maruska283 komentáře u knih
Ryze lidské povídky, o ryzích lidech. Já nevím, co bych k tomu řekla. Potěší vás to, slibuji.
Moje první kniha od Capoteho mě naprosto odrovnala, prsotě skvělé čtení.
Stojí za přečtení, docela specifický příběh, který mě sám o sobě tolik neupoutal, ale četl se skvěle, protože ho psal Capote.
Přečteno i naposloucháno. Česky i anglicky a nikdy se neomrzí.
Body za jméno Delfína, jinak mě to neuchvátilo. Vůbec. Marná snaha, chce se mi napsat.
Anglická verze je například v Mahence v Brně. Nemohla jsem přestat číst. Rezonovalo mi to s Hesseho Demianem i s anglickými romány (Austinová, Bronteovi...), ale to mohl být jen osobní dojem. Postavy tu byly neobvyklé, přesto jste jim věřili každý pohyb, každé slovo. Život je zamotal do mnoha náhod a tajemství a oni se jimi nechali nést. Chtěla jsem se zamotávat s nimi, zažít své osobní drama a přitom si na nic a nikoho nehrát. Těším se na český překlad a jsem zvědavá, jak si to pojmenujeme, protože ten název může kdekoho odradit a zmást.
Pěkný, básnický jazyk. Dítě s vlastnostmi dospělého, s hloubkou v přemýšlení. Celé je to trochu umělé. Jakoby autor nostalgicky toužil ve smutku nalézt tu nejvyšší krásu. Něco tomu chybělo, abych mu to uvěřila.
Sbírky této série jsou povedené všechny. Tato se ke mně navíc dostala v pravý čas.
Nechytala jsem se. Narozdíl od jiných knih působila zmateně, tak nechtěně zmateně.
Všichni jsme tak trochu pokrytci. Fitzgerald to dobře věděl. Ve věku 16 let bych knihu ocenila nejvíce.
Miloval kočky, už to vím. A snad měl na zahradě koupátko pro ptáky. Haiku Kerouac ovládl v západním stylu. Překlad není zlí, přesto jako by něco chybělo a něco naopak přebývalo.
Promítá se sem celé básnické moudro světa - starých, současných i budoucích dob. Kouzelné.
Doporučuji všem, ať už své vnitřní dítě snášíte dobře, nebo špatně.