Ozzy86
komentáře u knih
Celý život. Výbor z deníků 1948–1984
Jan Zábrana
Deníkové zápisky Jana Zábrany jsou oknem do duše básníka, který se nikdy nedokázal přenést přes 50. léta, kdy oba rodiče byly političtí vězni. Bohužel zahořkl, trpěl depresí, nemožností publikovat, nedokázal se smířit s průměrností a malostí kolem sebe, ale zároveň nebyl žádný bojovník, který by aktivně vystupoval proti režimu. Z tohoto kvasu tak vzniklo monumentální svědectví doby.
Nevědění
Milan Kundera
Kunderova románová reflexe emigrace a nemožnosti návratu. O tom, jak se každý snaží vyprávět svůj příběh, ale už nemá zájem poslouchat druhé.
Špion, jemuž nevěřili
František Moravec
Paměti jsou problematický žánr, kdy autor často po několika desítkách let vzpomíná na události, které si mozek upravil v rozporu se známými fakty (operace Anthropoid, význam agenta A-54). Nejzajímavější mě na knize přišel ambivalentní vztah k Benešovi, kdy mu je Moravec na jedné straně absolutně loajální a na druhé ho viní za Mnichov a následné přetočení kormidla na východ, které vedlo ke komunistické hrůzovládě.
Valčík na rozloučenou
Milan Kundera
Tragikomický román o svobodě lidské volby. Postavy se zaplétají do situací, které sice sami vystavily, ale v určitém bodě nad nimi ztrácí kontrolu. Na pozadí celkem jednoduchého příběhu Kundera klade filozofické otázky, které nechává bez odpovědi a postavy opouští bez jasné katarze a ponaučení.
Vybledlá krajina s kopci
Kazuo Ishiguro
Téma paměti, její nespolehlivosti, vytěsňování, vzpomínaní... Japonsko a vyrovnávání se s válečným traumatem. Kniha se čte lehce, načrtává motivy, které Ishiguro dále rozvíjel v pozdějších románech.
České snění
Pavel Kosatík
Sbírka esejů o tématech které hýbaly českým národem. Důraz je kladen na 19. století coby formativní období moderních českých dějin.
Kriegel - Voják a lékař komunismu
Martin Groman
Biografie, u které je vidět, že si s ní dal autor hromadu práce. Pro mě nejpřínosnějším je odmytizování Pražského jara, které je stále vykládáno jako souboj reformních a konzervativních komunistů. Jak to tak bývá, skutečnost je o dost plastičtější. Poučením je, že pokud člověk vnitřně uvěří nějaké ideologii, trvá desetiletí, než prozře. A v určitém smyslu neprozře nikdy.
Klára a Slunce
Kazuo Ishiguro
Pokud bych od Ishigura četl tuto knihu jako první, určitě bych byl nadšený víc. Autor rozvíjí již dříve použité motivy. Atmosféru tradičně vytváří více nevyřčené než vyřčené. Zamyšlení nad povahou umělé inteligence, která je citlivější než lidská.
Poválečná Evropa: Její historie od roku 1945
Tony Judt
Přestože spousty věcí z nedávných dějin Evropy člověk zná, je dobré je přečíst zasazené v celém širokém kontextu. Já osobně jsem si nikdy neuvědomil, že poválečný ekonomický zázrak nebyl samozřejmou věcí a nechybělo mnoho a dějiny mohli jít jinudy. Také mě překvapila poměrně vysoká podpora komunismu v západní Evropě.
Někdy prostě zaprší
Karl Ove Knausgård
Pátý díl románového deníku mapuje Knausgärdova studentská léta v Bergenu. Stejně jako ostatní díly se čte kniha sama, díky geniálnímu mixu jednoduchosti a hloubky. Nejvíc zde vysvítá jeho nespokojenost se sebou samým, touha po perfekcionismu, kterého nejde dosáhnout, neschopnost přestat se brát vážně, jako důsledek otcovské výchovy.
Civilizace
Laurent Binet
Románová hříčka, která se bude líbit tím víc, čím víc se orientujete v reáliích 16. století. S povšedními znalostmi zůstane pouze nereálný průměrný příběh o podmanění Evropy zámořskými civilizacemi.
Neutěšenci
Kazuo Ishiguro
Ishiguro se pustil do Kafky a sepsal rozsáhlý román o návštěvě slavného klavíristy v jednom nejmenovaném městě. Autorovo osobní témata jako nespolehlivost lidské mysli či společenská konverzační konvence, která zabraňuje říci cokoliv podstatného, vložil do kafkovského světa s prapodivným ohýbáním prostoru a času.
Jakub Fatalista
Denis Diderot
Na dobu svého vzniku velmi originálně, až postmodernisticky, napsaná kniha s vypravěčem, který dává najevo svou moc nad textem. Ve filozofické rovině se točí kolem myšlenky lidské svobody v jednání vs. „je to napsáno tam nahoře“.
Láska posledního magnáta
Francis Scott Fitzgerald
Nedokončený román o předválečném Hollywoodu. Hlavní postavou je překvapivě sympatický filmový producent. Pravděpodobně mělo jít o román o jeho pádu, v torzu zůstává pouze pohled za kulisy filmového průmyslu.
Muž, který se směje
Victor Hugo
Na příběhu je poznat, že je psán v 19. století, kdy na vše bylo daleko více času a tak se autor mohl rozmáchle vykecávat na mnoha stránkách. Dějově jde o klasický příběh vzestupu a pádu a tematicky o žalobu absolutistické společnosti, kde hrstka vyvolených žije na úkor milionů chudáků.
Šváb
Ian McEwan
McEwanova jednohubková satira je spíchnuta horkou jehlou a téma by si zasloužilo větší pečlivost.
Tma o polednách
Arthur Koestler
Kniha rozebírá téma Moskevských procesů na fiktivním "spiklenci" Rubašovovi. Vydáno v roce 1940, tedy dávno před Chruščovovo kritikou Stalinova kultu osobnosti. Přesto je v knize přesný popis mechanismů obludné diktatury, který nabourává mnohé obhajoby komunismu propadlých levicových intelektuálů "my o tom nevěděli".
Stalin
Oleg V. Chlevňuk
Brilantní biografie, která nejde po prvoplánových soudech a konspiracích. Pomoci archivních materiálů vytváří obraz zrůdného stalinského režimu, obraz důležitý i pro dnešek. Velice oceňuji, práci s prameny, kde se autor vyhýbá spekulacím a pokud k dané události nejsou dostatečné důkazy, nepouští se do nepodložených tvrzení.
Neopouštěj mě
Kazuo Ishiguro
Klasický Ishiguro se svým tématem vytěsňování a vzpomínání. Být to první autorova kniha, dám plný počet hvězdiček, formálně dokonalá kniha. Nicméně obsahově pouze variuje témata, která již zpracoval.
Tichý dům
Orhan Pamuk
Pamukův druhý román je plný pro něho charakteristických rysů. Ať už je to vyprávění z několika různých perspektiv nebo střet klasického tradicionalistického náboženského myšlení s moderní sekulární společností. Na půdorysu několika hlavních postav Pamuk popisuje Turecko se všemi jeho protiklady, kde hlavním postavám chybí zdravé sebevědomé určení vlastní identity.