Mudry
komentáře u knih
Samotka
Alexander Gordon Smith
Opět přečteno jedním dechem. Jak už to ale bývá i u filmů , málokdy druhý díl přebije ten první.
Doktor Proktor a prdicí prášek
Jo Nesbø
Těžko posuzovat, když už nejste dítětem a od autora jste zvyklí na něco úplně jiného. Četla jsem to synovi a tomu se to líbilo. Pár připomínek měl, čemuž jsem přizpůsobila počet hvězdiček. Dáme si i další díl.
Zabiják
Martina Cole
Děj mě vtáhl, bohužel, téměř od začátku jsem tušila, kdo v tom má prsty. Co mi opravdu vůbec nesedělo ? Styl jakým je kniha psaná. Prostředí zločineckého podsvětí ,drogy,prostituce,pornografie nejhrubšího zrna .... k tomu mi prostě nesedí spisovná čeština s výrazy jako " hloupý všivák, drzý mizera, potvora, darebák ... " . Je to má třetí kniha autorky, nevzpomínám si ale, že by mi to u prvních dvou vadilo. Místy jsem se také ztrácela v postavách díky množství a podobnosti jmen. Trochu jsem si připadala, že koukám na béčkový film, který by v kvalitnějším zpracování a s lepším obsazením nemusel být špatný.
Kůže
Mo Hayder
Já musím téměř ve všem souhlasit s komentářem uživatele March až na to, že "rodinku" Blechy bych neoznačila za mínus. Jejich chování vrcholně rozdmýchalo mé emoce , ale právě to byl zřejmě záměr autorky. Hvězdičku dolů dávám hlavně za nedostatečné vysvětlení motivu vraha. Jestli je kniha čtivá ? Za mě rozhodně ANO.
Rituál
Mo Hayder
Já jsem byla spokojená . Jiné detektivní série ( Carter , Nesbo např.) se s každým dalším dílem jeví jako psané přes kopírák nebo psané podle předem známé osnovy ( což neznamená, že bych je nečetla ráda..). V tomto případě "teprve" třetí díl a už je všechno trochu jinak.
Zahrada lží
Eileen Goudge
Probírala jsem se starými fotkami a na jedné z nich zjevně čtu tuto knihu. Vůbec jsem si nevybavila její obsah a tak jsem si ji půjčila a přečetla znovu. Vůbec nebyla špatná, i když to zrovna není můj oblíbený žánr.
V zakletém zámku
kolektiv autorů
Klasické pohádky vhodné pro malé začínající čtenáře. Plusem jsou větší písmena a četné ilustrace.
Přežila jsem Hitlera. Mladá žena v Berlíně 1940–1945
Marie Jalowicz Simon
Nečekala jsem tak konkrétní popisy téměř všech postav ( mimochodem jen zřídka lichotivé ), trochu jsem se ztrácela ve jménech a místy i v ději příběhu. I když si Marie mé sympatie zrovna nezískala, můj respekt jí patří. Jistě to byla silná žena a možná právě proto, že ke všemu přistupovala s výraznou dávkou drzosti a cynismu, byla schopna přežít.