marketa3815 komentáře u knih
Tahle série dceru (8 let) dost baví, dobrodružství, naivní dětský hrdina, spousta obludek, co víc si dítě může přát. Jen je tam zbytečně moc mrtvých.
Seriál je lepší, ale číst se to dá. Ilustrace jsou ovšem naprostá katastrofa.
V Noci s Hamletem už Holan mírně sklouzává do manýrismu a vykrádá sám sebe, tady se naše cesty rozcházejí.
"báseň má být dobrodružná a nemá být krásná, ale ona krásná byla"
Trvalo mi dlouho než jsem se odhodlala k poslechu, ale stálo to za to. Ivan Diviš nepatří k básníkům mého srdce, takže jsem se bála, že poslech nebudu snášet úplně nejlíp, byla jsem šokována, jak nádherná interpretace se mi dostala do ucha. Diviš, posedlý démony ze sebe kromě základního dobrodružného příběhu chrlí litanie (stížností, občas nadávek,...), doporučuju elementátní znalost angličtiny, jinak vám možná něco unikne, angličtina se objevuje často ve vypjatých momentech, i když celá skladba je vlastně jedním velkým vypjatým momentem. Přiznám se, že jsem se značnou část poslechu pobaveně usmívala, výbuchy nekontrolovatelné vášně a hněvu mě vždycky rozveselí. Nejradši bych vynechala slovo báseň a ponechala jen označení dobrodružný příběh, aby se poselství dostalo k více lidem, a i oni se mohli potěšit překrásným dramatickým zážitkem.
Bohužel jsem musela odložit, bála jsem se, jaká dávka násilí a úchylností by mě čekala.
Cecilia (hlavní postava) se snaží znakem (písmem) vyjádřit něco mnohem hlubšího, dobrat se k podstatě, najít ve znaku klíč k vlastnímu životu, má vysoké nároky na život, na lásku i na sebe. Symbolický přístup ke světu je dvojsečný, na jedné straně nabízí hluboký ponor, ale na straně druhé vyprázdněnost a klišé některých symbolů (ikony). Tahle kniha spíš osloví váš mozek, než vaše srdce, i když láska je jedním z hlavních motivů, a celkem tradičně se stává bojovníkem se smrtí, ale tenhle symbol je tu vyprázdněný, Cecílii smrt nehrozila, i když si myslí, že byla před smrtí zachráněna. Vlastně spíš než o lásce vypráví příběh o posedlosti a fascinaci, na lásku je příliš rafinovaný a chladný.
Jediné, co mi opravdu vadilo, že za ženu je vydáván chladný naprogramovaný android, prakticky bez emocí.
S čím naprosto musím souhlasit, že se po sobě před smrtí snažíme zanechat nějakou písemnou (zvukovou, obrazovou) stopu. "Písmo jako vzpoura proti smrti" Vědomí smrti je opravdu neuvěřitelnou hnací silou, silou tvořivou a konstruktivní, a díky tomuto vědomí má život zcela zřejmý smysl. Do příběhu jsou vloženy i mikropříběhy, které mají souvislost s písmeny, často jde jen o manýristickou hříčku, která nemá hlubší význam. Závěr je pohádkově naivní, i když rozhodně nekončí happy endem.
Celkem zajímavé čtení, i když spoustu myšlenek už většina někde četla nebo slyšela. Místy se poněkud opakuje. To ovšem nic nemění na tom, že stojí za přečtení/poslech.
Pokud bych hodnotila 3 pro mě stěžejní Šiktancova díla jedním slovem, pak Heinovské noci - drama, Adam a Eva - naděje a Český orloj - rezignace. Jsem už ve věku, kdy ho znovu asi radši číst nebudu.
Zcela jednoznačně nejde o nejlepší Šiktancovu poezii, ale nejspíš nejemotivnější, která se při správném přednesu mění ve strhující drama.
Mikuláškovu poezii miluju, i když nejsem z Moravy a ani nemám ráda víno, nějak se mnou rezonuje. Nejbližší jsou mi verše ze Svlékání hadů a Ortelů a milostí, Ortely a milosti najdete v předchozím svazku a Svlékání hadů v tomto.
Lepší než první díl, případ se rozjíždí hned od začátku. Jako dospělý se těžko přenáším přes naprostou naivitu, dceři tato série k srdci nepřirostla. Ač tenké knížky, asi se musí do čtení trochu nutit.
Dětem se příběhy z lesa o zvířátkách celkem líbí a J. Molavcová je čte vtipně.
Na tenhle sešitek by se nemělo zapomenout, pro děti super kouzelný veselý příběh, a to nemluvím o pohádkách Hajaja načtených J. Jiráskovou, ty jsou nezapomenutelné.
Horší než Klub Tygrů, ale číst se to dá. I kouzelná lupa tady funguje hůř. Ilustrace se nám nelíbí.
Celkem průměrná detektivka, po Klubu tygrů se dceři zdá nudná.
Pokračování Ferdy se nese ve stejném duchu jako první díl, jen emoce začínají být složitější. U nás byla knížka ve věku 4-5 let oblíbená.
Učili jsme na příbězích jednotlivé emoce ve věku 4-5 let, teď v 7 už by asi příběhy neocenila.
Nejslabší díl, dcera se místy nudila, celý prostředek je vata, vycpávka o ničem.
Mstivá Soňa pobavila celou rodinu, sedmiletá dcera nadšená, humor podobný Macourkovým pohádkám, absurdní a dokonale vtipný. Hezké ilustrace, jen jich mohlo být mnohem víc.
Z celé série je tento díl asi nejslabší, přece jen puberta a humor asi úplně nejdou dohromady, ale pokles proti předchozím dílům jen o jednu hvězdičku.