Madax komentáře u knih

(SPOILER) Jak napsat literární superhit? Pár dní musíte pročítat Epochu a podobné populárně-naučné plátky, vytáhnout si z nich nejrůznější fakta a smyšlenky plné tajemství, konspiračních teorií a šokujících odhalení, to celé naroubujte na pokleslý šestákový příběh a úspěch je zaručen. Podle této šablony pan Brown napsal Anděle a démony, a také Da Vinciho kód, další jeho knížky jsem nečetl, ale myslím, že tam bude situace obdobná. Obě knihy jsou v podstatě o tom, kterak se hlavní hrdina Langdon, jehož bystrost, rychlost úsudku a tělesná zdatnost převyšují normál, připlete zcela náhodně do nějakého dobrodružství, během něhož musí neustále unikat před zabijáky i před policií, seznámí se s hlavní hrdinkou, která je zhruba stejně kondičně a rozumově disponovaná jako on, společně řeší všelijaké záhady, kterými se posouvají dále v příběhu a nakonec zachrání Vatikán před zničujícím výbuchem (Andělé a démoni), nebo objeví Svatý Grál (Da Vinciho kód). Dojde také k několika příběhovým obratům, například když vyjde najevo, že jejich přítel je ve skutečnosti padouch a naopak. Prostě braková literatura, která by se měla prodávat po třiceti korunách na stánku, a ne za dvě stovky v knihkupectví. Jenže pan Brown je dobrý byznysmen a moc dobře ví, že není podstatné, kterak je četba kvalitní, ale za jak kvalitní ji čtenáři - konzumenti považují. A tak se na čtenáře tohoto "díla" z každé stránky valí spousta informací a poznatků ze všech možných odvětví, díky čemuž vzniká pocit, že kniha je tisíckrát hodnotnější, než ve skutečnosti je. A skutečně, dav je z Da Vinciho kódu naprosto odvařený, zejména z teorie o Ježíšovi a jeho manželství s Mařkou Magdalenou, což se povedlo panu Brownovi nádherně zpopularizovat, je to však teorie v odborné literatuře probíraná už dlouhá léta. Da Vinciho kód je poutavý, skvěle čtivý brak, vhodný do vlaku či k vodě, který lze doporučit každému, kdo se chce odreagovat a pobavit jednoduchou četbou. Není to však žádné hodnotné dílo, za jaké jej mnozí považují.

10 06.01.2013

Pan Smith dokázal něco úžasného - z divného, až brakového námětu dokázal vytvořit mistrně vyprávěný román, který určitě potěší každého milovníka napětí. Příběh o skupince mladých lidí bojujících proti lidožravým liánám (!) mě naprosto pohltil. Protože tato skupinka, to není jen nějaká hromada anonymů určených ke zmasakrování, ale čtenářům pečlivě představení hrdinové, které jsem si oblíbil a fandil jim, a ještě dlouho si budu pamatovat jejich jména. A postavy, které nejsou čtenářům lhostejné, to je skoro vždycky záruka kvality. Jejich boj o přežití a chování v krizové situaci se stále více zaplňuje beznadějí a příběh stále graduje a směřuje k drsnému konci. Po celou tu dobu není jisté, kdo z hrdinů bude "další na řadě", protože každému z nich věnoval autor tolik péče při vykreslování charakteru, až se nechce věřit tomu, že by ho nechal jen tak umřít. Vyprávění je plné nečekaných zvratů a originálních zápletek, trochu zamrzí jen absence nějaké pointy na konci, nějakého vysvětlení, prostě něčeho, co by celému příběhu nasadilo korunu. Příběh se odvíjí a vyvíjí, až skončí..... a já se nemůžu zbavit pocitu, že by to ještě něco chtělo. I tak se mi knížka hodně líbila a po Amy se Stacy mi bude smutno ještě hodně dlouho :)

7 01.01.2014

Na této knížce je vidět, že ji nenapsal žádný komerční hitmaker, chrlící jeden bestseller za druhým, ale člověk, kterého lze v dané oblasti považovat za odborníka a který upřednostňuje seriózní podání před prvoplánovitou zábavností. Pan Preston toho sice moc nenapsal, ale když už něco zplodí, stojí to za to.
Četl jsem spoustu románů na téma "biologické ohrožení", ale drtivá většina z nich jsou jen kýčovité pohádky určené pro rychlé pobavení nenáročných čtenářů. U " Případu Kobra" jsem však toho názoru, že takto nějak by se situace vyvíjela i v reálu. Takové provařené románové prvky, jako je přílišná chrabrost a neprůstřelnost hlavních hrdinů, nečekané zásahy štěstěny, v nebo vzplanutí milostného vztahu mezi mladým hrdinou a mladou hrdinkou, se zde objevují jen sporadicky nebo vůbec, a nijak neruší realistické podání příběhu. Dokonce i ten konec není moc happy, jak jsme zvyklí odjinud.
Celý ústřední příběh je navíc protkán nejrůznějšími poznatky a zajímavostmi ze světa medicíny a biologického zbrojení, které se v drtivé většině opírají o skutečná fakta, a dodávají četbě románu ten správný pocit naléhavosti.
Knížky s tímto tématem mám hrozně rád. Tato je z nich zdaleka nejlepší.

6 13.02.2015

Absolutní vrchol nechutnosti, jaký snad může v moderní literatuře existovat. Nechutnosti jsou hlavní podstatou této knihy, všechno ostatní je už tak nějak vedlejší. Autor se natolik intenzivně vyžívá v utrpení svých postav, až nastávají pochybnosti ohledně jeho sexuálního zdraví. Čtenář přímo cítí fyzickou bolest, jakou prožívají postavy v textu. A že té bolesti je! Obří hejna masožravých slimáků napadají obyvatele Londýna a požírají je, přičemž nás autor neušetří svých morbidit a detailního popisu požírání. To však ještě není to nejhorší, co kniha obsahuje. Slimáčí sliz totiž obsahuje choroboplodné zárodky, a když se někdo toho slizu dotkne, nakazí se nemocí, která jednak napadá kůži, tudíž není nouze o spoustu boláků, vředů, puchýřů atd, a jednak napadá nervovou soustavu, takže se nemocný na chvíli změní v krutého vraha, než jej ta nemoc zabije. Máme tu tedy tři typy obětí - sežrané od slimáků, mrtvé nemocné a jejich zavražděné. A všechny tyto oběti Shaun zahrnuje svojí autorskou péčí a nevynechá ani takové detaily, jako je rozmístění vředů na těle nemocného. Nějaký děj tu sice také je, ale jen od toho, aby se ty krvavé orgie nějak pospojovaly do nějakého fungujícího celku. Není ani nějak smysluplně vysvětleno, odkud že se ti lidožraví slimáci vzali, a způsob jejich likvidace také vypadá, jako spíchnutý horkou jehlou. Přesto mám tento brak rád, už jenom z nostalgických důvodů. Na nic si nehraje a svoji funkci (čtivo pro úchyláky) plní perfektně (možná až moc). Takže u mě za tři.

6 22.01.2013

Krásné dílo, plné nezapomenutelných, dramatických pasáží, ukazující nepokoje v raném období Sovětského svazu a jejich dopad na citlivého lékaře-básníka. Například taková cesta vlakem z Moskvy do Jurjatinu, nebo Živagův pobyt mezi rudými partyzány, to jsou natolik čtivá místa, že je téměř nemožné se od nich odtrhnout. Nicméně autor své čtenáře vůbec nešetří a klade na ně celkem velké nároky, chvíle nepozornosti může způsobit zmatky v následujícím ději a chování postav. Například jen letmo je naznačeno, že to Komarovskij zapříčinil smrt Živagova otce, taktéž proměna Antipova v rudého velitele Strelnikova je značně psychologicky komplikovaná a čtenář musí být schopen opravdu velkého porozumění. Není to však známka kvalitního literárního díla, když se autor nepodbízí požadavkům konzumního čtenáře a vyžaduje určitou spolupráci? Podle mě ano. Výborný román je uzavřen sbírkou Živagových/Pasternakových básní. Doktor v nich neopěvuje Lenina či revoluci, ale věnuje se krásné lyrice. Boris stvořil hodnotné dílo, a právem byl oceněn Nobelovou cenou za literaturu.

6 29.12.2012

FF zkrátka ví, o čem píše, nebo to alespoň dokáže znamenitě předstírat. Jeho pojetí světa špionáže a tajných služeb působí hodně věrohodně, i když je všechno to popisování a vysvětlování mnohdy příliš zdlouhavé a na úkor napětí. V této knize se autor zaměřuje na problematiku fundamentálních teroristů, což je v dnešní době aktuální téma, a Forsyth je dokázal zpracovat velice dobře. Hlavní hrdina je vykreslen celkem věrohodně, myslím, že po dokonalém několikaměsíčním výcviku by svoji úlohu - přivlastnění identity někoho jiného - mohl zvládnout. Knížka se mi líbila a těším se na další Forsythova dílka.

5 01.03.2015

Jedna z nejlepších válečných knížek, co jsem četl. Líbí se mi, že i když hlavní hrdinové bojují na špatné straně, tak si získají čtenářovy sympatie , jsou to zkrátka bezva kluci. Jejich mise je napínavá, a jelikož bylo už předem jasné, že to s nimi nedopadne dobře, tak jsem celou dobu čekal co se asi pokazí, kde se stane chyba. Závěrečná pointa byla zajímavá. Doporučuju!

4 05.02.2024

Poutavá kniha, která se čte jedním dechem a navíc dokáže čtenáře obeznámit se středověkým světem a nejrůznějšími kulturními zvyky. Hlavní hrdina je sympaťák, a také další postavy jsou celkem zajímavé. Co mi však v Ranhojiči dost chybělo, je nějaká hlubší zápletka. Náš hrdina nejdříve prožívá různé příběhy v Anglii, poté prožívá různé příběhy na cestě do arabských zemí, a poté prožívá různé příběhy v Isfahánu. Ano, téměř celý obsah knihy by se dal shrnout do sousloví "různé příběhy". Každý z těchto příběhů vystačí povětšinou na jedinou kapitolu, málokdy se nějaká linie natolik rozvine, aby se jí mohlo být věnováno více prostoru. Tudíž jsem se nemohl zbavit pocitu, že ač je kniha výborná, něco jí chybí. Přesto jsem ve výsledku hodně spokojený.

4 25.01.2015

Asi do dvou třetin je Zlatá liška vynikajícím románem, ve kterém Wilbur ukazuje svoje znalosti ohledně afrického kontinentu a opět dokazuje, jakým je výborným vypravěčem. Společenské poměry, problematika afrických zemí, nástup komunistů k moci - to všechno je obratně popsáno a zároveň protkáno poutavým příběhem. Jenže poté nastupuje poslední třetina, a s ní supermanské spády rodiny Courteyů. Tato famílie je po všech stránkách tak schopná, silná a chrabrá, až to kýčem smrdí. Samozřejmě, že se jí podaří zachránit celé země, zabránit krveprolití, nakopat komunisty do zadku a nato ještě vyřešit vlastní rodinné problémy - no prostě nadlidská dokonalost sama. Od Smithe jsem četl mnoho výborných knih, ale tahle mu dost ujela.

4 25.01.2015

Výborná krimi, nelíbí se mi však, že je z Hannibala víceméně kladná postava. Sice zabíjí, to ano, jenže skoro všechny jeho oběti jsou z řad zloduchů, kteří mu jdou po krku, jedná se tudíž o sebeobranu. Kam se poděla ta nebezpečná zrůda, která neváhala při útěku z vězení pozabíjet pět nevinných lidí, zrůda, před kterou se všichni třesou strachy a která musí být v zájmu celé společnosti zneškodněna? Nový Hannibal je celkem normální, uzavřený intelektuál, který nejvíce ze všeho touží po klidném životě v historické Florencii, kde by si plnými doušky užíval všech krás a požitků, vychutnával by si nejvybranější pokrmy, nejlepší vína, kochal by se kulturou a vůbec by při tom všem nemusel zabíjet - s výjimkou starého kustoda, na jehož místo poté nastoupil. Naštěstí o sobě dá vědět jedna jeho bývalá oběť, oplzlý a strašlivě zmrzačený pedofilní zmetek s bezednou peněženkou a jediným cílem - vidět pana doktora trpět a umírat. To je ten skutečný záporák příběhu - i když je nemohoucí, nic mu nebrání stále týrat opuštěné děti, jimž na oko pomáhá. Za tuto postavu jednoznačně palec nahoru. A tak je náš milý Hannibal vypátrán pedofilovými nohsledy a stává se tím starým dobrým zabijákem, kterého máme všichni tak rádi, a který nepřestává čtenáře udivovat svojí genialitou. Už v Jehňátkách nás dr.Lecter přesvědčil o svých výjimečných schopnostech a až nadpřirozené genialitě. Ani zde na něj nikdo nemá, všichni jeho protivníci jsou předem odsouzeni k smrti, neboť on zná všechny jejich tahy o deset kroků napřed. Pan Harris prostě stvořil postavu s tím nejvýkonnějším mozkem na planetě, kterému se může rovnat snad jedině Sherlock Holmes. Také ostatní zdejší postavy nejsou k zahození, krom invalidního pedofila tu máme například jeho sestru lesbickou kulturistku, dále třeba ambiciózního detektiva, který se kvůli vlastnímu prospěchu zřekne klasických policejních metod a spojí se s podsvětím, a samozřejmě nemůžeme zapomenout na agentku Starlingovou, správňačku se srdcem Mirka Dušína. Osudy všech zúčastněných se dramaticky prolínají, Harris vystavěl skutečně košatý příběh, za což mu patří jenom chvála. Knížka se mi moc líbila, ale moc mi nesedla změna charakteru doktora Lectera v porovnání s Drakem a Jehňátky.

4 26.09.2013

Napínavá kniha nevypráví pouze o řádění velkého bílého žraloka, ale také o jeho dopadu na existenci města, které žije z letního turistického ruchu. Dost prostoru se věnuje i jednotlivým postavám, jejich vztahům a každodenním problémům. Samotné řádění žraločího zabijáka tak dost často ustupuje do pozadí, není to však na škodu. Příběh pak působí celkem věrohodně. Až ke konci se kniha změní v klasickou monster-story, ve které je žralok nejen velký, silný a nezničitelný, ale možná také inteligentní a prohnaný. Knížku doporučuji každému, kdo má zájem o napínavou četbu.

4 29.12.2012

Stejně jako předchozí díl, je i "Claudius bůh" spíše vyprávěným dokumentem, jakousi kronikou své doby, nečte se však zrovna snadno. Pan Graves se většinou ani nesnaží o nějakou dramatičnost a napětí, pouze předkládá fakta, a že jich je - dozvíme se spoustu věcí o historii, o dobovém zeměpise, o všech významných osobnostech, které tehdy žily, a mnoho dalšího. Čtenář lačnící po vědomostech si zcela jistě přijde na své. O to více zklamaný může být ten, kdo se chce při čtení spíše odreagovat a bavit - kniha mu může připadnout občas nezáživná a složitá, jak jsem se přesvědčil ve svém okolí. Opravdu to nemusí být četba pro každého, ale mě se to líbilo, už jen proto, že se o danou dobu celkem zajímám a líbil se mi legendární seriál "Já Claudius".

3 18.09.2023

Pán Prstenů je pro mě absolutním kultem, četl jsem jej nesčetněkrát a stejně tak miluju i ostatní Tolkienovu tvorbu. To ale neznamená, že hned hodím k Silmarillionu plné hodnocení a budu se rozplývat nad tím, kterak je ta kniha geniální a nepřekonatelná. Právě naopak. Na knize je vidět, že ji ve skutečnosti Tolkien nenapsal, přesněji řečeno nenapsal ji v takové podobě, v jaké je vydána. Je to vlastně výtažek z jeho nepublikované tvorby, kterou bohužel nestihl velký Mistr dokončit, a tak je sestavena a vydána jeho příbuzenstvem. A na Silmarillionu jde z velké části vidět, že jsou to spíše takové mytologické "výškrabky", které rozhodně neměly spatřit světlo světa v tomto stavu. Téměř celá první třetina knihy je jedním velkým chaosem, který mohl být radikálně zkrácen, i když je i zde plno zajímavých událostí. Po odchodu Noldor do Středozemě se konečně našla působivá dějová linie, ale je dost zkratkovitě vyprávěna. Zatímco první třetina mela být zkrácena, tak zbytek knihy měl být prodloužen na dvojnásobek, aby se jednotlivé příběhy trochu rozvedly.

Celý Silmarillion je psán, nebo spíš sestaven, dost stroze, bez nějaké výrazné snahy upoutat čtenáře. Proto je k němu nutno přistupovat jako k jednomu velkému dodatku k Pánu Prstenů. Teprve potom je možné plně docenit Tolkienovu genialitu. Jeho dílo je monumentální, má vsak jednu obrovskou chybu - nebylo dokončeno. Škoda.

3 01.02.2015

Dumas umí, Dumas baví. Postavy jsou skoro všechny zajímavé, příběh je plný intrik, ale přesto celkem přehledný. Kateřina Medicejská je záporňačka k pohledání, a La Mole s Coconnasem zase sympaťáci, kterým jsem držel palce, i když jsem věděl (díky filmu), jak to s nimi dopadne. A Jindřich Navarrský, proplouvající mezi všemi těmi vražednými úklady, je frajer. Snad jen ten konec mohl být více uzavřený, doplněný o nějaký doslov, abychom viděli, jak to se všemi přeživšími nakonec dopadlo. Udělal jste mi radost, pane Dumasi!

2 29.08.2023

Už jsem přečetl celkem dost knížek od pana Cartera, a jelikož jsou si všechny podobné jako vejce vejci, tak se tento komentář vztahuje na většinu z nich. V úvodu je vždy nalezena mrtvola, kterou má na svědomí obzvlášť sadistický pachatel. Pan Carter se vyloženě vyžívá v líčení nejrůznějšího mučení a hyzdění. Geniální detektiv Hunter a jeho parťák Garcia dělají co můžou ale pachatel je pokaždé také geniální, nepolapitelný a nejen že jim uniká, ale také rozšiřuje řady svých obětí. Nakonec se ukáže, že je jím někdo, s kým jsme se v příběhu už setkali, ale nikdo by to do něj neřekl. Zatím to tak skoro pokaždé bylo. Nemyslím si, že by se Carter měl do budoucna změnit - jeho neustále opakovaný model funguje a člověk aspoň ví, co od jeho knížek čekat. Jako oddechovou literaturu může doporučit, jak Sochaře smrti, tak ostatní. Je víceméně jedno, kterou knížkou začnete Cartera číst - všechny mají uzavřený příběh a nijak na sebe nenavazují (zatím).

2 09.12.2020

Zezačátku se mi knížka hrozně líbila, pan Vella velice přívětivě vysvětloval mnohé principy křesťanské víry, objasňuje některé věci, které si člověk během čtení Nového Zákona nemusí hned uvědomit. Knížka se čte příjemně. Jenže jak už to tak často bývá, autor začne propagovat jen a pouze svoji katolickou víru, a neopomene si při tom šťouchnout do vyznavačů jiné víry, i do nekatolických křesťanů. Zkrátka a dobře, pokud chce být člověk na té správné duchovní cestě, tak jedině prostřednictvím římskokatolické církve. To nemění nic na tom, že je knížka až do konce čtivá a plná zajímavých poznatků. Katolíci nechť si k mému hodnocení připočtou jednu hvězdičku. Od autora si v budoucnu jistě ještě něco přečtu.

1 29.08.2023

Dobrá polovina vtipů, kolujících o Chucku Norrisovi, by se skvěle hodila i k Lisbeth Salanderové. Ona už určitě napočítala do nekonečna, stejně jako zná všechna čísla obsažená v Pí. Její tělesná zdatnost od posledně celkem narostla, hned zezačátku tak zřídí nabušeného chlápka, že ten se jí radši podvolí a celou hodinu ji radši poslouchá jako cvičený pes, než aby dostal další nakládačku. Tohle je už opravdu moc, zde se nám autor trochu utrhl ze řetězu. Jinak ale odvedl dobrou práci, kniha je zábavná, čtivá, plná zajímavých postav... mnozí namítají, že to není Larsson, ale podle toho nejde soudit, každý nemůže být Mozart, někdo musí být Salieri, a myslím, že Lagercrantz si s látkou poradil dobře. Přeci jen je to už pátý díl, takže nějaký ten pokles kvality je na místě, příběhy o asociální supermance a čestném novinářském šťouralovi nelze recyklovat donekonečna. Líbí se mi, že konečně zmizela ta Larssonova politická hyperkorektnost. V jeho původní trilogii mě strašně štvalo neustálé zdůrazňování ženské dokonalosti a celkové glorifikování každého, kdo nespadal do kolonky "bílý heterosexuální muž." To se nyní změnilo, mezi padouchy najdeme jak ženy, tak osoby tmavší pleti. Potěší návrat některých vedlejších postav z dřívějška. Líbil se mi epilog, hlavně proslov Lisbeth na pohřbu. Nezlobil bych se, kdyby David napsal i další díl.

1 27.09.2017

Takto podle mě Batman NEMÁ vypadat. Spousta pestrobarevných figur, co se neustále mlátí a ještě do toho pouští hlášky, to opravdu nemusím. Batman má být dle mého spíš zasmušilý detektiv a jeho příběhy mají být ponuré, inteligentně napsané, těžící z lidskosti hlavního hrdiny a ostatních postav, ne jako tato maškarní přehlídka pro děcka. Navíc ten děj je opravdu vycucaný z prostu, přesně podle návodu "nacpat tam co nejvíc postav, nechat je bojovat s Batmanem a nakonec vymyslet nějakou šokující pointu, která to celé jakože vysvětlí." Záporáci jsou trapní, nevzbuzují žádný respekt, jak by také mohli, když nikoho nezabijí a ani jejich zločinecká činnost není zrovna působivá. Dokonce i sám velký Joker tu má jen roli lapky a podržtašky. Kresba je prvoplánovitě líbivá, s důrazem na poprsí ženských hrdinek a muskulaturu Batmana. I když to je taková ptákovina, přesto jsem se při čtení celkem bavil, asi jako při sledování filmu Batman & Robin. Nechápu však celkovou oblíbenost tohoto díla.

1 29.07.2017

Nejlepší Joono Linnovka. Autoři konečně našli sami sebe. Zatímco předchozí knížky považuju jenom za nenáročné čtení do vlaku, u Písečného muže jsem si liboval od začátku do konce. Je tu výborný záporák, děj je překvapivý a zároveň celkem propracovaný. Joona je sympaťák a na rozdíl od svých předchozích příběhů se tentokrát jeví celkem uvěřitelně, má svou zranitelnou stránku, a jak se ukáže ve scéně v přístavišti, i on občas něco nezvládne. Takže za něj palec nahoru. Bohužel mě opět, stejně jako minule, vytáčela postava Sagy, která má víc superlativů, než je zdrávo. Je to taková kýčovitá známka dnešní popkultury, cpát všude neohrožené emancipované hrdinky s vizáží půvabné dívky. Nemám vůbec nic proti ženským akčním superhrdinkám, ale rád bych, aby tomu jejich vizáž odpovídala. Chci namakanou, zjizvenou, zpocenou borku, kterou si její kolegové pletou s chlapem, a ne modelku z mola. Ale co už. Pak už není této knížce moc co vytýkat, je to moc dobrá kriminálka téměř "jehňátkovských" kvalit.

1 13.05.2017

Absolutní klasika. Doyle je vynikající vypravěč, a pokud na chvíli vymění detektivní žánr za žánr dobrodružný, vznikne z toho právě Ztraceny svět.

1 15.02.2015