odejana komentáře u knih

Nelze napsat "báječné". Osudy českých Židů jsou tak strašlivé a je třeba více takových knih a rozhlasových osvětových pořadů - event. dokumentárních filmů a seriálů, které tuto evropskou kapitolu dostatečně pokryjí. Je to třeba, protože ve světě stále existují "pracovní nápravné lágry" (v Severní Koreji Google objevil pracovní tábor 10x větší, než byla Osvětim). Důležitá je statistika na začátku knihy. Hrozné je, že Židé, kterým se podařilo přežít "konečné řešení židovské otázky", museli v 50. letech čelit nové antisemitské perzekuci, kterou nám diktovala Moskva v době, kdy SSSR neměl dobré vztahy s Izraelem. Hrozné je, jak obyčejní lidé udávali, jak podlehli propagandistické ideologii a najednou se se Židy přestali stýkat. Hrozné je, že Židům, navrátivším se z koncentráků, zapírali schovaný majetek, nepouštěli je do jejich bytů .... jak novodobé dějiny a politická kultura stále ještě ignorují holocaust. Připomínáme si Lidice, ale vybíjení celých židovských rodin nebo vesnic na Podkarpatské Rusi nebo ve Volyni, zplynování celého zářijového transportu z Terezína do Osvětimi (skoro 4 000 lidí během dvou dnů) nám nestojí za to, abychom vzpomněli. Živí svědci nejhorších hrůz odcházejí podlomeni na zdraví a nikdo jim nechce naslouchat. To se nestydíme? To jsme lidi?

13 11.01.2014

Neřekla bych, že se jedná o lehké a odpočinkové čtení na dovolenou. Betty MacDonaldová používá situace ze svého života a popisy lidí, se kterými se kdy setkala, ale kniha vyznívá jako taková bible moderní ženy (když vezmeme v úvahu, kdy to psala a vydala). Nejenže denodenně bojovala proti stereotypnímu starému zařazení ženy do společnosti, ale proti všem chmurám a strádáním si vypěstovala svérázný pohled na svět a humorný nadhled, který dokázala vtělit do bezvadných slovních spojení, popisů, hodnocení. K této knize se neustále vracím, protože dodává optimismus, sílu, odvahu pro chvíle, kdy s námi život zametá na všech frontách.

13 14.07.2011

Co povídka, to perla.
Některé pasáže by mohly přejít do běžné mluvy.
- "Pane, chovejte se slušně a polibte mi prdel!"
- "Jak ráda bych ti chodila s konývkou na hrob."

11 20.06.2012

Ano, jde o "hvězdné" hodiny, někdy minuty, někdy týdny a měsíce, ale společné mají eseje několik věcí: vzepětí lidského ducha a nadšení, které obsahuje tolik energie, že posune celé lidstvo dál; často zůstávají původci tohoto nadšení zapomenutí, jsou to "nehrdinové" (autor Marseillaisy, J. A. Suter, kterému patřila půda v Kalifornii, kde vypukla zlatá horečka; Cyrus Field, který pojal nápad, že spojí Ameriku a Evropu telegrafním kabelem; pokořitel Panamské šíje, který měl v plánu podrobit si říši Inků v Peru; Scott, který dorazil na Jižní pól až druhý za Amundsenem o několik týdnů a na zpáteční cestě zemřel), často je zachycen osudový moment, který zvrátil chod dějin, a který "tvůrci" dějin nepředpokládali (branka v hradbách Cařihradu, bahno, déšť a Grouchy, který nepřijde Napoleonovi u Waterloo na pomoc). Skvělé eseje ... jen mě napadá, jak trpké eseje by S. Zweig psal o lidstvu dál, kdyby nezemřel. A dějiny nejsou tak černobílé, jak jsou nám předkládány.

11 02.05.2012

Krásná kniha - zápletkové puzzle, které se hezky skládá dohromady a přitom je celé o lásce, ale úplně jinak, než jak ji na nás chrlí média. Alma = láska. Nadchly mě některé pasáže: o době mlčení, o době skleněné, o době provázkové. Jak se zrodily city. AŤ ŽIJE LEO GURSKY!!!

9 07.02.2012

Kniha, která vzbudila tolik protichůdných reakcí, že to může znamenat jen jedno: Je to o něčem, čím žije každý z nás, promlouvá to o něčem velice bytostně základním. Kniha mě skutečně okouzlila, pročítala jsem mnohé věty několikrát po sobě a jen jsem žasla, jak prostě se dá promluvit o něčem, co se jinde zahaluje do statisíců řádků, které nic neřeší. Názory inspirují k mnoha reflexím, k revizi přístupu k druhému pohlaví, k revizi vlastního světonázoru. Inspirují i tím, jak myslet logicky, zdravě, s nadhledem a smyslem pro humor. Osobně bych zařadila do literatury, o které by se mělo diskutovat ve školách, neboť otevírá tolik cest, jak vnímat život a svět a vlastní místo v něm. Nebo možná ani neotevírá, jen nutí formulovat vlastní názory. Rozhodně to není jen reakce na feministické hnutí a rozhodně nevymezuje pravidla mužského šovinismu. Rozhodně to není humorná literatura. Jen velice dobře formulovaná a promyšlená člověkem, který je prudce inteligentní, který něco dokázal a který dost přesně ví, co od života čeká a jak by ho měl žít a ne jen být žit někým nebo něčím jiným.

9 21.12.2011

Pánové Drdo a Kroupo, díky za vaši neúnavnou práci, s jakou shromažďujete všechna ta otřesná svědectví lidí, kteří stárnou a do hrobů si odnášejí své příběhy politických vězňů, emigrantů, bachařů, estébáků, udavačů nebo jen obyčejných lidí, kteří žili dvojí život a vyznávali krédo, že s tím nic nenadělají, že to tak prostě je a někteří nacházeli dokonce i omluvy. Díky za vaše komentáře a hodnocení. Ukazujete něco velice důležitého - jak mravní práh samozřejmostí klesl a český národ, který už má snad ještě z monarchie geneticky zakódovanou poslušnost k vrchnosti a život dvojího metru, stále neumí najít ten správný žebříček hodnot. Díky za to, že nepřinášíte jen tato důležitá svědectví, ale burcujete k novému obrození mravů a myšlení. Vaše knihy a rozhlasové Příběhy 20. století mapují něco, na co všelijaké instituce nestačí - nebo to mapovat ani nechtějí? Za tímhle se prostě nedá udělat tlustá čára ...

7 01.01.2014

Anotace říká vše. Nejen postava královny, ale i osoby v jejím okolí a revolucionáři, všichni jsou dokonale psychologicky prokresleni. Navíc Zweig vypichuje asi 20 situací, kdy se ještě mohlo podařit tragický osud zmařit. Také je to skvělá ukázka, jak se má pracovat s historickými prameny při zpracování životopisu. Zweig opět sleduje to, co ve všech svých dílech - vzepětí lidského ducha, lidské přirozenosti. Je dobře postižena bolest jakéhokoli revolučního procesu - jak se zpočátku ušlechtilé ideje zvrhnou, když se popřává sluchu nevzdělaným, prostým a nepřemýšlivým lidem, v nichž revoluční kvas probouzí ty nejtemnější pudy.

"Patří ke štěstí nebo neštěstí průměrného člověka, že necítí vnitřní nutnost, aby se změřil, že necítí zvědavost, aby se tázal sám na sebe, dokud se ho neotáže osud: bez užitku nechává v sobě spát své možnosti, zakrňovat své vlohy, jeho síly ochabují jako svaly, které necvičíme, dokud je nouze nenapne k skutečné obraně. Průměrný charakter musí být nejprve vypuzen ze své sféry, aby byl tím, čím by mohl být, a snad něčím víc, než sám dřív tušil a věděl; k tomu cíli nemá osud jiný bič než neštěstí."

7 08.05.2012

Román mě naprosto uchvátil! Já jsem ho pochopila jako studii zla. Zlo je nazíráno z mnoha úhlů a boj dobro-zlo není nikdy tak černobílý, jak se zdá. Přitom autor využil v knize každý řádek, aby ukázal, jak různě se s ním lidé vyrovnávají - a nevyrovnávají. Ústřední téma rodiny Černých je báječně autenticky popsané, ale doprovodné příběhy nejsou o nic méně silné. Fantazie o naklonování Hitlera, aby se přišlo na anatomii zla, a jak se nevyvedla. Příběh Kláry, které to samé zlo potkává od divokých vlků a pak v léčebně od komunistických pohlavárů. Vánoční vraždění kaprů v Čechách. Domácí násilí od Maxe. Veletržní palác v Praze, který sloužil jako shromaždiště židů pro transporty a možná jednou poslouží jako shromaždiště jiných etnických menšin. Najdou se tam i filosofické úvahy s tím související - musí být dobro stejně tak agresivní jako zlo, aby zvítězilo? Jak je to s nesmrtelností? Co víra a jak je to s Bohem?
Ústřední téma milostného dopisu klínovým písmem je naprosto exkluzivní. Jako by dobro muselo být tisíckrát zašifrováno a vyjít na povrch až po smrti všech a tudíž zvítězit? Metafora lotosu - žádné bahno na sebe nikdy nenabalí, přestože z bahna vyrůstá. Taky se mi líbila charakteristika Čechů z dopisů bratránka. Hezké a s nadhledem. Tomáš Zmeškal v současné české literatuře NAPROSTO VYNIKÁ!!!

7 19.02.2012

V anotaci je jen jedna vyprávěcí linie. Román jich ale má tolik! Chvílemi je to jak automatický text, jako když se rychle střídají filmové záběry beze slov. Alexovy dopisy a vyprávění jsou navenek hodně humorné, ale míří do něčeho velice zásadního. Hledání a nalézání, ale současně nenalezení. Cesta je mnohem důležitější než cíl. Tolik osudů, tolik myšlenek!

7 16.02.2012

Zbyněk Zeman praví v předmluvě, že České snění není uklidňující čtení, je to "provokace inteligence národa". Přesné. Tato kniha zaujala v mé knihovně čestné místo a čítám si v ní často, protože 16 kapitol, českých "snů", je 16 velkých otazníků, jak se mohly vyvíjet české dějiny, nebýt osvícenců a jejich úporných (a často účelných) snah postavit český "národ" na piedestal, nebýt T.G. Masaryka, nebýt čtyřicetiletého pokusu o socialismus. Český národ, který ve středoevropské kotlině žil od počátků promíchán s živlem germánským a keltským, začal v 18. a 19. století snít svůj pošetilý sen o "jedinečnosti a výjimečnosti" a v zajetí tohoto snu se dodnes odehrává politika, vzdělávání, společenské vědy a sport. Namísto vícejazykové (kon)federace (po vzoru Švýcarska nebo USA), která by mnohem přirozeněji kopírovala historické dění, žijeme jásavě v jakési české hrdosti a vlastenectví, které jsou nám víceméně houby platné.

6 02.06.2012

Bravo! Pan doktor naprosto přesně popisuje hlavní nemoci této globální společnosti. Biologická medicína léčí nemoci a neuzdravuje lidi. Moloch konzumní společnosti, která si myslí, že lze hromadit neomezeně na omezeném prostoru. Je nutná změna přemýšlení o způsobu života a trávení času a hierarchii hodnot. Hnízdil vystupuje proti farmaceutickým molochům, proti nadutým politikům, které má povětšinou za psychopaty, proti medicíně, která léčí příznaky, ale neléčí příčiny. Skvělá kniha, skvělý doktor!

6 20.03.2012

Krásně vystavěný román v dopisech - tedy v mailech. Solrun a Steinn nejsou jen dva póly tělesné - muž a žena, ale i póly ideové. Jeden je ryzí materialista, přírodovědec, uznává základní principy, jež předurčují všechno, evoluce mu vysvětluje všechny "záhady". Ze Solrun se stala duchovní bytost, která věří v život po životě, věří, že velký třesk byl nastartován duchovním principem. Ve svých mailech předkládají pádné argumenty, a jak je pro Gaardera typické, lehce detektivní příběh nakonec nemá vysvětlení, ale ani řešení. Má pravdu Steinn i Solrun. Záhada trvá. Všechno je navzájem propletené jako jejich zamilovaná těla v mládí a duše toužící po poznání po třiceti letech.

6 26.02.2012

Rozešli se, protože každý vnímal lásku jinak. Augustin dal přednost duchovnosti a slibu věčného života, Florie obhajuje tělesnou lásku, tělesný princip, který sice žije krátký život - vita brevis -, ale je stejně tak hodnotný a Bůh věděl, proč ho lidem dal. Je v tom hodně antického vidění světa a dobového pronikání křesťanství, ale je to velká polemika s křesťanstvím. Proti lásce k Bohu se staví láska k člověku. Obě jsou rovnocenně intenzivní.

6 30.01.2012

Uvedená anotace vcelku věrně popisuje děj. Jak je pro Gaardera typické, zápletka je geniálně vystavěná, věty úderné a spousta myšlenek nutí čtenáře hodně přemýšlet. V knize je několik rovin: Petrovo neurotické dětství a s ním související "porucha", která vyústí v bujnou fantazii a neschopnost žít ve společnosti. Společnost je kolem něj proto, aby mu umožnila žít vlastní vnitřní život, který je tak bohatý, že nic zvenčí nepotřebuje. Existenciální problém má vyřešený. Jako pavouček zalitý 4 miliardy let v jantaru ví, že pozemské hemžení nemá valný smysl. Nadprůměrná inteligence. Úvahy o moderní literatuře - jaká je, kdo a proč píše. Několik Petrových příběhů je stejně silných jako příběh faktický - několikero fikcí ve fikci. Paralela "principálovy dcery", jejíž příběh se vyskytne v knize v obměnách několikrát, s Petrovým životním příběhem. Symbol pavouka a pavučiny. Reflexe o vztahu mezi mužem a ženou. Nejvíc mě fascinoval otevřený konec, který jakoby celým předchozím vyprávěním nutil čtenáře, aby nyní zapojil vlastní fantazii a pokračoval něčím postmoderním a stejně tak neosobním.
Úžasná kniha!!!

6 30.01.2012

Velice těžko uchopitelné téma. Není to z období dospívání, ale později, a epická linka je velice jemná a nepostižitelná. Mnohem hlubší je ponor do duše a abstraktní pocitové sféry. Prózu ocenil Hrabal, který ji také doporučil k vydání. Hezký jazyk. Z každé stránky čiší upřímnost a otevřenost.

6 08.01.2012

Výborné. Všichni tři mají své důvody, proč prchají před společností. Výtečně jsem se bavila při popisu povolání "zločinec". Duch spolupráce je mnohem smysluplnější než duch soutěživosti. Bezvadné situace, líbila se mi domácí kobka, která posloužila všelijakým účelům.

6 05.11.2011

Výborná kniha, úsměvná a tolik hledající. Luteránskému knězi se medvídětem, darovaným mu k 50. narozeninám, zcela otočí svět. Začne hledat smysl života, začne být ke všemu skeptický, začne dělat to, co ho opravdu těší. S Jejdou se dostávají do tolika zajímavých, ošemetných, humorných i bezvýchodných situací, ale vždycky všechno přežijí, protože jsou prostě tak stavění a neustále bojují. To se jen říká, že je v krizi středního věku, on právě z té krize vylézá a bere celý život plnými hrstmi. Krásné úvahy o náboženství - nejen o křesťanství, ale o všech dogmatech, co kdy svět nastřádal. Všechno může být totiž úplně jinak.

6 30.10.2011

Kniha vyšla poprvé v samizdatové edici Prameny (Brno) v roce 1985, protože obsahuje brilantní kritiku marxistického "historicismu", tedy kritiku toho, že nemůžeme realisticky předurčovat běh dějin, což marxističtí filosofové a historikové rádi činili a tvrdili, že vítězství socialismu a komunismu je historická nutnost. Popper úžasně logickým způsobem rozebírá nesmyslnost takové vize. Je to brilantní myslitel, ale jeho kniha není psána jazykem vědce. Knížku napsal v roce 1947 v exilu v Austrálii (jako Žid nemohl v obsazeném Rakousku žít) a správně předpověděl všechny omyly, jichž se marxismus při výkladu dějinné úlohy proletariátu dopustil.

6 28.08.2011

Klasické dílo. Přátelství na mnoho způsobů - od drobných pozorností až k lásce a oběti nejvyšší, životu položenému za kamaráda, za lásku. Mnohem víc mě dojímaly velice živé historky přátel, vztahy, trávení společného času, nežli love story Robbyho a Pat - tak nějak je jasné, že jejich láska skončí špatně. Remarqueovy love story jsou takové ploché, mnohem jadrnější a živější a nadčasovější jsou právě příběhy přátel nebo náhodných známých, či přímo nesnášenlivost vůči nepřátelům. V tom je mistr nad mistry.

6 14.07.2011