Palele komentáře u knih

Co k tomu dodat ? Alena Mornštajnová mě již svými předešlými díly přesvědčila, že je Paní spisovatelka, ale přesto mě překvapila. O válce toho již bylo napsáno spousta a nikdy to není příjemné čtení, přesto se mě osud Hany hluboce dotknul, snad tím jak civilně a bez zbytečného patosu dokázala autorka popsat naprostý rozklad lidské bytosti. Jako byste cítili mezi řádky, jak se pomaličku na popel rozpadá lidská duše a obrovský smutek nad tím, co dokáže udělat člověk člověku.

33 28.03.2021

Proč si přečíst tuhle knihu ? ... Bo. Bo sme kraj razovity. Kraj hodně specifický a může být zajímavé se o tom něco dozvědět. Karin Lednická to popsala tak, že jsem občas při čtení měla pocit, že slyším nářečí, kterým mluvila moje babička. Jako bych zase stála v kuchyni a slyšela ji, jak mi říká, ať donesu amper a postavím vodu na blach :) Šikmý kostel mi připomenul dětství, což vlastně znamená, že se za těch několik desítek let, které uplynuly zase tolik nezměnilo. Snad jen to, že Ostrava už rozhodně není tak černá.

26 31.12.2020

To takhle autorka přišla domů a našla svého chlapa jako obvykle, jak se s plechovkou piva v ruce s funěním škrábe v trenkách a kouká na americký fotbal. Už několik let stále stejný obrázek. A tak se s pláčem odebrala do ložnice a rozhodla se svou frustraci vypsat v knize. Sen mnoha žen, muž co je vždy připraven :) Neskutečné a nejhorší na tom je, že na základě tohoto blábolu se vyrojily jako houby po dešti miliony dalších odstínů všeho. Mám pocit, že poslední dobou je každý odborník na sex a erotiku a když si půjdu dnes koupit kuchařku, bude zaručeně vařit v podvazcích a místo vařečky bude třímat bičík. Tak a dost už holky, přestaňte si číst padesát odstínů hlouposti, popadněte doma toho svého mazlíka a střihněte si to v reálu :) Jenom pak o tom proboha nepište knihu :)

Je to stále stejné. Když se někdo nevejde do krabičky, vyčnívá, je rebel.. Ne každý dokáže unést tu tíhu - tíhu být jedinečný, být vyjímečná osobnost, obzvláště když okolí neodpouští. Vždyť proč by měl být někdo lepší, jiný než ostatní. Kolik takových duší bylo v dětství ušlapáno, než mohly roztáhnout křídla..Po téhle knize zůstává v srdci jenom hluboký smutek

22 01.08.2023

Proč Vás některé knihy zasáhnou a některé ne? Netuším. Tenhle příběh není dokonalý, ani originální a přesto...Myslela jsem, že je to dobrodružná kniha o přežití a zatím je to kniha o hledání sama sebe, o tom, jak si v těch nejtěžších podmínkách uvědomit, co je vlastně v životě důležité, osvobodit se od minulosti a oloupat svoji duši až na dřeň, aby bylo možné začít znovu. Pointa pro mě nebyla překvapivá, ale vůbec to nevadilo. Ta síla byla v něčem úplně jiném.

21 28.01.2018

Tak tohle byla vážně rychlopalba a neskutečná jízda. Hlavního hrdinu bych občas nakopala do hader, ale stejně vám musí být sympatický tou pitomou snahou vytřískat ze svého života aspoň něco dobrého. A přesně v duchu za dobrotu na žebrotu je vám hned po prvních stránkách jasné, že tady se happyend konat fakt nebude, andílci nebudou mávat opelichanými křídly, ale zase oproti mému očekávání našeho "Mirka Dušína" nenašli na konci zastřeleného někde u popelnic. Jupí. Sakra snad to není spoiler. Jestli jo, tak sorry :) Miluju tenhle typ humoru a styl noir, takže u mě Kopřiva neskutečně válí. Už u 101 minut jsem si všimla, že má ten dar, že při čtení postavy plasticky vystupují ze stránek, stávají se na chvíli součástí mého světa a kniha vás vtáhne do děje takovým fofrem, že se najednou řítíte tunelem (jak jinak než černým) a když na konci vypadnete na asfalt, tak s odřenou hubou ještě chvíli přemýšlíte, jestli si to fakt chcete zopakovat. No jasně, že chcete, už se třesu na další díl.

16 30.03.2022

Tam kde zpívají raci....někde v dálce.. můžete slyšet píseň větru, šumění trávy a když budete stát úplně tiše,možná vám povypráví příběh... Příběh o dívce, křehké jako mušle na písku a přesto silné jako kořeny starých stromů. Příběh o dívce z močálu, nebojácné a přesto osamělé, toužící po lásce. Můžete ho zaslechnout v šumění příboje nebo v křiku racků. Příběh, který mě chytil za srdce...

16 18.03.2022

Já to prostě miluju. Když jsem přečetla úvodní anotaci, tak jsem si říkala - no Weavere, tak to už jsi přepísknul, z toho nemůžeš vybruslit se ctí. To nemůže mít žádné věrohodné vysvětlení. A zase jsem se spadlou bradou sledovala, jak se příběh řítí do zatáčky, šlape na plyn, aniž bych do poslední chvíle měla byť tušení, kdo je zahradník... pardon vrah. Prostě to zase dokázal, Tim i David a nezbývá než čekat na další neuvěřitelnou story. Už se nemůžu dočkat.

14 22.05.2023

Je dobré si občas uvědomit, že to, co považujeme za samozřejmé vůbec samozřejmé není a že by se člověk neměl trápit každou hloupostí a hlavně si užívat život. Prostě proto, že může...

Tak tohle byla adrenalinová vlna od začátku do konce. V té knize snad není hluché místo, kde by si člověk mohl vydechnout. Bravurně napsané a jestli je tam něco, co není uplně reálné, tak jsem neměla čas to postřehnout.

13 10.10.2018

Výborné. Ideální by pravda bylo přečíst si předtím znovu Naslouchače, takhle mi chvilku trvalo než jsem se opět zorientovala v postavách a v ději, ale když jsem už do toho vplula, tak mě zase strhnul příběh a vyplivnul až na poslední stránce s pocitem lítosti, že teď zase holt budu muset čekat na pokračování.

13 06.01.2018

Někde jsem četla citát, že bez náboženství jsou dobří lidé dobří a zlí lidé zlí. Náboženství způsobí, že se dobří lidé chovají jako zlí. To je naprosto přesné, napříč dějinami se největší zvěrstva páchaly ve jménu náboženství a pokračuje to bohužel až dodnes.

13 23.01.2015

Když mi najela čtečka a zjistila jsem počet stran, tak jsem téměř upadla do mdlob a říkala si, že do Vánoc mám o zábavu postaráno :). Strike s Robin tentokrát pomalu rozmotávají nitky hodně starého případu a spolu s ním taky nitky jejich osobního vztahu. Ale bylo to skvělé. Od prvních stránek až do konce.

12 08.06.2022

O obsahu knihy už tady bylo napsáno dost, takže já napíšu jen svůj pocit. Čekala jsem zoufalství, bídu a našla jsem naději a lásku. Na místě, kde by to nikdo nečekal si naprosto nesourodá skupinka lidí dokázala vytvořit nový život a vykřesat jiskřičku naděje. Celá ta mašinerie je samozřejmě hrůzná, ale jsem ráda, že po dočtení u mě nepřevládl smutek a beznaděj, spíše převládla touha najít si více informací o kultuře obyvatel Tatarstánu, která je pro mě zajímavá a zvláštní. Nevšední a krásná kniha.

12 13.05.2022

Sjela jsem celou sérii a myslím, že mám nového oblíbence. Frost je opravdu sympaťák a jako majitelka dvou koček jsem samozřejmě i já podlehla černobílému kouzlu. No a tahle kniha ? Když Frostovi na dveře zaklepe skoromrtvola dávného kamaráda, je jasné, že náhodná smrt to určitě není a sotva se trochu zorientuje, začne se to kolem něj kácet jako kuželky. Tajemná postava v pozadí a symbol hada, který znamená smrt. Svištěla jsem zákruty děje stejně klikatými jako ulice Lombard, nevěda co mě čeká za příští zatáčkou a byla to sakra napínavá jízda. Chvílemi jsem vůbec netušila, co se bude dít dál. A na konci čekala jedovatá hadí tlama, která přinesla víc otázek než odpovědí. Skvěle napsané, napínavý příběh a k tomu hlavní hrdina, trochu skaut, ale jinak normální chlápek, se kterým se život nemazlí. Co si přát víc ? Možná rychle další díl :)

11 22.02.2021

Carter opět nezklamal, za mě jeden z mála autorů, kterému se stále daří držet nastavenou laťku. Po delší době kniha, kterou jsem nedokázala odložit.

9 17.11.2020

Knihu jsem přečetla, protože jsem ji dostala jako dárek a chtěla jsem dárci udělat radost. Nemám ráda romány pro ženy, je to žánr, který mě prostě nebaví. Se zaťatými zuby jsem tedy usedla do svého oblíbeného křesla a nalila si sklenku vína v domnění, že ji určitě budu potřebovat, abych to ve zdraví přežila :).Sama nevím, čím mě zrovna tahle kniha chytila za srdce. Snad milou ztřeštěností hlavní hrdinky, nečekaným koncem, nebo se mi prostě jen trefila do nálady. Určitě nepatři k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla, ale v rámci žánru dávám 5* za milé překvapení.

9 10.08.2016

Už se mi dlouho nestalo, aby pro mě bylo tak obtížné odpoutat se od nějaké knihy. Nedokázala jsem se odtrhnout, jako by Kvothe návazal nějaké sympatické spojení, které mi udržovalo oči přilepené u stránek, dokud jsem neotočila poslední list. Přestože se linie s Čandríny táhne knihou jako pramínek vody, zároveň je v této knize lehce upozaděná, takže jsem zvědavá na poslední díl. A až ho dočtu,posadím se pod strom a budu hledat jméno větru, protože jsem se stala součástí zvláštního světa a vím, že mi bude chybět.

9 28.07.2015

Tohle je skvost mezi knihami a asi jen málokdo si uvědomí, že v tomto případě překladatel vlastně napsal novou knihu.. Jednou jsem si neprozřetelně vzala Kaplana na čtení cestou do práce a musela jsem vystoupit z tramvaje, protože jsem brečela smíchy, přestože ji čtu už po několikáté :)

Ne, nedalo se říct, že by pan Kaplan dělal pokroky. Když měl uvést opak přídavného jména NOVÝ, opáčil : "S plešího trha" a když měl utvořit větu se slovem STRAŠNÝ, odvětil: "U brány stojí strášný a má vlevolver."

9 20.01.2015

Moje první setkání se Štěpánem Kopřivou a určitě ne poslední. Koho by napadlo, jak rychle se věci mohou zvrtnout

8 18.03.2022