem, kdy se vysmívá nejen těmhle ztroskotancům, ale i těm, co jim vládnou. Tenhle "Trainspotting" svět má pořád co nabídnout.

04.05.2022

Řekněme, že knížka je, v porovnání s legendárním seriálem, dobrá tak na 70 %, ale pokud jste fanoušek Reného a dalších, nejednou se u čtení zasmějete a vzpomenete si na všechny ty skvělé scénky tohoto britského seroše. Františkánština polucisty Crabtreeho skoro tak dobrá jako ta origo, ale překladateli- chudobky? Really? Není, jen tak náhodou, nejslavnější van Goghův obraz se slunečnicemi? A Padlá Madona měla vždycky velké balonky, ne plíce, to jen tak pro forma. Jinak dobré, graficky, na tu dobu, výborné.

04.05.2022

Dokážu pochopit, že má někdo k Bruenovu stylu psaní výhrady- už jen kvůli (ne)délce jeho knížek je jasné, že se se svými postavami nemůže dostat nějak moc do hloubky, že jeho příběhy nejsou propracované do posledního detailu atd., ale mně se jeho styl prostě líbí, neštve se s tím, dává nám jednu ránu mezi oči za druhou a ty, čtenáři, se s tím popasuj, jak chceš. London Boulevard možná ještě lepší než vynikající série o Jacku Taylorovi, ten příběh krásně odsýpá, konec pak správně (ne)očekávatelný. Bruen je prostě pán. A jelikož ho mám načteného komplet, mohu jen doufat, že se čeští distributoři pochlapí a vydají tu další a další Kenovi knížky.

04.05.2022

Kniha od cestovatele pro cestovatele. Jestli taky rádi nahodíte batoh a vydáváte se do míst oblíbených nebo neprobádaných, v Tonym Hawksovi se poznáte, a ani za sebou nemusíte tahat ledničku. Knížka psaná lehkým perem, zábavná, záživná, někdy dojemná, knížka, která mě zas a znova utvrdila v tom, že Irové jsou lidé s největším srdcem na světě.

28.04.2022

Výborný komiks, bavil mě víc než knížky o DW, které u nás vyšly (teď nemyslím ty od maestra Adamse, s těmi jsem ještě tu čest neměl). Komiks má pěknou kresbu, ale hlavně má zajímavý a napínavý příběh (ten první) a zajímavý a poutavý příběh (ten druhý). A pro mě osobně velkým plusem ten fakt, že je to Doctor v pořadí desátý, tedy můj nejoblíbenější. (Jediná věc, která se mi nelíbila, byl popis zvuku Tardis od hlavní hrdinky... :-).

28.04.2022

Děj už je hodně přitažený za vlasy (že by za to mohl ten fakt, že Welsh vyměnil 'skutečný' Skotsko za 'vyumělkovanou' Ameriku?), s původním Trainspottingem, nebo i s knížkama na něj navazujícíma (Porno, Heráci nebo i Slušná jízda) už to toho moc společného nemá, ale... ale je to tak zatraceně zábavný, strhující, nekompromisní a hlavně vtipný, že je to vlastně venkoncem jedno! A pokud máte z 'Trainspotting bandy', tak jako já, nejraději Begbiče, budete si při čtení jen vrnět...

28.04.2022

Claysonova biografie trpí tradičními neduhy neautorizovaných životopisů, informace čerpal od kamarádů kamarádů známých známých někoho ze vzdálených "příbuzných" Harrisona. Hluchá místa pak vyplnil svými znalostmi z dobové, ale i ze současné muziky (ty jsou vážně chvályhodné, kdyby už nic jiného, funguje Georgova biografie jako jakási encyklopedie tu známějších, tu méně známých rock'n'rollových kapel). Samozřejmě se nabízí srovnání s profláklejší "Za zamčenými dveřmi", která mně osobně připadá (nejen tu na databázi) silně nadhodnocená a nad kterou Clayson jasně vítězí. Ani on se sice nevystříhal lacinější kritice (skoro až posměchu), což asi patří ke koloritu věci, ale v porovnání s Thomsonem je to nebe a dudy. Možná výtka pak ještě míří k faktu, že v knížce nenajdete žádné fotografie. Ale takových publikací jsou o Beatles "miliony", takže to zas až tak nevadí. Za sebe určitě doporučuji, stokrát víc než Za zamčenými dveřmi.

28.04.2022

Knížka svojí šířkou očividně spíše pro hc fanoušky Beatles, potažmo Paula McCartneyho, protože Phil Norman jde se svojí studií dost možná nejtalentovanějšího hudebníka všech dob opravdu do hloubky. Bohužel, stejně jako u biografie Jaggera, se ani tady nedokázal vystříhat bulvárnímu tónu (na který jsem opravdu alergický), především pak v kapitolách věnovaných Paulově ex-manželce Heather Mills. Na druhou stranu druhá takto obšírná biografie kohokoliv z Beatles tu nebyla ani předtím a zatím ani potom. Škoda jen, že vedle zajímavých informací z Paulova mládí a z jeho hudební kariéry tu máme i spoustu omáčky ve stylu "jedna paní povídala". Což jinak dobrou a (hlavně svou délkou) poctivou biografii, údajně posvěcenou i samotným Maccou, tak trochu sráží. Ale pokud žijete Beatles 24/7, pak budete spokojeni, byť já osobně dávám přednost stejnojmenné knize od Paula Du Noyera.

28.04.2022

Je fajn, počíst si příběhy postav, co v tom hlavním, Trainspottingu, jen tak přicmrndávají Rentonovi, Begbičovi nebo Sick Boyovi, ale... nevím, nakolik Welsh čerpal z vlastní minulosti (asi dost), ale jedno vím jistě- tam, kde mi tyhle charaktery byly před pár lety sympatický a děsně cool, mi dneska přijdou jako děsní voseři a jako někdo, koho bych v reálu potkat opravdu nechtěl. Plus ta část, kde Welsh popisuje týrání psů... Irvine, s lidma si ve svých knížkách dělej, co chceš, ale týrání na zvířatech? S tím jdi bez pardonu do pr*ele. Prostě je to pořád ten samej Irvine Welsh, jen já jsem už nejspíš jinde a už mě popis všeho toho sexu, drog, DJování, drog, násilí... a drog moc nebere. Ale kniha to špatná rozhodně není, o to spíš musí vyznít v originále, ve skotském slangu.

28.04.2022

Nejsem čtenář poesie, ale tahle malá knížečka od Tydýta se mi trefila do noty, básničky jsou v takovém odlehčeném tónu, k tomu moc hezké fotky, cestování... Na horké letní odpoledne jako dělané.

28.04.2022

Ne tolik čtivé jako autobiografie Lemmyho nebo Ozzyho, tihle kluci to měli/maj na háku přeci jen o něco víc, než Keith, který se o to snaží, seč může, ale takový to "fuck you all" mu tak úplně nevěřím. Ale jinak samozřejmě jízda, vyloženě kvituju, že Richards píše hlavně o muzice (někdy skoro až moc a knížku tak ocení hlavně kytaristé :-), popis toho, jak nahrával tu písničku, jak čerpal inspiraci k tamté písničce, to je pro fanboye mého ražení zážitek číst. Už menší zážitek bylo číst si po sto padesáté o tomtéž- kterak Keef fetuje, přestává fetovat, zase fetuje... a tak pořád dokolečka. Ono celkově by knížce prospělo, kdyby o pár stránek zhubla. Jinak samozřejmě spokojenost, Stones jsou pro mě po Beatles nejoblíbenější kapelou, tudíž jsem si oficiální biografii jejich kytaristy užil. A to i přesto, že Keith Richards fakt není sympatický člověk :-)

28.04.2022

Bohužel, po celou knížku jsem se nedokázal naladit na autorovu vlnovou délku, styl, jakým je napsaná, mi absolutně nesedl. Problém mám už hned s hlavní hrdinou, pač takto nesympatickou literární postavu jsem už dlouho nepoznal. Navíc, samozřejmě existují výjimky, si pořád myslím, že spisovatel by neměl mluvit v první osobě přes ženskou postavu, to ať nechá na spisovatelkách, však jich máme šikovných spoustu. Mělo to světlé chvilky, snad i záchvěv originality, ale jako celek mi to připadá jako jedno velké prázdné nic. Za rok už nebudu vědět, o čem kniha byla.

28.04.2022