menca komentáře u knih

Kniha s neuvěřitelně silným příběhem o ženě, která kvůli nemoci musí opustit úspěšnou kariéru profesorky a připravovat se na dobu, kdy již kvůli svému mozku, který rychle degeneruje, nebude moci být sama sebou.
Jak jsem se již zmínil, kniha je napsána brilantně, nemohl jsem se od jejího čtení odtrhnout. Aspekt, kvůli které jsem tomuto dílu dal pět hvězd, je ale ještě i jinde. Spočívá v tom, že díky odbornosti autorky v oboru neurovědy a tedy tomu, jak román napsala, jaké informace v něm uvádí, může mnohý čtenář laik, tak jako jsem já, získat mnohem větší pochopení k chování, které se u pacientů touto nemocí postižených vyskytuje. A zvládat tak své negativní emoce, které se občas v reakci na člověka, u něhož se demence začíná projevovat, objevují.

Co se týče vyvolávaných emocí, tak je toto dílo Jedno z nejsilnějších, co jsem doposud měl možnost číst. Při jeho čtení jsem si říkal, jak je to možné, proč obyvatelé města nerevoltovali, když byli svědky tak strašných rozsudků nad lidmi do té doby naprosto bezúhonných, které znali, a o kterých museli vědět, že není možné, aby to, za co byli odsouzeni, mohli učinit.
Nicméně tento můj idealistický názor mohl obstát jen na tak krátkou dobu, do které jsem si uvědomil, že vlastnosti jako ustrašenost, strkání hlavy do písku a v neposlední roli zášť jsou u lidí konstantně. Byly v sedmnáctém století, monstrózně bublaly téměř po celé století dvacáté, kdy jejich eskalací byla druhá půle let třicátých a první let čtyřicátých. A století dvacáté první není výjimkou. I dnes pak, pokud trochu otevřeme oči, jistě uvidíme mnoho těch, komu se nasazuje "rubáš rouhače" a jejichž těla by mnozí rádi viděli hořet na hranicích. A to přesto, že se v naprosté většině jedná o lidi, kteří se naprosto ničím neprovinili.
Zkrátka vlastnosti, které daly možnost zrůdě Bobligovy, aby se činil, jsou u lidí stále, stále kvůli nim dostávají příležitost další a další Bobligové.

9 22.12.2016

Nenacházím téměř nic, co bych mohl této knize vytknout. Když budu knihu hodnotit jako jakousi cibuli, tak její slupka je dokonalá. Doopravdy neznám mnoho knih, které by na mne působily jako takovýto šperk knihovny. A co je podstatnější, na kvalitě se neztrácí nic ani poté, co se slupka poodkryje. Čtivostí biografie mnohdy připomíná spíše román a nabízí ucelený obraz osobnosti a života V. Havla. M. Žantovský dokázal napsat životopis s odborností, kterou pravděpodobně může mít pouze někdo, kdo byl osobě, o které píše, blízký, a to jak osobně tak odborně. Přitom ale dokázal vystříhat se černobílému pohledu na "našeho" prvního porevolučního prezidenta, který samozřejmě, jako nikdo na světě, nebyl bez chyb a nedokázal se vždy chybám vyvarovat. Knihu vidím jako krásné rozloučení s personou nejel politickou, osobou oprávněně celosvětově uznávanou, které je samozřejmě asi možno mnohé i vytknout, o které jsem ale přesvědčen, že nelze říci, že by se svému "mottu", které je dnes mnohými vysmívané (hlavně v ČR), zpronevěřila. Myslím si, že Havel doopravdy své ideály měl, že dle nich konal. Že své skutky, i ty mnohými jemu vyčítané - například v mezinárodní politice -činil s přesvědčením, že se s jeho ideami nerozchází - a jeho zdůvodnění, proč tak konal, je s přihlédnutím k nim relevantní.

7 25.06.2018

Pro mne tato kniha představuje jeden z nejsilnějších čtenářských zážitků, který jsem u v současnosti odvíjejících se děl - rozuměj doba, ve které žiji - dosud zažil. Temné dílo, děj, který představuje bezvýchodně se vyvíjející život hlavních aktérů, které optimističtější budoucnost pravděpodobně nečeká. Přitom by možná značná část lidí řekla, že změnu by pro ně mohlo představovat jediné rozhodnutí, jediné vystoupení ze zajetých životních kolejí. Jenže přesně tohoto osvobozující kroku mimo vyjetou dráhu nejsou aktéři schopni. On totiž téměř stejný krok není pro různé jedince stejně dostupně realizovatelným. Každou nohu totiž tíží jiné závaží, jiné životní zkušenosti, které brání každému se subjektivní obtížností v učinění zdánlivě stejného rozhodnutí.
Pokud bych měl v mnou čtené literatuře najít něco, co by se tomuto podobalo, tak je to Norské dřevo od H. Murakami.

7 04.02.2017

Dystopie, to je žánr, který já rád. Tato kniha není výjimkou. Důvod, proč tento žánr, tuto knihu, oceňuji, je prostý. Mám za to, že vize, které jsou v tomto žánru rozepisovány, nejsou, bohužel, reálně v nějaké ne nepodobné podobě neuskutečnitelné. (Jelikož si nemyslím, ač bych rád, že post bipolární historie/současnost dává za pravdu F. Fukuyama(ovi), že lidstvo dospělo na "konec dějin", že liberální demokracie má "více méně" neotřesitelnou pozici. Zároveň to vypadá tak, že se ve 20. století mýlili i ti, co predikovali, že náboženství (obecně) bude postupem, díky společenskému vývoji, ztrácet na "důležitosti". Demograficky počet věřících strmě narůstá.). Právě Příběh služebnice tyto dva jevy: fungování společnosti při odklonu od demokracie, a sekularismu, poutavě popisuje. "Na druhou stranu" knize u mne ubírá na hodnocení, že se autorka, z mého pohledu, téměř nevěnovala popisu, jak Gileád vznikl, co k této společenské proměně vedlo. Přitom poslední kapitola knihy "Historické poznámky" by k tomu vybízela i svým názvem. A právě takovýto popis, který zde absentuje, je v tomto žánru tím nejvíce viditelným, varovně vztyčeným prstem.

6 29.04.2018

Originálně napsaný hororový příběh, který si každý čtenář může vyložit po svém. Někdo bude číst příběh o tom, jak se skupina lidí setkala s tajemnými silami. Jiný v Trhlině najde parádní psychiatrické okénko pádu člověka na dno. Kniha mne zaujala také popisem krajiny Tribeče, archeologickými památkami v ní se nalézajicimi a také osídlením modernějším, které dle popisu v knize musí být snem pro každého vyznavače urbexu.

5 11.03.2019

Jedná se o román velmi obsáhlý, čtivostí pro mne ve svém průběhu průběžně kolísající. Hlavní filozoficky/politicky laděná myšlenka, na které A. Rand svůj děj staví, má určitě racionální jádro - jakýsi radikální pravicový liberalismus. Osobně s ní ale v mnohém nesouhlasím. Nemyslím si třeba, že fungování společnosti, které by ona stavila na pedestal, by bylo zdaleka ideální, resp. udržitelné. Například naprosto pominula fakt, že redistribuce není jen o volbě morální, ale i celospolečensky pragmatické - z hlediska stabilizace. Společnost, kde přerozdělování absentuje, nikdy nebude politicky stabilní (alespoň jsem o tom pevně přesvědčen). Ve shrnutí si ale myslím, že se jedná o román, který by si člověk v rámci svého všeobecného přehledu měl přečíst.

5 31.07.2017

Vysokou čtivostí a poučností vyznačují se dílo, které je zároveň čtením velice smutným. Čtenář je v knize svědkem toho, jak se Československo pokoušelo etablovat na mezinárodní scéně a toho, jak bylo toto úsilí v roce 1938 zadupáno do země. Kniha je plná detailů a odkazů na zdroje popisujících jednání tehdejších zástupců jednotlivých států, které se mnohdy konaly pouze na velice diskrétní bilaterální úrovni. Závěrem mohu dodat, že jsem přesvědčen, že kniha bude velice zajímavým čtením pro každého o historii a mezinárodní vztahy se zajímajícího jedince. PS: Nikdo se nemůže vzdát svobody bez boje, jestliže se nechce smířit se svým morálním rozkladem. (Toť má parafráze slov jedné z význačných osob "1. republiky", co byly proneseny dne 30 září 1938.)

4 23.11.2018

Komu se líbí tato kniha, tomu doporučuji po jejím přečtení Zpěv drozda od W. Tevise.

3 05.04.2020

Unikátní literární dílo mixující žánr sci-fi se sociálně politickými úvahami. Autoři ve způsobu vývoje myšlení hlavní postavy románu ukázali, jak se vyvíjelo myšlení mnoha osob obdivujících komunismus předtím, než toto zřízení, tato idea, ztratilo naprosto svou legitimitu a i to, jak se jejich úvahy o světě a pořádku v něm měnily poté, co se tak stalo. Ostatně celý experiment v knize se odehrávající má "jistou" a neukrytelnou paralelu v tom, v čem jeho "sovětští" autoři žili.

2 27.08.2019

Tak, jak za perfektní dílo považuji Lukešovo Československo mezi Stalinem a Hitlerem, tak za neméně kvalitní považuji i tuto knihu. Ze zmapování událostí datovaných mezi konec 2. sv. války a komunistický převrat v roce 1948 plyne jeden ze "závěrů" dřívějšího Lukešova díla, tedy, že země "našich" dispozic si nemůže dovolit být, nebo se tvářit, jako jakýsi most mezi východem a západem. Dále kniha čtenáři ukazuje mnohdy až diletantský přístup těch, co mohli nástupu komunistů zabránit. A především z ní, myslím si, pro čtenáře plyne to, že pasivitou, ač s "pravdou" a morální převahou na své straně, se těm, co morální hlediska neuznávají, čelit nedá. To vše ve velice čtivé formě a s uvedením podrobných odkazů na zdroje.

2 29.05.2019

Zajímavý vhled novináře Kmenty do prostředí, ve kterém vznikalo Babišovo impérium. Babiš tak není samozřejmě jediným, i v současné době aktivním, politikem, jehož činy jsou v knize zachyceny.... zajímavé čtení.

2 17.12.2018

Dlouho jsem váhal, jak toto dílo hodnotit, nemohu si ale pomoci, příliš mě neoslovilo, působí na mne průměrně. U jeho autora jsem zvyklý, že jeho díla jsou specificky napsána, že se vyznačují něčím, díky čemu si čtenář příběh zapamatuje a nebude mu splývat s jinou četbou. “Kniha 3” na mne ale působí jako zbytečně protahované pokračování “knihy 1 a 2”, která čtenáři nabízela originální příběh a zábavnou četbu, zde to tak necítím...

1 03.07.2018

Povídka, kterou asi není možné měřit standardními kritérií hodnocení, jelikož pak by musela, alespoň u mne, naprosto propadnout. Když na ní ale nahlížím jako na materiál, který vznikl asi primárně za účelem náboru čerstvých absolventů IT do řad Mladoboleslavských pracantů, která se snaží budovat jakýsi kult značky Škoda, tak se mi jeví jako poměrně originální prostředek k uvedenému.

1 19.04.2018

Jedním z mých, nevím, zda pozitivních nebo negativních zvyků je to, že knihy, které chci někomu darovat, musím předtím přečíst. Pozitivem na tom je, že tím selektuji případně to, co bych považoval za nezdařené, to bych nedaroval. Negativem pak možná "morální" stránka, že tím pádem daruji něco, jsou jsem vlastně již použil. Každopádně o této polemice by tento komentář být neměl. A tak k věci. Hledal jsem dílo, které by zaměřením mělo být orientované spíše na ženy, neboť chci, aby rozečetlo jednu moc chytrou slečnu, která zatím ale krom studijní literatury ke čtení moc orientována nikdy nebyla. Hledat jsem proto něco, co do škatulky dámská literatura zařadit lze, Zároveň ale tuto škatulku považuji obecně za mírně degradující, protože většina toho, co se tam řadí, kvalitou zrovna neoplývá. Chtěl jsem tak něco, co by krom klasického zaměření, které lze v dámských románech najít, mělo i určitý přesah. Při hledání knihy této specifikace jsem narazil na Kavárničku. A musím říci, že mé očekávání bylo splněno. Jelikož vedle klasicky "sladké dějové linky", zde lze nalézt i celkem zdatně - čtivě podanou "ženskou otázku", aktuální světový problém, který je v otázce zrovnoprávnění něžného pohlaví v globálním aspektu nutno velmi urgentně řešit.

1 18.12.2016