Mitculka komentáře u knih

Opět bomba! Jedno z děl našeho českého literárního rybníčku, které se nebojím označit za světové.
Jak už bylo několikrát řečeno, je v tomhle díle víc takových těch roztahaných pasáží, ale vlastně zjišťuju, že mi to vůbec nevadí a líbí se mi prostě jen putovat světem. V tomhle ohledu mi chybí jen mapka, ráda bych cesty pětadvacítky sledovala i v ní.
A to napětí v každé scéně, kdy Ilan někdo málem uvidí bez voalu. Taky se mi líbil pohled na moderní svět v nížinách, i když části v Duvalském pohoří samozřejmě vedou.
A ten konec??? Sakra, chtěla jsem si nechat trochu rozestup od třetího dílu, když další bude kdo ví kdy, ale jak to mám jako vydržet?

PS: Jsem jediná, kdo si tak trochu vypěstoval crush na kapitána?

18 29.06.2022

To bylo výborné čtení! Dlouho jsem se této sérii vyhýbala, protože mě trochu odrazovala velmi mladá hlavní hrdinka (na začátku 12 let), pak mi ale pár lidí vysvětlilo, že hrdinka během příběhu postupně stárne a že její nízký věk nic neznamená. A bylo to tak, páni.
Moc se mi líbilo, jak autorka píše, jak pracuje s našimi skutečnými reáliemi (třeba zpracování Ďatlovovy výpravy - megapecka!) a vůbec všechno. Ilan jsem si hrozně oblíbila, stejně tak celou pětadvacítku.
A musím říct, že u kapitol, které navazovaly právě na příběh Ďatlovovy výpravy, jsem skoro nedýchala a nemohla jsem se odtrhnout až do čtyř do rána. A potom se mi opravdu špatně spalo. :’-D Ale stálo to za to!

18 01.08.2021

Snažím se najít vhodná slova pro zážitek z tohoto čtení. Všechny tři povídky byly skvosty. Vyprávěcí perspektivy se měnily tak silně, až se mi skoro nechtělo věřit, že to píše ta stejná autorka.
Nejvíce se mi asi líbila druhá povídka, ačkoli mi náboženské prostředí není nijak zvlášť blízké. Navíc styl psaný v dopisech byl velmi osvěžující a poměrně neobvyklý. Ta zoufalost z nich přímo sálala.
Hrdinka posledního příběhu ve mně taky vzbuzovala silní emoce... dost negativní.

Ale ten vypravěčský styl byl skvost ve všech třech! Bylo to mé první setkání s autorkou, ale rozhodně ne poslední.

12 29.12.2023

Knihu jsem četla jedním dechem, myslela jsem na ni ve chvílích, kdy jsem číst nemohla, a vytahovala jsem ji při každé příležitosti. Dostalo mě to, opravdu. Tahle alternativní historie je o to mrazivější, že takhle i hůř to v některých zemích opravdu stále vypadá.
Z příběhu hlavní hrdinky Maji mi bylo úzko. Tak strašně jsem jí přála štěstí, opravdu jo v těch nejhorších chvílích jsem si i za ni říkala: ,,Ne, to nemůže být pravda! a bolelo mě u srdce za každou další ránu, kterou jí osud připravil. A závěrečný dopis mi vehnal slzy do očí, když už jsem v tu chvíli věděla, jak příběh dopadl.

PS: Pokud si nechcete nic vyspoilerovat, neprocházejte si předem názvy kapitol v obsahu. Já jsem ráda, že jsem se tam podívala až ve chvíli, kdy jsem jisté věci pochopila ze samotného příběhu.

12 16.07.2023

Krásná kniha. Oproti slovům ostatních ale musím zmínit, že byla často velmi smutná a vlastně ji jen malý kousek dělil od toho, aby byla dost depresivní. Naštěstí z toho nakonec bylo opravdu milé čtení, i když místy takové bolavé.

10 03.09.2023

Vskutku zajímavé čtení, možná mohlo působit trochu utahaně, nemohu ale říct, že by ve mně nic nezanechalo. Vlastně se mi takovéhle melancholie i líbí.
Hlavním hrdinou tohoto románu je pan Haňťa, který už třicet pět let pracuje u hydraulického lisu, pomocí kterého lisuje vyřazené knihy. Celý příběh je ve své podstatě o lisování knih, hrdina se v něm vyžívá a nedovede si bez něj svůj život představit, jedná se o jeho životní poslání.
Zdálo se mi, že zde dochází k zajímavému odlidštění hrdiny, který v zavalení svou prací a ztrátou kontaktů s lidmi nějak splývá s knihami a lisem a stává se jejich součástí více než součástí lidského světa. V kontrastu s tím ovšem Haňťa často vzpomíná na mládí a na své staré lásky. V mládí byl stále humánní, popisuje zde ryze lidské trapasy, které se stávaly jemu i jeho milované dívce Mančince. Zajímavé je, že všechny tři v knize popsané trapné situace jsou propojeny dost překvapivým společným jmenovatelem (nebudu spoilovat).
Je pozoruhodné, jak je zde ovšem s odlidštěním a lidskostí pracováno nadále, když se Haňťa dozví o novém lisovacím stroji v Bubnech, kam se také jede podívat.

9 30.03.2019

Rozhodovala jsem se mezi 4 a 5 hvězdami a to na poezii moc nejsem. Ale tohle bylo super. Ten existencialismus, ta životní krize a zoufalost nespravedlivě vězněného člověka, které z této sbírky dýchaly, se mě dotýkaly až neskutečně. Na síle básním dodávala úderná realističnost, na mě asi nejvíc zapůsobil verš, kde autor užil své vězeňské číslo se svým jménem. Vskutku silný zážitek.

8 26.04.2019

První díl se mi líbil a na druhý jsem měla vcelku velká očekávání, ale bohužel si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem knihu četla tak dlouho jen z důvodu, že jsem se k ní prostě vracet nechtěla. Upozorňuji, že tenhle komentář bude jeden velký SPOILER.

Hrozně se to celé táhlo, bylo to až moc pomalé, na konci jsem už byla alergická na každé „zavrčení“. Na tak tlustou knížku se tam za celou dobu dělo strašně málo věcí, kdyby byla poloviční, vůbec o nic bychom nepřišli.
Autorka mě tentokrát strašně zklamala, všechny postavy se chovají úplně nelogicky a strašně jinak. Jako by si najednou řekla, že chce ten příběh vlastně úplně jiný, první díl obřadně spálila a začala nanovo. Se všemi si dělá, co chce, bez ohledu na kontext, udané charaktery a tak. Nelíbí se mi, co udělala s Tamlinem, takhle by se ta postava z prvního dílu prostě nechovala.
Horší ale je, že je to celé tak hrozně Mary Sue a tak hrozně kýčovité, všechno je krásné a úžasné, žijí v přepychu, všechny ty šaty, nebesa, neexistuje ženská postava, jejíž největší zálibou by nebylo parádění se, a neexistuje mužská postava, jenž by nebyla jedna velká hora svalů. Všichni jsou nekonečně krásní, sexy, samozřejmě s obrovským údem. První sex Feyre a Rhysanda, při kterém se celí upatlali barvami, to je jak z povídky z Wattpadu (ono to vlastně celé dost připomíná povídku z Wattpadu). Další neskutečný kýč bylo třeba jeho vyprávění o tom, jak ji celou dobu pozoroval, ještě když byla v lidském světě.
Myslím si, že s Rhysandovou osobností se dalo pracovat daleko líp. Je vyobrazený jako představa kluka pro dvanáctileté holčičky s jeho svaly a tetováním, ale přitom se slzičkami, přecitlivělostí a údajnou nesobeckostí. Některé věci jsou tak nelogické – proč se jako Rhysand přetvařuje, aby svůj dvůr chránil, když žádný jiný vladař to nemá zapotřebí, ale zrovna ten nejmocnější se musí tvářit, jaký je to tam psycho, aby je náhodou někdo nechtěl přepadnout. A nakonec – kruh se uzavírá? Rhysand sice se svými instinkty bojuje, ale jejich vlivem se chová úplně stejně jako Tamlin na začátku…tím mi sice začal být trochu sympatičtější, protože už není tak plytký, ale fakt mě štve ten princip.
Feyre je snad ta nejhorší postava, na jakou jsem kdy v knížce narazila. Je nevděčná, nic jí není dost dobré. Vytáčely mě kecy o tom, jak jí sice Tamlin dával všechno, ale potom už nedával dost, že za ni sice bojoval, ale ona bojovala víc. Nesnáším, když říká Rhysandovi Rhys, strašně rychle k němu přilnula. Nejtrapnější moment je, když zjistí, že je Rhysand její druh, naštve se na něj, že to věděl a neřekl jí to, odejde trucovat do chaty v lesích, a ještě ho předtím pustí zraněného na zem do bláta. V té chatě si sice už během 2–3 dnů uvědomí, že ho stejně miluje, představuje si jejich krásnou budoucnost, ale stejně tam je ještě další 2 dny a byla by i dýl, kdyby pro ni on nepřišel. A ona pak stejně dělá ofuky! Feyre měla své kouzlo, když byla bojovná lidská holka, teď jako víla s mega schopnostmi od všech vladařů je to takové meh, další všemocná holka, a co jako. Líbilo se mi, že byla slabší, silnou hrdinku jsme si mohli vychutnávat v Trůnech a tady to bylo prostě něco jiného. Nelíbí se mi, že se smazává ten rozdíl mezi Celeanou a Feyre.
Feyre a Rhysand mi přijdou dohromady hrozně trapní, neskutečně dlouze si nadbíhají a flirtují, i když je všem celou dobu jasné, jak to dopadne. Jejich hádka kvůli tomu, jestli ji má ochraňovat, nebo ne, byla úplně zbytečná, když následně ji stejně pořád ochraňuje. A to osahávací odvádění pozornosti na Dvoře nočních můr bylo jedno velké WTF, trapněji mi z té knížky už ani být nemohlo. Snad jen ve chvíli, kdy měli spát spolu v pokoji, kde teda byla jen jedna postel, i když Rhysand objednal dvě, byla tam taková zima, že jim šla pára od pusy a oni se museli zahřívat vlastním tělem. Zase prostě Wattpad hadra, takovéto zápletky jsem vymýšlela ve svých dvanácti letech.
Často mi to přišlo strašně ploché, takový čistý souboj dobra a zla, autorka moc nepracovala s tím, že osobnost není černobílá – třeba lidské královny toho byly jasným důkazem. Přece doopravdy by všechny čtyři nemohly být sobecké a sebestředné mrchy, kterým ani jedné nezáleží na svém lidu.
Jediné, co to oživovalo, bylo řešení nadcházející války s Hybernem. To mě celkem bavilo, ta válka a výcvik byly fajn. Přišla jsem taky na chuť Rhysandovu nejužšímu kruhu – Cassiana a Azriela mám ráda, Mor a Amren vcelku taky (I když Amren byla popsaná drsnější, než je. Prý tam jako dvě tvrdohlavé, drsné holky vyvolají s Feyre pomalu tornádo, přitom z nich jsou skoro hned kámošky). Jejich první setkání s Nestou a Elayn bylo super. Vlastně mě Rhysandův kruh zajímal daleko víc než on sám a Feyre. Také se mi líbil ten motiv druha a družky, který ale v knihách SJM není nijak nový. A strašně mi chyběli Tamlin a Lucien.

I když tak posledních 100 stran bylo dobrých, jsem ráda, že mám tohle táhlé utrpení za sebou. Je fakt, že co kolem sebe Feyre a Rhysand přestali trapně tancovat a stali se druhy, bylo to trochu snesitelnější, i když Rhysand byl pořád prototyp kluka snů, pro kterého by si rvaly dělohy holky, které ještě nemají ani občanku. Poslední tři kapitoly docela míchaly hodnocením – nečekaný útok Hybernu byl super. Pak cesta tam a boj s Kotlíkem...jenže pak Tamlin. 50 let vzdoroval Amaranthě a nepodvolil se jí, aby teď všechno zaprodal? Jasně, tak by to určitě bylo... Proměna Feyřiných sester byla neskutečně zbytečná, kýčovitá a ten jinak celkem dobrý konec úplně zkazila. Dovršilo to následné zbytečně srdceryvné přetrhávání pouta mezi Feyre a Rhysandem, když se hned ukázalo, že vlastně mají ještě další pouto. Ale líbilo se mi, jak nakonec Feyre jde k Tamlinovi jako zvěd, i to, že Lucien má podezření.

Třetí díl mám doma, takže mě časem také čeká, rozhodně si ale před ním od téhle série musím dát chvíli pauzu.

8 09.03.2019

Rereading. A bylo to super. Zase krásný svět, je to rychle přečtené (já jsem to v podstatě měla za pár jízd šalinou). Kouzelný, jednoduše vyprávěný příběh, taková příjemná oddechovka, která člověka trochu vrátí do dětských let. :-) Tohle se dá říct asi o každém díle Narnie, pokud bych měla říct něco konkrétně k tomuhle, moc se mi líbila ta atmosféra, magičtí tvorové, hlavně pana Tumna jsem měla vždycky ráda. A Aslan působí prostě majestátně. :-)

8 14.12.2018

Tak do poloviny jsem úplně nevěděla, co čekat, pak to ale nabralo pěkný spád. Konec byl hodně tísnivý a bylo mi z něj smutno.
Každopádně jsem v minulosti často v referencích na tuto knihu slýchala poznámky o tom, že Gatsby je ,,čistá duše”, což mi teď po přečtení úplně nepřijde. I tak to ale byla krásná postava se silnými emocemi, do kterých jsem se opravdu dokázala vcítit.

7 31.08.2022

Za mě paráda. Moc se mi líbil ten svět a potvory inspirované slovanskými mýty. Rozdělení na Hlas rozumu a samotné kapitoly mi přijde super a příběh to výborně oživuje. Samotná postava Geralta se mi také moc líbí a i Marigold, který se později objevuje, mě moc bavil, mezi těma dvěma to opravdu funguje. Nemám co vytknout a jsem ráda, že jsem se k téhle fantasy klasice konečně odhodlala.

6 07.07.2019

Mně se to hrozně líbilo. Mám ráda tohle podání vážného tématu humornou formou. Ačkoli mě ze začátku dost štval Kvido i jeho máma, postupně jsem ke všem postavám přilnula.

6 04.05.2019

První půlka na mě byla taková moc pomalá, hodně se to natahovalo nekonečnými Kopfrkinglovými monology. Přibližně od poloviny se to ale pěkně rozjelo. Příběh plný manipulace a zvrácenosti. Autor skvěle buduje atmosféru, vážně na vás dýchá ta temná smrt nasáklá zatuchlým, vlhkým sklepem. Au, o tom se mi bude určitě i zdát.

PS: Mundstock, Kopfrkingl...tady má někdo slabost pro šíleně psaná jména.

6 21.04.2019

„Harry Potter, jasně, to přece znám z filmu." No...ne. Ačkoli film je pěkný, je to jen opravdu malý zlomek toho, co se všechno děje v knize a já nevycházela z údivu, byl to pro mě úplně nový zážitek.
Harry se bohužel choval velkou část příběhu jako idiot (asi ta puberta :-D).
Moc se mi líbilo, že příběhu dodávaly na potenciální reálnosti různé prvky jako úvahy o tom, co budou studenti dělat po škole, nevraživost mezi tou růžovou ropuchou Umbridgeovou a McGonagallovou (to mě fakt bavilo :-D) či Harry, který je totální dřevo na holky.

Čtení jsem si moc užila, ačkoli se mi příběh zdál chvílemi až moc pomalý. Jediné, co mi v knize trochu chybělo, bylo to zadostiučinění z věty „Promiňte, paní profesorko, ale nemám vykládat lži," která byla ve filmu.
Dávám 5*, protože Harry Potter je prostě neskutečně komplexní dílo, všechno spolu souvisí...určitě jsem to už psala u některého předchozího dílu, ale je až neskutečné, jak příběh roste a potemňuje s každým dalším dílem a přibývajícím věkem Harryho. Vážně skvostné.

6 10.07.2018

Od prince Ládíka jsem zatím četla všechno (což není tak ohromující vzhledem k tomu, že tohle je zatím jeho 3. kniha) a jsem z něj stále nadšená. Ve vyprávění se projevuje jeho osobitý humor, který dokáže zdánlivě všední zážitky podat zábavně a poutavě. U každé z jeho knih se mi stává, že svým bližním prostě musím kousek odcitovat nebo poslat v podobě hlasové zprávy. Někdy se dokonce i nahlas rozesměju.
Zkrátka skvělé pobavení, čtení je lehké a ilustrace na jedničku.

6 25.02.2018

Těžko se hledají slova. Tenhle děsivý svět s rozrůstající se krizí, která postupně bobtná a bobtná a s každou další stránkou jsem si čím dál víc říkala, jak tohle proboha může nějak důstojně skončit? Ale ono to opravdu šlo. Konec může znít nahořkle, možná hořkosladce, ale každopádně je to velmi dobré zakončení.

Celý třetí díl byl velká jízda, pořád se něco dělo... nejednou mě napadlo, že je neskutečné, kam se ten příběh od prvního dílu dostal. A jak moc se mnohé postavy změnily. Třeba Alex Harrison je v tomhle ohledu hodně zajímavý. Pavel Bareš v jednom rozhovoru pro Knihy Dobrovský řekl, že žádná postava není taková, jaká byla, když jsme se s ní setkali poprvé. A já nemohu nic než souhlasit!

Takže smekám a snad se lidstvo 3. světové válce ještě nějakou dobu vyhne, aby náš rok 2052 a 2053 nevypadal jako v Projektu Kronos.

!!!SPOILER!!!: Bylo jasné, že tady člověk nemůže úplně doufat v nějaké extra happy endy a taky bylo většinu času vlastně jasné, jak to s ní dopadne, ale i tak mi ta Nataly zlomila srdce. A strašně se mi líbilo, jak to tam autor podal... to odpočítávání po minutách, až čtenáři dojde, že už se nevrátí... bože, mám husinu, jen to píšu. Další hodně intenzivní okamžik byl celý pád Eclipse Tower a skoro i Plošiny... to jsem se opravdu nemohla odtrhnout. Jo a jak Jason v průběhu série míň a míň myslí na Jennu, tak vidíme super návod, jak se vyrovnat s nešťastnou láskou - stačí snažit se zabránit zničení světa. :-)


,,Nesmíš to teď vzdát. Jestli to teď vzdáš, ti po tobě nikdy nedostanou šanci."

5 05.02.2022

Příběh na mne dýchal poněkud úzkostným dojmem, zdálo se mi, že ústředním motivem příběhu byla přetvářka. Hlavní hrdina, doktor Václav Marek, se setkával s mnoha lidmi, kteří v sobě často nosili jakousi zášť a strach a zdálo se, že doktor Marek se zde jeví jako jediná čistá entita, je skromný, snaží se konat dobro, pomáhat a přemýšlí o míru pro všechny ostatní lidi. Poměrně bolestně působí, jak se tento dobrý člověk protlouká světem, jak je jím zametáno, jak mu lidé nerozumějí, přestože on hledá jen pokoj a mír, aby mohl pracovat.

Tento příběh v sobě nese mnoho zajímavých detailů, které zde nebudu blíže rozebírat, abych předešla spoilerům. Velmi zajímavá mi ale přišla například myšlenka obrácení člověka naruby.

Opravdu zajímavé dílo.

5 02.03.2019

Páni, to bylo opravdu něco. Za mě rozhodně jedna z nejlepších Murakamiho knih, ke kterým jsem se zatím dostala (a nebylo jich zrovna málo). Jako obvykle příběh působí tak nějak hořce a čtenáře psychicky pitvá, rozkládá a skládá zase dohromady (nebo tak Murakami působí jen na mě?).
Jako většina autorových románů má i tento takový hořký nádech a v mnoha oblastech se dotýká čtenářovy duše. Nejednou jsem se u čtení pozastavila a zamyslela. Navíc to budování příběhu bylo prostě skvělé. Postupné odhalování dalších a dalších skutečností, cesta, kterou hlavní hrdina ušel (fyzicky i psychicky) je prostě jedno velké wow. Posledních pár kapitol jsem vysloveně hltala. Zajímavé je také to, že většina postav je, až na pár výjimek, bezejmenná (což u tohoto autora také není úplně neobvyklé, pozoruhodné ale rozhodně).

Hon na ovci se rozhodně stává jednou z mých oblíbených Murakamiho knih. :-)

5 22.12.2018

Neskutečně nádherná knížka! Nedokážu ani vyjádřit všechny ty pocity a emoce, které ve mně vyvolala, posilněné tím, že příběh je skutečný. Doporučuji každému, obzvláště milovníkům zvířat.

PS: Po dočtení si na youtube zadejte ,,Juan Salvador penguin”, ale dřív ne. :-)

5 09.06.2018

Ačkoli dostáváme v této knize skvostný Murakamiho styl, přijde mi, že tahle knížka určitým způsobem vystupuje z jeho klasických děl.
Na střídačku zde sledujeme dvě dějové linky - patnáctiletého Kafku Tamuru a staršího pana Nakatu. Obě linky mají něco do sebe, jen u Kafky Tamury jsem měla občas trochu problém, protože se vůbec nechoval na 15 let a absolutně bych mu ten věk nehádala, kdyby mi to nebylo výslovně řečeno. Vzhledem k okolnostem se to ale zdá být v pořádku. Mě osobně ale asi o něco více zasáhl příběh úžasného pana Nakaty. Nemůžu si pomoct, nepamatuju se, kdy jsem naposledy měla takovou chuť vstoupit do knížky, abych sama mohla být postavě nápomocná.
Bylo to skvělé počtení.

5 06.04.2018