Peleus komentáře u knih

Se světem válečného kladiva jsem se setkal zcela náhodně jednoho dne v knihovně coby lehce znuděný středoškolák hledající něco zcela jiného, než klasickou literaturu, která v tomhle období života hrála prim. Byl jsem přesycen přehnaně velkolepým německým a anglickým romantismem a depresivním ruským či finančně zaměřeným francouzským realismem.

Narazil jsem na povídkovou sbírku Vlčí jezdci.

Postupem doby jsem přečetl všechny knihy trolobijecké série od Williama Kinga. Všechny kromě Zabíječe obrů.

Vinou tomu byla zkušenost, kdy jsem jednoho dne místo nadšení z nové koupené knihy (dokonce jsem Warhammery kupoval a plnil police domácí knihovny) začal pociťovat určité rozpaky z daného dílka. Nebavilo. Odložil jsem a zapomněl.

Teď, v předvánočním čase, se mi kniha znova po letech dostává do rukou. Jsem starší. V něčem více, jindy méně vybíravější, více, a v něčem méně tolerantnější. Zabíječem obrů tedy uzavírám jednu svoji čtenářskou kapitolu života věnovanou Williamu Kingovi a jeho pojetí světa "Warhammer".

Jedná se o průměrnou knihu, která navazuje na schéma celé série s tím rozdílem, že zde nenajdeme výraznějších dějových zvratů nebo osobností. Z hlediska vydavatele dává smysl, přihlédne-li se k bouřlivým událostech minulého dílu. Je to stejné jako u hudebních desek, kdy po energické skladbě následuje o něco klidnější. V kontextu světa a doby, kdy Felix s Gotrekem žijí, bohužel události smysl nedávají, neboť po jedné výzvě, zdánlivě trochu laxně, jdou do jiné. Přičemž nová výzva nemá za cíl nic menšího, než záchranu celého světa! Ve třech! S pidi armádou Albionu (tedy vlastně ozbrojenými vesničany)! Kde jsou mocní spojenci? Osobní problémy hrdinů? Noví nepřátelé, jejichž jednání nejenže dává smysl (čímž nemyslím posílání stále nových hord tupounů na nesmrtelnou trojici), ale je i pečlivě naplánované a plné úskoků?

Rozloučení je to pro mě snadné, i těžké zároveň. Snadné v tom, že poslední kniha je z hlediska invence dost průměrná. Těžké v tom, že bohužel právě poslední Kingova kniha je z hlediska invence tak průměrná.

4 22.12.2018

Jan Menděl často cosi "vypustí", aby to cosi následně složitě obhajoval a neustále dokola vysvětloval. Nejde o to, že by se jednalo o hloupost. Naopak, často s ním i souhlasíte. Evidentně to myslí dobře. Jenomže absencí jasné logické struktury si zbytečně podkopává nohy a znedůvěryhodňuje vlastní dílo.

Symbolem tohoto zmatku je i název Uprdelismus. Na jednu stranu horečně vysvětluje, že to nemyslí jako apatii a lenost. Na druhou stranu není schopen vytýčit, kam až sahá. Na jednu stranu dělá velké "fuj" směrem ke korporátu a naleštěným reklamním bezobsahovým bublinám, na druhou stranu si volí název, který je dělaný přesně v tomhle duchu, tj. "catchy"/"clickbait".

Myšlenky z této knihy měl autor nejprve nechat pořádně uležet. Pořádně setřídit. Něco pořádně seškrtat, jiné pořádně rozvést. Teprve pak dávat do tisku.

3 02.10.2022

Kdysi jsem podobné knihy mohl, avšak od kdysi uplynulo něco let a písky času poněkud zavály vzpomínky na vesmír Warhammeru 40000. I když jsem občas připomínal zašlé časy knihami z tohoto prostředí, většinou následovalo překvapení a mírné zklamání. Prostě to nebylo "jako kdysi". I přesto jsem se nyní rozhodl vstoupit do stejné řeky, a to sérií Horovo kacířství. Bohužel výsledek je opět rozporuplný.

Konkrétně Sestup andělů mi přijde jako zbytečnost, jež neposunuje chápání tamějšího vesmíru, ani nepřináší zapamatování hodný příběh. Nemáte zde komu fandit, ani kým opovrhovat. Pouhá epizoda v bouřlivých dějinách Říše lidí.

Za sebe knihu nedoporučuji a rozhodnete-li se ji přeskočit, o nic nepřijdete. Abych však nebyl škarohlíd, musím znova upozornit, že se jedná pouze o můj "problém", neb mi dávno není -náct, a tudíž na podobně odlehčenou literaturu koukám jinak než před lety.

3 16.01.2022

Pokud si chcete vytrhnout zub, tak si aplikujte tohle anestetikum. Ano, sem, prosím! Protože když napíchnete tohle, tak jako ne-e. Jestliže se vám podaří trefit semhle, tak ani to není ok.
Připravte si tyhle kleště. Ne, tyhle ne, ty jsou na horní čelist. Tyhle také ne, ty jsou dětské. Vy chcete trhat dolní osmičku! Potřebujete takové ty se zobáčkem. Ne, s těma nic neuděláte, patří na řezáky. Vidíte? Mají úzký zobáček, chcete širší!
Taaaak. Pak si vemte tuhle páčku s hruškou na konci. Ne, tuhle ne, pracovní část je ostrá. Tahle je příliš tenká. Ano, tenhle tvar je docela fajn. Že to moc nejde? No přece máte ještě ty jednostranné...
Výborně! Osmička je venku.
Cože? Není to osmička?! Že jste na to moc neviděli? No jo, no. I to se stane.
Tak ono víte, co? Proč jste radši nešli za zubařem? Rozumí tomu víc, než vy!

A přesně v tomhle duchu je i Feng-šuej pro dům. Exteriér. Zkrátka: "Radši si na to všechno najměte odborníka!"

3 27.02.2019

Je mnoho věcí, které nechápu.

Třeba nechápu, jak je možné, že někdo kouří, ačkoli stále žehrá na nedostatek peněz.
Nechápu, proč někdo závistivě pokukuje po západoevropském zdravotnictví a zároveň přehlíží, co to řadového pacienta stojí.
Nejde mi do hlavy, proč někdo zběsile nakupuje oblečení ve slevě, přestože ho neunosí.

A stejně tak nechápu, jak se někomu může líbit tenhle soubor písmen, slov a vět.

3 06.02.2019

Jsem rád, že se geniální mysl zneuznaného mistra tajných válek dočkala samostatného knižního zpracování. Jak se zdá, půjde jenom o trilogii, nicméně dle komentářů mám dojem, že se návrat Šedého věštce povedl o dost lépe, než seriálové "one man show" Joeyho Tribbianiho poté, co skončil sitcom Přátelé.

Z hlediska atmosféry C. L. Werner naprosto trefně vystihl to, co činí Thanquola Thanquolem a krysí lid krysím lidem. Zůstal zachován osobitý styl uvažování mistra konspirátora stejně jako reálie světa Válečného kladiva. Autorovi se navíc povedlo, alespoň v mém případě, aby čtenář pohlížel na události z pohledu krysáckého "hrdiny". Zástupci lidského druhu na mě tudíž nepůsobí nikterak velkolepě a trpaslíci jsou opravdu dobří jen na akce typu "živý štít". Konec navnadí na pokračování, a tudíž nezbývá než po něm skutečně sáhnout!

3 09.01.2019