malej-strom komentáře u knih

Ke kníze jsem přistupoval poněkud skepticky, protože jsem před pár lety viděl film, který ve mně zanechal rozporuplné pocity, ale kniha mě mile překvapila. Na jednu stranu mě shlédnutí filmu mrzí, jelikož jsem se ochudil o moment překvapení na konci, na stranu druhou jsem si při čtení představoval pana Karla jako pana Hrušinského, který ho zahrál fenomenálně. Každopádně pan Fuks stvořil netvora o kterém tato kniha pojednává, a který se vám zde před očima postupně mění k horšímu a horšímu. Karl Kopfrkingl je člověk, který je na oko vzorem ctnosti a spořádanosti, ale ve skutečnosti člověk, který se nezalekne čehokoliv. Můžeme tak sledovat jak se postupem mění jeho pohled na židy, německé okupanty i na vlastní rodinu, kterou sám idealizuje a vybarvuje harmonické manželství, přičemž podvádí svoji manželku. Můžeme sledovat jak jeho četbu o duchovním vůdci a životu v Tibetu postupně nahrazují nacistické ideály a zákony Hitlera. Celou knížku pak doprovází omýlání některých vět a tvrzení stále dokola, což působí z poloviny komicky a z druhé půlky šíleně. Dílo samotné pak působí ponuře a šíleně, ale stojí za to si jej přečíst. Byj jsem příjemně překvapen, 5 bodů

3 30.03.2015

O.K. spousta lidí se do čtení téhle knihy vůbec nepustí, protože téma je pro ně příliš depresivní, vážné a smutné. To je ale velká škoda, protože tohle by si měl přečíst každý, hlavně v dnešní době, kdy se místy objevují informace, že holocaust neexitoval, nebo existoval v jiné formě. Proto je potřeba, aby lidé jako pan Venezia mluvili a psali, aby se nikdy nezapomnělo, čeho jsme se schopni my "lidé" dopustit sami na sobě. Kniha je psána formou rozhovoru pana Venezii s novinářkou Prasquierovou. Shlomo se snaží podat svědectví tak jak si ho pamatuje a nic nevynechávat. Vypráví, jak se stal členem sondrekommanda, kvůli tomu, aby nezemřel hlady a přežil v osvětimském pekle co nejdéle. Popisuje jak se stal členem soukolí, které se podílelo na nejmasivnějším systematickém vyhlazování lidí v dějinách. V knize jsou pak ilustace dalšího přeživšího člena sonderkommanda, francouze Davida Olera. Ač tohle peklo přežili, následky si nesou až do konce svých životů, protože jak říkal Shlomo, část z jejich těl a duší zůstala v Osvětimi navždy.

4 16.03.2015

Souhlas s uživatelem darthvader77, v knize je tak výborně fixe zapletená do světa faktů, že mnohdy nepoznáte o kterou z nich právě jde. Knihu to tak dělá poměrně lehce uvěřitelnou. Co je ale hlavní, že se od počátku do konce čte jedním dechem a já měl problém se od ní odtrhnout. Jste-li milovníky hlavolamů a rébusů jako já není vůbec co řešit. Doporučuji jak knihu tak film, který se také poměrně povedl

Naprosto geniální dílo, hlavně když si uvědomíte, že ho Orwell napsal v roce 1949. Dokonale popsal život pod totalitní nadvládou, život bez soukromí a svobody. I z hlediska techniky psal o věcech, které v jeho době nebyly možné. Orwell o pár desítek let předběhl dobu a svým způsobem byl vizionář. Ale dost chválení, dávam pět bodů a pozor - protože Velký bratr se dívá

7 08.03.2015

Ota Pavel prostě uměl psát neskutečně lidsky, číst tohle dílko nebo Smrt krásných srnců, znamená nechat se pohladit na duši. Naprosto se ponoříte do jeho mládí a nevím jak vy, ale já mám pak po přečtení vždycky děsnou chuť jít rybařit

6 08.03.2015

Čtení to není špatné, je poměrně napínávé, ale čekal jsem bohužel víc. Kamarád knížku vychválil do nebes, jako jednu ze svých nejoblíbenějších. Já ji proto začal číst a pořád čekal na něco co mně přivodí podobný názor. Nedostavilo se. Dobrá kniha to ano, ale dobrý je za tři

08.03.2015

Patrick Ryan tak trochu vytvořil postavu anglického Švejka. Haškův blb je lepší a grotesknější to bezesporu, ale dílo je to nicméně velmi povedené. Poručík Goodbody je hňup, kterého musíte milovat a nesnášet zároveň. Chlapík pevných morálních zásad, hodný tak do dávných rytířských soubojů je vržen do dějiště 2.světové války. Jeho snaha o přesné plnění i mnohdy nesmyslných rozkazů a zachování morální čistoty vás bude iritovat i rozesmívat současně. Ryanovi se podařilo zesměšnit vojnu a válku tak jako kdysi Haškovi. Goodbody se vlastně díky této nesmyslnosti dostal do velících pozic. Ano náš blb je lepší, ale čtením o tomhle se také pobavíte a stojí to za to.

3 08.03.2015

Krásné nahlédnutí do života jednoho z největších malířů všech dob. Na van Gogha se hodí více než na kohokoliv jiného text kapely No Name (Čím to je, že maliar uznania sa dočká, až keď zavrie svoje oči.). Ač malování obětoval vše, za života nepoznal slávu, ale jen bídu a existenční starosti. Nebýt podpory bratra Thea, pravděpodobně by Vincenta dnes nikdo neznal. Kniha věrně zachycuje malířovi duševní pochody, obavy, místa kde čerpal inspiraci i jeho šílenství, které končí sebevraždou. Navíc nechybí ilustrace jeho nejznámnějších děl. Jeho Jedlíky brambor jsem si oblíbil stejně jako celou tuto biografii.

2 08.03.2015

Souhlas s petruší a petardou, začátek je o tom zvyknout si na starší jazyk, ale to brzy překonáte a nabídne se vám skvělé dílo o katovském životě a řemesle. Rodina kata Mydláře se zapříčinila o lepší vnímání tohoto povolání a hlavně osob jež ho provozovali, přesto zjistíte, že býti katem nebylo jen povolání ale přímo osud. Kniha vás provede přes významné události naší historie, jako je bitva na Bílé hoře, život Jana Jesenského atd. Doporučuji nejen znalcům historie a nadšencům práva útrpného, ale všem

3 07.03.2015

Kniha jako celek mne příliš nezaujala, ale faktem je, že jsem zde našel mnoho vtipných úryvků a situací, čímž nemyslím jen ty známé z filmů jako Pelíšky či Pupendo. Čili ne úplně čtení pro mě, ale chápu, že se může líbit a každopádně nezatracuji a doporučuji, vždyť zkusit se má vše a třeba se právě tady najdete beze zbytku.

1 07.03.2015

Reportér Tvrtko Vujity se již jako devatenáctiletý mladík ocitl na prahu smrti, když pracoval jako válečný redaktor na Balkáně. Snad díky tomu, že se již tak brzy setkal se smrtí na vlastní kůži, se nebál riskovat a ve svých knihách přináší svědectví z míst, kam by člověk s pudem sebezáchovy nestrčil paty. Nutno podotknout, že svědectví naprosto šokující. Odkrývá témata o kterých se nemluví, navštěvuje místa do kterých se necestuje, ať už se jedná o kolonie malomocných, diktátorsky řízené státy nebo černobylskou tragédií postižené město Pripjať. Oba díly mohu jen doporučit, i když první mně přišel o kapánek lepší

07.03.2015

Podobně jako Pet007 jsem ze Svědkyní ohně začal jako s první knihou manželské dvojice Ahndorilových. Nebylo to mým úmyslem, ale knížku jsem dostal a nevěděl o existenci prvních dvou děl a návaznosti na ně. Kniha mě od první chvíle pohltila a četl jsem jí jedním dechem. Postava komisaře Linny mně přišla typicky skandinávsky chladná, přesto sympatická. Děj napínavý, strhující a až na malé vyjímky i uvěřitelný. Okamžitě po dočtení, jsem letěl do knihkupectví pro předchozí dvě díla, neuvěřitelně natěšený. O pozdějším malém zklamání z nich už jinde.... Ale samotná Svědkyně ohně má v mé knihovně čestné místo a určitě se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím.

1 07.03.2015