medlovice komentáře u knih
Hledím do youtube co si dneska pustím k práci a vaření a po zcela beznadějné nabídce jsem si vzpoměla na dvojku a vybrala si tohle jako audioknihu. Dobrá volba. Příběh mě bavil, děj poklidně plynul, zahalen do socialistické nálady kdy se řešilo pašování hodinek, kdo by to dnes řešil a přemalováním obrazu , ta atmosféra mi připomněla Aristokratku. Místo uklízení jsem seděla a poslouchala a dívala na ilustrační foto pana vébé nebo dopraváka , který s úsměvem hovoří s řidičem.
Konečně jsem se dostala k něčemu co napsal Jiří Březina i když to byla audiokniha a já poslouchala . Hledám dobrou detektivku a dobrého detektiva bych nemusela číst pořád dokola dánovky a tento Tomáš Volf mi byl sympatický . Zakousnul se do případu a hledal důkazy. Samo, že jsem fandila i svojí jmenovkyni Veronice. No další knihy určitě vyhledám, už váhat nebudu-
Náročné čtení, hodné pozornosti. Autorka důkladně popisuje věci kolem sebe, jestli je vynesený koš nebo jak si někdo vloží třešni do úst ale je tu i sexualita , první milé doteky, poznávání , nechtěné doteky. Někdy to působilo nechutně, kniha je plná násilí , trpění. Opravdu výstižný název.
Tohle jsem nedočetla, než jsem skončila druhou povídku, nevěděla jsem o čem byla první, témata mi moc vzdálené a styl psaní protivný. Jedna hvězda za pruhovanou obálku.
- Bruntál.
Drsný kraj, drsní lidé. A žáby se zubama.
Ale o tom tento příběh není.
V roce 1989 mi bylo sedmnáct let. Tenkrát jsme tomu velmi věřili. Hrdě jsme nosili trikolory, byli jsme pyšní, na to že jsme Češi a s kamarádem jsme v naší ulici na sloup nastříkali ulice Václava Havla, protože Fučíkova už byla špatně. Vystřízlivění přišlo brzo.Ale naivní jsem pořád. Prostě jsem to sežrala a věřím všemu , čtivé, vtáhlo mě to do děje . Obálka opravdu odpovídá charakteru knihy . Vtipný komentář od Chesterton.
Tak krátké a tak pochmurné jako ta doba ve které se odehrává . Je těžké být nežádoucí, nikam nepatřit a nikým nebýt vítaná. Ale konec mi připadl přece jen dobrý , možná i nadějný.
Knižka mě lákala svým obalem. A také ten mnohoslibný název, co všechno může chalupa někde na valašské louce skrývat. ? Fanoušek Klevisové a žítkovských bohyní je zklamán. Já si děj zařadila do nedávné minulosti a ona to žhavá součastnost .Velmi hezky a pravdivě napsaný jako z mé hlavy komentář od Isew, už nemám co dodat.
Taková zvláštní atmosféra dýchá z této knihy. Není jako dnešní krváky ale něco do sebe to má. Odpočinková četba třeba na chatu.
Příjemná změna a milé počtení. Jen díky mé nedočkavosti jsem vzala třetí díl a druhý na mě čeká pěkně vystavený, abych si užila šatů bez hlavy . Ale nic se neděje , děti jsou trochu nemocné, chystá se ples a láska na první pohled tu byla v každé době .
A zase mě napadá to přísloví, že člověk má někdy málo kamenů. Mám spoustu otázek a žádnou odpověd. Kdo byl v tomto případě ten dobrý a kdo zlý ? Helga to určitě nebyla. Jaký by byl život Kláry , kdyby rodiče neodešli do Sudet ? Byl nějak potrestán Červenka , semlela ho doba nebo naopak byl úpěšný udavač ? I když se začátkem kniha jeví jako poklidný příběh, najednou se to rozjede a všechna ta hrůza se objeví a udeří . Neprávem opomíjená kniha, stejně jako Zádušní mše za hraběnku si zaslouží sakra pozornost.
Jsem prý ukecaná. Dokážu mluvit před obecenstvem, dělala jsem rozhovory pro televizi a rozhlas, recituju a není problém dát se do hovoru s úplně cizími lidmi, třeba v autobuse. Mám velkou fantazii a představivost. Tato kniha mě však nechala beze slov, nevím co říct, snad jen to že se moc líbila a byla jsem nadšená, hltala to . Magický realismus a historie, na kterou nesmíme zapomenout.
Knížku jsem si vypůjčila omylem, chtěla jsem něco od Zadinové a nevšimla si tří proužků na hřbetu knihy. Kniha o malé holce s nadáním pro fotbal a matematiku je pro mladší čtenáře i když Roxana má velmi hluboké myšlenky, na tak malé dítě až moc dospělácké. Pár ilustrací a krásná obálka snad budou lákadlo pro mladší čtenáře. A všem přeju aby válka už skončila a oni se mohli vrátit domů.
Z této knížky dýchá léto, ty krásné letní noci , kdy se člověku za nic nechce spát a sedět u ohně a opékat maso je tak přirozené. Všechno špatné se zapomíná, vznikají nové vztahy , láska a to nejen mezi mužem a ženou , ohen praská , ptáci zpívají a vyvádějí mladé a Jo budete přát jen to nejlepší.
Všem romantikům,snílkům a těm, co chtějí věřit doporučuju knihu zavřít a nepokračovat ve čtení kolem stránky 300. Protože já chci věřit.
Oddechovka, sousedská atmosféra a nálada. Druhý díl, druhá kočka, doufám , že v každém dílu bude nová. Už to tak bývá. Ráda bych si přečetla další díly.
A výraz kočky na obálce je dokonalý !! Co na mě hledíš ! Nešahej na mě !! Dej ty špinavé pracky pryč !!
První knížka, kterou jsem celou přečetla v angličtině a líbila se mi , tak jsem si ji přečetla česky . A i když jsem dávno dospělá věřím, že to je celé pravda .
Tohle vypadá na splněný sen dvou žen , snad kamarádek Věry Nedbalové a Jitky Nevřavové. Možná, že každá napsala kousek ,nebo část knihy .
Příběh zralé ženy, která jede do Jeruzaléma, něco ji tam táhlo a tam zjistí, že má nějakou vazbu na ta místa , tak pomocí zkušené léčitelky odhalí svůj minulý život , znovu to prožijeme s ní, osud dívky , která byla provdána, za muže, kterého nemilovala. Nahlédnutí do muslimského sběta, do postavení muže a ženy, jak rozdílné je jejich postavení, žena je brána jen jako objekt, musí poslouchat, posluhovat. Abbasova duše je po jeho smrti zakleta do náramku a on prostřednictvím kamenů v náramku pozná životy jiných evropanů, kde lidé můžou žít v lásce a rovném vztahu.
Když si pomyslím, že napsat knihu o muslimech vyžaduje i znalosti tohoto světa, vědět jak muž chápe svá postavení a jak ho má vidět žena a napsat to správně, beru knihu jako dobrou , dobře napsanou a líbí se mi i minimalistická obálka.
Knihu mám z obrovského knižního daru knihovně, je dokonce podepsaná jednou z autorek , osobní věnování ještě přikryto ubrouskem, ale vypadá, že ji nikdo nikdy nečetl. Velká škoda. Je tu láska, život po životě , dobrodružství , líbila se mi.
Jsem podvodník, přiznávám se.
Když jsem před skoro 5 lety, jak zvláštní náhoda psala komentář , poslouchala jsem rozhlasovou hru na YT. Ta je dokonalá , napínavá a návyková. Užila jsem si jí už víckrát. Ted jsem našla knížku a přečetla si ji a jsem potěšena ještě víc i když hra je dokonalá knižka je trošičku obsáhlejší. Nádhera, klenot.
Můj obdiv spisovateli i překladateli. Tak krásné, bohaté popisy přírody a zvířat. To už je třeba prožít. Nejsou to ale laskavé a úsměvné příběhy jako od Herriota ani romantické , milostné jak od Jana Vrby. Seton ukazuje drsnost až surovost a to nejen lidí ale i zvířat. Příběh vlka, žijícího ve městě, nebo žlutého pasteveckého psa, který je ve dne spolehlivý hlídač ale v noci vybije stádo a zautočí i na dceru svého pána, to jsou příběhy drsné jako je boj o přežití. Ale napsáno opravdu velmi dobře.
Milostný deník je pro mne snový , nádherný , opojný. Láska je krásná , povznáší. Ale ruská duše je smutná a smutné jsou i básně v této sbírce. Samý smutek, žal. Dík za eknihu zdarma.
Ach , bouřlivé devadesátky, bezstarostné dospívání a tyto knížečky týdně na stánku. Se sestrou jsme je kupovaly, vyměnovaly, četly, hltaly.
Tuto jsem našla ve vyřazených knihách a taky ji tam vrátím. Na víc jak osmdesáti stránkách se nic neděje, Kaz se přistěhuje, balí holky , myslí si jak je neodolatelný a geniální, ale zapoměl, jaká je žárlivost a závist silná. Je poznat, že tohle nenapsal R.L. Stine, píše líp. Knížečku asi nikdo dloouho neotevřel, na vazbě je to znát, zatuhlá , stránky hnědnou a písmo je tak malinké , že slabší oči potřebují lupu. Ach , ty bouřlivé devadesátky.