Lili komentáře u knih

Věřím, že Richard Halliburton, ať už zahynul kdekoli, nelitoval jediného svého dobrodružství. Jeho slova mluví jasně:

„Nebál jsem se smrti, ale beznadějně jsem si zoufal, že mám opustit všechno, co znamená život. S budoucností jsem si hlavu nelámal, nestrachoval jsem se o ni, nepřipouštěl jsem si starosti, ničeho jsem nelitoval, o nic se neprosil. Připomněl jsem si svárlivého skotského strojmistra z Adamsonu a jeho vzdor, s nímž se obracel na mocnosti pekelné: „Opominuté dobré skutky, zmrhané dary, nicota a zmar, moje omyly a provinění ať jdou do háje!" Ani mne minulost neznepokojovala, ať už byla taková nebo maková. Kdybych ji mohl a směl prožít znovu, žil bych stejně, ačkoli je víc než pravděpodobné, že bych se dostal podruhé tam, kam se dostává většina lidí..."

5 03.12.2012

„Čekej! Uvidíš."

Na knížku jsem narazila náhodou, její krása mi vyrazila dech.

5 27.10.2012

Tak do kapes jsem určitě nesáhla naposled ;-)
Oblíbené: Čintamani a ptáci, Zmizení pana Hirsche, Sbírka známek, Ukradená vražda.

„To, čemu říkáme náš život, to není všecko, co jsme prožili; to je jen výběr. Toho, co prožíváme, je příliš mnoho, víc, než nač stačí náš rozum. Proto si jen vybíráme to a ono, co se nám hodí, a jaksi z toho upleteme takový zjednodušený děj; a tomu výrobku říkáme náš život. Ale co odpadků při tom necháváme, co divných a strašných věcí pomíjíme, Kriste Pane! kdyby to si člověk uvědomil! Ale my můžeme žít jen jeden jednoduchý život. Bylo by nad naši sílu prožít víc. Neměli bychom sílu nést život, kdybychom nepoztráceli cestou většinu života."

5 30.11.-0001

Citlivě napsané, s pochopením a úžasným vhledem do věcí a lidí kolem nás. Možná jsem se trochu obávala, aby ta lehkost nebyla trochu na sílu, ale vůbec ne. Bylo to nádherně hluboké a zároveň čisté jako ty lesy z fotografií, které nejde minout.

***
„Jen my sami se rozhodujeme, co budeme v daných situacích cítit a jak se k sobě budeme chovat. To, jaký postoj zaujmeme, je naše volba. Ať už vědomá nebo nevědomá.“

„Láska otevírá všechny brány a cesty.“

„Někdy se na určitou změnu ve svém životě musíme pořádně připravit a naše přání je splněno až v okamžiku, kdy jsme doopravdy nachystáni a v souladu s tím, co má přijít.“

4 11.04.2022

Je až neuvěřitelný, že existují muži, kteří tohle dokáží cítit, pochopit a pak i vyjádřit. Klobouk dolů, Coelho.

***
„Na těch nejdůležitějších setkáních se naše duše domluví ještě dřív, než se setkají těla.“

„Láska není v druhém člověku, je přímo v nás: probouzíme ji. Ale abychom to dokázali, potřebujeme toho druhého. Svět má smysl, pouze když máme s kým sdílet své pocity.“

„Jaru nemůžeš přikázat: ,Přijď a zůstaň dost dlouho.‘ Nanejvýš ho můžeš požádat: ,Přijď, požehnej mi svou nadějí a zůtaň tak dlouho, jak to bude možné.‘ “

4 30.01.2022

Někdy stačí změnit úhel pohledu nebo prostě jen otevřít oči.
A začnou se dít zázraky.

4 06.06.2021

Pod tím tlustým škraloupem lepkavýho sarkasmu byla duše jednoho muže. Duše citlivá, bolavá, duše, která nerada mluví. A díky Hornbymu promluvila.
Naproti tomu děj je hodně upovídaný, nadmíru prostoupený hudbou a tak je potřeba číst mezi řádky, odhrnout tu kupu tlachání a pochopit, že Rob jako ukňouraný nedospělý spratek nám ukazuje, že nikdo z nás není dokonalý. Děláme chyby a i tak je to v pořádku, bez toho to v životě prostě nejde.

„Víte, co je na tom, když vás někdo nechá, nejhorší? To, že nad tím nemáte moc. Kdybych tak mohl řídit ono KDY a JAK mi někdo dá kopačky, nebylo by to tak zlé.“

„Když se snažíš, jsi moc milej. Když se ti zachce, umíš druhý rozesmát, a když se rozhodneš, že máš někoho rád, jsi hodnej a ta osoba se pak cítí, jako kdyby byla středem celého vesmíru, a takovej pocit jí dělá dobře. Jde jenom o to, že většinu času se ti prostě nechce.“

„Víra každýho z nás musí čas od času podstoupit nějakou zkoušku.“

4 04.12.2020

Třináct let jsem čekala na knihu, která mi tématem nahradí dosud nevyšlou „Sept jours pour une éternité“ (Sedm dní, než přijde věčnost) a až teď jsem zažila ten pocit, v jaký jsem tajně doufala.
Nebudu nastiňovat děj, ostatně anotaci si může přečíst každý sám. Napíšu jen to, že bych nic neměnila. I ty nepatrný odchylky u konce, byly vážně dokonalý.
Líbily se mi všechny hudební kulisy, kterými nás autor zasypával. Nejvíc se do mě zasekla Iris od Goo Goo Dolls, tak ať je tu zmíněná. A co vymyslet na přebal lepšího než Manhattan Bridge?

***
Několik útržků...

„Možná že psychika před smrtí vytváří obrazy, kterými se tě snaží zachránit, možná se spouští jakýsi automatický mechanismus, jaký funguje v motoru lednice. Když se přehřeje, odpojí ho.“

„Když víme příliš mnoho, stáváme se zranitelnými, někdy je lépe jenom věřit.“

„Kolik krásných vzpomínek se vejde do lidské mysli? Milióny nebo ještě víc. Tak proč stačí jediná strašlivá vzpomínka, aby vymazala všechny ostatní?“

„Čas je divná věc. Není pravda, že vteřina je jako vteřina. Vteřina trvá tak dlouho, jak jí to dovolíme.“

***
Knih, u kterých jsem se dojala až k slzám je jako šafránu. Dvě? Možná tři? Tahle k nim jednoznačně patří. Paolu Genovesemu děkuju za to, že jsem ji mohla číst. Povedl se zázrak! Do slova i do písmene.

4 22.09.2020

Bála jsem se, že to bude jen látání příběhu, který dávno skončil a vůbec jsem si neuměla představit, jak jiná autorka dokáže tak skvěle pokračovat. Klobouk dolů! Bylo znát, že Alexandra Ripley Jih proti Severu řádně nastudovala. Používala i některé stejné slovní obraty, ladila na podobnou notu, přesto daleko jemnější a nechyběl ani potřebný šmrnc a žár. Skoro vymizely rasistické stopy a hodně krutě jízlivého. Pokračování jsem se hrozila, ale nebylo třeba. Sama ze sebe jsem překvapená a hned se vrhám na druhý díl. Skvělé znovuoživení!

4 09.07.2020

Tohle je přesně ten Remarque, kterýho mám ráda. Vytříbený styl a dokonalá, hutná atmosféra. Čtení mi utíkalo od začátku do konce, ale rozhodně bych ho nenazvala napínavým. Děj se odvíjel pomalu a já si stejně tak užívala některý pasáže, symboliku a vůbec všechny myšlenky, který tam pluly.

4 05.07.2019

Neskutečné množství příběhů, který z Kinga lezou doslova jak na běžícím pásu a já se jenom divím, kam na to všechno chodí. Možná se jen kolem sebe pořádně kouká a ono to k němu přichází samo. Inspirace je přece všude. Děj mě vcucnul asi za polovinou, pak jsem toho zdlouhavého začátku přestala litovat. Skvěle vystihnul, co se děje s psychikou ve svízelných situacích a jak si s námi naše mysl pohrává.

„Kterékoliv ráno, když se vykulíte z postele, může být vaše poslední...“

4 23.06.2019

Někdo by řekl, že je to jen spousta žvanění a vlastně by měl pravdu. Jenže to žvanění je o životě, který každý z nás žijeme. Pravda, někteří trochu jinak, ale jiní možná docela podobně...
Pro mě Nick Hornby zabodoval.

4 07.01.2016

Každý díl zvěrolékaře jsem si zamilovala - to ani nejde jinak!

4 27.05.2012

„Semínka pampelišek -
baletky na golfovém míčku."

4 25.05.2012

Doporučuji projít si 100 oblíbených knih 20. stol. na NY Times:
http://lavice.unas.cz/zajimavosti.php?z=248

Já jsem si jich vybrala několik, které by se mi mohly líbit a McCullers nezklamala.

4 02.10.2011

O ALELIDECH

„Alelidé, to je takový zvláštní druh lidí, kteří ke všemu, s čím se setkají, mají nějaké „ale", nějakou svou výhradu. Jejich řeč není „ano, ano" ani „ne, ne", nýbrž „ano, ale" nebo „ne, ale". Kdybyste jim řekli, že dvakrát dvě jsou čtyři, odpovědí vám na to pohotově a s jakousi převahou: „Ano, ale dvakrát tři, pane, je šest." Načež od vás odejdou s uspokojením, že se nedali a že to vaše tvrzení uvedli, jak se říká, na správnou míru. Kdybyste si oddychli, že už se, chválabohu, trochu dlouží den, namítnou něco na způsob: „Ano, ale tím se jistě hospodářská mizérie nezlepší." Kdybyste se z nějakých naléhavých důvodů pohoršili, že Petr je zloděj a huncút, odpovědí: „Ano, ale tamhle Capl není o mnoho lepší." A tak dále."...

4 01.01.2011

Oblíbené: Modrá chrysantéma, Básník, Rekord, Zločin v chalupě, Vražedný útok.

4 30.11.-0001

Velké poučení o egu. Náročné takovým způsobem, že bych mohla začít znovu.

-- Pravda hájit nepotřebuje. --

3 01.07.2023

Ukázka:

„Láska je neudržitelná. Od někoho ji dostaneš a někomu ji zase dáš. Je to taková tichá pošta.“
„Jak to víš, ty chytrej?“
„Jsem anděl,“ usmál se.
„Kde jsi teda celou tu dobu byl?“
Tramvaj zazvonila.
„Jsem pořád s tebou.“
Jako by jí něco došlo, rozběhla se k mladíkovi:
„Hej, ať jsi kdokoli, já chci tu tvoji lásku!“
Anděl si všiml, že pláče. Dveře se zavíraly a jeho hlas ještě proklouzl k ní:
„Miluj život a dostaneš lásku.“

***
Cestu, po které jdeme, si vybíráme pouze my sami. Až tohle pochopíme, budou všechny cesty krásné a se šťastným koncem, protože si půjdeme za svými sny.
Sázky ráda nemám, ale i tady asi platí pravidlo, že »všechno zlé je k něčemu dobré.«
A ještě něco. Moc se mi líbí přebal knihy: typografie a ilustrace Dalibora Nesnídala. A kouzelně maličký formát.

3 27.08.2021

Po přečtení nemůžu říct, že to bylo něco, na co bych nikdy nezapomněla. Zároveň tu ale byla spousta myšlenek, které jakoby vypadly přímo z mé hlavy. Někdy jsem měla až husí kůži, protože jsem si jasně uvědomovala, že ke mně přišla v pravou chvíli. A vím, že ty poznamenané pasáže se mi zase začas vrátí a na něco mě upozorní, přesně tak jak se mi to stává.
Konec byl překvapením, protože jsem si to dohrávala úplně jinak. Stačí jen doufat v to nejlepší a ono přijde tiše, neokázale a vezme vám to dech.

„Když má člověk v někoho víru, stane se zázrak.“

„Člověk si nikdy neváží nesmrtelných okamžiků právě v tom čase, kdy se odehrávají.“

„Život má svoje vrcholy i svoje propasti, a právě těm propastným situacím se musí člověk postavit, a ne se jim poddávat.“

„Volba pravého okamžiku je umění.“

„Člověk musí zemřít, než může znovu začít žít.“

3 17.07.2021