Mayanea komentáře u knih

,,Ale dobrým hrdinou mé povídky, kterého miluji ze všech sil své duše, kterého jsem se snažil vylíčiti v celé jeho kráse a který vždy byl, je a bude krásný - je pravda."

Kniha je to velmi pěkná. Kde by evropský čtenář bez vysvětlení tápal, je poměrně hezky vysvětleno, ale stejně dá docela zabrat pochopení všech těch východních organizací a proudů, kdo s kým proti komu et cetera. Oceňuji, že autor do knihy opravdu vložil sám sebe - čtenář má možnost tak trochu nahlédnout do ,,zákulisí" vzniku.
Hlavní hrdina dostal konec, jaký si podle mého zasloužil, zbytečný tragéd, tak to už s umělci chodí. Ovšem autor ten konec prozradil na můj vkus trochu brzo. Sice jsem v tu chvíli neznala žádné okolnosti, které tomu předcházely (ty jsem se dověděla hezky postupně dál), ale docela mě to zklamalo. Je to asi něco jako když chcete malovat obraz, postupně skládáte barvy do vrstev a najednou to začnete v oblasti zlatého řezu leštit lazurami, abyste pak mohli dodělat tahy, které předcházely hotovému místu a zasadit místo do kontextu nanášení motivu. Fungovat to asi možná bude, ale je to něco, na co člověk nebývá moc zvyklý.
Čtyři hvězdy, průměrné mi to nepřišlo a božské také ne.

,,Malířství je práce s barvami. Problém je, čím je pověříme. Unesou všechno - filosofii i fyziku."

http://maydayberry.blogspot.cz/2011/08/a-to-je-blues.html
A takhle pěkná byla celá knížka.

,,...ale když odejde poslední hrdina, je po všem."

Něco TAKOVÉHO jsem už pěkně dlouho nečetla. I na dobrý zeměplošský příběh se mi to zdálo geniální. Podobnost s řeckou mytologií nejspíš čistě náhodná (jediné, co si z nedočtených bájí a pověstí pamatuji, taky tam přece jenom někomu byly poskytnuty regenerující se játra, hodný orlí společník a plná penze na skále).
V knize jsem našla méně překlepů než obvykle (ale zato pobavily - z Cohena se na jednom řádku stal Conan!)

Ale vážení... doteď jsem si myslela, že ilustrovaná Zeměplocha, to je prostě utopie, do které se nikdo na světě nehrne, ač je to děsně inspirativní. Kidby je génius a nový bůh, doufám, že ho nějací další hrdinové najdou na Cori Celesti a vyřídí mu mou uctivou poklonu, protože ty ilustrace .... ty ilustrace nehorázně zvedly nahoru dojem, opravdu neskutečně... nechte mě v tichosti kvičet a rozplývat se nad roztomiloučkým Smrťovým koťátkem a nad minstrelem sedícím s lyrou na pahorku! Protože málokdy jsem si všechny představovala tak dokonalé a... ploché.

,,You're going where no man has gone before
Don't ask us where that is - we have no idea
You're chosen for this great mission
Because you're hearty and strong and make a lot of fuss
Especially around us
We like you better when you're far awaaaay!"
Dead Kennedys, vole.

4 23.08.2011

Třetí třída základní školy. Kde ty dávné sněhy jsou. Nezkazilo mi to ani koktání předčítajících spolužáků, protože zážitky legendárních literárních dětí byly vážně úžasné. Bůhví proč jsem si připadala důležitě, když jsem měla půjčené přes jednu paní sousedku-knihovnici to staré vydání z roku 1974. Byl to "salát" a já na něj musela dávat hrozný pozor. Ale byl to "salát", na jehož čtení jsem hrdá ještě dnes a ráda si zavzpomínám.
K ilustracím (neodpustím si to) - Zmatlíková je Zmatlíková, tu pozná snad i slepý. Mám ji zařazenou jako nějakou paní, co kreslila hrozně veselý a okatý postavičky a tak to nejspíš i zůstane. V těch devíti letech jsem ji považovala za úžasnou. S odstupem času jsem se posunula jinam, ale její obrázky mi vždy připomenou dělání blbin na hřišti, utíkání domů v dešti a jiná dětská "zaměstnání", která už se asi nevrátí.

„Vepřové kotlety, párečky, uzená šunka, slanina.
Vlastně mi to ani nechutná.
Jenom chci, aby jiný prasata chcíply.“

1 22.08.2011

,,Vědění je jediná svoboda člověka."

Společně s dalšími velkými myšlenkami byla i tato vetkána do románu jako hedvábná nitka do gobelínu. Mnohé myšlenky (nejen) Jeana Ange byly krásnější než-li Anna Notaras.
Byla to vůbec láska ? Jane, Anno, bylo tomu tak? Kdykoli se objevil dialog mezi těmito postavami, cítila jsem spíše chlad a odstup. Ale byla to prý láska. Oba našli svůj konec stejně tak jako jsem já našla poslední stranu této knihy.
Před otevřením jsem ani netušila, kdy a kým byl dobit Cařihrad. Teď už mi to nikdo z paměti nevymaže, i když se mě na to asi málokdo bude ptát...

,,...To ovšem popírám, neboť nic není tak neslušného, aby mohlo být někomu proti mysli, je-li to vyprávěno počestnými slovy, a tomu jsem - myslím - náležitě vyhověl."

Autor taky vyhověl požadavkům průměrné knihy. Jak já se těšila. Povinná četba, hopsa hejsa do knihovny, to by mělo za něco stát.

,,Kdo přesto přistupuje k četbě všech příběhů, nechť nečte ty, jež ho dráždí, a čte ty, jež ho baví. Aby nemohly nikoho oklamat, mají všechny v čele vyznačeno, čeho smysl v sobě tají."

Kdybych se měla řídit touto autorovou radou (která byla zmíněna až na konci, jak ironické), tak si nejspíš nepřečtu nic. Zkrátka jsem se do toho musela zakousnout popořadě, protože všechno je někdy poprvé. Některé příběhy opravdu rozesmály nebo aspoň pobavily, ale mnoho jich nebylo. Neměla jsem v oblibě zdlouhavě vyprávěné příběhy o nešťastných láskách a - vlastně jakékoli zdlouhavé příběhy. V takovýchto momentech jsem byla opravdu na vážkách, zda má cenu to louskat celé až do konce. Zkrátka jsem si řekla - VYDĚRŽAJ - a vydržela jsem to.

Kniha, kterou už podruhé rozhodně číst nebudu.

2 10.08.2011

Roztomilá knížka. Některé říkanky jsem neslyšela aspoň deset let. Překvapila výběrem ze slovenských a polských výtvorů.

1 03.08.2011

,,Když tě slyším," řekl profesor Avenarius, ,,bojím se, aby tvůj román nebyl nuda."

Možná jsem hloupý a nepozorný čtenář. Ale určitě nepřeskakuju řádky, strany, kapitoly, romány... Na přečtenou za deset let.

Tahle kniha není „es muss sein“. Třeba se kvůli ní odhodlám i k jistým změnám (studiem němčiny počínaje). Pětihvězdičkový žal.
Skutečně nyní věřím v životní dvojexpozici – pravdu najdeme jen tehdy, pokud rozbijeme červenou barvou lživou skořápku okolního světa, pokud nahlédneme pod povrch, pokud seškrábeme jednu vrstvu z obrazu....

8 24.07.2011

„Nedalo se opravdu nic jiného dělat, musel jsem zakřiknout ten špatný příběh, ten špatný žert, který se nespokojoval sám se sebou, ale obludně se množil v další a další hloupé žerty...“

Autor nežertuje, Žert nepobaví – Žert šokuje, chytí a málokdy dovolí se pustit a věnovat se jiné čínnosti než „žertování“ za vřelé asistence potištěných stran knihy, zhltnuto za jeden den, ačkoli to není žádná jednodenní rychlokvaška. Možná může místy vyznívat tragikomicky, ale měl by být brán vážně. Detailně promyšlený zaplétaný cop vážené dámy z několika pramenů-pohledů v závěru tvořící finální, místy až nezdravě směšný (odkazuji se na Helenino teatrum s projímadlem) konec copu s roztřepenými konečky sahajícími hluboko do mé hlavy se stal mou první přečtenou knihou od p. Kundery. Každá z postav je mi najednou důverně známá, jako bych je znala už věčnost. Kniha mě objala svou paží složenou ze slov, názorů a úvah odlišných (a přece tak stejných) lidí, políbila mne neotřele na ústa bažící po literárnu, čímž na můj jazyk vsunula své věty, které ještě dnes živě znějí z mých úst, jako bych si chtěla přivolat zpátky ten úžasný den ve společnosti mužů i žen z románu.

„Cože? Jen tyhle tři dny?“

U polibků (byť literárních a čistě metonymických) ale máloco končí, že... Myslím, že ani ten nejúspěšnější autor současnosti by mě prostřednictvím své knihy neprostoupil tak, jako se tomu stalo v tomhle případě. Kdybych měla hodnotit jedním slovem – nezapomenutelné. Jen mi to ve společnosti Ludvíka a spol. uběhlo nějak rychle...

„Už dnes jsou dějiny jen tenká šňůrka pamatovaného nad ocasem zapomenutého...“

P. S.: AŤ ŽIJE TROCKIJ!

8 24.07.2011

Co mi dala tahle kniha do života:
Až budu velká,
koupím si želvu.
Pojmenuji ji Zachar
a žrát bude jen
ša-lá-tik
ša-la-la-la-lí.

1 09.06.2011

„Aahzi, nerad ti do toho skáču, ale má to jednu drobnou chybu.“
„Hmm? Co, jakou?“
„Já nechci být dvorním čarodějem.“
„Ty ses vůbec nechtěl stát čarodějem. Ty jsi chtěl bejt zlodějem. No a tohle je pro tebe slušnej kompromis. Jako dvorní čaroděj budeš státním zaměstnancem... a státní zaměstnanci jsou zloději takovýho kalibru, že se ti o tom ani nezdá.“

4 06.06.2011

Kniha, která navěky poznamenala mé myšlení a slovník, některé obraty jako "bzučení mouchy v mých uších" nebo "zasraní rypáci" mi z opakování v knize straší na jazyku i nyní po dočtení a mé okolí s tím ne vždy soucítí. :-)
Shrnula bych to jako univerzální, již prožitou, životní moudrost pro všechny časoprostory - mohl by to klidně prožít kdokoli jiný v jakékoli jiné době. Jenže pak by to možná nebylo tolik zajímavé jako ve starověkém Egyptě - ve sci-fi máme budoucnost, od Štorcha zase pravěk a knih zasazených do středověku bylo napsáno nepočítaně.
Ztotožnění se se Sinuhetem, proběhlo v pořádku, neb vyšlo najevo že oba jsme takřka stejně prostoduší a po dobru toužící.
Kaptah mi byl sice poněkud nestálým, ale dobrým průvodcem na cestě Sinuhetovým životem.
Čtrnáctá kniha o svaté válce mou maličkost moc nebavila, uvažovala jsem i o škrtu jedné hvězdy, ale nakonec to docela hezky doplnilo ostatní části knihy v jeden kvalitní celek.
A kruh se uzavírá vyhnanstvím...
---------------------------------------------------------------------
,,Je nesprávné ptát se proč ?"
,,Ovšem že je to nesprávné, neboť člověk, jenž se odváží ptát se proč, nemá ani domu, ani přístřeší, ba ani nejchudšího pelechu v celičké zemi Kemet. Vše musí zůstat při starém, vždyť to víš. Chvěl jsem se radostí a pýchou, když jsem vstupoval do školy umění, vzpomínáš si přece, Sinuhete. Byl jsem jako žíznivý, jenž došel k prameni. Byl jsem jako hladový, jemuž se podává chléb. A naučil jsem se mnohému dobrému. Naučil jsem se, jak má umělec držet štětec i jak má zacházet s rydlem, jak ztvárnit model z vosku dříve, než začne z kamene, jak hladit kámen a spojovat barevné kameny i jak malovat na průsvitný kámen. Avšak když jsem chtěl tvořit to, o čem jsem snil, pro radost svých vlastních očí, tu se vztyčila přede mnou zeď a dali mi míchat hlínu pro druhé. Neboť především jest zde zákon. Umění má své zákony jako každé písmeno a každý, jenž jim uhýbá, je proklet. Tak vše má svůj vzor, a kdo uhýbá vzoru, není schopen stát se umělcem. Od počátku věků jest předepsáno, jak kůň zvedá nohy i jak vůl táhne smyk. Od počátku věků jest předepsáno, jak má umělec pracovat, a kdo tomu uhýbá, není schopen pro chrám, i bude mu odňat kámen a dláto. Ach, Sinuhete, příteli můj, i já jsem se ptal proč. Příliš často jsem se ptával proč. A proto sedím zde s boulemi na hlavě."

15 04.06.2011

Drsná rebelie kreslená pravděpodobně tužkou 8H nebo klackem, tužka 8B by na Sex Pistols nebyla dostatečně tvrdá a nezvládla by jejich zničené tváře komiksově "zničit" ještě víc. V ději o moc nejde, v podstatě to, co asi všichni známe (pokus o devastaci UK a přivození srdeční slabosti HM The Queen), akorát je to hezky zabalené do balicího papíru s poměrně zdařilými obrázky hlavních protagonistů.

4 23.04.2011

Co je vytištěno, to je pravdou! Ankh-morporská Kometa i do vaší trafiky!

„Mládenci, vy jenom tak žvaníte. Vždyť se bojovalo, a vy tady teď sedíte a máte všechny ruce a nohy a povalujete se na tom nádherném božím sluníčku. To je to skutečné vítězství. Vyhráli jste, je vám to jasné ? Ten zbytek, to už je jenom taková omáčka.“

2 23.04.2011