los komentáře u knih
Mého dne lidem netřeba;/ žebráka prosím o chleba,/ bohaté grošem toužím obléct,// zlodějům klíče svěřuji/ a jehlou, když už beru ji/ do ruky, paprsek chci provléct.// Žebrák mi prázdnou jen hrst dá,/ bohatec grošem pohrdá,/ bez klíče vchází dovnitř zloděj,// paprsek prchá, nechce skrz,/ a hloupá pláče moře slz/ nad svým dnem slávy, kam se poděl…
V Petrohradě sejdeme se znova,/ snad jsme tady slunce pochovali v zem,/ blažená a nesmyslná slova/ poprvé zde pronesem.
tak se přiznejte - kdo zvládl četbu Nestřevova příběhu bez úhony?
mé první setkání s litevskou beletrií, doporučuji
Stichova práce je mi nedostižným vzorem
magická poetičnost rázně přetržená jemným cynismem nebo dílčí ironickou pointou, tím mě Conradův svět oslovuje
líčí duševní stavy chlapců vyrovnávajících se se sexuálním zneužíváním knězem, letmo naznačeno i téma aktuální politické situace po 11. září
pro mne nevěrohodný závěr, příliš schematický, falešně pohádkový, závěrečná slova jak z Anny proletářky
byť autor přejímal značnou část svého cestopisu z dobové odborné literatury (což však bylo běžnou, očekávanou a tedy samozřejmou praxí), je jeho původní líčení (vlastní zážitky, názory, posudky) natolik poutavé, že si zaslouží naši pozornost
nadto výborný dokument vypovídající o kulturní a jazykové úrovni českých zemí!
četl jsem asi v 11 letech a bylo to utrpení (na rozdíl od 1. dílu), v třetím (nedokončeném) jsem se už úplně ztrácel, a Kuzmas mě bude pronásledovat až do konce mého čtenářského života
Binar zasáhl do mého života jak blesk a dovolil mi nahlédnout světovou poezii očima geniálních básníků. Naučil mne chápat rytmus a sílu slova jako tvárnou hmotu, jako magii smyslu lidského bytí.
Z Binarovy vlastní tvorby mám nejraději Playback a všem doporučuji k četbě, kondenzuje v sobě všechen prožitek z tvorby jeho oblíbených básníků - Máchy, Baudelaira, Rimbauda, Apollinaira, ...
Věřím, že ve mně nikdy nepřestanou rezonovat Binarova slova...
jeden z opěrných sloupů evropské literatury, kde by byla bez Byrona česká literatura?
četl jsem před 20 lety a tehdy na mne příběh velmi zapůsobil, pravděpodobně bych byl dnes daleko kritičtější, ale doporučuju
literatura to není, ale jako vzpomínky na dětství zachycené na papír milé
jednoduché a čtivé, oddechové
Strojomír Bleskota je prostě Strojomír Bleskota
očekával jsem fundovaný komentář, který tato edice nabízí, tentokrát jsem se zklamal