PaníLenka komentáře u knih
Přečteno za večer…a celý dnešek přemýšlím, co ke knize napsat…Kundera patří k mým oblíbeným autorům, takže ani tento poslední román mi nesměl v knihovně chybět…přesto mám pocit, že tomu oproti dřívějším počinům něco maličko chybí, nicméně za přečtení mi to stálo (a nejen kvůli čtenářské výzvě…)
Podobně jako jiní čtenáři jsem měla problém se začíst, nejmíň do třetiny jsem se docela trápila, pak už začal být příběh temnější a napínavější. Osobně ale mám raději “obyčejné” detektivky a thrillery než ty politické, navíc fiktivní.
Knížku jsem vyhledala díky čtenářské výzvě - potřebovala jsem najít o 22 let staršího autora, a musím říct, že to byla dobrá volba. Pan Halík na mě vždy působil jako velmi moudrý pán a sbírka kázání z kovidové doby je toho důkazem. Sama se považuji za věřící s vlažným přístupem k církvi a myšlenky a úvahy pana Halíka ve mně velmi rezonovaly, až jsem měla nutkání si některé označit, i když to obvykle nedělám. Kéž je takových lidí víc!
Trocha romantiky jednou za čas pro odreagování nezaškodí…
Napínavé to rozhodně bylo, příjemné nenáročné čtení, ale konec mě trochu zklamal.
Knížka se ke mně dostala náhodou, většinou se knihám od momentálně mediálně známých lidí spíš vyhýbám, tentokrát jsem byla mile překvapena. Popis běžných životních situací mladé ženy se střídá s hlubšími úvahami nejen o víře a Bohu - to mě bavilo. Navíc tomu odpovídala pro mě povedená grafická podoba knihy. Jen více podobných osobností i knih!
Přečteno v rámci čtenářské výzvy - kniha od afrického autora. Docela napínavý odpočinkový příběh, takové letní čtení.
(SPOILER) Jeden den dovolené u moře strávený ve společnosti Ondřeje z Rohatce uplynul stejně rychle a příjemně jako ta voda… navíc korunovaný happyendem, zkrátka oddechovka, jak má být.
Skvělá kniha se pozná tak, že má spoustu stran, v průběhu čtení se sice chcete dovědět, jak to dopadne, takže zanedbáváte spánek i rodinu, ale s ubývajícími stránkami je vám vlastně líto, že se s hrdiny budete muset rozloučit a největší radost vám udělá, když se dozvíte, že pokračování už je na světě, byť zatím pouze v originále….
Knížku jsem dostala jako milý dárek. Trochu absurdní suchý humor, který autor zvolil, je asi nejlepší forma, jak přiblížit náročný osamělý život grónských lovců někdy ve 30.letech minulého století, jinak by to bylo asi dost depresivní čtení.
Výborné hodnocení knih pana Dána mě nalákalo ke koupi jedné z nich - a protože mám ráda, když jdou věci popořádku, začala jsem první v sérii. Asi to byla chyba. Politická situace devadesátek na Slovensku už je pryč, pamatuju si na ni jenom matně, takže souvislosti už mi unikaly. Střídání časových rovin mě mátlo, a paradoxně mě nejvíc zaujala jednoduchá linka vraždy staré paní. Bůhví proč jsem si myslela, že nějak bude s podsvětím souviset, ale byla asi jen na dokreslení “normální” práce na oddělení vražd…? Sarkasmus a černý humor mi nevadil, horší to bylo s polovičatým překladem, možná by nebylo od věci sáhnout po originále, snad by v něm bylo i méně gramatických chyb. Dočetla jsem až do konce, ale moc mě to nebavilo a závěr mě dost zklamal. Možná dám ještě nějakému dílu série šanci, ale určitě ne hned.
Moje hodnocení není tentokrát objektivní, mám totiž k panu Chlopčíkovi takřka osobní vztah. Měla jsem tu čest být jím vybrána do taneční skupiny Elán, bohužel z osobních a časových důvodů jsem musela závodní tanec po několika měsících opustit. Pan Chlopčík si na hubenou holku s brýlemi určitě nepamatuje, ale já nezapomenu nikdy, je to velmi charizmatický muž budící respekt. V době, kdy jsem se pokoušela naučit se aspoň základní kroky, byla jeho paní Jana těhotná. Když se pak pan Chlopčík (tenkrát jsem mu mohla říkat “Zdeňku”, ale v mých 16 letech mi to moc nešlo…) objevil ve StarDance, nevynechala jsem jediný díl a zajímalo mě, jak se jeho život vyvíjel. Když pak měla má dcera chodit do jeho tanečních, těšila jsem se, že se třeba setkáme na koloně, bohužel kvůli náročné operaci musela dcera taneční oželet. O to jsem radši za tuto upřímnou zpověď. A zvažuji se na stará kolena přihlásit se do jeho kurzu, třeba jsem ještě všechno úplně nezapomněla…
Napínavá jednohubka na dva večery, přesně, jak jsem potřebovala.
Knížku mi doporučila kolegyně, ale já jsem z ní dost rozpačitá. Nečetla se vůbec lehce, přišlo mi, že se skáče z jednoho tématu na druhé, otázky byly kladeny aspoň pro mě dost chaoticky. Navíc paní Hogenová mluvila hodně obecně a používá pro mě naprosto neznámé pojmy, které moc nevysvětluje, asi navazuje na své přednášky nebo je kniha určena odborněji vzdělaným čtenářům…? Kniha vyznívá dost depresivně a možná, že jsem vše nepochopila, ale s některými názory ani nesouzním. Jestli budu mít možnost, nějakou přednášku paní Hogenové bych třeba absolvovala, ale tato kniha mě opravdu nenadchla.
Poslední díl série byl stejně dobrý jako předchozí, napínavý, poutavý… i v naší době by se rytíř Wolframova typu moc hodil, škoda, že takoví jsou jenom v knížkách, každopádně díky aspoň za to, pane Niedle!
Autorce moc děkuji za téma života Řeků v Československu, v mém okolí se stále vyskytují lidé s řeckými jmény, přitom jsem jenom tušila, že se u nás ocitli “po nějaké válce”, žádné podrobnosti jsem nevěděla. Podobně, jako o příběhu Šikmého kostela Karin Lednické, který se rovněž odehrával nedaleko místa, kde žiju, nám nikdo nic neřekl ve škole ani nikde jinde, takže jen víc takových knih! . P.S.: pochopila jsem správně odkaz v podobě vložené textilní záložky na krnovský podnik, kde se podobné vyráběly, a kde dodnes žije početná řecká komunita…?
Román psaný přesně v duchu ostatních “niedlovských” knih, svižné, napínavé, lehce poučné…..úspěch zaručen.
Moje první přečtená kniha autorky - a rozhodně ne poslední, bezvadná česká detektivka, příjemné překvapení
První slovo, které mě o této knize napadá je: zvláštní. Nebo zajímavá. Každopádně docela náročná. Možná do čtvrtiny knihy mi trvalo se začíst, ale stálo to za to. Rozhodně originální posouvání děje pomocí komentářů nejen postav, ale i obrázků, předmětů….a navíc jsem se dověděla zase něco nového z historie jiné kultury než je ta naše.