pil komentáře u knih
Povídka Polaroid pro mě jednoznačně nejlepší z celé knihy. Dobrý nápad. Upířit na lidech a jejich myšlenky používat pak jako svůj život . ...Autor si pěkně hraje s jazykem.Celé to působí dost "nabušeně" a tudíž čtete čtete čtete a nemůžete se odtrhnout. Moc zajímavých postřehů,ale ..není to málo Antone Pavloviči? :-) Poradíte mi někdo, jak tedy dopadla povídka Luk? Asi to na mě bylo moc umění:-)
I cynik jako já uronil slzu. Jo, ještě někdo umí moc hezky napsat o lásce tak, aby se při čtení člověk neošíval trapností a nestyděl za poblouzněné výrazivo, které autor zvolil při popisu procesu zamilovanosti. Pan Zandl. Vtipné, břitké, výstižné. Asi to ani nemohlo skončit jinak…… Pro mě jednoznačně zásah do srdce!
Příběh dvou nevlastních bratrů. Roky dětství, dospívání v totáči. Umakartová jádra, UHO ve školní jídelně, šedivé dny. Tak blízké mi…. protože odžito. Pak ale přijde zvrat v podobě Listopadu. Pro všechny . A bráchové? Jeden je zbit, protože se jako student zúčastní demontrace, zatímco druhý? Ano, taky jsem byla překvapená, ten druhý řečený Frajer stojí na druhé straně s obuškem v ruce. Příběh se přelije do dnešních dní a sleduje hrdiny a jejich kroky, jednání. Bez sentimentu, bez příkras. Není to špatné čtení.
V Palmknihách knihu zařadili do sekce „erotika“.....
Co na to říct? Příběh muže, co se ani v dospělosti není schopen odpoutat do své matky, která řídí i podružnosti typu jaké trencle si Alešek vezme v pátek do práce. Poláček umí psát, dokonce i na překvapivou pointu umí zadělat. Konec překvapivý. Kniha nejen o sexuálním probouzení v dobách dávno minulých, kdy vzrušivá byla už i velká bílá hvězdička v černobílé televizi….
Pošušňáníčko! Pro všechny, kdo milují záhady, mlhu Londýna a dedukce slavného detektiva Sherlocka Holmese. Velmi zajímavě vystavěný příběh, ve kterém se prolínají dvě roviny. V historické pátrá Arthur Conan Doyle s kámošem Bramem „Drakula“ Stokerem . V té druhé- ze současnosti, se chytrý fanoušek Sherlocka Holmese vydává po stopách děsivého zločinu.
"Co na tomto světě člověk udělá, není vůbec důležité,“ řekl trpce můj společník. „Hlavní je, jak si dovede zařídit, aby lidé uvěřili, že něco udělal.“
Sir ACD Studie v šarlatové.
Forma zvítězila nad obsahem. Howgh. Neskutečně ulítlé, proč ne...Hrát si se slovíčky, nekonečnítko a nápad se zrcadly mě zaujal, ale zbytek bída. Politika na konci už vyloženě protrpěna. Škoda, Chrujdo.
Stejně tak jako Honza 66 jsem to cítila i já. Proč? Proč? Proč to tak dopadlo? Ten konec je holé neštěstí. Škoda přeškoda....
Text rozpomínání velmi zajímavého pána z neméně zajímavé rodiny. Vybavuje si dětství v Sudetech, kulturní prostředí severních Čech padesátých a šedesátých let , kde žili Josef Jedlička nebo Emil Juliš, s kterými se znal a potkával. Život v Praze a přátelé Emanuel Franta a Ivan Diviš. Vzpomíná na své strýce Vojmíra a Vlastimila a hodně prozrazuje o svém otci, básníku Vladimíru Vokolkovi. Zmiňuje knihy, které ho ovlivnily. Milé příběhy se střídají s absurdními, něžnosti s šílenostmi.
Kniha se hemží knihami.)
Vypsala jsem si nejméně tři, které si určitě dohledám a přečtu.
Jednou se ledy hnou
Nebude pořád pod nulou
Teplý vítr od moře zavane
Rozproudí se proudy anulované
(Vladimír Vokolek)
Jej, pel-mel plný příhod přitažených za vlas. Mrzelo mě. Autora mám ráda, a čekala jsem lepší jízdu. Slabé.
"Mužná kniha". O síle a odvaze. Námět mi připadal vynikající, zvlášť setkání intelektuála "slečinky" s Vlkem Larsenem, škoda,že se to ke konci tak neuvěřitelně rozplizlo s love story.
Ale i tak. Londonův jazyk, popisy oceánu, dění na lodi...nádhera!
Neskutečná kniha! Kratičká tenoučká novelka, která má sílu románů....Zásah!
Novelka o tom jak se stárnoucí spisovatel zamiluje do krásy mladíka....
Pavel Eisner knihu krásně přeložil. Čeština je opravdu úchvatná. A příběh? Nu asi nejsilněji na mě za působily myšlenky spisovatele....jeho představy o umění, o zamilovanosti, o kráse.....
Konec trošku náhlý....
Překvapivě vtipná prvotina. Už dlouho jsem se tak nezasmála nad knihou českého autora!
Osvěživé čtení! Vtip, nadhled. Moc zajímavá prvotina....
Slibovali mi Bridget Johnes po čtyřicítce. Ani omylem. Manželka 22 postrádá suchý britský humor a vtip, však je to taky Američanka. Dvaadvacet let vdaná paní řeší prostě krizi středního věku. Najednou se na webu objeví Tazatel 101, který ji vtáhne do výzkumu ohledně manželství a rozjede se smršť otázek a odpovědí. Hádejte, co se stane dál ? Nu ano, oni se nám do sebe zamilují. Ač je mi hlavní hrdinka dost nesympatická, musím přiznat, že otázky, které jí Tazatel klade, jsem si zkoušela zodpovědět i sama. Nu a máme tu konec….a tedy dost chabou romantickou pointu. Kdopak asi ten tajemný Tazatel 101 je? Uhádnete?
Manželka 22 je milá oddechovka, čte se jako po másle. Nic víc, ale ani nic míň.