Magriva komentáře u knih

Opäť príjemné, oddychové čítanie, v ktorom nechýba okrem (samozrejme) detektívnej zápletky aj humor, nové podnikateľské pokusy Kukyho, vzájomné popichovanie kolegov, ale hlavne poctivá detektívna práca, ktorá v ničom nepripomína rozprávky z televíznych krimiseriálov, kde do pár sekúnd je jasné na základe testov všetko.

3 22.07.2017

Houellebecq není můj šálek čaje. Četla jsem od něj tři knihy (jednu jsem nedočetla) a ani tato mě nepřesvědčila, že bych si ho měla zařadit k oblíbeným autorům. Připadá mi velkohubý, snaha šokovat mi přijde prvoplánová, nehladí mě ani jazyková a slohová stránka jeho knih. Na milost beru akorát Možnost ostrova, ale myslím, že další knihy od něj už číst nebudu.

3 13.07.2017

Zpočátku jsem se trápila, ale pak se to rozjelo. Možná jsem se nemohla začíst, neměla jsem správnou náladu, nevím. Každopádně je to brilantně stylisticky rozehrané, pěkně popsaná psychologie postav, nicméně ne úplně můj šálek kávy.

3 09.05.2017

Myslím si, že knize by prospělo krácení. Není potřeba hlavní myšlenku soustavně dokládat dalšími a dalšími příklady, navíc takovým tím moderním dokumentárním stylem, kdy něco není dořčeno, ale další část se objeví s dalším příkladem, až se to nakonec celé poskládá. Navíc nemám ráda, když v publikacích, které jsou považovány za odborné, o sobě mluví sám autor, natož o jeho vztahu osobním. Knize nemůžu upřít zajímavé pasáže, odbornost autora, ale mé hodnocení je přesto průměrné.

3 22.08.2016

Zdánlivě o ničem, ale v hloubce dřímá to typické Murakamiho magično. Cítila jsem gradaci, stupňování pocitu, že hrdinka musí jít dál, zkusit něco víc, hledat hranice v sobě i venku.

3 22.08.2016

Styl žáka základní školy, zkratkovité, někdy vševědoucí, trošku černobílé. Za mě nic moc.

2 08.08.2018

Dominika Dána si dávkujem a len vtedy si ho viem užiť, inak sú vtipy otrepané, dej aj postavy predpokládateľné. Obdivujem však klasickú detektívnu prácu, vypočúvania, sledovania, postupné rozkrývanie motívov. Za mňa pekná, oddychová knižka, nič viac, nič menej.

2 06.06.2018

Neskutečně čtivá knížka a nevadí mi ani trošku banální zápletka, jednoduše mě bavila. Několikrát jsem se zasmála, občas mi i ukápla slza, takové příjemné, oddechové čtení.

2 08.05.2018

Fedor Gál mi imponuje svojou uprímnosťou, otvorenosťou, vhľadom do roznych ľudských, sociálnych, politickým témat. Toto bolo pekne vedené Karolom Sudorom, nebolo v tom klišé, frázi. Na knihu som sa veľmi tešila a nezklamala ma.

2 20.01.2018

Pro mě to byla průměrná knížka, která nenadchla, ani neurazila. Nejzajímavější mi přišly pasáže vztahující se k matčině Alzheimerově chorobě, jinak to bylo poklidné, ničím se vymykající čtení.

2 18.01.2018

Taková trochu pocitová knížka, ve které byly zajímavé momenty- kořeny vlastního židovství, vztahy k mužům, přátelům, hudbě, téma emigrace, ale někdy to bylo pocitové až moc. Nemůžu si pomoct, když knížka nemá děj a je posouvána dopředu spíše lyricky, neosloví mě na 100 %.

2 05.11.2017

Dost jsem se u knihy natrápila. Nic nového od Orwella jsem v ní nenašla- totalitní stát, vlastní jazyk, vymývání mozku, rebelie, absurdita, hesla.

2 08.10.2017

Musela jsem se docela dost soustředit při četbě knížky, někdy se mi zdála zajímavá, jindy překombinovaná. Pár myšlenek se mi moc líbilo: např. expreshospic (umřít rychle, ne aby se příbuzní 10x rozloučili a pak jim ho znovu nahodili- s. 97), nebo islámisti nám otrávili alkohol (s. 182), nebo potřebujeme Rusko a násilí, abychom zakryli náš blbý osud (s. 287). Jáchym Topol je skvělý, knížka je napsaná skvěle, zajímavě jsou zde promítnuty nálady dnešní společnosti, ale zas až tak mě neoslovila.

2 24.07.2017

Buď je kniha primárně určena dětskému čtenáři, nebo je stylisticky spíše průměrná. Příběh je jímavý, čte se dobře, ale není ničím výjimečný. Rozhodně znám lepší díla s židovskou/válečnou tematikou. Tato kniha mě příliš neoslnila.

2 20.06.2017

Je to moc hezká knížka, oslovila mě, protože jsem někdy souhlasila, přitakávala, myslela si, že mi mluví z duše, na druhou stranu jsem se někdy stavěla s myšlenkami a názory do opozice, odmítala její postoj. Obdivuju lidi, kteří jsou jiní, jdou proti proudu a nebojí se být jiní. Líčení její cesty je velmi osobní, dokázala jsem se do jejích pocitů vžít; zároveň nechybí humor, někdy černý. A je jen málo knih, ve kterých objevím něco, co ve mě zarezonuje, tady toho bylo více.

2 21.03.2017

Našla jsem si zajímavé pasáže i myšlenky, ale jako celek je pro mě kniha průměrná. Mnohem radši mám jiná jeho díla, např. Mít, nebo být. V tomto tématu mi přijde jako mistr, zde spíš jako někdo, kdo se- přiznejme že se ctí- vypořádá s náročnou problematikou destruktivity. Zdá se mi to, nebo Fromm taky rád vidí problémy bipolárně?

2 13.02.2017

Kniha mě oslovila stejně moc jako Rok kohouta, je silná v deníkových záznamech, komentářích k soudobému dění, k osobnostem, starostem i radostem. Každou knihu si od ní moc ráda přečtu, protože ve mně prostě našla fanouška, cítím s ní, rozumím jí a někdy si své osobní prohry a démony tak neberu, protože je tu někdo, kdo to cítí podobně. Při čtení jejích knih mám pocit, že v tom nejsem sama, že nejsem tak divná, tak mimo, tak příšerná. A i jako člověk je úžasná.

2 21.01.2017

Původně jsem chtěla dát jen tři hvězdičky, protože kniha mi přišla průměrná- obsahově, stylisticky, nápadem. Pak jsem ale dočítala a zjistila jsem, že pro mě má vysokou výpovědní hodnotu. Mám ráda knihy, kde je příběh spojený s pohnutou historií. Tady těch příběhů je několik, je tam i hodně informací o Estonsku ve 40. a 60. letech 20. století. Nejsou černobílé, s postavami, s jejichž jednáním nesouhlasíte, polemizujete, soucítíte, diskutujete, ale rozhodně vás nenechají chladnými. Pět hvězdiček nedávám, protože Očistu to nepřekonalo.

2 18.12.2016

Perfektní kniha- kdybych ji četla dřív, hodně věcí bych ve výchově udělala jinak. Je napsaná čtivě, poutavě, sleduje dětství až stáří, na nic si nehraji a ve spoustě věcí s ní souzním. Vřele doporučuju.

2 04.11.2016

Moc ráda čtu takovéto knihy- duchovní, erudované, čtivé. Nejvíce mě oslovilo to, čeho se hodně psychologů bojí a vztahuje na to většinu problémů: "...popírám, že příčinou všech neuróz jsou traumata, v nichž rozhodují zážitky z dětství." (s. 187). Nepopírá však, že hodně neuróz je traumatogenních. A ještě jeden citát: "Je třeba počítat s nezralostí lidí jako se skutečností." (s. 94). Skvělé. Určitě si přečtu i další díly z výboru.

2 15.10.2016