mirek7450 komentáře u knih
Na ČRo2 byla četba na pokačování této knihy. Z knihovny jsem vytáhl brožované prvé vydání, po více než 50 letech, rozevřel stránky a sledoval text. V četbě bylo mnohé vynecháno, stopnul jsem a slova, věty, odstavce a mnohdy i celé stránky jsem dočítal.
Již v prvé polovině jsem zjistil, jak velký rozdíl je číst tento příběh života, lásky a smrti ve 20 a nyní (75). Tenkrát jsem byl plný nadějí, očekávání i naivity, dnes po krásně i smolně prožitých letech chápu příběh Lillian a Clerfayta mnohen hlouběji. V mládí byla smrt něco obávaného, ale vzdáleného, o čem nebylo nutné uvažovat, vévodila láska. Dnes, když je konec v dohlednu a láska odešla, již smrt není obávaná, ale přirozená.
Silný příběh života, utrpení, ale i naděje. Hrůzy války, které odsoudí celou rodinu k zániku, Hanu k věčné osamělosti, ale Mira a Otík... to je ta naděje, vzešlá z utrpení.
V prvé části jsem hlavní hrdinku litoval, v další nenáviděl a nakonec... ???
Samozřejmě výborně napsané.
Hodně drsné psyché. Po prvních kapitolách jsem neměl chuť číst dál, ale vydržel jsem. Úžasně popsané zlo, které bohužel není ještě odvráceno. V současném světě stéle hrozí...
Byl jsem zvědav, jak popíše svůj život farářky dívka - žena, kterou jsem kdysi poznal osobně. Čtení bylo zajímavé, asi trochu neučesané, vždyť Martina není spisovatelka a navíc je to její prvotina. Díky tomu, že jsem pokřtěný husita a do kaple (občas) na bohoslužbu chodím, chápal jsem pasáže, které jsou možná pro někoho nesrozumitelné. Určitě deník stojí za přečtení a již se těším na osobní setkání příští týden...
200 let stará klasika, kterou mohu slyšet, nebo číst i několikrát za život. Spojil jsem četbu s audio uměleckým přednesem.
Úžasný příběh vzácného muže, kterému jsem ve svém věku moc rozuměl...
Tak trochu jsem se knihy bál, ale nakonec jsem 405 stránek malých písmen přečetl s nadšním za týden. Svět černochů a bělochů v Mississippi 60. let je zde vylíčen skvěle.
Poslechl jsem si audio. Zajímavá česká fantasy. V druhé polovině se mi však zdála jen "natahovaná" bez zásadních změn a bez závěru - asi jako nalákání na další díly.
D. Dán po svých zkušenostech umí psát napínavé a čtivé detektivky. Tento vypráví i o lhostejnosti společnosti a šíleném utrpení chlapce. Smutné...
Jak jsem již psal, Martinu jsme poznal po roce 2005 a pocházíme ze stejného místa. Oproti Deníku je tato kniha (formou rozhovoru) mnohem hlubším zamyšlením a sdělením myšlenek. Knihu jsem četl, oproti jiným, delší čas a přesto si myslím, že ne zdaleka vše jsem vstřebal. Myslím, že se k ní budu občas vracet, přečtu si jen větu, odstavec, kapitolu a budu o napsaném přemýšlet. Díky...
Je to ostuda, ale tato kniha byl můj "prvý Vondruška". A líbila se mi. Oddychová, napínavá i zábavná. Musím se mrknou i na další jeho díla. :-)
Před lety jsem "šel" do Santiaga se Zdeňkem Susou v jeho 2 dílech ULTERIA. Dnes jsem tam, a ještě kousek dál, až na Konec světa, "došel" s Larrym. Vím, nikdy tuto cestu neuskutečním, ale díky Ladislave, byl jsem tam s tebou.
S Tomášek Volfem jsem kdysi jednu knihu četl (slyšel). Tuto knihu jsem si pustil na ČRo a byla fajn. Tomáš je i přes malé zkušenosti neúnavný policista a autor J. Březina ho vodí zajímavým případem.
Jo, je to sranda o nás důchodcích. Dobrá oddychovka i s chycením vraha.
Audio ČRo2. Další případ detektiva Krauze, tentokráte s záhadou na hřbitově, nezodpovědnou oslavou mádeže a nešťastným vrahem.
1. Forma dopisů aktérů děje mne nakonec nevadila, má tam bý "Kapitola 7" nebo "Od toho - tomu".
2. S tak drzou a vlezlou ženskou, jako Anne-Lise, bych asi rychle vyběhl. Vždyť, ale nebýt jí, nevznikl by tak skvělý příběh.
3. Závěr je možná tak trochu červená knihovna, ale knize i autorce dávám palec nahoru.
PS. V poslední době čtu bretaňské detektivky J-L Bannaleca s inspektorem Dupinem a ejhle... Tato kniha začíná a vrací se na moji milovanou Bretaň a je také do jisté míry detektivkou.
Bannalec a komisař Dupin nemohou zklamat. Tentokráte na severním pobřeží Bretaně mezi jablky...
Další případ komisaře Dupina se odehrává v centrálním území Bretaně, Bróceliandském lese. Tam jsem se při krátkých návštěvách Bretaně nedostal a popis byl pro mne objevný. Že Bretaňci jsou "Kelti" vím, ale o tak úzkém spojení s králem Artušem a grálem jsem nevěděl. Vlastní případ krvavý a opět rychle vyřešený (i s ohrožením inspektorů R+K).
Druhá Bannalecova kniha, kterou jsem přečetl. Gauguinův Pont-Aven jsem navštívil a tak jsem se s komisařem procházel i známými místy. Jdu na další díly - budu číst postupně.