pamik111 komentáře u knih

Moje první kniha od pana Vondrušky. Těšila jsem se na zajímavé příběhy, ale bohužel téměř všechny mi splynuly v jeden celek. Začátek se mi jevil dobře, ale nakonec jsem zjistila, že se do čtení nutím a těsně před koncem jsem to vzdala. Autora rozhodně nezavrhuji a určitě se k němu někdy vrátím.

3 21.03.2018

Zprvu jsem si myslela, že jako jedna z mála dám v hodnocení dvě hvězdičky. Ale po pár stránkách mě kniha uchvátila svou "jednoduchostí a čistotou". Krůček po krůčku jsem spolu s hrdinkou "poznala", co je to opravdový, hluboký cit, který se nazývá láska.

3 12.02.2016

Je hodně smutné, když všechna protižidovská nařízení se týkají i dětí... Když se k tomu přidá tyranizující psychopatický profesor zeměpisu a jeho pokřivený charakter, je vystaráno. Je to příběh chlapce, který zažívá dusnou atmosféru doby jak doma, tak ve škole...

3 09.01.2016

Tuhle knihu jsem četla jako jednu z prvních na téma koncentrační tábory asi někdy v osmnácti. Zapůsobila na mě tak silně, že jsem se o holocaust začala zajímat podrobněji. Kniha rozhodně stojí za přečtení.

3 18.04.2015

Knih o holocaustu jsem už přečetla tolik, že bych je těžko spočítala. Přesto tahle útlá knížka byla v něčem jiná. A jestli někdy někde existovalo peklo, pak to bylo v Bergen-Belsenu.

2 20.02.2020

Kdo si někdy v mládí psal deník, tak ví, že se jedná o zápisky pocitů, které Vám buď udělaly obrovskou radost nebo jste naopak plni smutku. V tomto deníku bohužel převládala ta druhá strana. Strach, smutek, opět strach...Jak to tam ti lidé mohli zvládnout jen se svými stísněnými pocity, strachem a nejistotou? Neustálé stěhování, transporty, nejistota, nic stabilního, co Vám dá alespoň na čas půdu pod nohama. Překvapilo mě, že ač měli být všichni na jedné lodi a měli žít ve stejných podmínkách, tak tomu tak nebylo. Vždy se našli privilegovaní, kteří na tom byli líp. Každopádně knížka se mi moc líbila, protože se jednalo o autentickou zpověď.

Citace:"Je hrozně smutné, že je zde možno všeho docílit pouze podfukem, lží nebo krádeží. Podaří se nám jednou ještě se včlenit do normálního života? Budeme ještě jednou normálními slušnými lidmi?"

2 23.11.2018

Kde začít? Když čtu knížku na podobné téma, tak převážně formou literatury faktu. Tady jsem se nechala zlákat hodnocením a pustila se do čtení, bohužel se po pár stránkách potvrdilo mé neblahé tušení - tudy cesta nevede. Nechci nijak zpochybňovat hrůzy za Protektorátu a v koncentračních táborech. Byly, a možná ještě ve větší míře, než bylo v knize uvedeno.

Jenže knížka mi přišla strašně stručná. Autor v ní v rychlosti popsal všechno zlo a utrpení, a když už se něco snažil rozvést, dostávalo to nádech červené knihovny, či sci-fi. Navíc se mu ta vloudila chybička v časové linii. Stane se...

Když něco čtu, tak tomu chci věřit, tady to bohužel nešlo.

2 21.11.2018

Kde začít? Když čtu knížku na podobné téma, tak převážně formou literatury faktu. Tady jsem se nechala zlákat hodnocením a pustila se do čtení, bohužel se po pár stránkách potvrdilo mé neblahé tušení - tudy cesta nevede. Nechci nijak zpochybňovat hrůzy za Protektorátu a v koncentračních táborech. Byly, a možná ještě ve větší míře, než bylo v knize uvedeno.

Jenže knížka mi přišla strašně stručná. Autor v ní v rychlosti popsal všechno zlo a utrpení, a když už se něco snažil rozvést, dostávalo to nádech červené knihovny, či sci-fi. Navíc mi tam neseděla časová linie. Svatbu měli na jaře 1939, tedy před válkou, manželka teprve těhotná. V pasáži, kdy už je po válce, autor zmiňuje: "Můj chlapec už není tím malým hochem, kterého jsem si pamatoval z doby před válkou." ...jenže před válkou ještě nebyl na světě... Bohužel chybička se vloudila.

Když něco čtu, tak tomu chci věřit, tady to bohužel nešlo.

2 16.11.2018

Tohle není realita v praxi, ale praxe v realitě. S tichým dechem jsem knihu rozhodně nečetla. V některých pasážích mi sakra bušilo srdce. Pan Trachta se čtenářům snažil věcně přiblížit práci Lékařů bez hranic. A i když se jednalo o dramatické situace, tak jsem se chvílemi i zasmála.

2 11.02.2017

Je s podivem, jak některým německým důstojníkům a členům SS brzy dosloužila paměť. Karl Wolff byl asi jedním z nich. Nebo že by se řídil známým rčením MUDr. Plzáka "Zatloukat, zatloukat, zatloukat"??? Škoda, že má kniha zatím tak málo hodnocení, protože si jistě zaslouží větší pozornosti.

2 13.03.2016

Kniha popisuje nelehký životní úděl paní Eveliny Merové. Autorka se snaží vše psát bez zbytečného patosu, o to víc na mě její statečnost zapůsobila. Informace postupně plynou a vy si uvědomujete, že paní Merová je silná žena, které život připravil nelehký osud.

2 05.03.2016

Kniha je psána z pohledu malého chlapce, později dospívajícího. Popisuje v ní smutný příběh své rodiny, líčí v ní velmi přesvědčivě svoje zážitky s perzekucí židů, neustálý strach z prozraní...Bohužel název knihy je pravdivý.

2 06.02.2016

Krásně zveršovaný a lehce vtipně pojednaný příběh o narození Ježíška, který je doplněný pěknými obrázky.

2 19.12.2015

Chtěla jsem téhle knížce dát šanci, ale bohužel se nepodařilo. Po pár stránkách jsem knihu odložila, protože se mi nechtělo číst smýšlený příběh a smýšlené pocity skutečných osob, které prožívaly skutečný holocaust.

Šťastná to žena.

Musím ovšem ubrat jednu hvězdičku. Kniha se mi nečetla lehce, místy mi přišla chaotická. To ovšem nic nemění na tom, jak statečná a empatická Irena Sendler byla.

1 10.09.2019

Celá knížka je děs a hrůza! Výpověď člověka, který se chtěl, respektive musel podělit o otřesné zážitky z koncentračních táborů. Snažil se nám, co to nezažili, sdělit nesdělitelné. O to víc je kniha ceněna, neboť vyšla bezprostředně po válce.

1 17.01.2017

Knížku jsem bohužel nedočetla, přišla mi příliš chaotická... Tohle se mi ještě u žádné knížky na podobné téma nestalo. :-( A to mě na první pohled celkem zaujala.

1 13.08.2015

Skvělé, napínavé po celou dobu. Kniha má spád. Podle mě jedna z nejlepších od autorky. Ovšem velká škoda toho zakončení, respektive poslední věty... Američané ale asi jiní být neumějí. :-)

1 21.07.2015

Velmi smutný příběh chlapce, který musel prožívat neskutečné fyzické i psychické týrání, byl ponižován a přesto dokázal najít sílu, vzepřít se osudu a začlenit se do společnosti. Smekám. Bylo to náročné čtení, co se psychiky týče a po pravdě nechápu, jak je tohle všechno možné. Naprostá nedůslednost všech institucí a policie. Knihu doporučuji!

1 12.05.2015

Jedno z nejlepších svědectví, co jsem kdy četla... Smutný životní příběh pana Reichentala, naštěstí s dobrým koncem. Doporučuji přečíst.

17.07.2015