NymphMaeve
komentáře u knih
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Šikmý kostel mne nejprve minul a po přečtení prvního dílu mne nijak nenadchl. Avšak na Životice jsem se dost těšila, přeci jen to není popis známé události našich dějin a i když podobných tragických událostí se v historii stalo nespočet, jsem velice ráda, že se autorka vrhla do "pátrání" v minulosti. Způsob zpracování je velice zajímavý - úplný začátek každé kapitoly je uveden útržkem příběhu lidí z jejich pohledu, který je dále rozvinut a dotažen do konce z pohledu vypravěče. Samozřejmě následuje podrobné rozebrání a náhled nezúčastněné osoby. I když se jedná o neskutečně smutnou a tragickou událost, celou knihu považuji za velmi povedenou a čtivou. Vysvětlení všech možných pohledů a obrazová příloha čtenáři pomáhá soucítit se všemi, co to zažili, protože najednou to nejsou jen knižní postavy, ale reální lidé s tváří, minulostí i budoucností.
Bára
Josef Strauss
Styl autora mi až tak úplně nevyhovuje, ale příběh mě celkem pohltil. Sama pracuju ve "zvláštní" škole a číst tohle pro mě bylo psychické utrpení. Přečetla jsem celou knihu na jeden zátah a hledala prostě nějaké světlé místo, nenašla jsem ho. Všichni ti dospělí - rodiče, lékaři, ve škole, okolí - chtělo se mi z nich zvracet. Deset let zbytečného utrpení a nikdo nepojal podezření? Kniha je ohromně silná, ale budí ve mě trochu pocity nelogiky a lhostejnosti. Jsem ráda, že jí mám za sebou a nejsem si jistá, zda si jí chci pamatovat či zapomenout.
Strašení v Rookwardu
Darcy Coates
Další z mé milované série Strašidelné domy. Moc jsem se těšila, čím mne Darcy Coates zase překvapí a jaký námět vymyslela. Vyprávění z pohledu může není tak obvyklé a proto jsem ho vítala, i když pak mé spojení s hlavním hrdinou není takové, jako u žen. Docela rychle se začalo projevovat, co je v Rookwardu skryté a postupné poodkrývání detailů spolu s útržky minulosti působilo úžasně. Opět se mi od příběhu nedařilo odtrhnout a kdyby to šlo, přečtu knihu na jeden zátah. Autorka je mistrem v poutavém vyprávění a vytváření atmosféry strašidelných domů. Knihu jsem si užila, ale nedám plný počet, protože v sérii byly díly, co se mi líbily více. Větší rozsah by mi udělal taky radost, jinak ale skvělý prožitek i závěr.
Přiveď mě zpátky
B. A. Paris (p)
Nečekala jsem, že zrovna z téhle knihy bude jednohubka, ale odpoledne jsem si jí otevřela a v deset večer dočetla. Už asi od první třetiny jsem tušila, jak se to bude vyvíjet. Střídání vyprávění z pohledu minulost/přítomnost a Finn/Layla mělo svá pro i proti. Vytvářelo to ve mě smíšené pocity. Finnovy výbuchy vzteku vlastně nemají žádné přímé vysvětlení, až na pár náznaků z minulosti. Závěr je vyloženě uspěchaný a nebýt dopisu, měla bych v tom pěkný guláš. Celkově mi to do sebe zapadlo, ale přeci jen díry zůstaly. Kniha byla fajn, nedalo se od ní odtrhnout a já fakt chtěla vědět, jak to dopadne, ale výsledný pocit nebyl tak silný.
Ikabog
J. K. Rowling (p)
Těšila jsem se na pohádku z pera autorky Harryho Pottera a už na začátku jsem byla příjemně překvapená a to kresbami od dětí z našich škol, které doplňují příběh krásnými ilustracemi. Příběh jako takový byl zajímavý, jednoduchý (samozřejmě pro děti), ale ani mne jako dospělou osobu určitě nenudil. Užila jsem si příběh boje dobra se zlem a dost mne zaujala představa živého Ikaboga a jeho nahrobení. Musela jsem se mnohokrát zamyslet nad poučením. Určitě pohádku považuji za povedenou a občasná podobnost s celosvětovou situací, která panovala v době zpracovávání příběhu Ikaboga není jistě náhodná. Z pohledu pohádek obecně to však není nic převratného nebo světoborného a musím říct, že třeba iPohádka od Kovyho mne bavila trochhu více.
Zrada
Klára Janečková
Kláru Janečkovou mám jako autorku docela ráda. Nepíše sice žádné hlubokomyslné zápletky, ale oddechové knihy s napětím a takovou životní realitou. Bohužel kniha Zrada mne rozhodně spíš zklamala, než potěšila. Průměrné dialogy, které vyloženě nudily, pravopisné chyby, které přímo bijí do očí (například ona udělal, nebo on viděla), celkově je jazyk dosti krkolomný a i když je zápletka napínavá a o zvraty není nouze, pořád se celý příběh vznáší v jakémsi mlžném oparu nepropracovanosti. Příběh se mi líbil, ale knihu jsem si neužila, vyprávění nic moc, styl a pravopisné chyby hrůza a ni to nebylo nijak strhující. Přečetla jsem, ale zanedlouho si tuhle knihu nebudu pamatovat.
Šepot v mlze
Darcy Coates
Jak já jsem se těšila na pokračování Dorrana a Clare. Tentokrát ještě s Beth, sestrou kterou hledali, ale ona našla je. S obrovskou chutí jsem se do příběhu opět ponořila a bylo to úžasné, jakoby pauza nebyla. Měla jsem velké starosti o Dorrana a byla od začátku celkem mimo z chování Beth. Samozřejmě bylo vše časem vysvětleno a příběh opět gradoval, řešil se, gradoval, komplikoval a opět řešil. Miluju křivku Darcy Coates v této sérii, protože se od příběhu nedá odtrhnout. Nevím, zda to bylo myšleno jako obsah s větší hloubkou, já však ve spoustě věcí vidím velkou podobnost s realitou a občas mě to upřímně děsí. Spisovatelka je úžasná a moc mě její vyprávění baví. Těším se na další díl nejen Černé zimy, ale i Strašidelných domů.
Nesejdeš z cesty
Dagmar Digma Čechová
Dlouho jsem měla chuť okusit tuto autorku, slyšela jsem hodně pochvaly, ale i kritiky. Sice jsem chtěla začít knihou Nemusíš, ale v knihovně se dříve uvolnila tato. Úvod mi přišel ne úplně zajímavý, ale to se rychle změnilo. Vyprávění nabere obrátky a rychle čtenáře pohltí. Úžasné je tam střídání vyprávění z pohledu minulosti a současnosti, které přesně časově navazuje a vezme tak čtenáře na výlet přímo do dané situace. To samo o sobě nabízí samozřejmě bližší náhled než obyčejné vyprávění. K hlavní hrdince jsem si bohužel nedokázala vypěstovat hlubší vztah, ale k Radimovi to šlo samo. Asi v tom hrál roli i věk a zkušenosti Vandy, protože sama děti zatím nemám. Kniha byla úžasná, užila jsem si jí od začátku do konce a i přesto, že jsem závěr vlastně úplně přesně tušila, bylo super si svůj odhad potvrdit a přečíst. Rozhodně se těším na další knihy autorky, protože psát umí, strhnout čtenáře taky, její vyprávění je příjemně oddechové a přitom má svou hloubku.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Markéta Lukášková se mi jako autorka zamlouvá víc a víc. Zde příběh Emy, která mi byla v něčem tak blízká a v něčem zase tak moc vzdálená. Její nechuť k emocím a jiné "divnosti" pramenící z rozpadnutého vztahu rodičů. A Jan, který svádí největší boj uvnitř sebe. Líbí se mi ten vývoj všech postav a nutno říct, že Emin výzkum ohledně lásky mne vyloženě nadchl. To množství úhlů pohledů a to, jak se mění i její pohled na členy rodiny na základě jejich vyprávění, to je opravdu k zamyšlení, že ne vše je takové, jaké se nám na první pohled zdá. Nejvíc mne asi zasáhlo vyprávění babičky Růženky. Byla to nádherná kniha plná minulosti i přítomnosti, kterou jsem si moc užila a i když to nebyla nejlepší autorčina kniha (to je pro mne Losos v kaluži).
Do posledního dechu | Prstýnek
Vlasta Javořická
Moc pěkná kniha obsahující dvě povídky. První - Do posledního dechu - taková smutná, ale zase plná událostí, obrazů života a vzájemného chování. Líbila se mi, i když jsem tušila, jak skončí. Druhá - Prstýnek - mi utekla mnohem rychleji, ale také se mi více líbila. Ukazuje, jak umí být žena impulzivní v rozhodování a co může způsobit odloučení od milovaného. Vojtěch byl úžasný, co vše dokázal snést a odpustit z lásky. Bylo to opět kouzelné ohlédnutí do minulosti a dávných životů. Užila jsem si to.
InTyMně
Markéta Lukášková
Něco jiného, než jsem čekala. Myslela jsem si, že půjde o klasický román, ale jsou to vlastně autorčiny vzpomínky na dětství, pubertu i začátky v žurnalistice. Dost mne to nadchlo už od začátku a i když styl Markéty Lukáškové mi není úplně nejbližší, její knihy jsou úžasné a vždy se k nim ráda vracím. Zde šlo místy malinko o galimatyáš všeho možného včetně přeskakování a vracení se k myšlence, to ale ke vzpomínání prostě patří. Knihu jsem si dokonale užila, zavzpomínala na devadesátky a zjistila, jak se psal Losos v kaluži i Panda v nesnázích. Humor autorky je mi velmi blízký a moc se mi líbí, že vlastně každá kniha je úplně jiná. Vždy je tedy na co se těšit.
Už nejsem vaše dcera
Karin Jäckel
Ukázka rodičovství a dětství v podobě té nejhorší noční můry. Musím říct, že čtení knihy bylo přes mé sebezapření. Nejsem žádná víla a přečetla jsem už kdeco odporného, děsivého nebo strašného, tady jsem měla neskutečný pocit odporu. Když Monika vyprávěla o své bezmoci a bolesti v tak útlém věku, mít po ruce jejího otce, vzteky ho umlátím k smrti. Nepochopení a odmítání ze všech stran, včetně tety nebo babičky, byl další hřebíček do rakve. Nechápu, jak mohl být někdo tak slepý a ignorantní. To vše dohromady vytvořilo koktejl, který Monice zničil celý život. Bylo to namáhavé čtení na psychiku, avšak velmi čtivě popsané, pokud se to tak dá nazvat vzhledem k tématu. Doporučuji přečíst, protože vypovídací hodnota je veliká. Škoda nedokončeného závěru ohledně trestů pro další zúčastněné - matku, tetu, babičku, Borise a Stefana.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Po Terapii se mi do další knihy od B. A. Paris moc nechtělo. Za zavřenými dveřmi mne dostala úplně nejvíc a tím, že to z dalších obálek knih autorky září, dala jsem další šanci, přestože Terapie byla slabá. Zde jsem se však spletla. Ano, nic asi nebude jako Za zavřenými dveřmi, avšak tohle byla taky jízda. Cass mi bylo líto a dost jsem trpěla tím, co jsem s ní prožívala. Když jsem ke konci četla rozuzlení a příčiny toho všeho, zuřila jsem. Stejně tak jsem byla překvapená tím, jak to vyřešila. Navíc jsem se dost sekla v odhadu, kdo byl vrah, i když tam trocha tušení byla. Kniha je moc pěkně napsaná, má spád a rozuzlení přijde opravdu z ničeho nic. Užila jsem si to.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Styl autorky mi vůbec nesedl, už od knihy Do tmy jsem nebyla schopná číst mezi řádky a pochopit smysl všeho, i když jsem se moc snažila. V knize se prakticky nevyskytuje přímá řeč, vše je chrleno ve větách, skáče se z jedné postavy na druhou a kolikrát jsem se musela vracet, abych pochopila, co se tam vlastně děje. I přesto jsem přečetla všechny tři díly, chtěla jsem vědět, co bude dál. Kniha Ke dnu mne bavila nejméně a až v polovině Před povodní mi došlo, že to není až tak úplně román, ale spíš lehký horor. Před povodní je plná deprese, smutku a panuje tam takový chaotický spěch. Prostředí vody a života pod hladinou se mi líbilo a je v dnešní době velmi aktuální, stejně jako se nenajde mnoho knih s tématem vodníků či podobných tvorů. Zaujala mne kniha tématem, méně zpracováním. Okolní události i charaktery byly dobře propracované, sled událostí byl kolikrát dílem jednoho odstavce, nicméně ten smutek jsem vždy musela překonávat, byla jsem jím nacucaná a nasávala ho z každé další strany. Jsem moc ráda, že jsem si třetí díl nenechala ujít.
Propast
Jozef Karika
Další kniha Jozefa Kariky, co se mi dostala do ruky. A stejně jako u těch předchozích ve mne dokázal tento příběh vyvolat dokonalou směsici emocí. Záhadná plošina v údolí, která nutí lidi dělat něco, co je odsoudí k smrti. Je to takový další level mého poznávání úhlů lidského pohledu a tenkého předělu mezi reálným a sny. Hlavní hrdina Adam mi byl blízký už jen z toho pohledu, že strach z výšek i panické záchvaty dobře znám. Rozuzlení a závěr opět dechberoucí, jak je již autorovou klasikou. Co mne zde však štvalo byly místy moc rozvleklé až zbytečné odstavce - člověk je napnutý k prasknutí a najednou čte popisy květin a okolí. Je to velmi povedená kniha s úžasným dějem a rozhodně se mi líbila víc než třeba Tma, ale zase nebyla tak úžasná jako Trhlina nebo Smršť.
Terapie
B. A. Paris (p)
Dlouho jsem si chtěla přečíst další knihu od autorky Za zavřenými dveřmi, protože mě ten příběh úplně dostal. A až nyní jsem se pustila do Terapie a jsem lehce zklamaná. Příběh je to čtivý a celkem dobře vystavěný, i prostředí kam je zasazený je zajímavé, ale ten děj a celkově příběh nebyl tak silný, jak bych si představovala. Asi od poloviny jsem tušila, kdo je pachatel a trochu i to pozadí, protože je velmi kladen důraz na vše ostatní, jen to co je na tom nejzvláštnější je upozaděno. Alice mi přišla naivní a i když měla svá tajemství, byla mi velmi nesympatická a Leo taktéž. Vlastně mi z postav nikdo moc nesedl. Kdybych mohla, hodnotím 3,5 hvězdičkami, ale zde dám 3, protože i přesto, že autorka umí napsat opravdu strhující příběh, tento je průměrný. Jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila, jen půjčila, nebyla by tak jako tak součástí mé sbírky.
Karanténa s moderním fotrem
Dominik Landsman
Velmi jsem se pobavila u další tématické knihy Moderního fotra. Rozhodně nejsem zklamaná, ale ani nadšená, bylo to velni vtipné, nyní už se můžeme zasmát a autorova schopnost dotáhnout vše ad absurdum prostě neumožňuje se nesmát. Bylo to bezva k pobavení, jen doufám, ze budoucí generace nebudou z teto knihy čerpat fakta o tom, jak lockdown a celkově pandemie Covidu probíhala. Knihu jsem si moc užila a určitě doporučuji.
Ta jejich věrná láska
Vlasta Javořická
Další velmi poutavý příběh od Vlasty Javořické, neměla jsem náladu se pouštět do detektivek a tak jsem jako poslední prázdninovou knihu zvolila krátký a velmi smutný příběh. Vojtěška je vdána proti vlastní vůli za hrubiána, přitom však miluje kominíka Jarku. Jejich věrná láska však hory přenáší a i přes utrpení a veškeré nepřízně osudu se dopracovávají ke svému štěstí. Musím říct, že ačkoliv rozsahem krátká kniha, emocemi a zvraty je plná po okraj. Moc se mi líbila, nemohla jsem se odtrhnout a i když jsem tušila, jak to dopadne, stejně jsem měla velkou radost a pocit zadostiučinění. Krásná krátká oddechová kniha.
Dva mlýny
Vlasta Javořická
Po chvíli s jiným žánrem jsem opět zatoužila po příběhu z pera paní Javořické. Výběr padl na tento titul a musím říct, že pro oddech to pravé. Příběh je trochu obsáhlejší než u většiny jiných knih Vlasty Javořické a byla jsem tomu ráda, krásně jsme mohli sledovat osudy několika generací na dvou mlýnech - Nouzov a Závist. Velice se mi to líbilo, bylo tam vše - láska, závist, popisy prostředí, smrt, zvraty, prostě vše, co od podobných románů očekávám a to vše jsem dostala. Četla jsem už i poutavější a čtivější romány od autorky, ale tento jsem si velmi užila.
Deníček moderního fotra 2 aneb Pánbůh mi to oplatil na dětech
Dominik Landsman
Ačkoliv mám za sebou již několik knih od Dominika Landsmana, první díl Moderního fotra mezi nimi není. Přesto jsem se s chutí pustila do druhého dílu a vůbec to nevadilo. Moc jsem si užívala každou stránku a opravdu se kolikrát i v autobuse nebo v metru nahlas rozesmála. Musím říct, že autor neváhá zajít do krajností a hnát humor za hranice možného i nemožného a to je na tom to originální a neskutečně zábavné. Určitě si po druhém díle dám i první a až budu potřebovat v budoucnu zvednout náladu, pustím se i do Karantény. Děkuji za knihy jako je tahle, protože odpočinek od vážných témat či detektivek a hororů je prostě třeba.