ondra2 komentáře u knih
Kniha podrobně popisuje anabázi Výmarské republiky od jejího založení až do konce, přičemž v závěru se pak zabývá tím, co bylo příčinou jejího krátkého trvání. V podstatě dospívá k závěru o mnohosti příčin, když některé z nich byly přítomny již od počátku, zejména pak nezakořeněnost republikánského zřízení, přístup vítězných mocností k poraženému Německu, vlažný postoj ozbrojených sil a i z jejich strany šířené pověsti o tom, že porážka byla zapříčiněna civilním vedením, nikoli vojenskou neschopností. Rovněž pak příčina tkvěla v chybném vyhodnocení toho, zda je větší hrozbou KPD nebo NSDAP, když k první lze odkázat na knihu Sebastiana Haffnera o Německé revoluci.
Jen škoda, že u některých fotek není pro nepamětníky a neznalce místopisu Prahy jako já fotka i současnosti pro účely srovnání, jinak moc pěkná publikace, mohla by být rozsáhlejší a vydržela by mi déle.
Celý komplet je čtivý a lze ho jen doporučit. Poslední díl končí érou královny Viktorie a autor se tak nijak nezabývá dalšími obdobími, v nichž již hrál významnou roli.
Jde o pokračování shrnutí dějin Velké Británie od nástupu dynastie Tudorovců do konce vlády Stuartovců. Je podrobná a čtivá, ale méně než první díl, který byl dle mého zajímavější.
Nečetl jsem knihu poprvé, čímž je dáno hodnocení. Samozřejmě za ta léta děj poněkud zastaral a je méně akční než na co si člověk zvykl za posledních dvacet let v televizi nebo v kině, ale pořád slušná práce ještě z doby, kdy jméno Clancy nebylo jen záštitou pro méně známé autory.
V podstatě jde o pokračování knihy Cesta na výsluní od stejného autora popisující zahraniční politiku SSSR od revoluce do roku 1945. Opět se jedná o kvalitní čtení popisující zahraniční vztahy SSSR uvnitř i vně socialistického bloku až do rozpadu SSSR. Zajímavý je především popis vztahů vnitroblokových od Chruščova do pozdního Brežněva, kde kniha popisuje vnitřní pnutí a nesoulady mezi jednotlivými členy Varšavské smlouvy, resp. RVHP a centrem. Případné podrobnější informace o jednáních o odzbrojení je třeba hledat jinde (u Kissingera - Roky v Bílém domě, nebo Taubmana - Gorbačov. Život a doba).
Kniha je stejně dobrá jako Karlín. Nejlepší jsou fotografie, z nichž je patrný ještě relativně holý Žižkov nebo Kobylisy a okolí Bulovky, prázdné plochy, kde v současnosti je hustá zástavba. Rád bych se do té doby na chvíli přenesl.
Jak napsali předchozí komentátoři, kniha je to objemná, dobře napsaná a plná informací na jednu stranu celkem známých, řada z nich však byla pro mě nová, hlavně pozadí příprav jednotlivých výprav, jejich průběh, řevnivost mezi jednotlivými složkami (Richard Lví srdce x Filip II. August). Vyzdvihl bych asi výpravu korunovanou dobytím Konstantinopole v roce 1204. V souvislosti s dneškem mi přijde, že ve vztahu k řadě jednotlivých států se ničeho nezměnilo - každý sleduje vlastní dílčí zájem a o dosažení společného cíle spíše mluví, než že by učinil podstatný krok za cenu sebeomezení ovšem pro širší obecný cíl (tehdy vzájemně si konkurující, bojující a na obě strany to tu a tam hrající křižácké státy a evropští ochránci x dnes EU a spol. ve vztahu k dosažení cíle v podobě osvobození východní Ukrajiny). Jen lze doufat, že v současnosti by to ještě mohlo dopadnout dobře.
Potvrzuji hodnocení předkomentátora. Zajímavé informace o vnitřní i vnější politice Tita, jeho životě před II. světovou válkou v Moskvě i poté. Nevyhýbá se ani popisu jeho soukromí a vztahu k ženám, především k poslední manželce, o níž byly veškeré informace pro mě nové, včetně jejích značných ambicí politického rázu a snahy ovlivnit vnitřní politiku a zajistit si významnou pozici během života Tita i pro dobu po jeho předpokládané smrti. Nelze pominout ani výborně podané balancování mezi Východem a Západem a střídavé přiklánění se tam či onam podle potřeby zajistit sobě i Jugoslávii nezávislé, samostatné a významné postavení, včetně založení Hnutí nezúčastněných zemí. Ve vztahu k vnitřní politice lze vypíchnout snahu vyvažovat moc jednotlivých frakcí v republikách za účelem zajištění relativní jednoty státu a výlučné moci strany a především svojí, jakkoli jeho snaha již tehdy naznačovala, čehož si byl dle knihy vědom, že především v otázce jednoty státu nebude úspěšný. Rovněž zaujme popis jednání s Chruščovem a Brežněvem, především z nich plynoucí sebevědomí Tita.
Kniha není souvislým projevem nebo popisem činnosti Lee Kuan Yeewa, jedná se o výňatky z jeho projevů nebo rozhovorů s ním. Kniha je tak tvořena místy se opakujícími informacemi, jež sice nejsou na škodu, na druhou stranu je takové dílo střípkovité netvořící nějaký homogenní celek. Tím nechci říct, že by neobsahovala řadu myšlenek nebo postřehů, s nimiž by bylo možné souhlasit, např. o absenci lídrů, kteří nejsou orientováni pouze na vítězství v dalších volbách a nebojí se činit nepopulární rozhodnutí bez ohledu na výsledek v nich. Stejně tak názory na v podstatě přebujelý sociální stát, který místo poskytnutí určité rovné startovní pozice spíše vytváří pohodlnost mezi beneficienty, což pro změnu ubíjí snahy těch úspěšnějších, z jejichž prostředků a výsledků jejich práce je takový stát financován. Asi by bylo lepší přečíst nějakou knihu psanou přímo jím samotným.
Zatím asi nejlepší díl série, jako vždy bohatý obrazový doprovod. Díky kapli v Chebu s přesahem do naší historie.
V lecčems lze souhlasit s předkomentátorem, že je trochu méně přehledné popisovat paralelně několik států na relativně malém prostoru knihy a to i při odhlédnutí od toho, že prameny ke starším dějinám nebudou tak rozsáhlé, jako by tomu bylo v Evropě. Základní přehled kniha podá, ale nelze ji srovnat s řadou jiných lépe napsaných dílů edice (opakovaně v komentářích zmiňuji Čínu nebo USA, překvapivě pro mě také Island). Zatímco u některých titulů nevylučuji, že bych si je po delší době přečetl znovu, tady to příliš pravděpodobně nevidím.
Výborně napsaná kniha. Obvyklý popis děje formou datum x událost je doplněný výňatky z rozhovorů autora s přímými účastníky války, což knize dává živější rozměr. K tomu samozřejmě mezi řádky lze vyvodit autorův názor na vietnamskou válku, kdy na pozadí politického zájmu USA utrpěly zájmy normálních Vietnamců, k nimž se nakonec Spojené státy obrátily zády. Kromě některých pro mě známých informací kniha obsahuje i tu celkem překvapivou, že s útlumem vojenské aktivity v průběhu posledního roku funkčního období Richarda Nixona nepřišel Kongres v zájmu přistřižení křídel exekutivě jako spíše Bílý dům, což není tak úplně v souladu s tím, jak je celá záležitost obvykle popisována (např. H. Kissingerem v Bouřlivých rocích). Jinak v knize lze nalézt drobné chyby, u nichž nevím, zda jdou na vrub autorovi nebo překladu, kdy je v závěru R. McNamara lehce srovnáván s Jamesem Forrestalem, když měli být podle knihy dříve oba ministry zahraničí, což ani jeden ve skutečnosti nebyl.
Jakkoli u jiných dílů edice bývají nejstarší dějiny popisovaných zemí často nejméně záživné a snažím se je rychle pročíst, u tohoto dílu tomu bylo jinak. Možná i díky autorce, která podle vlastních slov není historikem. Příjemné odsýpající překvapení a doplněk Dějin Norska a Dánska (ty poslední jsem ještě nečetl).
Kniha je přístupnější než Dějiny Chorvatska přestože v minulosti Slovinci nikdy neměli žádný ucelený samostatný státní útvar a byli vždy součástí většího celku. Tato skutečnost způsobila, že v knize člověk najde informace nejen o samotném Slovinsku v současných hranicích, ale i o jeho blízkém okolí obývaném Slovinci v době Habsburské monarchie (Korutany, Štýrsko, oblast Terstu). Popis minulosti je tak trochu obecnější bez přesného vymezení konkrétní státní hranicí a daný spíše osobou panovníka či dynastie, která dnešní oblasti Slovinska a blízkému okolí vládla.
Kniha má jedinou vadu, malý rozsah. Množství obrazového materiálu doprovázeno vcelku stručným přesto však pro účely takto pojatého díla dostatečným odborným textem uvádějícím čtenáře do rámcového obrazu o historii Karlína a společenského života v něm. Možná by kniha byla ještě atraktivnější, kdyby starou fotografii doprovázel současný stav, bylo-li by to možné, určitou představu si ale návštěvník Karlína může udělat sám. Přínosem je i příloha v podobě reprodukce starého plánu obce.
Kniha nepopisuje nic jiného, než by plynulo z titulu, nicméně tak činí ze všech možných úhlů pohledu. Nevýhodou takového přístupu nicméně je, jak již zmínil dřívější komentář, útržkovitost některých příspěvků. Některé by mohly být asi delší, jiné by nemusely být v knize vůbec, ucelenosti knihy by nejspíše přispěl i menší počet spoluautorů, neznamená to však, že by kniha nebyla zajímavá, pouze jí nemůžu dát pět hvězdiček.
Zejména v počátečních partiích méně přehledná, některé kapitoly by mohly být proloženy větším počtem obrázků, nicméně s přiblížením se moderní době je kniha stále zajímavější a čtivější.
Autor se věnuje především Jindřichu VIII. a Alžbětě I., nicméně popisuje i ostatní krále z dynastie a jejich okolí. U Alžběty mě zaujal i vcelku kritický náhled na její osobu, ne pouze oslavné zmínky o položení základů budoucí velikosti Anglie.
Některé kapitoly jsou těžké čtení (většinou ty poměrně krátké), jiné pro změnu utečou jako voda (Cílek). Jelikož se jedná o sborník, kapitoly jsou jen stručným souhrnem určitého tématu, opakované čtení nevidím reálně.