Pavlína197
komentáře u knih
Pochoutky z chaloupky
Patrik Rozehnal
Tato kuchařka se mi líbila víc, než předchozí Pochoutkový rok. Recepty v ní jsou jednodušší a tudíž uvařitelnější. :-)
Jak přežít svou vlastní pubertu - i s učiteli a rodiči
Markéta Švamberk Šauerová
Mně se knížka líbila. Je rozdělena do pěti kapitol: obecně o pubertě, jak vycházet s učiteli, jak vycházet s rodiči, jak vycházet s kamarády a jak pomoct sám sobě; teorie, rady, cvičení, příklady ze života. Otázkou je, jestli se najdou puberťáci, kteří by byli tak uvědomělí a přečetli si ji, a když už, nabízené rady a cvičení využili.
Kousek světla
Zuzana Válová
Knížka na mě působí jako výtah myšlenek ženy či dívky, která se hledá; hledá sama sebe, své místo na světě. Je to občas dřina, ale nevzdává to. :-)
I graficky je kniha opravdu povedená; slova jsou propojena nití a doplněna příjemnými ilustracemi.
Je fajn, vzít knížečku občas do ruky, jen tak náhodně ji otevřít a chvilku číst.
Jak se dělá imunita
Blanka Říhová
Z knihy vyplývá, že pro podporu dobrého fungování imunitního systému platí obecně známá pravidla - pestrá strava, přiměřený pohyb, dostatek spánku, nekouřit, vyhýbat se dlouhodobému stresu a zbavit se obezity.
Zajímavá pro mě byla první kapitola, kde jsou popsány imunitní buňky a jejich fungování, kapitola předposlední, v níž jsem se dověděla, že pomocí imunitních buněk lze léčit nádory, a kapitola poslední o epidemiích a pandemiích v historii. V této kapitole je pěkně vysvětlena také výroba a princip vakcín proti covidu-19.
Některá témata by mohla být rozvedena víc, ale i takto mi kniha jako úvod do imunologie přijde dostačující a hlavně srozumitelná.
Dětem
František Halas
To Vám je tak milá knížka! Já vím, můj pohled je zkreslený vzpomínkami na dětství. Ale o ty emoce přece jde. Našla jsem tu dokonce básničku, kterou jsem asi ve druhé třídě recitovala maminkám k MDŽ, tu o jaru. No, není hezká? A ty ilustrace!
100 přešlapů pro (ne)milovníky češtiny
Červená propiska
Z hlediska grafiky se mi kniha líbila a bavilo mě ji číst. Oceňuji diktáty, v nichž jsem si mohla ověřit své znalosti pravopisu.
U hodně slov mě překvapilo, že je vůbec potřeba jejich pravopis objasňovat, a u některých jsem si říkala, že jsou si podobná a zabírají v knize místo jiným, zajímavějším a složitějším slovům. Nicméně i tak jsem se něco málo přiučila.
Dar
Petr Pavlík
Knihu vydalo nakladatelství Albatros v roce 1988 pro děti a mládež. Vzhledem k téměř nulové přímé řeči, dlouhým a složitým souvětím a častým popisům krajiny si neumím představit, že by se mladým čtenářům opravdu líbila, ať už tehdy nebo dnes. Já už dávno dítě nejsem, takže právě popisy šumavské a jakutské přírody mě bavily. A překvapilo mě, jak často už tenkrát autor v knize narážel na otázku ochrany životního prostředí.
Doktorka z domu Trubačů
Ilona Borská
Paní doktorka Vlasta Kálalová-Di Lottiová byla zajímavý a pozoruhodný člověk, stejně tak i její život.
Trochu se stydím, že jsem se ke knize dopracovala až letos, vzhledem k tomu, že žiji pár kilometrů od Bernartic. Ale možná bych ji dřív neocenila; všimla jsem si, že zvlášť mladší čtenáři knihu příliš dobře nehodnotí.
Vřele doporučuji.
Bouře
Anne Jacobs
Tento díl série se mi líbil nejvíc. Vidím, že autorka chystá pokračování, za což jsem ráda, protože tentokrát mě opravdu zajímá. :-)
Malý Alenáš
Ivan Vyskočil
Čekala jsem pohádku pro děti, ale myslím, že dnešní děti by knížku neocenily. Zato já jsem si ji báječně užila. Moc mě bavily hrátky se slovy, při čtení jsem se usmívala i smála. Doporučuji každému, kdo má rád češtinu a její záludnosti.
Snoopi, děkuji za tip. :)
Selfíčka
Marek Vácha
I když autor hned v úvodu žádá čtenáře, aby ,,nečetli tuto knihu jako knihu o mně", přiznávám, že vyhovět prosbě se mi vždycky nepovedlo; všechny zápisky jsou velice osobní a nevidět za nimi autora prostě nejde. Možná i proto jsem některým textům nerozuměla, většina mě ale oslovila a některé mi doslova mluví z duše. Chtěla jsem si sem pro sebe opsat pár odstavců, jenže nakonec by jich bylo tolik... raději si knihu koupím. :-)
Jen jeden za všechny a pro nás pro všechny:
,,Máme to před očima. Stačí o tom napsat. Jak je možné, že i toto jaro, které přece musejí vidět všichni, kdo vyšli z domu ven, všichni, kdo se vydali do práce, všichni, kdo jdou z práce, všichni, kdo šli vteřinku pod širou oblohou, jak to, že ještě jsou, jak to říct, ateisté? Jak to, že všichni, kteří dnes dýchali večerní vzduch, ještě nezpívají chorály vděčnosti? Jak to, že necítí potřebu nahlas poděkovat za jaro a za život?"
Tišina
Susanne Skogstad
Když jsem knížku rozečetla poprvé, po pár stranách jsem ji odložila s tím, že takovou depku rozhodně číst nebudu. Asi po čtrnácti dnech jsem se k ní vrátila, protože zvědavost mi nedovolila vrátit knihu nepřečtenou. Myslím si, že se zařadí mezi ty, jež jedna část čtenářů naprosto odsoudí a druhá naopak vychválí. Já se ztotožňuji s komentářem kolegyně meluzeny, jen narozdíl od ní oceňuji, jak zdařile depresivní myšlenky a chování autorka vystihla. Poslední dobou mi chodí pod ruku knihy s podobným tématem - osamělá žena na sklonku života - a tato se mi jeví nejsugestivnější. Dokonce bych řekla, že si snad autorka sama musela někdy depresí a úzkostmi projít a že má opravdu literární nadání, vzhledem k tomu, jak snadno a rychle se jí povedlo ten ,,pocit" na mě hodit.
Co se týká děje knihy, je anotace tentokrát opravdu výstižná. K tomu není co dodat, pokud člověk nechce vysloveně prozradit konec, i když ten lze od začátku snadno vytušit.
Červený adresář
Sofia Lundberg
Vyprávět životní příběh skrze vztahy s lidmi, které člověk v životě potká, mi připadá jako zajímavý nápad. Škoda, že z toho autorka nevytěžila víc, že nešla víc do hloubky. Jakoby se snažila nacpat do knihy co nejvíc problémů - chudoba, válka, znásilnění, porod mrtvého dítěte, smrt matky při porodu, homosexualita, deprese, osamělost, drogy atd., ale všechno jen tak ve stručnosti naznačí, nakousne, oznámí. A kam se podělo to slunce a radost? Kniha by klidně mohla mít dvakrát víc stran. A to, jak Doris každou chvíli někdo říká chudinko a hladí jí po hlavě, jak Jenny při každém setkání Doris omílá, že nesmí zemřít, a jak se obě stále ujišťují, že jsou krásné, mě doslova tahalo za uši ( nebo za oči? :-)). Prostě to na mě působilo nevěrohodně. Občas jsem i měla pocit, že jsem to už někde četla, jako by autorka vykradla jiné příběhy.
Co se knize ale upřít nedá, je čtivost a opravdu dojemný konec.
Psí sny a jiné povídky
Jevgenij Ivanovič Čarušin
Zdá se mi škoda, že tuhle knížku si v knihovně dlouho nikdo nepůjčil, a proto ji vyřadili. Obsahuje krátké povídky o zvířatech a lidech, některé realistické, jiné trochu pohádkové. Napsané jsou jednoduchým a srozumitelným stylem, na každé dvoustraně text doplňují milé ilustrace. Myslím, že by knížka mohla zaujmout jak mrňousky při předčítání tak malé čtenáře. I mně se líbila. Nebýt ruských jmen, nenapadlo by mě hledat její původ v Rusku.
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Zase jedna kontroverzní kniha.
Potvrzuji, co píší ostatní - pěkné zpracování, krásné ilustrace, celkem asi jeden a půl strany textu. Text mě příliš nezaujal, ilustrace se mi líbí moc. Jestli kniha stojí za ty peníze, musí každý posoudit sám, já ji mám půjčenou z knihovny. Na to, abych se potěšila hezkými obrázky a připomněla si, že mám zpomalit nebo se zastavit, mi to stačilo.
Dům hedvábí
Tabea Bach (p)
Nerada se pouštím do sérií, je to zavazující a navíc to čekání na další díl... Tuto knížku jsem si přinesla z knihovny jako letošní novinku, abych si splnila poslední bod výzvy. Moc se mi do ní nechtělo, podle obálky jsem čekala přeslazenou romantiku, což není úplně moje gusto, a teď jsem překvapená, jak se mi kniha líbila. Romantika je tu okrajově taky, co mi však sedlo do nálady je pomalu plynoucí děj bez dramat a napětí. Knížka perfektně zapadla do současné prázdninovo-dovolenkové atmosféry. Základní informace o výrobě hedvábných tkanin jsou dobrý bonus navíc.
Jíst lidi je neslušné
Malcolm Bradbury
Takhle nudnou knížku jsem opravdu dlouho nečetla. Čekala jsem něco ve stylu Pan Kaplan má třídu rád, ale našla jsem jen spoustu rádoby inteligentních řečí o ničem bez vtipu a humoru.
Být tady na webu kolonka Nedoporučuji nebo Ztráta času, tato knížka tam fofrem letí.
V čase štěňat
Miroslav Mráček - Mrazík
Opravdu pěkná knížka pro děti a nejen pro ně o chlapci a jeho vytouženém psovi. Je v ní dobrodružství, napětí, přátelství, láska ke zvířatům, rodičům, domovu.
Válka se do vyprávění vtírá nenápadně a postupně až do poslední nejdramatičtější kapitoly.
Milencův ortel
Kristýna Pivodová
Přiznám se, že jsem měla problém tuto knížečku dočíst. Na vině ale není knížka, nýbrž moje nátura. Případy jsou stručně, čtivě popsané - nejprve místo činu, pak postup vyšetřování, výpovědi svědků i obžalovaných.
Nabízí se otázka, proč jsem ji vlastně četla. Jednak jsem kvůli nemoci zrovna nemohla do knihovny a tak jsem doslova paběrkovala, co jsem doma našla nepřečteného, a jednak mě prostě zajímá, co lidi ke zločinům vede. Krom toho, že se jedná o skutečné případy, mi připadá děsivé, jak krátká je cesta od myšlenky k provedení, jak často hrají roli peníze a alkohol a také to, co říkají statistiky - totiž, že viníkem bývá často někdo, koho oběť znala, ať už z okolí nebo přímo z rodiny.
O čem si budeme povídat
Karel Boušek
Verše se občas nerýmují a často utíkají od tématu daného nadpisem, ale i tak se mi líbily.