Neitiri komentáře u knih

(SPOILER) Musím souhlasit s tím, že kniha poměrně dost dlohá na to, že se tam skoro nic neděje, i když mně samotné rozsah stránek nevadí - je to ale k zamyšlení. Největší terno se odehraje až v posledních sto stranách. Poměrně v pohodě vykreslená akce a dojemné skoroumírání a znovuoživování je ale zakončeno bohužel ničím jiným než - ano, myslíte na to, na co já, protože přece jen mluvíme o paní Maasové - nadrženou scénou. Dvě hlavní postavy se hned po pěti sekundách, co se vrátí z akce a zachraňování světa, po sobě začnou plazit a čtenáři je předhozeno, jak Huntovi tvrde jeho obrovský ... zatímco Bryce samozřejmě pulzuje... Pořád dokola se tam opakuje něco v tom smyslu a já už nad tím ani nemůžu přimhouřit oči, protože s každou další knihou je to absurdnější.
Např. Hunt a Bryce jsou zrovna ve vypjaté citové situaci, navzájem se objímají nebo cosi, je tam nějaká tenze, je to hezky popsáno atd.... a pak zazní věta "...a tím pohybem se opřela o Huntův penis." Aha. No a tady to máme přátele, celou pasáž od téhle věty výš můžeme hodit do koše. Pro mě je tohle strašně zabíjející a příšerně to kazí její práci.
Už to tady někdo zmiňoval a já nemůžu nesouhlasit - knihy S. J. Maasové jsou bohužel čím dál horší, hlavně protože všechny její knihy jsou tak nějak na stejné brdo, čím dál méně příběhu a co nejvíce porna, které je taky pořád o tom samém a člověka to už ani nezajímá, když na to dojde ani ne ve třetině knihy (navíc je to skoro všechno stejné u všech jejích knih, takže to na nikoho už nedělá dojem).
Bryce mě po celou dobu neuveřitělně rozčilovala, stejně tak volba sprostého jazyka, který podle mě není nutný a akorát to působí, že knihu psalo třináctileté děvče z Wattpadu.
Vážne nevím, co si o téhle knize myslet, S. J. Maas je autorkou, jejíž díla si přečtu, abych nemusela nad ničím moc přemýšlet a mohla stále dokola číct o nádherných lidech, kteří zažívají příšerné trauma, ale jsou samozřejmě bez chyb (zejména hlavní hrdinky, které všechno zvládnou, jsou přepumpované mocí a vždy ví, co dělat) a nikam se nikdy neposunou jako charakter.

9 09.09.2023

Upřímně bych okamžitě vyškrtla sousloví "sbírka básní", protože (ač nemám ráda poezii a nejsem žádný odborník) tohle mělo do básní určitě daleko. Shrnula bych to spíš jako sbírku citátů, z nichž spousta je průhledná a o ničem, některé však chytí za srdce a reflektují různé pocity různých lidí. Ale nic víc neočekávejte. Nerada vidím, když takovéhle knihy sklízejí větší úspěch než rozsáhlé romány.
Mimochodem mě děsí, kolik papíru se na tohle spotřebovalo, když jedna věta zabere celou stranu (plus znepokojivý obrázek).

7 19.11.2020

Skvělé. Ačkoliv si zcela určitě už nepamatuju všechny detaily a sledy událostí, kniha mě moc bavila, bylo to jako číst si v historické knížce, zajímal mě "lore" a z nějakého důvodu jsem chtěla umět, jak se kdo jmenoval, kdy byl, kde byl, co dělal tehdy a tehdy, jak to vypadalo tam a tam tehdy a tehdy. Určitě si ji musím přečíst znovu. Krásně vykreslený svět, všechno na sebe pěkně navazuje. Smekám panu Tolkienovi i jeho synovi, už jen proto, jak precizně je tento svět vymyšlený.

Mimochodem, nepřišlo mi to jako tak těžké čtení, jak se dozvídám v komentářích. Zkrátka je třeba si zvyknout na to, že je to v podstatě kronika vyprávějící o historii světa, není to souvislý příběh jako třeba v trilogii. Jména šla docela od ruky, dokud nedošlo na tři nejhlavnější lidské rody (Barahir, Bregor, Belegund, Baragund atd. už na mě byli trochu moc), a místa, pokud se v ději opakovala (a často se opakovala), už šla taky docela dobře, přinejhorším pomohl rejstřík. Ale možná se mi to nezdálo tak strašné, protože jsem kdysi četla Hry o trůny.

6 29.10.2022

(SPOILER) Přečteno za pár dní a rozhodně nejsem zklamaná.
Přesto se mi zdá, že hlavní zápletka se tak nějak... ztratila. V prvním díle to byl Malcolm a jeho nekromancie, ve druhém v návaznosti na něj šílená Annabel a ve třetím... občanská válka, fanatici, víly, jiné světy? Vlastně se to úplně všechno slilo dohromady do jedné polévky, až by si jeden řekl, že nebýt hlavních postav, tak to snad do stejné série ani nepatří. Ne že by to působilo rušivě, C. Clare umí psát a tím pádem i všecho tohle i nějakým způsobem spojila dohromady, jen to s odstupem působí jako obrovský chaos. To každopádně nevnímám vyloženě jako mínus - jen je to zarážející okolnost.
Zato jsem však viděla více potencionálu v Annabel. Ten ale nějakým způsobem vyšuměl do ztracena.
Vílí trojka tady mnohým vadila, čemuž naprosto rozumím, je to rozhodně ujetá myšlenka a už lehce přes čáru, ale taky mi to tolik nevadilo (i když jsem na to hleděla jako vyoraná myš a párkrát se chytila za hlavu). Transgender (na můj vkus se vztah Gwyna a Diany vyvinul moc rychle, vůbec jsem si to neužila, jak bych chtěla), lesby, gayové, bisexuálové a nevím co všechno - to mi jako takové taky nijak nevadilo. Jen už to spíš smrdí politickou a genderovou korektností. V normálním životě se snad nestává, aby se v jedné rodině a blízkém okolí obsáhlo úplně všechno, nebo snad jo?
Co mě ale vyloženě vytáčelo byla nevděčná Dru (a někdy i Tavy) a všemi opatrovaný Tibo. Rozumím, že je to autista, ale nepotřebuju za každou větou o něm slyšet, jak je křehký a zranitelný a všechno tohle okolo. Párkrát stačí. Linky z Kitova pohledu mě tudíž nebavily, už jen proto, že mají všichni (Kit) strach Tibovi narovinu říct, ať zanechá toho šílenství, aby ho náhodou nerozrušili.
Touhle dobou už svět lovců stínů obsahuje pěknou řádku známých postav a každý z nás by chtěl vidět v pořádné akci jinou, proto je jasné, že není možné, aby každá postava dostala svůj prostor. Hlavně proto, že mnohé z nich už mají svůj hlavní příběh vypovězený. Přesto se autorce daří obratně pracovat s postavami stejně jako se slovy.
Romantiky je tady nad hlavu, až to působí směšně, číst u každého polibku ty procítěné řeči.
Konec je lehce přeslazený a kýčovitý, ale nic, co by se nedalo skousnout.
Více nedokážu slovy vyjádřit, nic, co napíšu, nereflektuje moje pocity správně.
Celkově se mi celá série líbila, většinu postav jsem si oblíbila (hlavně Juliána, a to mi hlavní postavy většinou lezou na nervy), ráda viděla ty staré a ráda se do světa lovců stínů zase vrátím. Čichám tady totiž pokračování, soudě podle epilogu.

6 11.04.2021

(SPOILER) Tak jo. Právě jsem dočetla a ještě se asi budu dlouho vzpamatovávat.

*POZOR SPOILER*


Opravdu moc povedený závěr knihy. Děj po celou dobu nenechal nikoho v klidu. Dojmy jsou donebevolvající. Přesto je pár věcí, které mě zamrzely.

1) Spousta postav, která někde v ději sehrála klíčovou roli (nebo dokonce patří mezi hlavní postavy), nedostala tolik prostoru, kolik by si zaloužili, přestože tam byly očividné snahy. Tím, že autorka si jich vytvořila opravdu hodně, a navíc jejich osudy zajímavě propletla, si na sebe taky trochu upletla bič. Osobně bych klidně ocenila (a je mi jasné, že někteří by naopak preferovali pravý opak), kdyby se všechna znovushledání více obkecala, aby bylo vidět, že si postavy promluvily, vypověděly si, co se jim všechno stalo. (u jiných knih bych to neřešila, někteří autoři vztahy tolik nerozebírají, ale Sarah J. Maas je právě rozebírá, takže by to mhla dotáhnout do konce, jinak to nebude ladit). Nebo jen krátké rozhovory mezi všemi možnými postavami, nějak dát najevo, že si mezi sebou všichni budují vztah (i když chápu, že je válka a všechno to, ale přece). No kdybyste byli na místě jedné z postav, nebylo by první, co byste udělali, kdybyste měli čas, že byste se okamžitě vyptali přátel na vše, co se přihodilo? Takhle to vypadalo, že se prostě jen postupně nabalovaly postavy a valily se na sever, nic víc. Například Chaolova/Yrenina linka s tou Aelininou - tolik toho mezi nimi zůstalo. Nesryn a Sartaqa jsem si také užila jen málo a bolestně mi scházelo více zmínek o Falkanovi. A o spoustě dalších. O Yeranovi, Borte, Gavrielovi. A hlavně Dorian. Na můj vkus měl i on míň prostoru, než by se mi zamlouvalo. Protože v tom všem sehrál klíčovou roli a prošel nevídaným charakterovým vývojem.

2) Konec. Hezký, to ano. Ale zase, co se stalo s Dorianem a Manon? S Ansel z Trnitého srázu? S Rolfem? Jak dopadla jejich království/území? Skončili Manon a Dorian spolu? Kde se usadil Chaol s Yrene? Zůstal Chaol Dorianovým pobočníkem? A khaganát? Opravdu se Nesryn a Sartaq vzali a Nesryn se stala císařovnou? A rukhinové? Obecně by to chtělo nějaký krátký epilog, kde by se to všechno shrnulo. Nemůže se tam přece objevit tolik postav a potom se člověk ani nedozví, jestli nakonec dosáhli toho, čeho chtěli.

3) Dost mě zamrzelo, že si Aelin ani jednou nevzpomněla na Sama. Vím, že už se s ním rozloučila v Královně stínů, ovšem mohla mu vzdát nějaké poslední sbohem. A na to, jak se v minulých knihách zaobírala Nehemií, se teď o ní prakticky nezmínila.

4) A kniha by mohla být klidně delší. Osobně by mi to vůbec nevadilo, kdyby to znamenalo, že se mi dostane všeho, co jsem zmínila.

5) Čekala jsem skandál, až se provalí, že Aelin není v Terassenu a že ji zastoupila Lysandra. Čekala jsem, jak se to bude řešit. Nakonec to nějak vyznělo do prázdna a myslím, že autorka tuhle skutečnost tak trochu popustila z mysli.

Dokázala bych mluvit a dalších věcech, které mi nějakým způsobem neseděly, zamrzely mě či zklamaly, ale jsou to povětšinou drobnosti a já se nedokážu v tuhle chvíli správně vyjádřit.

Všeho všudy to skončilo skvěle. Sice se mi zdálo, že Aelin se nějak rychle vzpamatovala z Maevina věznění a poměrně rychle se na to zapomnělo (nebo se to později spíš neřešilo) a závěrečný souboj s Erawanem a Maeve jsem si představovala dělší a těžší, ovšem to už jsou nejspíš moje přemrštěná očekávání.
Kniha mě hluboce citově zasáhla. A to hlavně osudem celé Třináctky. Přiznám se, že jsem takhle nebrečela už hodně dlouho, minimálně u knihy ne. Jakmile mi došlo, co se to vlastně děje, že jedna po druhé umírá a Manon nakonec zůstane úplně sama, začala jsem bulet jako želva. A při každé zmínce o nich se to vrátilo nanovo. Nevím proč, ale dostalo mě to do kolen nehorázným způsobem. Gavrielův osud tomu nepomohl.
Ale konec s vyléváním srdíčka. Na celé sérii je vidět, že od prvního dílu na sobě autorka pracovala a rozhodně měla spoustu věcí promyšlených hodně dopředu. Náhle zvraty v ději mi trvale poškodily srdce, klobouk dolů. Kniha se netáhne, po každém klidném okamžiku přijde nějaká smršť a každá je ničivější než předchozí. Sarah J. Maas je navíc jedna z autorů, kteří krásně pracují s vývojem postav. Je to zřetelné na skoro každé postavě, hlavně na Aelin, Dorianovi, Chaolovi a Manon. (líbí se mi, že Aelin neskončí s prvním mužem, se kterým kdy něco měla, ale až se čtvrtým v pořadí) Za to tleskám. Talent pro emoční psaní tady taky nechybí. Dal by se tady napsat přímo knižní rozbor, ale kdo by to potom četl, že ano. Ve výsledku musím říct, že i když tato série spadá do tzv. "youg adult" kategorie, určitě bych ji tam nezařadila. Samozřejmě je to jiný šálek, než Zaklínač, Hra o trůny apod., ale ne ve špatném smyslu. Ve svých dvaceti letech mě to stále baví a určitě si to přečtu ještě jednou. Či dvakrát. Třikrát.

Celkově dávám 5* a pořád bulím.

6 02.11.2020

(SPOILER) Asi před hodinou jsem dočetla a ještě stále jsem se nevzpamatovala. Samozřejmě skvělé jako vždy, Sapkowski válí s humorem a skáče z jedné dějové linky na druhou. Někdo tady v komentářích na tohle nadával, mně se to však líbí. Autor má nějaký svůj styl a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co čte. Ne že mu jen tupě servíruje fakta. V tom je to kouzlo, styl a vyzrálost. Je to něco jiného než u ostatních autorů. Leč najdou se dějové linky, které matou a ve výsledku je na ně zapomenuto, tak nějak se nevysvětlí, nedokončí. Ale...
*SPOILER*



...přesto mám otázku...co se sakra stalo s Yen a Geraltem? Geralta pitomě prokláli vidlemi, Yen se očividně vyčerpala jeho léčením, takže oba dva umřeli (?). Ale co ty následující události? Kdoví proč se tam objevil Koník (myslela jsem, že pomáhá Ciri Geralta léčit, mimo to jsem měla podezření, že ho zabil Divoký hon). Ciri je někam odvezla. Oni se probudí neznámo kde. Ciri odejde do neznámé země krále Artuše. Není mi jasné, jestli Geralt a Yen tedy umřeli a dostali se "do nebe", nebo je Ciri pouze zavezla na jiné místo. Proč by je v tom případě ale opouštěla? Na konci Meče osudu se píše o velké šťastné svatbě. Všechny souvisloti by seděly (Jarre bez ruky, že Ciri zabila Bonharta, chybí členové hanzy...), ale je vní i uvedeno, že Ciri chce chránit lidi zasažené válkou (to znamená ve svém světě). Ale podle Paní jezera Ciri prostě odešla úplně jinam. Navíc se zmiňovala, že na svatbu přišla i Milwa, Angouleme...podle toho jsem usoudila, že si to celé se svatbou vymyslela...nebo jsem to nepochopila. A mimochodem, co vlastně znamená ta Paní jezera? Proč tak říkali Ciri? A také Nimue? Co to značí?
A ta omamující mlha s jednorožcem? Přeludy mrtvých? Co se to dělo? Byl jednorožec také mrtvý a proto se zjevil podobně jako ostatní? Nebo jsem na omylu?
Ke konci zůstalo tolik, ale TOLIK otázek. Daleko víc než na začátku. Doteď mi není jasné, zda Falka je či není Ciriiným předkem, jak je to a tou Starší krví, proč chtěl Vilgefortz její placentální krev, jak by měla být schopná zastavit Bílou zimu, proč mermomocí musí porodit dítě místo toho, aby sama něco podnikla, co by měli znamenat její potomci, proč je v proroctví zvaná jako Ničitelka...co se stalo s Divokým honem, který ji pronásledoval? A s Aen Elle? A proč Divoký hon straší lidi? Co je to Spirála? Jak je možné otevřít tu bránu světů? Otrávil Eredin Auberona úmyslně, nebo to byla opravdu nešťastná náhoda a král se v podstatě předávkoval viagrou?Celkově celý svět Lidu Olší byl na můj vkus příliš rázně utnut. Byl velmi zajímavý a jistě by by si zasloužil více pozornosti. Místo toho se o něm po Ciriině útěku už nikdo nezmínil. A tak přibylo otázek.

A mimo to... způsob, jakým skonali všichni členové Geraltovy hanzy byl neúnosný. Všechno se to událo tak rychle a najednou bum, všichni mrtví. Cahir podle mě zcela zbytečně. A ke konci by si všichni zasloužili více zavzpomínání. Více o jejích životě, mnohem více. Navíc by mě zajímalo, zda spolu Yen, Geralt a Ciri vůbec mluvili o tom, co se jim proboha za celý ten rok přihodilo. Vždyť se tak dlouho neviděli, tolik toho prožili...

A Yeniny polámané ruce? To si je vyléčila? Na tenhle fakt podle mě Sapkowski zapomněl.

Samozřejmě je možné, že mnoho věcí jsem možná nepochopila. A přesto...

Kdyby byly knihy třeba tak rozsáhlé jako Hra o trůny, autor by měl možná šanci vysvětlit a zapracovat vše, co začal. Alespoň poslední díl by si to zasloužil. Jak říkám, zůstalo tolik otázek, jsem rozpolcená a smutná. Dávám proto 4 hvězdičky za skvělé zpracování a příběh, úžasný fantasy svět reflektující zkaženost našeho reálného světa ve všech barvách. Všechny díly skládačky do sebe zapadly, všechno se to postupně poslepovalo. Je k neuvěření, že záležitosti z dílů na začátku začaly dávat smysl až na konci. Ale pár věcí zůstalo nedokončených, možná je to škoda. Avšak mám pocit, že poslední díl (možná i s Věží Vlaštovky) byl uspěchaný, proto ke konci způsobil zmatek v mé hlavě..

6 13.07.2020

(SPOILER) No já vám nevím. Paní Maasová se, co se týče serie o Dvorech, nikdy moc nevytáhla po příběhové stránce, ale tady se mi tak nějak zdá, že tak trochu vymýšlí cokoliv, stále nové (a do té doby neznámé) věci, jen aby dala nějaké akční pozadí románku (nebo spíše pornu), o kterém chce psát. Příběh se tedy zdá spíš jako to vedlejší poslepované NĚCO (tak mi to u Dvorů připadalo vždy, ale tady extrémně), nejdůležitější je vývoj vztahu mezi Nestou a Cassianem. A lechtivé scény, zdá se. Ty by samy o sobě nebyly tak špatné, kdyby autorka doslova "všechny karty" nevytáhla hned na začátku. Možná jsem v tom sama, ale jakmile v knize dojde na sex, už se nic moc víc zásadního po intimní stránce stát nemůže, obzvlášť když jde o hlavní postavy. Autorka si tohle odbyla ani ne ve třetině knihy a pak už tak nějak nezbylo nic, co by za to stálo, až do konce knihy. Barvité popisy sex-scén mi navíc připadaly někdy až k zasmání než k...no, čemukoli jinému. Tady by se dalo aplikovat přísloví "méně je někdy více".
Nestu jsem nikdy neměla ráda, nemám ji ráda ani po přečtení téhle knihy, ale o něco víc ji chápu, takže předpokládám, že se autorčin um popisovat trauma a léčení traumatu neminul účinkem.
Rychlost, s jakou se trojice dam spolu s Nestou vypracovaly na "valkýry", ponechám bez komentáře.
Celkově hodnotím knihu jako oddechovku, paní Maasová píše dobře a čtivě a umí hezky vykreslovat vztahy mezi postavami, ale s každou další knihou stále víc a víc směřuje k pornu místo toho, aby se zaměřila na příběh (který je někdy poněkud na okrasu a působí tak nějak neuceleně). Nedělám si naděje, že se to někdy spraví (poslední poměrně dobrý příběh měla série Skleněný trůn, i když až od druhého dílu dál), poněvadž se zdá, že i tak se její knihy ve velkém prodávají.

5 07.09.2023

Tahle série se se svým výkonem posunula v mém žebříčku oblíbených knih na ty nejvyšší příčky. Nedokážu snad ani slovy vyjádřit své nadšení, tak moc mě ten příběh okouzlil. Velkou roli v tom hraje fakt, že hlavní hrdinové nejsou ani tak hrdinové, jako spíš antihrdinové, padouši, kriminálníci, kteří mají každý svou spletitou minulost, která se nám postupně odkrýváná jako vrstvy cibule. Tímhle se dějová linka vymyká většině stereotypů o hlavním hrdinovi, který je předurčem k velkým věcem, je nějakým způsobem výjimečný a má změnit svět. Obvzlášť jsem si užívala Kazovo plánování (autorka by klidně mohla být s takovými myšlenkovými pochody sama zlodějkou, kdyby se k tomu rozhodla), které jako kdyby nemělo konce. Ikdyž se zdálo, že se všechno hroutí, plán jde do kytek a jejich šestka skončila, tak jako kdyby Kaz stál a říkal: "Všechno jde podle plánu." Když končilo vyprávění jedné postavy, nechtělo se mi ji opouštět a skákat na druhou, ale ta druhá mě zase bavila a opět se mi ji nechtělo opouštět a tak pořád dokola, což jsem u většiny knih nezažila.
*SPOILER*

Konec mě rozesmutnil, smrt Matthiase pro mě byla celkem nečekaná, odhadovala jsem, že to všichni přežijou. Navíc to už nebude těch slavných Šest vran, ale jen Pět vran a to už nezní dobře. Jediné, co mi na téhle sérii vadí je, že má pouze dva díly, přitom by se to dalo ještě krásně roztáhnout do více částí. Každopádně ty knihy miluju a vřele je doporučuju všem.
Žádný slzy, žádnej funus.

4 18.08.2018

Po necelých deseti letech jsem se rozhodla znovu si přečíst Eragona (abych si následně mohla přečíst nově vydané povídky) a zároveň tak i zjistit, zda mě to bude bavit i teď, kdy už jem přece jenom trochu starší (z děje jsem si už mnoho ani nepamatovala). A i po tolik letech mě nezklamal. Eragon byl jednou z prvních fantasy knih, kterou jsem kdy četla a přestože si nese své mouchy (autor knihu přece jen napsal v 15 letech, což je obdivuhodné), stále umí chytit za pačesy a já si výlet do tohohoto vymyšleného světa užívala. S dalšími díly se psaný text po literární stránce o něco více vybrousil. Eragon je celkově napsaný poměrně důkkladně a vysvětluje vše možné do posledního detailu, což se někomu může zdát nudné a děj tak může být poměrně vleklý. Tady mi to zrovna nevadilo. U Eragona samotného se mi navíc vždy líbil jeho vývoj osobnosti - sám začínal pouze jako farmářský kluk. Na své cestě dělá spoustu chyb, stále má na čem pracovat, co se týče jeho duševního rozpoložení (přece jen je to ještě chlapec) a není tzv. "overpowered", jak se často stává u hlavních hrdinů. Kniha byla možná původně napsána pro mladší čtenáře, ale s dalšími díly se úroveň této série zlepšila a hezky promyšlený svět a příběh Dračích Jezdců je dle mého názoru uchvacující i pro starší čtenáře.

3 05.07.2023

(SPOILER) SPOILER

Kniha, spolu s celou sérií, byla samozřejmě skvělá. Moje srdce si zaručeně získal kapitán Hilemore, Clay, Sirus a Sigoral, svět byl zajímavě vymyšlěný a děj splětitý.
Ale ačkoliv se mi tato série velmi líbila, měla bych pár výhrad. Jednou z nich jsou některé drobnosti v příběhu, které se mi zdají být doteď neobjasněné a nedovysvětlené, třeba jak to nakonec bylo s těmi křištály, proč proměňují lidi ve Zkažené, proč vůbec existují Krvožehnaní a spousta dalších věcí co se příběhu týče... Pokud by někdo věděl a já jen něco přehlédla, ozvěte se mi.
Co dál? Tento díl byl samozřejmě, stejně jako ostatní, nadupaný dějem, skvělá věc, ovšem řekla bych, že sem tam byl až takříkajíc "předupaný" - stále je to totiž o tom, jak je Lizanne skvělá a v podstatě nezničitelná, tam toho rozstřílí, tamto zničí, tam udělá obrat, vyletí do vzduchu, udělá dvojitý obrat; nebo o tom, že zaútočí ten a ten -kožec a nakonec ho nějak zničí - a když je těchto věcí na jednotku času moc, už na čtenáře pomalu nedělají takový dojem. Někdy je zkrátka potřeba udělat nějakou oddechovější kapitolu. Ale nedá se nic dělat, autor má svuj styl.
Ovšem co mě nehorázně vytočilo, byl konec této série. Autor si totiž tři knihy chystal půdu pro epický závěr se super zlým Bílým draggem, tudíž byste čekali, že když to bylo epické doposud, závěr musí být něco. Jenže nebyl. Bílý dragg byl nakonec během pár stránek trochu potrhán v souboji a nakonec roztrhán svým vlastním vojskem a to je celé. Poštvat proti němu vlatsní vojsko byl dobrý nápad, ale provedení nepřesvědčilo. A následně už se o Bělokožci nemluvilo. Nemluvilo se dokonce ani o Lutharonovi, který v tom sehrál klíčovou roli. Nemluvilo se o Sirusovi, který byl celé dvě knihy zotročený a nakonec umřel, dalo by se říct, jako hrdina, bez něhož by vítězství nebylo možné. Abych pravdu řekla, tak se nemluvilo vlastně o nikom. Všechny postavy, které vás doprovázely poutí naskrz knihami, nedostaly žádné pořádné poslední slovo. Jen mlhavě se dozvíte, co se s nimi asi stane. A to je vše. A na konec dopis, nemáte zač.
Konec mě proto dost zklamal, postavy jsem měla ráda, chtěla jsem se o nich dozvědět víc, zasloužily si to. Lutharon by si zasloužil aspoň tři slova. Takhle se zdálo, že autor už to prostě chtěl nějak ukončit, tak rychle něco splácal a ukončil to. Oběcně se zdá, že děj vělké části knihy byl ke konci vlastně úplně k ničemu. V mnoha ohledech zde nacházím nevyužitý potenciál, neuškodila by trocha dokreslení postav, sem tam více emocí.
Celkem dávám tři hvězdičky, jednu celou jsem srazila za odbytý konec.

Mimochodem mě pobavilo, že nezanedbatelná část knihy byla věnována sestavení armády Černých draggů, kteří by se tedy postavili nepříteli... A pak je pošlou zpátky domů po jedné bitvě s Modrokožci. Autor: "Sorry, moje chyba, změna plánu, rozmyslel jsem si to, mám vymyšlený lepší konec."

3 18.03.2022

U prvního dílu jsem to již napsala, tady to napíšu znovu - není to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, přesto se mi celkem líbila. V druhém díle mě dějový spád docela bavil, i když chápu, že mnohé to brát nemuselo. Je vidět, že autor to má vcelku promyšlené a postupně odkrývá souvislosti. Co mu ale nejde příliš k dobru je to, že Mia se mnohdy jeví příliš tzv. "overpowered", což byl možná záměr, ale na mě to nedělá moc dobrý dojem. Krom toho mi možná nesvědčí způsob, jakým se hlavní postavy vyjadřujou a vůbec některé vtípky a konverzace - s trochu, blbě řečeno, důstojnější úpravou by kniha možná kniha dělala větší dojem. Ale já každopádně moc neumím špatně hodnotit knihy, každý autor si to napíše jak chce a zkrátka se nemůže zavděčit každému.

Nemůžu tvrdit, že je to nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla, ovšem i tak se mi líbila, přestože spadá do young adult kategorie.

Děj se sice lehce táhne, většina pozornosti je upřena na samotnou školu, mně samotné to však nevadilo - autor umí pracovat se slovy a nemohu říct, že by zápletku neměl hezky vymyšlenou.

Dojem trochu kazí přehnané používání sprostých slov, které ani nepůsobí tak, jak by zdánlivě měly, tudíž to autorovi trochu strhává kredit. Stejně tak některé vtipy a "škádlivé puberťácké rozhovory" mezi akolyty. Autor na jednu stranu z hlavní postavy dělá dívku požehnanou nocí, nelítostnou a vražednou, na druhou stranu se o pět stránek dál chová hlavní postava jako dítě. Jestli to byl účel - dobrá.

Stínový kocour se mi jako nápad líbil. Stejně tak tři Slunce a víra, která se k ním váže.

Uvidíme, co bude dál.

2 01.07.2022

Kniha byla skvělá, ostatně jako vždy. Autorka rozhodně umí psát, hezky vykresluje děj i postavy. Zkrátka a dobře to umí a styl psaní se jí hezky vybrušuje. Jediné, co mi vadilo, byly Emminy "vtípky" a podobné řeči "typické" pro teenagery (což se váže i s nespisovným stylem řeči alias slova jako "svýho" místo "svého" a podobně, ale to se dá v přímé řeči odpustit). Na ty už jsem asi starší a sem tam mě to rušilo a chvilku jsem měla pocit, že už jsem možná z podobného typu vyrostla (což mě vyděsilo). Ale zjistila jsem, že ostatní knihy (např. Pekelné stroje) jsou pořád super a problém je čistě v tom, co jsem zmínila, ne v psaní a ději jako takovém, ten mě baví i nadále.
Na světě lovců stínů jsem vyrostla, ale určitě další knihy nečtu jen z čiré nostalgie, i když jsou určené pro young adult kategorii.

2 29.03.2021

Kvůli těmhle povídkám jsem si znovu přečetla celou sérii Odkazu dračích jezdců a upřímně řečeno mě trošku zklamaly. Možná jsem čekala něco jiného (třeba už vylíhnutá vejde, nové draky atd.), ale hlavně to bylo všechno takové nemastné neslané. Nejvíc ubíjející pro mě byla povídka o červu z Kulkurasu, i když měla přece jen nějaké morální ponaučení pro Eragona. Každopádně se mi ale zdá, že autor ještě s tímhle světem neskončil, už jen proto, že zrovna vydal novou knihu o Murthagovi.

1 09.09.2023

Já nevím. Nebylo to špatné, ale taky ani nijak zvlášť dobré. Prostě...suché. Příběh by byl docela dobrý, svět je dejme tomu taky zajímavý, jen je to všechno podané tak nějak podivně, někdy až neobratně. Možná je to jen můj pocit, ale v téhle podobě mě to opravdu nezaujalo. Psát v ich-formě a v přítomném čase je podle mého těžší než v er-formě a minulém čase, ovšem i tak by se spousta věcí dala napsat jinak. Za předpokladu, že se to neztratilo v překladu, o čemž pochybuji. Věty typu: "Pocítím strach." nebo "Přijdu k jezeru masek." a podobně (v kontextu to vyzní lépe) na mě moc dojem neudělaly. Přišlo mi, že autorka měla dobrý plán, ale nějak se jí to nepovedlo zformulovat. Všechno bylo napsané hrrr, autorka se snažila pracovat s politikou a intrikama, ale nepřesvědčilo mě to. Nedokážu to zcela popsat, zkrátka a dobře už jsem narazila na talentovanější autory, kteří s postavami a dějovou linkou umějí pracovat obratněji. Celou knihu, jak první, tak druhou, jsem dočetla jen ze zvědavosti, co z toho teda nakonec vyleze, a kvůli Cardanovi. A taky proto, že když už jsem s tím začala, tak to dokončím. Proto si přečtu i třetí díl, ale neočekávám od něj o moc víc. Abych knihu nechala ležet, musel by to být odpad, čímž tahle kniha není. Ale není to žádná pecka, minimáně pro mě ne.

05.11.2020