pepap komentáře u knih
Vztahové problémy okolního světa očima mladé slečny, hledání sebe sama a svého místa ve společnosti, zkrátka samá důležitá témata. Jazyk je vlídný a uvěřitelný. A žralok je temný, majestátný a pomalu a nezadržitelně se blíží k vám a Julii ...
Ilustrace a grafické provedení knihy je vážně krásné.
Skvělé čtení na "dušičky", takový teenagerovský román s nejednou babou Jagou a chaloupkách na muřích nozkách. Velmi čtivé.
Výňatky z dopisů psaných Fridou. Pomohly mi představit si trvající a všeprostupující bolest přítomnou v jejím díle. Všechny ty trny, šípy, rány, fraktury, pokroucené páteře .. musela neustále trpět. Její tvorba je uměním mučednice.
Kniha je dozajista originální - místy laskavá, místy nápaditá, místy dojemná. Nejvíc mě bavily příběhy mrtvých 30tileté války (nevím proč ..).
Dlouho jsem přemýšlel (a pořád to ještě nemám hotové ..), jestli je možné, abychom po smrti automaticky došli k osvícení, uvědomění si, zda náš život byl naplněný a dobrý. Proč by to tak mělo být? Po smrti už jako není možné tápat? Být ztracen a nevědět? Pro knihu je to poměrně zásadní otázka.
Kniha rozhodně není temná. Tím jsem byl překvapen a trochu i zklamán - nevím přesně jakou temnostu bych ne jejich stránkách ocenil, ale je plná světla, lásky a naděje.
Víte někdo, kde se nachází Jiskáv .. ?
Knize se nedá upřít spousta posbíraných faktů, rozhovorů a náhledů třetích osob, tedy Kunderových přátel a známých. Líbily se mi rozbory povídek a románů a spekulování o základech jednotlivých charakterů z reálného Kunderova okolí - který z hrdinů byl Kundera, kdo byly jednotlivé ženské postavy ..
Nicméně, celkové vyznění biografie mi přišlo takové, jakoby Milana Kunderu popisoval někdo, kdo ho nemá příliš rád - závidí mu, nepřejeme mu úspěch případně má velmi nízké mínění o jeho morálních zásadách a životních hodnotách. Byla to nová zkušenost - když už někdo píše něčí životopis, většinou má dotyčnou osobu ve velké úctě, tak jsem byl alespoň doteď zvyklý. V tomto životopise jsem si musel pana Kunderu spíše sám obhajovat a ospravedlňovat :-)
Biografie i v této podobě jen potvrzuje skutečnost, že Milan Kundera byl extrémně komplikovaná a nejednoznačná osobnost. Jednoduchá kategorizace nemůže fungovat.
Uvahy, ktere me donutily zastavit se a premyslet, jak vlastne minulost plynula a co to znamena v kontextu dneska. Proc povazujeme prazske jro '68 za selhani a nemluvime o tehdejsich udalostech vic, zatimco parizsky maj '68 je integralni soucast francouzske historie? V cem si byli podobni Masaryk s Havlem a v cem se ve svych nahledech a vizich odlisovali? Proc se vic nevenujeme komunisticke historii a reflexi te doby? Uvahy o rozdeleni Ceskoslovenska, vlivu Vaclava Havla, Orbanuv i Meciaruv populismus v soucasne a tehdejsi dobe, v cem nam nastavuji zrcadlo migranti a nase chovani k nim, proc populismus sily, jakmile se dostanou do konfliktu obcasnke svobody a tzv. zajmy naroda .. ?
Ke knize se urcite jeste vratim.
Krom toho, že Paměť národa dělá velmi důležitou činnost, dělá jí navíc chytře a nápaditě - události jsou seřazeny podle měsíců, ve kterých se staly, napříč dvacátým stoletím. To mi umožnilo nacházení souvislostí a zamyšlení se nad událostmi, které jsem si před tím nespojoval. Kniha je tedy i takový malý historický kalendář.
Těším se na další kousky.
Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale způsob vyprávění mi připomínal Mariuse Szczygiela. Jako by jste vyprávěli příběh natoliko blízký vašemu srdci, že vážíte každé slovo a bojíte se, aby jste něco nezkazili. Obrovský respekt a láska k Praze, to mi z knihy přímo sálalo. A příběh Kafky, Hrabala, Kundery a dalších ... mňam.
Prosím, pište dal, pane Kaczorowski, už se moc těším na další.
Co lidé říkali, co se povídalo a co se v daném období dělo. Koncept knihy je rozhodně zajímavý, povídání má dynamiku a sdělované informace natolik závažné, že pozornost jen tak neztratíte (možná vás místy trochu přesytí). Máte pocit, že se vám dostává rychlokurzu dějepisu u stolu štamgastů v hospodě U Syrotků.
Koncept knihy mě vážně zaujal a těšil jsem se na vlastní provedení, které mě zklamalo. Ale tak už to chodí.
Osobně věřím, že kráčet zpátky v čase a napravovat věci, které se mi nepovedly, by nebyla cesta ke štěstí. Příběh Nory mi nicméně přišel dost fantaskní a často hodně zmatený, za takových podmínek by bylo dost k podivu pokud by se ze všeho sama nezbláznila.
Těším se, že autor přijde s nějakým dalším poutavým nápadem a tentokrát si užiju i provedení.
"Přepište dějiny" poslouchám pravidelně ve formě podcastů, takže jsem všechny kapitoly již (alespoň) jednou slyšel. Nicméně, uvážíme-li počty a pestrost jmén jednotlivých osobností našich dějin, knižní zpracování umí být názorné a užitečné. A zábavné :-)
Obzvláště oceňuji kapitolu věnovanou hradním kancléřům a vojenským generálům. Dále pak příprava voleb v 1946 a připravenost komunistické strany, kapitola o lidových milicích nebo třeba kapitola o shrnutí témat v národních pohádkách :-) Kapitola "Válečná černobílá schémata" mi zase poskytla místa svázaná s událostmi konce 2. světové války, kam bych se chtěl podívat osobně.
Prostě a stručně, kniha stojí za přečtení.
Na počátku byl kluk s ideály, vzděláním a touhou něčeho dosáhnout. Na konci manipulátor, který dokázal přes dostupná data (především) sociálních sítí ovlivňovat voličské skupiny, podňecovat nenávist a burcovat konkrétní společenské skupiny, vychylovat stabilitu občanské společnosti a tím úspěšně mást veřejnost při rozhodování. Navíc, měl dost odvahy a morálního kreditu vystoupit před komise a média. Sdílet svoji zkušenost. Varovat před dostupností dat a účinností jejich zneužití pro ovlivňování nálad a preferencí voličů.
Byl bych moc rád, kdyby podobných knih bylo psáno víc.
"bez bláznivosti štěstí v životě nepoznáš" :-)
Obhajoba bláznů a bláznivosti před vousem filozofovým i biskupskou mitrou. Nebýt bláznivosti, nebyla by počata většina z nás - nebo jsme snad vyvrcholením úctyhodné a vážné debaty našich rodičů na téma "nesmrtelnost a genový odkaz"? Přímo cítíte, jak autora bavilo chvalozpěv sepisovat, natruc všem moudrostem světa. A mě to bavilo taky.
Z knihy jsem přímo cítil zranitelnost a křehkost zneužívané, zamilované dívenky, stejně jako sebevědomí a samožerství muže, pro kterého byla jen čárka, součást jeho sbírky, známka nebo motýl ve vitríně. Bezmoc a zle od žaludku, to jsem cítil.
Spousta zajimavych lidskych pocinu, o kterych jsem nemel ani poneti - polyvoda, olovnaty benzin, spackove v New Yorku, harappska kultura, Darien a skotska kolonizace ... pecka :-) Na celkovem vyzneni knihy trochu ubiral autoruv determinismus - posuzovat lidske prusery s odstupem casu je vzdycky jednodussi. A ostatne kdo nic nedela, nic nezkazi, ale taky se nikam neposune.
Celkove vyzneni knihy (zamysleme se nad nasim nynejsim chovanim, poucme se z historie a nepodrezavejme si sami pod sebou vetev) se mi libilo a souhlasim s nim.
O tom, že hnutí #metoo je fakt potřeba
Život umí být těžký. Když jste žena, tak ještě těžší, v některých aspektech a situacích rozhodně. A být ženou v korejské šovinistické společnosti je ještě další level. Kniha pro mě byla dalším zdůvodněním, proč je třeba ženám naslouchat - jejich vnímání společenských konvencí a tíživých životních situací plynoucích z mateřských povinností.
Některá pravidla a příklady jsou vážně skvělé, v sérii "Odbordelovávání slovesných časů" jsem dával záložky a pamatováčky jako divý. Možná v něčem víc naučí než první díl, ten byl vtipnější
Příležitostné texty od mistra Eca, některé tak příležitostné, že jsem jim nerozuměl :-) nicméně, úvodní texty "vytváření nepřítele", sloupek o kostních, klenotnicích a relikviích po světě a text "embrya před branami Ráje" jsou prostě fantastické.
Moje představa, že knihu dočtu a budu se rázem orientovat v mracích na obloze a umění předpovědi počasí, byla samozřejmě naivní :-) jako prvotní zasvěcení do mrakových pater, základních pojmů a účinnosti předpovědí je kniha zábavná a dostačující. Teď už to chce jen spooooustu fotek mraků a úspěšných předpovědí, tedy trénovat v praxi.
Jedinou výtku bych měl a sice překlad. Občas mi přišlo, že předklad do češtiny lehce pokulhává, obzvlášť překlady pořekadel a pranostik jsou vyloženě srandovní
Knihu bych (raději než-li jako umělecké dílo) hodnotil jako sérii vlastních textů Václava Havla, kterými vstoupil na scénu veřejného života a kterými pojmenovával a referoval o problémech, zádrhelech a nepravostech života v totalitě, ale i o represích režimu vůči vlastní osobě a předlistopadových událostech.
Ukazování na útlaky a nazývaní věcí pravými jmény je síla, originálnost a (dle mého) velmi obratný, chytrý a aktuální způsob léčení "dějin", které žijeme. Kritičnost Václava Havla je jeho nedocenitelným příspěvkem k demokracii a humanitě. Po přečtení jsem se utvrdil ve zjištění, že v roce 2022 je pan Václav Havel nejen jediný "můj prezident" České republiky, ale i mým vzorem občana a člena demokratické společnosti. Osobnost budoucnosti. Humanistická elita.