Petoklad
komentáře u knih
Selfíčka
Marek Vácha
Mě je to líto, ale autor mi připadá jako čím dá větší pozér. Nechce údajně nijak moralizovat - ale vším, co vyjde z jeho úst nedělá nic jiného. Falešná skromnost a pokora, vystřelit osten a pak nasadit tvář smířlivého, který chápe ty ostatní. Svoje štiplavé názory nedokáže "obhájit", jsou to jen dojmy a je jich na mě prostě moc a čiší z nich faleš, abych je bral nějak vážně. S touhle to proti selfíčkům nevyhrajem.
Prsatý muž a zloděj příběhů
Josef Formánek
Formánek - to je takové poctivé hledačství, hledání hrany žití, ten se toho nebojí.
Dívka, která musí zemřít
David Lagercrantz
Trošku překombinované, bolela mě z toho hlava.
Babička pozdravuje a omlouvá se
Fredrik Backman
Opět vtipem i láskou a pochopením naplněná kniha.
Životní terno
Fredrik Backman
Kniha, která se zakousne a nepustí. Útlá a graficky krásná.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Pán Prstenů je klasika, kterou někdo miluje a někdo nesnáší. Já jsem to první.
InTyMně
Markéta Lukášková
Upřímně, s Lukáškovou si nevím rady. Nemyslím si, že to co píše, je nutně ehm "literatura". Jsou to dobré a humorné terapeutické zápisky. A v tom je to. Ona si na velkou literaturu nehraje. Je mezi všemi těmi skvěle zavedenými Soukupovými takovým outsiderem, který si klestí cestu sám - a tím jí fandím. Necítím z ní pražskou namyšlenost, ale poctiví hledání. Zatímco jiné autorky píší na efekt a bojí se opustit své zajeté koleje, Lukášková jde do života i psaní čelem, takřka po hlavě, poctivě, hledačsky. A proto jí mám rád. Za tu životní pocitovost. A proto i pět hvězd tady za ten nostalgický deníček, je to ona, jak ji známe a máme rádi.
Věřit znovu
Mona Kasten
Slabé, neuvěřitelné, anotace neodpovídá obsahu, pak je čtenář zklamaný.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
Upřímně tuto posedlost Ziburou nechápu. Jistě je originální a vtipný a odvážný, ale ty knihy jsou hlavně a oněm a ne o cestách. A jakmile člověk přečte jednu, pak už ví vše a Zibura se jen opakuje.
Diamantová sekera
Jaroslav Tichý
Moje dětská klasika, trochu jiné pohádky, a ilustrace už jako pro dítě pro mě byly krásnější, než Trnka.
Karlík a továrna na čokoládu
Roald Dahl
Kniha plná fantazie, která má mnoho rovin, z nichž každý si najde tu svoji. Děti čokoládu, dospělí jdou hloub. Báječná kniha.
Prázdniny v Evropě
Ladislav Zibura
Zibura ziburovatí, je to stále jedna one man show, i když umně skrytá za slova o pokoře a objevování příběhů lidí. Je to přesně ten povrchní typ dnešního mladého muže, který rádoby filozofuje, ale vlastně mluví pořád hlavně o sobě. Přitom takový šikovný kluk by to mohl být, ale za záře reflektorů, ta mu dává...
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Co říst, z úcty k paní Mornštajnové a za snahu dávám pět hvězd, ale myslím, že sama autorka ví, že je tam jakási snaha hlavně vydat další knihu, co jí tlačí v pozadí. Děj nemá takovou vnitřní jiskru a naléhavost, aby byl vyprávěn, jako v jiných jejích knihách. Pointa na konci je slabá náplast, která me už, ukodrcaného nezáživnými životy protagonistů, vlastně nezajímá. Pořád jsem čekal, co se stane, a ono nic.
Život po tobě
Jojo Moyes
Snaha o emoce zůstala snahou, kniha je plochá a plytká, charaktery mě nebaví a děj je nezáživný.
Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
Tak tohle je přesně klasika, která nestárne. A je to proto, že reálie zůstávají zajímavé a jednak je to stylem. Zajímavé je, že žádná z dalších Waltariho knih se Egypťanovi ani zbla neblíží. Vyprávění je svkěle rytmizované, průpovídky typu "jsou mouchou v mých uších" jsem si začal zapisovat. Hluboký román, který nepustí.
Klub divných dětí
Petra Soukupová
Nemůžu se zbavit pocitu, že kniha je psaná nějak mechanicky, na objednávku, hlavně tam nacpat všechny divnosti, které dnes hýbou světem, a zamotat z toho rádoby příběh, protože je dneska moderní být divný. Její styl je studený, popisný, což v knihách o vztazích a odosobněnosti lidí může prospívat, ale spíš se zdá, že to není autorská kreativita či styl ale prostě nedostatek skutečně spisovatelských schopností. Kniha mě nevtáhla, nudila, před koncem jsem ji odložil. Což by nebylo důležité, kdyby ji ovšem moje děti neodložily už dávno - a pro ně údajně má být.
Mlha nad Shadow Sands
Robert Bryndza
Skvělá detektivka, napětí od začátku do konce, vyvrcholení nečekané, alespoň tedy pro mě, nejsem žádný detektivkový matador. Takže za mě spokojenost.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Saturninovi jsem se dlouho vyhýbal, protože mě štval film. Nedávno jsem knize dal ovšem druhou šanci a ejhle - zřejmě se stářím a moudřením se dostávám do toho správného rozpoložení, chytám drobné nahrávky na vtip, čtu mezi řádky, pokyvuji hlavou nad lidskými slabostmi. Skvělá četba! A jsem zvědav, jaký bude ten další Saturnin od Macka. Mám mu dát šanci?