Nofar197
komentáře u knih
Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji
Barbara Demick
Země na sever od sestatricate rovnoběžky, Korejský poloostrov. Země, kde je váš osud dan, než se narodite - a jaký bude, to záleží na mnoha pro nás nevýznamných malickostech. Země, kde tajná schůzka dvou šestnáctiletých může mít nedozírné následky v podobě pracovního tábora, který máte jen mizivou šanci opustit živý. Země, kde nesmíte vyjít na ulici bez spendliku s podobou Velkého vůdce na klopě. Země, kde poslech zahraničního rozhlasu se tvrdě postihuje.......
Překvapivě není řeč o fiktivní zemi z Orwellova románu 1984,ale o Severní Koreji, zemi uzavřené před okolním světem. Kde buď prijmete výše popsanou absurdní propagandu, nebo risknete život svůj i svých nejbližších a pokusíte se o útěk.......
Pro druhou možnost se rozhodlo šest hrdinů této knihy, ať již zmiňovaná tovární dělnice plně oddaná idejím toho previta Kim Ir-sena a jeho nohshledu, idealisticka lékařka či nadaný student Kim Ir-senovy univerzity. Všichni se museli po dosažení cíle, tedy Jižní Koreje, vyrovnat s myšlenkou, že celá desetiletí žili ve lži, podstoupit jakýsi proces dekaelderizace.
Osudy šesti Severokorejců zpracovala americká novinářka do neobyčejné knížky, po jejímž přečtení si mnozí z nás uvědomí, že svoboda není samozřejmostí.
Kdo odejde, už se nevrací
Shulem Deen
Nemilosrdná sonda do života ultraortodoxní židovské sekty prostřednictvím svědectví bývalého člena tohoto společenství.
Malé mestecko New Square je sice nedaleko New Yorku, ale ve skutečnosti tato dvě místa dělí snad sto světelných let. Komunita skvyrskych chasidu žije totálně odtržena od vnějšího světa způsobem života typickým pro vychodoevropske charedi ghetto před dvěma sty lety. Mladý Sulem zná jen svět náboženských studií a nemá nejmenší ponětí o vnějším světě - denní tisk, televize, rádio, to vše je v tomto státě ve státě přísně zapovězeno. Chlapci a děvčata vyrůstají od útlého věku v přísné segregaci, když dosáhnou určitého věku, je jim životní partner bez diskuse přidělen. Ta trapná scéna, kdy se Sulem a Gitty setkávají zhruba na deset minut - pro oba utrpení, kdy nenacházejí jediné společné téma k rozhovoru....
Po několika letech, už coby manžel a otec několika děti Sulem nachází světlo v temnotě pomoci knih, ale hlavně internetu. Z jeho strany dochází k nekompromisní vzpouře - a následky na sebe nenechají dlouho čekat v podobě exkomunikace. Lze jen doufat, že Sulem nakonec najde štěstí po boku ženy z podobného prostředí a stejného osudu.
Jako nábožensky aktivní a věřící Židovka (progresivní proud judaismu) a Izraelka dodávám, že charedi směr je jen trapnou karikaturou víry, která má se skutečným judaismem pramálo společného.
Výborná kniha.
Vybledlá krajina s kopci
Kazuo Ishiguro
(SPOILER) Ecuko, Japonka usazená ve Velké Británii, čelí velké zatěžkávací zkousce, ne první ve svém životě - musí se vyrovnat se smrti své starsi dcery. Ecuko v myšlenkach podniká dlouhou cestu do minulosti, kdy počátkem padesátých let coby mladá manželka a nastavajici matka žila v tradiční společnosti v Nagasaki, městě, jenž po svržení atomové bomby jen pomalu povstavalo z popela. Významným mezníkem se pro Ecuko stalo krátké přátelství se Sachiko, ženou v tehdejší japonské společnosti velmi neobvyklou, která navzdory nepřízni osudu se veškerým životním těžkostem postavila čelem ,a později její příklad dodal Ecuko odvahu opustit po ovdoveni Japonsko a vybudovat si život v naprosto rozdílné zemi.
Výborná kniha. Ale neměla jsem pocit, že by manžel Ecuko či tchán byli nějak výrazně manipulativní.
Všechny řeky
Dorit Rabinjan
New York 2002
Ona - anglictinarka - překladatelka na ročním postgraduálním programu.
On - malíř na počátku úspěchu.
Oba - náhodně se setkávají v kavárně a postupně zjišťují, že mají poměrně hodně společného...
Jenže:
Ona se jmenuje Liat a je Izraelka.
On se jmenuje Hilmi a je Palestinec.
Třebaže všechny řeky se nakonec vliji do moře, jejich láska nemá budoucnost.....
"Ten nervy drásající strach, že bych mohla být těhotná. Ty bezesné noci a panika, že bychom teď byli pevně svázáni oním poutem smícanymi s úvahami o potratu, o životě či smrti. Strach, že naše malá tajná láska, která nebyla zatížena žádným břemenem a žádala tak málo, se vymkla kontrole. Tento tajný románek, který nemá nic společného s budoucnosti, s mým reálným životem v Izraeli, by vyšla na denní světlo a vedla by k velkému skandálu.... "
Skvěle napsaná kniha, ovšem velmi depresivní četba.
Za sebe mohu říci jen jedno : Kdyby se moje dcera tahala s Palestincem, veřejně se jí zreknu. Třeba mě ukamenujte.
99 zajímavostí z Japonska
Jiří Janoš
Výborná kniha, která zájemce o Zemi vycházejícího slunce seznámí s historií, tradicemi, japonskou kuchyni, uměním, nebo životním stylem
Sabatina - Chtěla mě zabít vlastní rodina
Sabatina James
Pakistanka Sabatina opouští v dětství rodnou vesnici a odchází žít s rodinou do Rakouska, kde její otec získává slušnou práci. Sabatina tak vyrůstá v naprosto odlišném prostředí, postupně přijímá za svůj první jazyk němčinu namísto rodné urdstiny a během let i západní hodnotový systém. Touží být svobodná, studovat a naprosto odmítá domluvený sňatek nebo život tradiční muslimské ženy v područí muže. Její rozhodnutí způsobuje stále více se rozvirajici názorovou propast mezi ní a jejími rodiči, kteří ac prožili v rakouském Linci mnoho let a využívají zdejších výhod jako dostupná a kvalitní lékařská péče apod, stále žijí ve své pákistánské bublině. Po traumatizujicim pobytu v Pákistánu a tamní islámské škole dospěje Sabatina k rozhodnutí, které způsobí definitivní rozchod s rodinou a uvrhne ji samotnou do smrtelného nebezpečí....
"Dodatečně vidím, že to ( stěhování do Lince) byla chyba : Kdybychom zůstali v Sarleinsbachu, matka by kontakt s pákistánskou komunitou ztratila nejspíš jednou provždy. A pravděpodobně by někdy přece jen vystoupila ze své ulity, na lidi ve vesnici a jejich západní styl života by si přece jen zvykla, a dokonce se s nimi spratelila. Možná by se v takovém případě zbavila svých náboženských předsudků a vcelku zákonitě pochopila, proč jsem dnes taková, jaká jsem. "
"Možná je tenkrát také trápily výčitky svědomí. Koneckonců mě sami přivezli do Rakouska a a cítili se odpovědní za mou proměnu. Nevím, jestli jim už tenkrát bylo jasné, že to muselo přijít, neměli šanci mě uprostřed Rakouska vychovávat přísně podle pákistánských představ. Museli si také uvědomovat, že mě nemohou odříznout od okolního světa a já na něj budu nějak reagovat. "
Silný příběh, který dokazuje, že svět islámu a hodnoty západní demokratické společnosti jsou neslučitelné.
Z neznámých důvodů
Zdena Frýbová
Eicherik : Ta poslední stránka mě odrovnala spíš ve zlém. Anna zkrátka přišla po dvanácti letech za Markem, aby mu oznámila, že se zmylila a může s ním zase být. A ten osel ji vděčností padl k nohám.
Nemyslím, že muži jsou pitomci v citových záležitostech, bohužel tady to sedělo. Inu i uznávaný chirurg profesor Vydra myslel občas rozkrokem.
Květy z půdy
Virginia Cleo Andrews
Když jsem tuto sérii před téměř třiceti lety četla, v těch mých tehdy naivnich osmnácti letech jsem skutečně věřila, že byla napsána podle skutečne události. Ostatně i kdyby ne, v první polovině devadesátých let neexistoval způsob, jak něco takového ověřit. Kazdopadne dnes bych řekla, že příběh čtyř sourozenců uzavřených po čtyři roky v podkrovnich prostorach sídla jejich zámožných prarodičů byl příliš "umělý", než aby mohlo jít o něco jiného než beletristickou fikci. Ne kvůli chladu a nenávisti že strany Malcolma a Olivie Foxworthovych, ani kvůli vypočítave Corinne, která před vlastními dětmi dá přednost štěstí po boku jiného muze a financím svých rodičů - to by mě nepřekvapilo. Ale copak nikomu ze známých nebo přátel z původního domova nebylo divné, že děti doslova zmizely z povrchu zemského?
Čtyřicet dnů
Franz Werfel
Pražský rodák Franz Werfel navštívil v roce 1929 v syrském Damašku továrnu na koberce, kde pracovaly zmrzacene a hladové děti arménských uprchlíků. Jejich příběh jim velmi otřásl - a zároveň inspiroval k napsání této románové epopeje.
Gabriel Bagratjan, původem Arménie, je nyní domestikovany Francouz, ženatý s Francouzkou Juliette a otec plně francouzsky vychovaneho syna Stephana. Domnívá se, že se odcizil svému narodu. V roce 1915 navštíví s rodinou svou rodnou zemi. Zpočátku plně nevnímá mlhavé nebezpečí - jeho prvními náznaky je např. odevzdání tezkere , povolení k cestování, osmanským úřadům. Pozdeji už není úniku - dochází k masovým deportacim a vyhlazování arménského národa. Mimochodem Arméni byli po celá staletí hybnou pákou osmanske ekonomiky. Bagratjan se rozhodne postavit se nebezpečí celem a společně se skupinou dalších Arménů se opevnuje na Mojzisove hoře, kde po čtyřicet dnů statečně vzdorují mnohonásobne přesile.........
Vynikající kniha.
Dáma s kaméliemi
Alexandre Dumas, ml.
Už v mých šestnácti letech, kdy jsem tento příběh četla poprvé, mi Armand Duval připadá poněkud naivní. Viděl Marketu Gautierovou poprvé v životě, ale hned se stala jeho životní láskou, aniž by o ní cokoli věděl. V podstatě neměli Armand a Markéta absolutně nic společného. Kurtizana mladého muže jen využívala. Mimochodem dnes by se řeklo, že hlavní hrdinka nebyla finančně gramotna. Je to smutný příběh.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Za mne nejlepší Murakami. Příběh Cukuru Tazakiho dokazuje, jak zdánlivé maličkosti mohou ovlivnit naše životy a jak důležité je o věcech otevřeně mluvit. Myslím, že každý z nás má ve svém životě něco takového.
Vekslák
Pavel Frýbort
Smutný příběh inteligentního a nadaného člověka, jehož vnitřní svět se smrskl pouze na jedinou věc, totiž prachy.
Robin
Zdena Frýbová
Robin byl skvělý, ale nejvíce mě bavila tetička Hana a Ruth. I když Vašek - Vivian by netvrdil, že to byla sranda k popukání.
Chladnokrevně
Truman Capote
Fenomenální dílo Trumana Capote o zlu v lidské podobě. Zatímco rodina Clutterovych trávila celkem spokojeně svůj poslední den na tomto světě, metr za metrem se k jejich domu blížilo zlo, které nakonec pohltilo všechny členy rodiny. Obdivuji autora za trpělivost, kterou věnoval sběru materiálu, rozhovory s lidmi blízkými rodině i oběma vrahy. Jestli ho práce na této knize skutečně vysala tak, že už potom nic dalšího nevytvořil, není se čemu divit.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Příjemná odddychovka, která se dobře četla, ale zároveň se čtenář dověděl poměrně dost v o japonské kultuře.
To jsme, prosím, nebrali
Stanislav Rudolf
To byla na jaře 1989 podpultovka. Docela usla, i když jsem od Rudolfa četla lepší knížky. Mimochodem když jsem naposledy přiletěla do Prahy a probírala staré knížky, tak jsem si ji zase přečetla. Pan Rudolf skvěle vykreslil Vikyho - ukázkový sobec a primadona, divím se hlavní hrdince, že to s ním víc jak půl roku vydržela.
Frišta
Petra Procházková
"Ale jsem jsem byla přesvědčena o tom, že jsem se vdala, jak nejlépe jsem mohla...... "
Herra není místní krasavici, za jejíž burkou se obrací polovina Mazari Sharifu, její v Moskvě vystudovaný manžel není perským princem. Poloruska Polopersanka a mladý Afghánec Nazir se setkali na vysokoškolských studiich. Nakonec se rozhodli spojit své životy - Herra měla kulturně blíže k tadzicke kultuře své babičky, Nazira, aspoň většinou, přitahovaly nezávislé ženy.
Přesto na sebe těžkosti nenechají dlouho čekat : převzetí moci islamistických hnutím Taliban, domácí násilí mezi švagrovou Fristou a švagrem Kaizem, Herrina neschopnost otěhotnět. Po pádu Talibanu začne Herra objevovat nový svět coby pracovnice jedné z humanitárních organizaci, a i díky adopci inteligentního, ale tělesně postiženého Mada......
Vzpomínky na úhoře
Anna Cima
"Opico-tygro-had."
"Neuhybej pohledem.Musis mu čelit
napřímo. "
"Ať jde pryč. "
"Kam by chodil? Je to tvůj démon,
Miju. "
"O žádného takového démona jsem
nestala. "
"Musíš se s tím popasovat, Miju.
Nevzdavej to. "
"Nezvládnu to. Je moc velký. "
"Proč já? Proč to musím být já, kdo
se propadl do mezisveta? Proč to musím být já, kdo se pere s vlastním osudem? Proč to musím být já, kdo vrhne světlo na Stín? Proč se musí všechny tyhle věci dít zrovna mně?
Protože jsi výjimečna, vybaví si hlas otce, který není její vlastní otec, ale nedokáže však pro jeho vymyslet žádné jiné označení. Jsi hrdina. A teď bojuj. "
Co dodat? Jednoduše geniální.
Zvířetovi lidé
Indra Sinha
"Páni, to byl ale pes. Žlutý pes nejasnýho původu, bez trvalyho bydliště, zrovna jako já. Od tý doby už jsme se vždycky dělili. Pojmenoval jsem ji Bandzara, cikánka, svobodná duše, protože nikam nepatří a všude je její království"..... popisuje devatenáctiletý Ind Dzanglar (Zvíře) své první setkání s jeho věrnou společnicí.
Zvíře je jedním z mnoha, které několik let předtím poznamenala chemická katastrofa, k níž došlo v továrně na hnojiva v jeho rodném Khaufpuru. A ačkoli má tento mladý bezdomovec všechny důvody ke stížnostem, nechybí mu humor a láska k životu, který bere i se všemi negativy, které zivot v tomto tragédií poznamenanem městě přináší.
Autor se nechal inspirovat katastrofou v továrně na pesticidy americké společnosti Union Carbide, ke které došlo v noci z druhého na třetího prosince 1984 v Bhopalu. Koho dané téma zajímá, doporučuji Half Past Midnight in Bhopal od autorské dvojice Dominique LaPierre a Javier Moro.