Milosz
komentáře u knih
Šedý muž
Mark Greaney
(SPOILER) Přečteno, protože podle toho v Praze točili akční velkofilm.
Kniha je ale tupá kokotina. Je to o supermanovi, po kterém jdou desítky profesionálních zabijáků, vždycky zneškodní jednu skupinku, přesune se jinam, kde ho přepadne další skupinka, a takhle asi 10x. Ze všech zranění se zázračně vyléčí během pěti minut, ze všech pastí se dostane jako kouzelník, všechny přepere, i když je postřelený, pobodaný a má zlomené kosti. A to všechno proto, aby zachránil dvě děti, co ani nejsou jeho.
Kdyby to aspoň bylo napsané nějak zábavně a s nadsázkou, ale kdepak. A už to má asi 10 dalších dílů...
A v Praze se odehrává asi 10 stran z 300 a je to jedna rvačka v metru. Takže všechny ty akční honičky, co se točily v pražských ulicích, jsou zcela vymyšlené.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Vynikající, druhý a třetí díl trilogie jsou jedny z nejlepších věcí co jsem četl.
Abych přežila
Yeonmi Park
Kniha má tři části - život v KLDR, život v Číně, kde byla obětí obchodníků s lidmi (jako skoro všechny uprchlice), a život v Jižní Koreji a obtížné zvykání na to, že je svobodná bytost a může samostatně myslet (jako skoro všichni uprchlíci)
Nejvíc mě dostala pasáž, kde popisuje, jak byl nedostatek hnojiv a Kim vyhlásil kvóty na to, kolik hoven musejí lidi dodat, a lidi si pak navzájem kradli hovna a zamykali svoje kadibudky.
Temný les
Liou Cch'-sin
První díl se mi moc nelíbil, ale tohle je super od začátku do konce. Prosím, Benioffe s Weissem, neposerte to :(
Kniha zvláštních nových věcí
Michel Faber
Sci-fi od autora Kvítku. Hlavním hrdinou je pastor, který odlétá učit o Bibli mimozemšťany na planetu, kde vzniká první lidská kolonie. Nečekejte nic jako Avatar, je to nepředvídatelné, hodně intelektuální, smutné až depresivní (obzvlášť jedna pasaž mě hodně zdrtila). Doporučuju.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
(SPOILER) Kniha ve mně zanechala dost rozporuplné pocity. Celá první půlka je dost děsivá.
Na začátku je exkurze do čínské kulturní revoluce, která je k nepřežití.
Naštěstí se poměrně brzy přesuneme do současnosti a pomalu se začne odkrývat hlavní zápletka, která ovšem zpočátku vypadá jako naprostá pitomost, až jsem začal zjišťovat, jestli Liou Cch'-sin není pseudonym Dana Browna. Ale aspoň to bylo něco, co mě chytlo a říkal jsem si, že když už nic, bude to aspoň dobrá guilty pleasure blbost.
Jenže... pak přišla dlouhá kapitola odehrávající se v dokonalé "počítačové hře" ve virtuální realitě, kde má hráč celotělový senzorický oblek, cítí teplo a chlad a NPC s ním konverzují jako živí lidé...prostě je to jako něco z Ready Player One, což je poněkud problém u románu, který se odehrává v roce 2007 a hraje si na vědeckou uvěřitelnost a realističnost. To může připadat realistické jen někomu, kdo nikdy žádnou hru nehrál (asi případ autora). Těchto kapitol je tam ještě několik, jsou velmi nudné a debilní a vždy, když přišla další, zaúpěl jsem.
Jenže... v druhé půlce se už "hra" naštěstí přestala objevovat a všechno do sebe začalo zapadat, zjišťujete, že kniha vůbec není blbost, je jen strašně rozstříštěná a nevyrovnaná, bylo tam několik skvěle napsaných spektakulárních pasáží a skončilo to v nejlepším, výborným cliffhangerem.
Netflix už točí filmovou adaptaci a jestli to neposerou, tak to bude pecka slibující úchvatné scény, jaké jste ještě neviděli.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Výpovědi lidí poznamenaných černobylskou havárií. Vdovu po hasičovi znáte ze seriálu, ale jsou tam i vysídlení domorodci, vojáci co byli nasazeni na likvidaci škod, vědci, novináři..
Nejlepší jsou ty výpovědi, co jsou věcné. Někteří tam ale zkouší filozofovat a to se nedá číst. Navíc je to zapsané tak jak to dotyční říkali, takže je to často senilní skákání od myšlenky k myšlence, spousta trojteček v textu...ta Alexijevičová je spíš zapisovatelka než spisovatelka, čte se to špatně a je to škoda, protože některé výpovědi jsou hodně silné a za přečtení to určitě stojí.
Černá labuť
Nassim Nicholas Taleb
Je to zajímavé, ale stejné myšlenky se tam opakují furt dokola (hlavně že autor na jednom místě popisuje, že většina nebeletristických knih se dá shrnout do několika stran při zachování obsahu) a na jednu čtivou pasáž připadají dvě, které se skoro nedají číst.
Prašina
Vojtěch Matocha
Docela fajn, ale čekal jsem víc. Další díly číst nebudu. A spíš než foglarovkami je to inspirováno Harry Potterem.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
První román mladého českého emigranta, který vyšel v angličtině v USA a až poté u nás. Popisuje vesmírnou misi českého astronauta, který letí v zájmu vědy nasbírat kosmický prach u Venuše a sleduje ho u toho celý svět. Zas moc velké sci-fi nečekejte, nejvíc sci-fi je představa, že by Česká republika vyslala do vesmíru loď s lidskou posádkou. Jde spíše o psychologický a vztahový román, protože kosmonaut hodně vzpomíná na své dětství a život na Zemi a svůj komplikovaný vztah s manželkou, kterou nechal na dlouho dobu samotnou.
Román je dalším potvrzením toho, proč české autory skoro nečtu. Je to totiž dost průměrné a kdyby to napsal v češtině, v jiných zemích by to určitě nevyšlo. Zejména ty vzpomínkové pasáže nejsou příliš záživné, ale byly nutné k tomu, aby k sobě na konci knihy všechno zapadlo (to, jak jsem nejdřív myslel, že to celé skončí, se stalo už v půlce knihy a následuje druhá půlka o něčem jiném). Taky je z knihy až moc patrné, že byla psána hlavně pro Američany, takže jsou skoro na každé stránce nějaké, pro nás banální, zajímavosti o Česku a české historii.
Beru, že je to prvotina a potenciál pro zlepšení tu určitě je, ale o nic nepřijdete, když toto vynecháte. Ale na film se těším.
Jablko
Michel Faber
Sbírka povídek s několika postavami z Kvítku, někdy se děj odehrává před dějem románu, někdy po něm. Celkem zbytečná kniha, povídky sice mají nějakou roztomilou premisu, ale většinou vyšumí bez pointy. Doporučuji jen pokud se vám román fakt hodně líbil a chcete se k oblíbeným postavám vrátit.
Spisovatel jako povolání
Haruki Murakami
Sbírka esejů na téma spisovatelství. Trocha memoárů, trocha bohorovných názorů na literární ceny, trocha hraběcích rad, jak dobře psát a uživit se tím.
Jen pro nejvěrnější fandy.
Ready Player One: Hra začíná
Ernest Cline
Vynikající. Pro milovníky počítačových her a popkultury 80. let nutnost.
A hory odpověděly
Khaled Hosseini
Trochu zklamání po předchozích dílech. Kniha je strašně roztříštěná, každá kapitola má jiného vypravěče, který pak často zmizí a už se neobjeví, a děj neustále skáče o desítky let vpřed a vzad. Vím, že to byl záměr, ale takhle si čtenář těžko vytvoří k postavám nějaký vztah. Přitom hlavní zápletka měla potenciál, stačilo se soustředit na dva hlavní protagonisty, jako v jeho předchozích románech.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Říkám si, že by bylo lepší ukončit to knihou 2. Kdyby tu nebyl Ušikawa, který je rozhodně nejzajímavější postavou, byla by to už trochu nastavovaná kaše.
Ale na druhou stranu, když někdo dokáže zaplácnout třetinu knihy tím, že postava sedí zavřená v bytě a čumí z okna, a přitom to nenudí, tak je to vlastně důkaz spisovatelského mistrovství.
Celkově hodnotím pozitivně, ale 1+2 bylo určitě lepší.
Hvězdolet Vltava
Tomáš Lipner
Na knihu jsem se těšil, protože autor je dlouholetý diskutér na Okounu, tudíž to slibovalo inteligentnější čtení než české braky od Kulhánků, Kotletů, Kopřivů a jiných autorů na K. V tomto směru nezklamal. Kniha je inteligentní, vtipná, se spoustou nostalgických a ironických vzpomínek na dobu minulou, a s uvěřitelnými technickými pasážemi. Pravá hard sci-fi. Jen je to až moc dlouhé. Část 3 už mě nebavila. Postavy (kromě cca 3 hlavních) mi splývaly. Ale i tak autorovi přeji úspěch a doufám, že prodá filmová práva do Hollywoodu.
Podvolení
Michel Houellebecq
V zásadě líbilo, ale uvítal bych, kdyby to bylo víc o islámské Francii a méně o francouzské literatuře. Chápu, že pro Francouze je Huysmans možná něco jako pro nás Neruda, ale pro mě by to klidně mohlo být o portugalské či lotyšské literatuře a efekt by byl stejný.
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
Tohle je trochu slabší kus, v podstatě totéž jsme už od něj měli mnohokrát a lépe, ke konci mě to už i trochu štvalo.
Jediný originální prvek jsou hodně drsné retrospektivy z války v Mandžusku a kritika japonského militarismu, ale s hlavním příběhem to souvisí jen velmi volně
Už je tady zas
Timur Vermes
Nevyužitý potenciál. Jsou tam sice dobré vtipy, ale jako celek nic moc. Je tam hodně narážek na německou politiku, takže pokud narozdíl ode mě znáte i někoho jiného než Merkelovou, třeba vám to bude připadat vtipnější.