NaturalKiller_c komentáře u knih

V první řadě musím říct, že mě překvapilo, jak vysoké má Jiskra v popelu na databázi hodnocení. Ne že by to byla přímo špatná kniha, to ne. Byla to dobrá průměrná oddychovka na víkend, ale nezanechala ve mně žádné hlubší dojmy, díky kterým bych si ji ještě dlouho pamatovala.
Pokusím se to tu trochu rozebrat bez spoilerů i pro ty, kteří by chtěli vědět, do čeho jdou, případné spoilery označím.
Začnu postavami. Musím vyzdvihnout, že všichni záporáci měli aspoň jednu slabší chvilku, aspoň jednou tam byla část, kde se ukázalo, že to nejsou jen bezcitní zlomyslní tyrani, ale lidé, kteří mají svá zranitelná místa a kteří dělají chyby, přestože se na tyhle okamžiky muselo čekat celkem dlouho.
K hlavní dvojici: Laia mi od začátku nebyla příliš sympatická, přišla mi celkem naivní a nepříliš chytrá. Tak například: Má jít dělat špeha v přestrojení za otrokyni, závisí na tom život její, ale i Darinův. A ona v momentě, kdy přijede na Šerosráz, okamžitě poruší první rozkaz, co dostane. Dál je varována, že nikomu nesmí věřit, ale vyžvaní svoji rodinnou historii prvnímu pohlednému cizinci, se kterým tančí. Laio, prosím, zkus občas zklidnit hormony a zapnout mozek. Líbilo se mi ale, že se na konci knihy přeci jen rozhodla vzít sama věci do svých rukou a jednat. Co však nechápu a přijde mi to jako poměrně nerealistická věc, je to, že Laiu velitelka týrá, často ji bičuje, trestá za sebemenší chybu, do toho si na ni dovolují některé Masky, jednou je dokonce málem znásilněna, ale ona z toho nemá v podstatě žádné trauma? Jednou se zhroutí na kraji pouště, chvíli se snaží schovat svoje jizvy, ale stejně mi přijde, že na to, čím si prošla, je překvapivě v pořádku, jak fyzicky, tak psychicky. Možná by bylo lepší, kdyby autorka trochu ubrala násilí a naopak přidala emocí, přeci jen Laiu ta služba u velitelky musela poznamenat, kór když bylo řečeno, že předchozí otrokyně už po dvou týdnech spáchala sebevraždu, protože to nevydržela. Chápu, že Laiu udržovala při životě naděje, že osvobodí bratra, ale i tak mi zkrátka přišlo, že ji všechno to násilí tolik nepoznamenalo.
Elias mi byl sympatičtější, oceňuji, že i přes to, co mu hrozilo za nesouhlas s Impériem, se zkrátka rozhodoval podle toho, co se jemu zdálo správné, a nelitoval toho.
Z Heleny mám smíšené pocity. Přestože mi, podobně jako Laia, nebyla sympatická, jako postavu ji autorka zpracovala skvěle – i přes její oddanost Impériu, přes to, jak se dívá na Učence, se zkrátka nedá označit za „špatnou“ nebo „zlou“ postavu. Ne. I ona má své morální zásady, má vlastnosti, které z ní dělají dobrou kamarádku a spolubojovnici, což se vlastně týká i ostatních Eliasových přátel. A přesně takové šedé postavy mám ze spisovatelského hlediska ráda. SPOILER: Jen mi teda přišla hrozně náhodná ta její schopnost uzdravovat zpěvem. Bylo sice řečeno, že podobné schopnosti se mohou projevit po střetnutí s magickou bytostí, ale tohle se tam objevilo jen jednou, respektive dvakrát, a pak už o tom žádná zmínka nepadla. Zajímalo by mě, jestli se v dalších dílech objeví nějaký podobný příklad, protože jestli ne, tak se zdá, že to autorka použila jen proto, že se to zrovna hodilo, a to by byla škoda. Druhou věcí, co mi nesedla, byl ten milostný… čtverec? U Heleny bych to ještě pochopila, znali se s Eliasem dlouho, ale u Keenana mi to přišlo vyloženě zbytečné a akorát to přidalo víc „Líbí se mi… ale ne, neměla bych o něm takhle přemýšlet,“ momentů, což mě upřímně nebavilo. KONEC SPOILERU.
Co se týče předvídatelnosti, je tu pár věcí, které jsem uhodla celkem jasně, a vy je určitě uhodnete taky, ale rozhodně se našly zvraty, které mě překvapily. SPOILER: Kupříkladu podezření, že Mazen nebude zrovna kladná postava, se dostavilo prakticky hned, jak se objevil na scéně. Ono totiž poslat vystrašenou nevycvičenou holku, kterou zrovna potkal, do spárů nejnebezpečnější ženy široko daleko, přestože její rukou zemřela už spousta odbojářů a žádný špeh u ní dlouho nevydržel, je tak strašně debilní a nesmyslné rozhodnutí, že zkrátka musí být něco špatně buď s autorkou, nebo s postavou. A kašlu na to, že Laia umí vařit a žehlit, že Mazen znal její rodiče a že by měla „prokázat, co v ní je.“ Hergot, odvaha se neprokazuje tím, že někoho pošleš na smrt. Nakonec jsem tudíž byla ráda, že se nemusím zlobit na autorku, ale přímo na něj, protože se ukázalo, že to udělal schválně. Podobná situace nastala u velitelky, která byla patrně jediná, kdo nezaznamenal, že Laia je špeh, klidně si před ní četla dopisy atd. Takže se mi ulevilo, když jsem zjistila, že o ní přeci jen věděla už od začátku. KONEC SPOILERU.

3 06.06.2022

Na pocity, které ve mně vyvolal Obraz Doriana Graye, jen tak nezapomenu.
Líbily se mi rozdíly mezi jednotlivými postavami - každá z nich byla jiná, každá měla jiný pohled na svět, jiný názor na důležitost morálky. Co se Henryho týče, s naprostou většinou jeho názorů nesouhlasím a jako člověka bych ho neměla ráda, každopádně jako knižní postava byl napsán skvěle. Jeho vliv na lidi kolem něj, manipulace a tak dál.
Mnohem blíže jsem měla k Basilovi, který mi byl sympatický od začátku příběhu. Podobně jako on jsem se bála o Doriana, když se seznámil s Henrym, a přála jsem si, aby se ti dva prostě nikdy nepotkali. Ale bez toho by se příběh neodehrál, že :D?
U samotného Doriana mi přišla skvěle popsána postupná proměna jeho osobnosti, podrobněji se však kvůli spoilerům vyjadřovat nebudu.
Sibylu jsem neměla ráda, především kvůli její naivitě (a vůbec mi přišlo, že skoro všechny ženy v knize byly popisovány buď jako nepříjemné staré dámy, nebo mladé naivní holky). Chápu, že byla bezhlavě zamilovaná a pro knihu byla ta její zaslepenost svým způsobem důležitá, jinak by potom neudělala to, co udělala a děj by se ubíral jiným směrem, ale potkat ji jako člověka, asi bych měla chuť jí ty růžové brýle shodit.

Samotný nápad s obrazem a proměnou člověka byl důvod, proč jsem vlastně knihu začala číst, a jeho zpracování mě rozhodně nezklamalo. Celkově hodnotím knihu kladně, jak jsem říkala, vyvolala ve mně dost pocitů a myšlenek, které se mi zapsaly do paměti. Vlastně asi jediná část, která mě vážně nebavila, bylo sáhodlouhé popisování věcí, které Dorian za léta nashromáždil - ten popis se táhl přes několik stránek a přiznám se, že jsem je po chvíli začala přeskakovat.

Co se týče Cantervillského strašidla, musím říct, že mě vážně bavilo číst, jak si rodina dokázala s duchem poradit. Po Obrazu Doriana Graye to byla příjemná četba na oddych.

2 07.05.2021

Noční cirkus nejspíš nebude knihou pro každého, hodně záleží na tom, co od něj čekáte. Pokud hledáte napínavý souboj, promyšlený systém magie a děj nabitý akcí, nejspíš během čtení usnete. Naopak, jestli dáváte přednost dlouhým popisům, kouzelné tajemné atmosféře, pozvolnému tempu a vzletnému stylu psaní, a pokud vám nevadí, že to vše je tak trochu na úkor děje, myslím, že si Noční cirkus zamilujete.

Mně se kniha docela líbila. Nápad se záhadným černobílým cirkusem, který se otevírá jen v noci, mě zaujal, a jak jsem řekla, autorka umí skvěle pracovat s popisy a atmosférou, takže jsem při čtení opravdu měla pocit, jako bych se procházela mezi cirkusovými stany. Na druhou stranu, místy mi to přeci jen přišlo trochu moc, když jsem narazila na třístránkový popis různých lahviček, přiznám se, že jsem začala přeskakovat.

K postavám asi řeknu jen to, že jsem je měla celkem ráda (vyjma obou instruktorů, ty jsem nesnášela), ale žádná z nich mi k srdci nepřirostla, možná jenom trochu dvojčata. Musím však dodat, že se mi líbily části se zakladateli cirkusu. Chválím myšlenku, že celý ten „souboj“ měl dopad i na lidi kolem, a že ti lidé to nenechali jen tak plavat, ale sami přemýšleli nad tím, co se to kolem nich vlastně děje. Nebyly to jen nemyslící figurky do počtu a za to jsem ráda.

U romantické linky platí něco podobného jako u postav – nijak vedle jsem z ní nebyla, ale neměla jsem s ní žádný zásadní problém. Každopádně by mě zajímalo, jak by příběh vypadal, kdyby tam chyběla a souboj byl založen na něčem jiném (respektive kdyby se jinak vyvíjel).

Na skoky v čase a střídání dějových linek se dá v pohodě zvyknout, jen si musíte na začátku kapitol dávat pozor na ty nápisy, které vám říkají, kde zrovna jste.

Za mě je Noční cirkus docela dobrá kniha s kouzelnou atmosférou, ale už teď vím, že podruhé se k ní nevrátím.

1 13.08.2022

Dál bych ráda uvedla pár poznámek k věcem, které jsem nepochopila nebo se mi zkrátka tak trochu nezdály. Jsou to sice trochu spoilery, ale neprozrazují nic zásadního o ději, žádné zvraty, spíš jde o politickou situaci a podobně. Pokud tohle vidí někdo, kdo má Jiskru v popelu přečtenou, budu ráda, když mě opravíte, případně vysvětlíte, proč jsem to pochopila špatně.
1. Pokud Impérium už dlouhou dobu ví, že odboj Učenců se schovává někde v katakombách, proč nehlídají vchody? Laia si bez problémů vtancuje do podzemí vchodem, který je přímo ve městě. A jasně, odbojáři určitě mají i svoje tajné chodby a východy, ale proč jim v tom případě vojáci Impéria ty katakomby, aspoň na učenecké straně, nevyhodí do povětří a nezavalí, pokud je teda sami nutně nepotřebují?
2. Studenti akademie na Šerozrázu jsou v jedenácti letech bez šatů, jídla a zbraní posláni na čtyři roky do divočiny. Jak studenti ale poznají, že uplynuly čtyři roky? Dobře, dejme tomu, že se jim podaří vyrobit nějaký nástroj, kterým si budou někam dělat značky, aby věděli, kolik dní uplynulo. Trefí po té době zpátky? Nebo si pro ně ti vojáci sami dojdou? Pokud ano, jak je v té divočině všechny najdou? Nebo je to uzavřená oblast, kterou někdo hlídá, aby jim ti studenti nezdrhli? Tohle bude spíš moje chyba, ale moc jsem to nepobrala.
3. Skupina čtrnáct let cvičených studentů, kteří se mají za chvíli stát Maskami a za pár dní vyrazit na své první mise, se pere jako děti ve školce.
4. Postavám se často po úderu nebo stisku téměř hned vytvoří modřiny. Tohle je spíš detail, ale ono to ve skutečnosti nějakou dobu trvá, než se vybarví, není to pár minut.
5. SPOILER: Augurové zkoušeli zjistit, jestli velitelka ovlivňuje zkoušky, jenže jim to nešlo, protože jí neuměli číst myšlenky a dvojčata se dokázala bránit. Proč nepřečetli myšlenky přímo Eliasovi? On jasně slyšel rozhovor Marka a Zaka, během kterého řekli, že velitelka je poslala Eliase a Helenu zabít. Jistě, Kain potom řekl Eliasovi, aby šel pryč, protože z jeho hlavy slyší pouze rozbouřenou pomstychtivost a ruší ho to, ale i tak je ta věc dost závažná na to, aby ji prošetřili později. KONEC SPOILERU.
6. Další detail, ale Laia v jednu chvíli popisovala škrábance na Eliasově tváři, když měl zrovna masku.
7. Opět, tohle je možná moje chyba, jestli jsem špatně četla, ale nepostřehla jsem, proč se na Šerozrászkou vojenskou akademii vždycky vybírá jen jedna žena. Možná to bude vysvětlené v dalších dílech, nebo jsem to prostě přehlédla, ale zatím mi přišlo, že to bylo spíš pro drama.
Protože se zdá, že v této recenzi zatím převažují spíš negativa, musím zopakovat, že se rozhodně nejedná o špatnou knihu, a některé z výše zmíněných bodů jsou zkrátka detaily, které mě vytrhly ze čtení, ale určitě bych kvůli nim knihu neodložila. Byly zde i části, které se mi líbily, a dovolím si citovat moji oblíbenou:
„Ale také je hodně toho, o čem neví. O mém odporu k Impériu. A jak zoufale se snažím utéct. Už nejsme děti, abychom se smáli společným tajemstvím. Už nikdy takoví nebudeme. Nakonec na její otázku neodpovím. A ona neodpoví na tu mou. Místo toho beze slova sedíme, díváme se na město, na řeku a na poušť, která začíná za nimi, a ve vzduchu mezi námi visí naše tajemství.“
Tohle je nádherně hořkosladká část, kterou jsem si prostě musela přečíst několikrát.
Abych to shrnula, Jiskra v popelu není žádné veledílo, ale pokud hledáte nějakou tu YA fantasy oddechovku, nevadí vám romantika, ale ani násilí, zkuste dát Jiskře šanci, třeba vás zaujme.

1 06.06.2022