OuFistle komentáře u knih

Nic jiného o tom pár minut po přečtení nedokážu říct, než že je to prostě ohromné. Už se nemůžu dočkat na další Fowlesovy knihy.

5 16.02.2022

Naprosto nejfantastičtější, nejvtipnější, nejtěžší a nejinteligentnější četba, jakou jsem měl kdy možnost okusit. I když jsem se tak prvních 60 stran musel mnohdy nutit, najednou pro mě do doby, než jsem ji dočetl neznamenalo nic větší hodnotu. O to víc se mi možná líbila myšlenka, že jsem ji nemusel číst jakožto povinnou četbu, tu podle mého názoru hodně lidem tou svou zevrubností a neotřelým humorem znechutilo. I přes určité znepokojující a temné jsoucno příběhu zde byly pasáže, při kterých jsem se vážně nahlas smál a ještě je musel předčítat dokola kamarádům, těch nebylo jen k zobu... Major Major Major Major. Bomba. Každopádně to člověk může číst pořád dokola, a to aby měl aspoň trochu jasno, i když nevím, jestli se to někomu kdy povedlo pochopit, ale tak to asi ani Heller nezamýšlel. A Švejk, kterým se autor hodně inspiroval, je v tom tolik cítit, že už se člověk musí smát jen tomu. Není divu, že se tahle absurdní šlamastika zaryla do obecný mluvy jen jako nesmyslný spojení slova s číslem, ale přitom tolik znamenající. Heller je pro mě hrdina:)

5 27.09.2020

Nějak nenacházím slova. Po celou dobu na mě kniha působila jako skvěle napsaný scénář. Jako kdyby předem naplánovaná předloha pro film (A nebo je to pouze tím, že je zkrátka skutečně film sám o sobě skvělý). Ten jsem bohužel viděl jako první, už dávno ještě jako dítě, takže jsem doufal, že se v knize dozvím o něco více podrobnějších historických souvislostí bez omílajícího se přílišného soustředění se na akční linku příběhu. Bohužel v tom jediném mě ale zklamala. Ohromně čtivá a napínavá opravdu dokáže být, v tom je Brown mistr a na čtenáře hledající takový typ ,,zábavy" přesně cílí. Avšak, pro mé dětské já, vznešenost, jakou v sobě pro mě příběh nesl, po návratu k příběhu v podobě originální (knižní) verze, postupem čtení tak nějak vyprchala. Tu vznešenost a velikost vystřídala jakási popovost a mírná povrchnost, kterou jsem nečekal. Každopádně i tak knihu doporučuji, dává čtenáři láskyplnou příležitost si (především) renesanci zamilovat a chtít vědět víc.

3 16.02.2022

Je to taková milá, možná trochu přebujele laskavá kniha psaná popovějším stylem. Každopádně to nic nemění na tom, že bylo příjemné ji mít v ruce a číst.

3 27.09.2020

Příběhy z této knihy mají duši. Sám Forman opravdu není pouze vyzdvihován za své filmařské dovednosti a popravdě se nejedná ani o hlavní téma textů. Je to spíše příjemná charakteristika obyčejného člověka okem rodinného příbuzného, takže působí příjemně citlivě. Forman se svými schopnostmi, které však nejsou brána v potaz, jakožto něco výjimečného, je oceňován za fakt, že za ně tento úžasný člověk tvrdě pracoval a především hodně obětoval. A k tomu knize přidává i tak obsáhlá sbírka nádherných fotografií.

2 27.09.2020

Potterovo pojednání o designu je zevrubné, neotřelé a místy dosti subjektivní. Aniž bych autora před čtením knihy znal, hned od začátku jsem měl jasno, že bude vážně poutavé se o daném odvětví dozvědět skrze právě jeho nevídaně zkratkové názory, které úplně stačí. Potter svými záměry brilantně vystřihl povědomé představy o přistupování k designu v 60. letech. A v krásném jednoduchém broži z dílny Umprumky s vysázeným Garamondem je to úplná pecka. Svou nevtíravostí a osobitou psanou formou nenadchne každého. Kdokoli přelouskne mírné zklamání z prvního dojmu v souvislosti k názvu knihy (protože se z veliké části jedná spíš o designéra jakožto architekta nebo truhláře, nežli teoretizujícího posedávače), nad čímž autor varuje již na začátku, dojde k názoru, že se jedná o úžasné dílo, které dokáže i svou neutuchající přesvědčivostí o naději a víře k lidem řemeslo vášnivě dělající ukázat, proč na designu tolik záleží. Jak zaznělo význačně v doslovu: ,,podaná ruka studentům každého věku."

2 26.09.2020

Krása.

Dosti strohé, některá témata a pravidla jsou neměnná a drží se po desítky, ba ne stovky let, ale většina vizuálních příkladů v knize, a tak to ve fenomenologii grafického designu bývá, je zastaralá, i když se jedná pouze o osm let starou knihu. Co se mi ale opravdu líbilo, bylo prokládání historických návrhů ať už plakátů nebo písem (Art deco plakáty, prostorové názory generace Bauhausu, písmo Univers, Zlatý řez a třetinkové pravidlo) a jejich konfrontace s díly jednadvacátého století obklopeném nepopsatelně ohromným arsenálem pro zjednodušení práce v daném oboru.

27.09.2020

Co se týče povídek, samotná Zeď mě i pro svou ,,Kafkovskou" formu bavila asi nejvíce. Nevolnost jsem četl v mírně nedobré náladě a spíše měla tu schopnost ty pocity ještě prohloubit, i když přesně to se od toho dalo i očekávat. Sartrem však napsáno brilantně. Ještě se vrhnout na Bytí a nicotu...