Mayanea komentáře u knih
Mája jde kolem regálu v knihovně, tenkrát ještě v oddělení pro děti - tak dva roky zpět. Bylo jí divné, že tam má tenhle pán tolika knížek. Tak sáhla po té první zleva.
Hrozně mě bavila skutečnost, že Mrakoplaš trpí chronickým úprkem. Dvoukvítek by se klidně hodil do davu turistů na Pražském hradě a Zavazadlo ... kufr jedna báseň, jehož vlastnictvím ubývá starost o praní a žehlení prádla. Svět je to hezký, plný aluzí, roztomilé i v AJ... ale zaplaťpámbu za Kantůrka!
Nikdy bych nevěřila tomu, že mě potištěný papír naučí milovat město, které jsem nikdy v životě nenavštívila. V mých představách však ožilo natolik, že bude velice těžké tomu tlaku nepodlehnout a v Berlíně nepodlehnout vzpomínkám na tuto knihu.
Ich bin Berlin, vole.
Literární políček? (Žádný mravní, jako byl v knize.) Možná.
Prostě a jednoduše moje první těžší klasické dílo. Ne vždy jsem na něj měla náladu, četla jsem opravdu hodně dlouho. Možná tím lépe, když jsem se zpětně upamatovávala na události předchozích stran, tak mi vyvstávaly v mysli v nových obrazech a lépe se na ně stavěly události stran následujících.
Myškin je takový "truhlík". Na život připravený je, to jen lidi okolo a život sám nejsou připraveni na Myškina, na jeho osobnost, povahu, vlastnosti...
Ta společenskost toho románu se mi místy líbila a místy mě až obtěžovala, všechny ty pletichy, naschvály, úplatky, náhlá úmrtí... takový bulvár tehdejší doby.
Pokud se mě chcete ptát, jestli Nastaša Filipovna nebo Aglaja Ivanovna, neodpovím. Obě mi byly víc nesympatické než sympatické. Zajímvé bylo sledovat jejich propojení s knížetem a to, jestli milá Aglaja řekne to nebo tamto za zvuku písně Since I've Been Loving You. (Ti znalí z vás si možná skryté symboliky všimli mnohem dřívě, ale Aglaia byla nejmladší a nejkrásnější ze tří grácií... objev z dějin výtvarné kultury, díky za ně.)
Líbila se mi ovšem ráznost Lizavety Prokofjevny, té bych občas zatleskala.
(Měla jsem založenou pro závěr komentáře záložku u zajímavého ostavce, ale záložka někam utekla.)
,,You're going where no man has gone before
Don't ask us where that is - we have no idea
You're chosen for this great mission
Because you're hearty and strong and make a lot of fuss
Especially around us
We like you better when you're far awaaaay!"
Dead Kennedys, vole.
„Aahzi, nerad ti do toho skáču, ale má to jednu drobnou chybu.“
„Hmm? Co, jakou?“
„Já nechci být dvorním čarodějem.“
„Ty ses vůbec nechtěl stát čarodějem. Ty jsi chtěl bejt zlodějem. No a tohle je pro tebe slušnej kompromis. Jako dvorní čaroděj budeš státním zaměstnancem... a státní zaměstnanci jsou zloději takovýho kalibru, že se ti o tom ani nezdá.“
Drsná rebelie kreslená pravděpodobně tužkou 8H nebo klackem, tužka 8B by na Sex Pistols nebyla dostatečně tvrdá a nezvládla by jejich zničené tváře komiksově "zničit" ještě víc. V ději o moc nejde, v podstatě to, co asi všichni známe (pokus o devastaci UK a přivození srdeční slabosti HM The Queen), akorát je to hezky zabalené do balicího papíru s poměrně zdařilými obrázky hlavních protagonistů.
Co je vytištěno, to je pravdou! Ankh-morporská Kometa i do vaší trafiky!
,,Jasně, Robine." Sigfrid von Cvok vystřídán oním slavným A. E, jehož přitakávání mě mírně řečeno štvalo.
Opět jsem potkala mladou a krásnou S. Ya. Lavorovnu.
A tak, jak jsem chápala psychiatrické výlevy v předchozím díle, tak jsem tady nechápala myšlenkové pochody Nejstaršího. Nu což, ale moje hlava si nakonec něco pomyslela.
Ze začátku poutavá vyprávěnka, pak mi najednou do hlavy naskákala spousta nezodpovězených otázek. Tento stav trval skoro až do konce knížky a byla jsem rozhodnutá dát 4*.
Jenže - SKORO až do konce, ten konec ... ten konec mě prostě dostal. A to jsem si myslela, že i kdyby se stalo cokoli, tak už mě toho moc nepřekvapí.
_________________________________________
- No, vlastně si myslím, že my dva bysme se měli spíš zamyslet nad tím, jak to nejlíp udělat, než abysme se dohadovali, kdo tu bude rozhodovat.
- Na to jsem zrovna myslel. Víš, jakej mám problém ? Já jsem celej vedle z toho, že pořád žiju, že ani nevím, jak se s tím mám vypořádat.
Z knihy vám jistě lehko na srdci nebude. Už první věta je, řekněme, šokující. Chcete vědět, proč to Rosenbergovým vlastně udělali a tak čtete dál a dál až… až do konce. Nebo do začátku?
„Já jsem, já jsem, já jsem."
Nikdy neškodí proložit starší svazky něčím novým. J. R. mi nos opojil nikoli toluenem, ale vůní svých slov, vůní dějin v nových souvislostech aneb Ježíš v bráně, Madonna v útoku, „vůní" cigaret zatípnutých v polovině a vůní více či méně propojených lidských osudů.
Je to jasné, teď jsem konečně dostatečně vybavená pro život.
Správná dáma má vždycky něco na sobě.
Řekněme to jednou větou... Za zvuku řevu Múzy sním sen každé kočky, předčítám Shakespeara a lituju divnoočky.
,,...ale když odejde poslední hrdina, je po všem."
Něco TAKOVÉHO jsem už pěkně dlouho nečetla. I na dobrý zeměplošský příběh se mi to zdálo geniální. Podobnost s řeckou mytologií nejspíš čistě náhodná (jediné, co si z nedočtených bájí a pověstí pamatuji, taky tam přece jenom někomu byly poskytnuty regenerující se játra, hodný orlí společník a plná penze na skále).
V knize jsem našla méně překlepů než obvykle (ale zato pobavily - z Cohena se na jednom řádku stal Conan!)
Ale vážení... doteď jsem si myslela, že ilustrovaná Zeměplocha, to je prostě utopie, do které se nikdo na světě nehrne, ač je to děsně inspirativní. Kidby je génius a nový bůh, doufám, že ho nějací další hrdinové najdou na Cori Celesti a vyřídí mu mou uctivou poklonu, protože ty ilustrace .... ty ilustrace nehorázně zvedly nahoru dojem, opravdu neskutečně... nechte mě v tichosti kvičet a rozplývat se nad roztomiloučkým Smrťovým koťátkem a nad minstrelem sedícím s lyrou na pahorku! Protože málokdy jsem si všechny představovala tak dokonalé a... ploché.
Tahounem a důvodem mého hodnocení byla nikotinová "náplast" a pár dalších vtipů, které mě jak se říká odrovnaly, ale oproti předchozím dílům se mi to zdálo o něco slabší. Oceňuju pokračování se zírající lebkou a hlavně - pan Zírající tam byl polonahý, což mi taky způsobilo značný šok.
Vy jste ještě naživu a chcete druhý díl? Ale prosím, beze všeho...
,,Cokoliv je stejně důležité jako cokoliv jiného."
,,Právě proto jsem nikdy neměla ráda filosofy. Když mluví, zní to všechno nádherně a prostě, ale pak vykročíte do světa a ten je plný složitostí. Víte, co tím myslím. Stačí se rozhlédnout."
Nesnáším vás !
Vážený pane,
byl(a) jsem vaší knihou Barry Trotter a Nestydatá parodie velmi pohoršen(a).
Jsem životem unavený 15letý(á).
Píši vám, abych vám vyjádřil(a), jak zděšen(a) jsem byl(a) vaší pochybnou gramatikou, pravopisem a syntaxí a vašimi neobratnými dějovými zápletkami.
Pane Gerbere, jste bezostyšný parazit postižený těžkým cynismem.
Doufám, že jste sám se sebou spokojen. Polibte si pr.......
Se srdečným pozdravem slečna M.
__________________________________
Prvních zhruba sto stran jsem strávila v příjemném rozpoložení a v docela slibně vypadajících záchvatech prazvláštního, hysterického smíchu. Ale pak už to bylo jenom horší a horší.
Jste maličký, chundelatý králíček, nevíte už ani, čí jste, ale zato víte, že chcete se vším praštit? Dáme vám na tuhle knížku slevičku a sejdeme se v nebíčku, králíčku.
Jedním slovem: vynikající.
Pokud vám jedno slovo nestačí, tak prosím, beze všeho, mám jich více:
http://maydayberry.blogspot.cz/2015/06/literarni-vylet-na-ukrajinu.html
„Tak si aspoň, kurva, do piči, dělejte poznámky!"
Vždyť už si je píšu.
Bála jsem se, že mě některé z textů nebudou bavit, ale nestalo se tak. S přibývajícím počtem přečtených stránek můj úžas rostl. Při čtení Uvařeno se mi nedostávalo dechu a ze světa, ve kterém se odehrává Cesta do Bugulmy, bych si někdy moc ráda přečetla nějaký román.
„…stárnout a drsnět v boji za lepší svět je lepší, než být v lepším světě nepřetržitě mladý a krásný a zdravý a bohatý… a čekat, až tě za to oddělají teroři."