petr4683 komentáře u knih

Nejde o román, ale o soubor povídek, a není jich dvanáct, ale deset. Obálka (ne)záměrně fabuluje. Lehce erotické motivy tam sice jsou, ale není to hlavní téma. Nevím, proč měl autor obálky při čtení povídek takový pocit, že tohle bylo (jediné?), co ho napadlo. Sice mě povídky zaujaly, některé pointy a závěry překvapily, ale měl jsem občas pocit jisté nedořečenosti, jako by to končilo bez (jasného) konce a po čase pocit zaujetí a zjištění, o čem to vlastně je, vyprchal. Ale to je nejspíš můj čtenářský problém. Napsané je to opravdu vytříbeně a ostřejší výrazy neuráží, ba naopak, pěkně sedí. Cenu Jiřího Ortena to získalo zaslouženě.

1 13.08.2016

Aby bylo jasno, čtyři hvězdičky dávám s přimhouřenýma očima, protože po literární stránce některým větám nerozumím, respektive by mě občas spíše zajímalo, jak k takové a oné myšlence autor vlastně přišel; přesto to chválím, ač se mi zdá, že jde prostě o offline jedny věty, které by mohly pěkně fungovat jako dennodenní facebookový status a nejzajímavější na něm by byly různé komentáře a reakce, což mi tady prostě chybí; nakonec taková rejpavá poznámka - kterak je příběh vzniku o něco zajímavější, než samotné dílo.

Musím ale uznat, že mě to inspirovalo něco podobného zkusit a sdílet to právě přes Facebook.

1 21.02.2016

Zajímavý námět, který končí vlastně v tom nejlepším. Hvězdičku navíc tomu dávám pro sympatie k autorovi, ale hlavně kvůli ilustracím Kat Menschik.

1 03.08.2015

Nemůžu se zbavit dojmu, že povídková tvorba Marka Šindelky je něčím zajímavá, přitažlivá, konkrétní, ironická, ale hlavně srozumitelná. Proto mě baví. To, s čím jsem měl u Zůstaňte s námi problém, se u Mapy Anny neobjevuje. Podle mě přesně a krystalicky popisuje nejen tělo, ale i partnerské vztahy. Přitom použití autorských názorů na současnou internetovou dobu funguje a není divu, že to tam patří.

4 29.04.2015

Má to spád a takový šmrnc. Vtip a přesnou pointu. Povídky jsou přesně a přitom srozumitelně napsané, byť v pár případech jsem si nevěděl rady, "co tím básník chtěl říci". Každopádně se mi to četlo lehce a svižně. Nakonec se mi líbila pointa, proč se knížka a jedna z povídek tak vlastně jmenuje.

1 12.11.2014

Tuhle prvotinu lze oprávněně řadit mezi nadprůměrná česká současná literární díla. Obyčejný život popisuje jaksi neobyčejně; smutný závěr příběhů mě překvapil. Jen mi vadila ta scenáristická forma, byť oceňuju, že se tím autorka stavěla do jakési vyšší pozice.

01.11.2014

Tahle reportážní kniha je přesným obrazem české sebekritiky s určitým (polským) odstupem. Pravdivým, až je to smutný.

2 01.11.2014

Novináři Kai Hermann a Horst Rieck, kteří knihu sestavovali na základě rozhovorů s Christianne F., se měli více editorsky zaměřit nad dílem jako celkem a zamyslet se nad tím, co po Christianině zpovědi vlastně chtějí a očekávají.

Její vzpomínky na dětství bych proškrtal, protože obsahují až irelevantní informace. Text jako takový bych více rozřadil do oddělujících odstavců, aby byly více odděleny navzájem příliš nesouvisející pasáže.

Rozumím a chápu, jakou úlohu v knize mají výpovědi Christianiny matky, vedoucího domova mládeže nebo vyšetřovatelů, ale nejsem si jist, zda jsem je jako čtenář v knize potřeboval. Mnohdy mi totiž přišly prostě zbytečné. Hlavně matčin prostor vlastní děj nikam neposouval, o lecčems jsem se dovídal po druhé, byť z druhé strany. Román se díky tomu stával více – a tak naprosto zbytečně – dokumentem než osobní výpovědí, která může mluvit sama za sebe a naprosto subjektivně a dostatečně, z tohoto pohledu je třeba hovorový jazyk je naprosto pochopitelný, takže ty strohé a spisovné pasáže jednoduše rušily, podle mě naprosto zbytečně.

Nejsem velkým příznivcem toho, že tvůrci svá díla inspirovaná skutečnou událostí konfrontují s onou skutečností. Bývám většinou spokojen, když je čtenář nebo divák pouze informován, v tomto případě ale tento přístup promíjím, protože je potřeba (možná právě bohužel) knihu brát spíš jako dokument než jako beletrii.

01.11.2014