maryinka komentáře u knih

Knihy zpravidla hodnotím, jakmile jsem je přečetla celé. Čtyři dohody však představují výjimku, protože je jednoduše přečíst nejsem schopná. Navíc mi pěkně hnou žlučí.

Čtyřmi dohodami jsem před nějakou dobou prolistovala u mé kamarádky, která je zbožňuje, a musím přiznat, že jsem se zhrozila. Nesnáším knihy, které člověku jen cpou nějaké "vyšší pravdy", které však nikam nevedou a vůbec nepodněcují k zamyšlení, a Čtyři dohody právě k takovým knihám patří. Když ony čtyři dohody logicky rozeberete, nedávají smysl a to, že se ani nedají dodržet, je pak jen třešničkou na dortu. Jak si nemám brát nic osobně? Jak si nemám vytvářet domněnky? To nejde! Člověk má prostě jisté vlastnosti, které sice nejsou zrovna pěkné, ale s tím se holt nedá nic dělat. Brát si věci osobně je nám přirozené, tedy alespoň pro mě. V některých situacích se od tohoto nešvaru oprostit dá, ale vždy? To tedy pochybuji.

Kdybych knihu četla, určitě najdu spoustu dalších věcí, které jsou v ní nesmyslné (jak už to koneckonců bývá u každé knihy podobného rázu), nač se ale zbytečně rozčilovat více než je nutné, že?

Lidi, prosím vás, přestaňte hledat obecné pravdy, ale zkuste si spíše najít vlastní cestu. Nepřejímejte takové populistické žvásty postavené na lžích (samotná existence Toltéků totiž není vůbec jistá) a napsané pouze za účelem vytáhnout z vás peníze!

Tuto knihu jsem poprvé četla asi před dvěma měsíci a okamžitě nahradila v žebříčku mých oblíbených knih Harryho Pottera, který do té doby neochvějně obýval první místo. Ihned poté jsem Mistra a Markétku začala číst znovu a mé nadšení snad ještě vzrostlo, jelikož jsem si díky znalosti děje mohla jednotlivé pasáže více užívat. Od té doby mám nutkání se ponořit do hlubin tohoto geniálního počinu potřetí, nechci však trávit svůj volný čas čtením jedné knihy dokola, a tak se snažím odolat a věnovat se i jiným výtvorům. Přesto si myslím, že v brzké době opět podlehnu a znovu se vydám do Moskvy za Wolandem, Korovjevem, Kňourem a všemi mými milovanými postavami. Věřím totiž, že jejich příběh skrývá ještě mnoho nápadů, které jsem nestačila objevit.

Mistr a Markétka obsahuje všechno, co na knihách miluji: tajemno, grotesknost, zajímavé postavy, mnohovrstevnatost, barvité (ne však zdlouhavé!) popisy, hluboké myšlenky, je originální... a především se přes svou komplikovanost čte poměrně lehce. Bulgakov si dokázal hrát s jazykem jako málokdo a já jen tiše obdivuji způsob, jakým dokázal tak obsáhlé dílo ukočírovat. K jeho plnému ocenění ale musíte mít opravdu bohatou fantazii, smysl pro humor a nadsázku a trochu znalostí z historie. Jinak budete mít s pochopením Mistra a Markétky nejspíš potíže.

Srdcová záležitost, která vzbudila můj zájem o ruskou literaturu i ruštinu celkově, a to jsem si myslela, že jí nikdy na chuť nepřijdu.

7 29.06.2014

Opravdu nemám ráda, když se kniha snaží být moudrá, ačkoli na to ani v nejmenším nemá. Všechny ty citáty mi přišly nesmyslné, prostě úplné žvásty. A můžu s jistotou prohlásit, že na slovní spojení "životní příběh" budu do smrti alergická. Dočetla jsem to jen s velkým sebezapřením a přeskakováním spousty odstavců, jen abych se konečně dozvěděla, co se skrývá za tím pokladem (a oním zjištěním se naštvala ještě více, protože poklad je naprosto nezajímavý a nepřekvapivý). Pokud nemáte rádi chrlení citátů o ničem, vyhněte se této knize obloukem.

V životě jsem nečetla děsivější knihu a pevně doufám, že nikdy ani nebudu.

4 23.05.2016

Geniální kniha. Je to již 23. kniha, kterou jsem od Agathy přečetla, zatím ale patří k úplné špici, které může konkurovat snad jen Deset malých černoušků. Myslím, že není třeba ji nějak rozebírat, nerada bych "spoilerovala", snad jen zmíním, že se mi líbila především struktura a přehlednost knihy. Pokud máte rádi detektivky, okamžitě si tuto běžte koupit/půjčit!

3 24.02.2015

Paní Mornštajnová je jedna z nejčtivějších autorek, které znám.

1 06.07.2018

Ačkoli jsem vraha hodně brzy uhádla, přesto jsem si celou knihu i s konečným odhalením užila. O kvalitu se zasloužila především skvělá charakteristika postav, chytré dialogy, no prostě klasická báječná Agatha.

1 04.01.2016

Naprosto fascinující, pro mě asi zatím nejčtivější literatura faktu, s jakou jsem se setkala. Jak již psali mnozí přede mnou, je to víc strhující než leckterý román a naprosto vyčerpávající co se týče zajímavých detailů.

14.11.2022