msjadepaton komentáře u knih

Harryho Pottera mi to úplně nepřipomíná, ale je to jen první díl, takže je možná ještě předčasné to takto hodnotit. Nevím, jestli má autorka z hlediska záběru podobné ambice jako Rowlingová, ale zatím mi to tak nepřipadá. Dokonce i ve srovnání s Kamenem mudrců mi to připadá jednodušší a trochu pohádkovější. Pokud bych měla srovnávat z hlediska pocitů, které ve mně kniha vyvolala, tak bych spíš jmenovala asi Narnii nebo Čaroděje ze země Oz. Možná Matyldu.
Rozhodně to ale neznamená, že by se mi to nelíbilo. Naopak je to čtivé, barevné, originální a zajímavé. Druhý díl si nenechám ujít.

2 13.11.2018

Panství Downton jsem neviděla, takže podobnost nemůžu posoudit, ale celkově mi to přišlo jako průměrná záležitost. Několik dějových linek, z nichž některé jsou podstatně zajímavější než jiné. Například příběh vztahu Paula a Marie byl na celé knize asi to nejslabší. Kitty a Elizabeth byly podstatně zajímavější postavy a Kitty dokonce prošla větším vývojem než hlavní postava, což mi připadá dost zarážející. Bavilo mě ale i Mariino odhalování vlastního původu a Paulův vztah s otcem a vše, co mělo do činění s továrnou. Trochu mi to připomínalo Sever a jih od Elizabeth Gaskell, i když ten je o třídu výš.

2 13.11.2018

2,5 hvězdy. Je to samozřejmě natřískané romantickými klišé a občas to působí jako kdyby autorka měla psát esej na určitý počet stránek a snažila se to co nejvíce vycpat citacemi. Asi by se mi líbilo víc, kdyby ohledně těch odkazů na Austenovou tolik netlačila na pilu, protože to často působilo násilně.
Hlavní mužský hrdina je idiot a osobně mě ten hlavní vztah v knize moc nezajímal, asi hlavně kvůli tomu. A nezachrání to ani neustálé připomínání, že postavy v Austenové taky dělaly chyby, což je sice pravda, ale taky je pravda, že Austenová nesnášela hlupáky a ve svých knihách se jim ráda vysmívala a obávám se, že dotyčná postava se mezi ně tak trochu počítá.
Vedlejší vztahová linka se mi líbila už podstatně víc. Žádné terno to sice nebylo a zahýbání pod záštitou "pravé lásky" taky moc nemusím, ale aspoň to bylo tak romanticky naivní, že mě to svým způsobem okouzlilo.
Docela ráda bych si ten příběh přečetla z pohledu sluhy Higginse, protože vedle Pamely to byla asi nejzábavnější postava v celé knize a to se tam moc neobjevoval.
Takže neurazilo mě to, ale ani nijak nenadchlo. Naštěstí se to taky rychle četlo, takže jsem neměla problém se dostat i přes nějaké ty slabší pasáže.

2 11.04.2018

Bylo to dobré, i když na Cinder to nemělo. Možná to bylo tím, že od Cinder jsem vůbec nic nečekala, takže mě hrozně překvapila. U Scarlet už jsem po minulém dílu přeci jen očekávání měla a úplně na sto procent je nesplnila.
V knize se střídají kapitoly, které vyprávějí o Scarlet a pak ty, které sledují Cinder. Upřímně mě asi pořád víc bavil příběh Cinder, zvlášť díky Thornovi, který do toho všeho vehnal svěží vítr.
U YA mi často vadí přehnaný důraz na romantickou zápletku. U Cinder to nebyl problém, protože mi nepřipadalo, že by to odvádělo pozornost od skutečně zajímavých věcí. Co jsem chtěla vědět jsem se dozvěděla nebo to bylo alespoň nakousnuto. U Scarlet... to svým způsobem taky vlastně problém nebyl. Romantická zápletka nepřekrývala nic důležitého ani nic zajímavého. Problém byl asi spíš v tom, že tam pro mě nic až tak zajímavého nebylo. Od záhady se zmizelou babičkou jsem očekávala trochu víc. Vlk a jeho kolegové jako celek zajímaví byli, ale jakmile bylo jejich tajemství odkryto, můj zájem zmizel, hlavně proto, že se vlastně jen odhalilo to, co už jsem si dávno myslela.
Romantická zápletka u Scarlet byl problém spíš jen z toho důvodu, že to mezi postavami moc nejiskřilo a to navzdory tomu, že jeden na druhého měnili názor častěji než já svoje ponožky. Důvody k tomu měli, ale osobně bych mezi "nemůžu ho ani vidět" a "je tak skvělej" čekala nějakou přestupní stanici.
Takže kdybych měla hodnotit jen příběh Scarlet, bylo by to tak na tři hvězdy. Cinder s Thornem jí to o jednu zlepšili.

2 07.04.2018

Ubíhalo to rychle, o tom žádná, ale moje gusto to nebylo. Dost mi to připomínalo Suicide Squad, jen s hackery, a asi se není čemu divit vzhledem k tomu, že Chuck Wendig má na kontě několik Star Wars knížek a v nerdovské kultuře se asi pohybuje často. Oceňuji rozmanitost postav i to, jak se děj pohyboval vpřed bez nějakých výraznějších záseků. V tomhle případě je problém asi spíš v tom, že se kniha netrefila do mého vkusu. Souhlasím s tím, že fanouškům Anderse de la Motte se kniha bude nejspíš líbit mnohem víc.

2 01.12.2017

To "nejkrásnější" bych brala s rezervou. Kniha je silně ameriko-centrická, jak je vidět už je ze Santy na obálce. Příběhy, kromě možná dvou, které se mi líbily (o koťátku a o čarodějnici), nic moc. A pak tam byly dvě pohádky, které byly vyloženě úchylné a dětem bych je raději nečetla. Pohádka o tom, jak Santa dostal k Vánocům paní Santovou se do 21. století moc nehodí. A pohádka, ve které chce klaun spát s malou holčičkou v postýlce, je už vážně příliš.

2 22.11.2017

Čte se to samo a není to napsané podle klasické New Adult šablony, i když klišé se autorky také nevyhýbají. Dost často mi to připadalo příliš dramatické, jako nějaká telenovela, ale uznávám, že když je hlavní hrdince šestnáct nebo kolik, tak to asi všechno bude o dost víc prožívat. Navíc má to drama určitou zábavní hodnotu, takže pokud to zrovna neprožíváte s Ellou, tak se alespoň zasmějete.
Nicméně, když jsem zjistila, že Erin Watt je částečně pseudonym autorky, která napsala Návrh, počítala jsem s tím, že se mi to bude líbit, protože vím, že ona tyhle oddechovky psát umí a v tomhle žánru docela přijatelným způsobem. Například se tam něco děje, místo toho, aby na sebe obě hlavní postavy skočili už na páté stránce a celou knihu nevylezli z postele s výjimkou dramatického zvratu na konci, kdy se tam objeví ex toho kluka a dojde k nedorozumění, které by se vysvětlilo hned, kdyby spolu ti dva dokázali komunikovat. To najdete v každé druhé knize podobného ražení. Je pravda, že tady, se určité elementy také objevily, ale trochu jinak a poměrně nečekaně.
Takže, nic převratného ani šokujícího nečekejte, ale jako oddechovka je to jedna z těch lepších, po které můžete sáhnout.

2 16.10.2017

Tak tohle se nedalo. Nedávám odpad jenom z toho důvodu, že jsem knihu dočetla jen cca do 70%, takže netuším, jestli je zbytek tak otřesný jako to, co jsem přečetla.
Mám docela ráda sérii Klíče, která je pro mě trochu nostalgická, protože jsem ji poprvé četla asi ve třinácti. Vzhledem k tomu, že námět téhle knihy je podobný, doufala jsem, že se mi bude líbit i tahle trilogie.
V Klíčích jsem měla alespoň něco, čeho jsem se mohla chytnou. Postavy, i když dost hrubě načrtnuté, měly alespoň nějakou osobnost a něco, díky čemuž jsem si je oblíbila. Záhada měla rámec a jasný směr, což normálně nevyžaduju, ale tady se mi to líbilo. A kromě toho tam byla vedlejší linie založení Požitků, která mě hrozně zajímala.
V Sedmém znamení jsem nic z toho nenašla. Schválně jsem si počkala, až se tam objeví Sybil v naději, že bude o něco zajímavější než ostatní postavy. Nebyla. Všichni byli naprosto mdlí bez čehokoliv, co by je vzájemně odlišovalo.
Vztahy mezi nimi jsou veškeré žádné a jakýkoliv pokus autorky o nějakou romantiku působit tak strašně uměle, že jsem měla nutkání zaklapnout knihu už o dost dřív. Neříkám, že v Klíčích to trochu nucené nebylo, ale tam mi to z nějakého důvodu nevadilo tolik jako tady.
Všechny postavy jsou nevysvětlitelně posedlé představou, že jsou nějak "propojeni", což se tam diskutuje bez pádného důvodu (minimálně v tom prvním případě to opravdu nebylo nijak zvlášť jasné) s obrovskou vážností několikrát. Celé to působí jako parta dětí, které si hrají na to, že je pronásleduje nějaká příšera a tak pořádají důležité porady o tom, co by se mělo dělat. Tyhle části byly tak trapné, až jsem se musela smát.
Nadpřirozená zápletka se zdála docela zajímavá, dokud to nezačalo být na jedno brdo. Pořád to samé dokola. Asi to mělo být strašidelné, ale po třetím opakování stejného scénáře mě to začalo nudit.
Překlad tu hrůzu jenom dodělal. I když často se vlastně nedalo říct jestli byla na vině překladatelka nebo styl autorky. Například tohle: "Ovšem ani tréma není vysloveně hrozná věc. Je to taková kombinace ouha a ach ach, což je přece docela zajímavé, nebo ne?" Tahle část mě bude ještě několik let pronásledovat v nočních můrách.
Tento typ knih pro mě bývá docela příjemná oddychovka, ale tady jsem vyloženě trpěla. Dočetla jsem to do těch 70% jen proto, že jsem pořád doufala, že to bude lepší, že to dostane nějakou formu. Když to autorka nedokázala ani po víc než polovině knihy, zlomila jsem nad touhle sérií hůl a lituju, že jsem na první knihu vyplýtvala tolik času.

2 07.06.2017

Zase jeden z těch dílů, které u mě prostě nejsou na takové špici jako Tajemství ztracené kočky nebo Tajemství anonymních dopisů. Možná je to prostě tím, že tu není tolik hlášek (i když nechybí), ale spíš je to prostě tím, že mi připadá až příliš přitažené za vlasy, když děti vyšetřují nějaký organizovaný zločin. Ve většině předchozích knih (kromě Tajného pokoje, který řadím, co do oblíbenosti k této knize) jsou to jednotlivci, páchající nějaké méně závažné zločiny. Nebo jsou prostě celkově méně nebezpeční. Tady děti stály proti zločinecké bandě zlodějů šperků (i když to byla pozoruhodně hloupá zločinecká banda).
Navíc způsob, jakým přišly na to, co se děje byl až příliš příhodný.
Jistě, je to dětská kniha a jako dítě jsem to žrala i s navijákem, a proto to také hodnotím tak vysoko, i přes výtku, která by v jiném žánru rozhodně znamenala vážnější problém. Tady to prostě byl jen můj osobní pocit, který mi znemožnil hodnotit plným počtem hvězdiček.
Jinak Bětka opět ukázala, že je mnohem chytřejší než většina pátračů (možná s výjimkou Špekouna, který ale v tomto díle několikrát zaváhal). Mám Bětku i Špekouna moc ráda, ale po tomhle díle Bětka asi trochu vede :).

2 14.03.2017

Tuhle knihu jsem v dětství četla ze série jako první a pravděpodobně několikrát, protože jsem si prvních pár stránek pamatovala téměř nazpaměť. Tentokrát ale nebyla moje nejoblíbenější. Je to možná tím, že samotná záhada už je až příliš závažná. Navíc se vyklube zdánlivě z ničeho a způsob, jakým na ni děti přijdou mi prostě přišel až příliš nepravděpodobný.
Stejně mě ale knížka bavila a smála jsem se u ní nahlas, i když těch vtipných situacích tam bylo asi trochu méně než u předchozího dílu.
Bětka opět ukázala, že spolu se Špekounem nechá ostatní Pátrače daleko za sebou, co se bystrosti týče. Pip, Larry a Daisy jsou spíš takoví asistenti, vykonávající podřadnější úkoly. O Brokovi ani nemluvím. Není divu, že tady je, na rozdíl od Správné pětky, do party započítaný až jako dodatek, protože jim spíš neustále způsobuje problémy, než že by jim pomáhal.
V tomhle díle se také pomalu začínají objevovat různé užitečné triky, jako neviditelné písmo, Špekounovy převleky nebo jak se (za příznivých okolností) dostat ze zamčeného pokoje, což knihu dělalo zajímavější. Takže navzdory tomu, že tahle záhada byla trochu přitažená za vlasy, musím hodnotit velmi vysoko.

2 23.02.2017

Tak pořád nevím, jak to ohodnotit. Na ty 4 hvězdy to asi úplně nebylo. Spíš to bude tak 3,5.
Na jednu stranu děj po trochu rozpačitém rozjezdu docela ubíhal a byly tam momenty, kdy jsem vysloveně nedýchala. Akční scény a nechutnosti autor popisuje výborně, ale tohoto svého potenciálu moc nevyužíval. Spíš se zdržoval u popisů Paříže, což jsem jako člověk, co byl v Paříži dvakrát, neocenila, protože jsem většinou nevěděla o čem mluví.
Ten svět sám o sobě byl zajímavý, ale nepříliš propracovaný. Byly vymyšlené detaily, které byly důležité pro děj, ale jinak mi tam pořád něco chybělo a nedokázala jsem se do té říše vůbec ponořit a představit si ji. To samé, co se týče postav, i když ke Griffontovi a nakonec i k Cécile jsem si našla jisté sympatie (i když ne tak velké, abych se o ně bála, když byli v nebezpečí, což je dost zásadní nedostatek).
Styl psaní byl nemastný neslaný, kromě už zmíněných akčních scén a popisů nechutností. Autor měl navíc zvyk neuvěřitelně protivným způsobem promlouvat ke čtenáři. Normálně mi to nevadí, ale tady jsem měla chuť ho něčím praštit přes hlavu, kdykoliv ke mně "promluvil".
Co se týče toho konce, naprosto jsem nechápala, co tam ta kapitola navíc dělala. Napřed jsem myslela, že je to ukázka z dalšího dílu, protože se autor pustil do shrnutí charakterů hlavních postav, jako kdyby o nich teď člověk nepřečetl celou knihu. Pak ale začal mluvit o tom, že je to epilog a to mě úplně dorazilo. Nápad byl asi dobrý, ale na pár stránek až příliš obsáhlý, takže to nakonec celé působilo dost přitažené za vlasy. Co kdyby to třeba končilo jen tím prvním epilogem, milý autore?
Celkově mě kniha docela bavila. Nebylo to úplně originální, ale místy celkem napínavé, jindy takové milé a občas i vtipné. Kdyby byly hlavními postavami ty kočky, tak by byl román asi úplně jinde. Takhle se dá přejít pokrčením ramen. Navíc mě nezajímá, co bude dál, takže další díl asi číst nebudu (pokud vyjde).
Jak snadno se to ale četlo a bavilo mě to ilustruje fakt, že jsem dala knize pořád 3,5 hvězdy. A některé ty nápady byly vážně dobré.

2 21.02.2017

Skvělá kniha. Opravdu originální fantasy se v dnešní době těžko hledá a tohle originální bylo. Už je to nějakou dobu, co jsem to četla, takže si to budu muset zopakovat, abych se mohla pustit do druhého dílu. Jen škoda, že se Baronet rozhodl druhý díl nevydat. Budu to muset sehnat v angličtině.

2 04.11.2016

Původně jsem očekávala trochu něco jiného. Spíš než jen příběhy týraných dětí, se naučíte něco o rozvoji lidského mozku v raném dětství a o tom, jak traumata pozměňují jeho fungování nebo mu zabraňují v růstu. Perry vysvětluje, jakým způsobem se dají diagnostikovat potíže spojené s traumatem jako silné reakce na stres, které jsou typické pro týrané děti, nebo nedostatečný vývoj v některých oblastech, zejména u zanedbávaných dětí. Často je totiž těmto dětem chybně přidělena nálepka ADHD, poruchy opozičního vzdoru nebo se jejich fyzické symptomy považují za hlavní problém. Perry popisuje především situaci v osmdesátých a devadesátých letech minulého století, ale bohužel i dnes existují "oblíbené" choroby (jako ADHD), které se diagnostikují dětem jako na běžícím pásu bez pochopení souvislostí.
Perry nezabíhá do podrobností konkrétních případů týrání. Používá je spíš jako pomůcku při popisu chorob a jejich léčení. Občas jsem měla trochu potíže přelouskat některé hutnější pasáže a zdálo se mi, že některé věci se opakují stále dokola. Ale vzhledem k tomu, že případy byly evidentně vybrány tak, aby se vzájemně doplňovaly nebo vytvářely kontrast, není divu, že Perry cítil potřebu hodně věcí připomínat.
Většina případů mě něčím zaujala, dojala nebo šokovala, ale nejsilnější mi připadaly asi kapitoly o malém Jamesovi, který na vlastní pěst hledal pro sebe a své sourozence ochranu před vlastní matkou, o davidiánech a o satanské panice. Satanská panika byla šokující především tím, že velice připomínala středověký hon na čarodějnice. Je asi příznačné, že se to odehrálo právě v USA, kde je dodnes segregace církevní a světské moci přinejmenším diskutabilní a často zůstává pouze na papíře.
Kniha také upozorňuje na mnohdy alarmující metody systému při zacházení s týranými dětmi, ale i na hlubší společenské problémy dnešní doby. Fakt, že spousta lidí v moderním světě žije sama, že se už neklade důraz na vztahy a lidé se chlubí tím, že jsou nezávislí a nevídají se s rodinou ani nemají partnera, že jednotlivé generace žijí odděleně a nepředávají si vzájemně zkušenosti, to všechno je dnes považováno za normální, ne-li žádoucí. Dítě mnohdy potřebuje pro svůj správný vývoj podporu větší komunity lidí, než jen nukleární rodiny, která je dnes tolik propagována. Nehledě na to, že lidé už neumějí na vztazích pracovat, ale také otupěli vůči sociálním signálům, které nás varují pokud je náš partner nevhodný pro založení rodiny. To vede k nárůstu počtu svobodných matek a otců, kteří své děti vychovávají takřka v izolaci. Společenská averze vůči určitým typům párů zase znamená, že dětské domovy jsou přeplněny dětmi, kterým se nedostává individuální péče, která je klíčová pro jejich rozvoj.
Přestože je tato kniha zaměřena na případy týraných a zanedbávaných děti, je o celé společnosti a mohla by být dobrým vodítkem lidem, kteří mají možnost nějak pomoci, ať už individuálnímu dítěti nebo třeba celé škole nebo dokonce celému státu.
Určitě knihu doporučuji.

2 09.10.2016

Vlastně nemám co vytknout. Ve skutečnosti hodnotím spíš 4,5 hvězdičky a půl dolů je hlavně je spíš kvůli pár detailům, které mi neseděly.
Holmese jsem četla už před nějakým časem, takže mé vzpomínky nejsou zrovna čerstvé, ale přišlo mi, že atmosféru a styl příběhu autorka vystihla velmi věrně. Evidentně měla také nastudováno, co se týče doby a samotného případu Jacka Rozparovače.
Celkově příběh krásně držel pohromadě a i události, které do hlavního případu zdánlivě nezapadly se ukázaly být jako klíčové. Pachatel i důvod, proč nemohl být odhalen, dávali smysl, takže s rozuzlením jsem byla spokojená. Jen bylo možná trochu uspěchané, co se týkalo motivace pachatele k určitým maličkostem. Pro ústřední zápletku to nebylo důležité, ale trochu mi to bránilo v tom, abych si o Jacku Rozparovači z knihy udělala ucelenější obrázek. Proto hodnotím čtyři a půl místo pěti.
Trochu jsem se bála toho, jak bude fungovat dynamika mezi Holmesem a Watsonem, ale autorka je oba vystihla a jejich přátelství odráželo to v původních Doylových románech. Já sama jsem momentálně trochu víc zvyklá na to, jak je jejich vztah vykreslený v seriálu, ale při čtení mě to vůbec nerušilo. Naopak jsem si ráda připomněla, jak to mezi nimi fungovalo v původních knihách.
Za mě spokojenost. Docela ráda bych si přečetla od autorky i jiný Holmesův případ.

2 03.10.2016

Čekala jsem od toho mnohem víc. Kniha má skvělou atmosféru, i díky fotografiím, které považuji za skvělý nápad. Místy mi ale připadalo, že moje představa o ostrově nekoresponduje s atmosférou nebo s fakty, které autor už dříve zmínil. Například nebezpečí bažin, kde člověku stačí jeden špatný krok, aby se utopil. Přesto si tam hlavní hrdina vesele běhá za zuřící bouře a po jedné cestě už bezpečně ví, kam šlápnout.
Je tam několik děr v ději, popřípadě nedorozumění se čtenářem, především co se týče celé věci se smyčkami, která se napřed zdá jednoduchá, ale později se do toho autor dost zamotá. Na konci už jsem ztrácela přehled, jestli jsou ve smyčce nebo ne. Jakákoliv omezení, která smyčky údajně mají, se projevují jen jako neurčitá varování, ale žádný dopad nevidíme ani když jsou pravidla porušena.
Další věc byl věk hlavních hrdinů, kteří sice měli být zřejmě teenageři, ale nějak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že čtu knihu o osmiletých dětech.
Tenhle příběh měl velký potenciál, ale ubíral se úplně jiným směrem. Na druhou stranu se to četlo velice snadno a příběh postupoval hladce dopředu bez výrazných hluchých míst.
Nakonec bych snad zmínila překlad. Neměla jsem bohužel po ruce originál, abych si to ověřila, ale na pár místech byl překlad úplně mimo a člověk za tím mohl přímo vidět tu původní anglickou větu, přičemž ta česká nedávala v kontextu smysl. Překladatel měl především problém s anglickými idiomy a občas i se samotnou češtinou.
Kniha neurazí, ale ani nenadchne. Je v ní určitá originální myšlenka, ale tu na konci pohřbily zmatky v ději. Další díl by pro mě byl ztrátou času. Načrtnutá budoucí zápletka mě vůbec nezaujala a nebezpečí, kterému hrdinové čelí, se mě vůbec nedotklo. Žádná z postav mě nezajímala s výjimkou Jacobova "nejlepšího kamaráda", který se ovšem v knize objevil třikrát na začátku, načež ho Jacob odkopnul jako onuci. Nemám žádný důvod číst dál.

2 08.09.2016

Těžko se mi hodnotí, už jen proto, že je to v podstatě zápis skutečných událostí, takže nelze nic říct k dějové stránce, včetně otevřenějšího konce a několika nezodpovězených otázek. Nehledě k tomu, že na několika místech autorka dělá poněkud ukvapené závěry (sama říká, že je impulzivní a těžko ovládá své emoce a myslím, že je to na knize trochu znát). Přesto je vidět snaha být objektivní a dokonce ani ředitel Collins, se kterým Torey evidentně nesouhlasí, není nijak démonizovaný.
Příběh Sheily je zajímavý a téměř jsem se od něj neodtrhla. Navíc je tu spousta jiných postav, z jejichž příběhu bych si ráda přečetla víc, i když jsou třeba v knize zmíněny jen okrajově. Sheilin otec, například, Chad, ostatní děti ve třídě a podobně. O Antonovi bych si klidně přečetla celou knihu.
Upřímně bych vlastně asi preferovala, kdyby třeba autorka napsala román inspirovaný těmito událostmi, protože pak by byl pravděpodobně uzavřenější a nebyla bych odváděna od čtení přemýšlením nad nezodpovězenými otázkami. Prostě, když už je to napsané beletristickou formou, čekala bych od toho trochu víc. Ale možná je v tom jen to, že nemám moc ráda otevřené konce a nakousnuté, ale nevysvětlené záležitosti.

2 22.08.2016

Váhala jsem, jestli nemám dát tři hvězdičky, ale když jsem si to pro sebe shrnula, prostě to na to nebylo.
První polovina knihy byla katastrofa. Téměř bez děje, soustředěná výhradně na suchou charakteristiku jednotlivých postav, která toho sice hodně řekla, ale nic z toho neukázala v praxi, takže ve výsledku jsem měla pocit, že čtu učebnici dějepisu. Navíc postav tam bylo sice méně než ve Hře o trůny, ale kvůli jejich medailonkovitému uvedení do příběhu jsem se v nich orientovala podstatně hůř. Podivný styl s ještě podivnějšími květnatými přirovnáními a popisy mi také nesedl.
Druhá polovina knihy působila, že ji psal někdo jiný. Děj se rozběhl, styl se usadil v poměrně ucházející rovině a celkově se to dalo číst. Přesto to nebylo bez problému. Postavy jednaly nesouvisle a nelogicky, dějové linky, které směřovaly určitým směrem a slibovaly napětí vyzněly do ztracena, když se to autor nejspíš na poslední chvíli rozhodl vyřešit jinak.
Román nedrží pohromadě. Děj se rozpadá, postavy zmateně pobíhají kolem a ta trocha suchého britského humoru, která tím chaosem sem tam probleskne, to nezachrání.
Kniha se snaží skloubit dohromady satiru, konspirační thriller a politický román, ale ve výsledku to nefunguje. Nic z toho není dotažené.
Opravdu velké zklamání.

2 16.08.2016

Opravdu zajímavé a silné čtení. Samotný příběh o útěku je spíš prostředkem k popisu situace v Severní Koreji za vlády Kim Čong-Ila a jejího porovnání s Čínou. Je skoro neuvěřitelné, kolik věcí, které jsou pro nás naprosto samozřejmé, je v Severní Koreji nemyslitelných i pro výše postaveného člena strany, natož pro obyčejného člověka. Z popisu hladomoru, který v KLDR tehdy řádil, běhá mráz po zádech.

Jediným zásadním nedostatkem bylo neuvěřitelné množství překlepů a chyb, které připisuji odfláknuté korektuře. Zvlášť ke konci to bylo hrozné.

Každopádně je tahle kniha dobrý způsob jak se dozvědět něco o jednom z nejkrutějších režimů současnosti a zároveň sám sobě trochu otevřít oči. Rozhodně doporučuji!

2 17.06.2015

Přišlo mi to jako přinejmenším průměrný pokus o detektivní thriller po vzoru severských detektivek. Hlavní hrdina je nezodpovědný, nesympatický a přesto popisovaný jako největší svatoušek. To, co od Kinga normálně očekávám, totiž brilantně vykreslené, originální a uvěřitelné postavy, mi tentokrát chybělo. Většina postav byla nezajímavá a v podstatě zmizela v pozadí.
Několik opravdu svělých scén knihu jako celek nezachránilo. Myslím, že úspěch jí zajistilo spíš Kingovo jméno na přebalu.

2 10.04.2015

Normálně bych dala čtyři hvězdičky, protože povídky samy o sobě byly dobré a nápad hrozně zajímavý, ale za jeden z nejhorších překladů, co jsem kdy četla jde hvězdička dolů. Kostrbaté, místy nesouvislé věty. Někdy má dokonce přeložená věta úplně opačný význam než originál, takže to pak v češtině nedává v kontextu smysl. Četl to po paní překladatelce vůbec někdo? Dalšího Sandersona budu číst jedině v originále, protože tohle byla fakt hrůza.

1 25.05.2020