Oberon85 komentáře u knih

Znal jsem je všechny zpaměti. Vždyť mi je maminka četla nejméně stokrát a pak znovu. Mé první setkání s poezií. Dětská duše nasávala rytmus a krásu verše. Možná, že právě díky jim, kouzelným říkadlům, jsem zůstal poezii věrný celý čas, až do dnešních dnů.

V naší věčné hře na intelektuály jen málokdy přicházíme k prozření. Víme, jak by To správně mělo být, možná i děláme všechno co je v našich silách, aby To správné bylo. Ale věční „lovci“ na skalách, nad našimi hlavami jsou ve střehu. Uvolňují stále větší a větší kameny, aby nám je, až budou mít pocit ohrožení, mohli svrhnout na naše nechápavé hlavy.
Vědí, že na rozdíl od nás, přežijí.
Velká kniha nejen o temnotě lidské duše, často zabalené pouze do tenoučké civilizační slupky...

5 23.05.2014

Humor váženého pana Wodehouse je skvělý. Při čtení jeho knih bývám okolím často přistižen, jak se culím a pochechtávám, čímž autorovi dělám rekamu. Velmi vyzdvihuji český překlad, který je vynikající ( což je nezbytné u knih, kde je velmi důležité, aby sranda nezemřela v překladu lajdáckém, nebo otrockém) .

Příběh o podobenství. O věcech, které dělají z člověka lidskou bytost. Filozofie jemně vetkaná do fantazie. Příběh pro čtenáře, kteří už mají za sebou kus života. Neboť přesto, že se tak tváří - Malý princ není pohádkou...

2 05.02.2014

Jsou knihy, ke kterým se rádi vracíte. A pak jsou knihy: Jednou a dost! Román Na pokraji temnoty, patří k těm druhým. Neumím posoudit, jak hodně "temný" příběh chtěla autorka napsat, ale myslím si, že se ji to moc nepovedlo. Děj románu se vleče, často bojuje s nudou a ani "sem tam vražda" to slimáčí tempo nezachrání. Tedy až do doby, než se dobelháte k několika posledním stránkám románu. Pak nastane literární peklo. Mám silný dojem, že autorčin vydavatel svévolně zkrátil lhůtu k dokončení knihy, neboť závěr příběhu je tak hrozný, že je až hanba komentovat.
Jediné, co bych vyzdvihl, je velmi dobrý překlad, což při dnešním množství vydávaných knih, není samozřejmostí.

Cestopis psaný srdcem. Tak by se dala nejvýstižněji popsat kniha hudebníka a cestovatele M. Ptaszeka.
Z každé stránky dýchá láska k obyčejným lidem, těchto v minulosti (a často i v současnosti) sužovaných zemí. Vtipně a s nadhledem popisuje životní peripetie nám tak trošku vzdálených Jihoameričanů.
Jsem si jist, že po přečtení této knihy dostanete ukrutnou chuť sbalit bágl a vyrazit...

Kniha Král bez zítřka, neopouští historická fakta a autorská fabulace se v pohodě vejde do mantinelů všem známého "dějepisu." Nesčetněkrát popsané téma je zde však uchopeno z nevšedního směru, protože autor v hlavní ose příběhu pátrá po hlavním z vrahů nezletilého krále a dochází skoro detektivní cestou k pro někoho možná překvapivému závěru.

1 09.12.2014

Nečekejte román typu Alexandra Dumase, hemžící se intrikami vnadných žen a kordy mužných šlechticů... Jde spíše o lehce stravitelný"dějepis." I přesto je to dobré čtení, které si už určitě našlo spoustu fanoušků...

1 07.04.2014