lihate komentáře u knih

Ach bože, to jeho sebevědomí je k sežrání. :D :D
Já jsem si asi poprvé v životě skutečně zamiloval knižní postavu a je to Tristan. On je tak hrozně arogantní a sebevědomí, až jsem měla při čtení pocit, že se rozkřičím. Netušila jsem, že mě přitahují inteligentní, snobští nadlidi, ale tady...? Panebože. Ta arogance z něho čiší na všechny strany a stejně ho nejde nemilovat.
Má totiž obrovský srdce, dokáže úžasně milovat, je vtipný i sarkastický, citlivý a k tomu všemu umí jednat arogantně, nepřístupně a vždycky se postaví za správnou věc.
Claire jsem obdivovala v její zarputilosti nést odkaz zesnulého manžela ať to stojí, co to stojí. Přísliby... Pocity... Přání...

Celý příběh je moc krásný. To, jak si k sobě hledají kluci a Tristan cestu. Jak se do toho stále sbližují s Claire...
Dlouho jsem hledala knížku, která mě chytne a myslím, že tahle se vážně provedla. Už se těším na další díl.

"Máte jenom jeden život. Musíte ho chytit za pačesy."

"Láska je hloupá. Láska je slepá. Láska je mrcha zkurvená."

16 29.11.2021

To bylo tak hezký. Nejprve mě tenhle příběh moc nebral, čekala jsem to, co už jsem předtím četla v několika knihách. Zhruba od půlky je to příběh jiný. Bohužel pro mě, ne o neznámých věcech. Je to příběh o naději, o lásce, podpoře a oddanosti, která je potřebná, aby se mohl život stát plnohodnotným a aby všechny kousky našich srdcí našli cestu k tomu správnému člověku. Nad Reedovými úvahami se mi občas chtělo až brečet, a často jsem se zamýšlela nad svým životem. Jak křehké jsou myšlenky, sny, touhy. Kolikrát skutečně žijeme v přítomném okamžiku a užíváme si. Jen tady a teď. Proč necháváme zavřené v našich srdcích věci, které nám chybí, po kterých se nám stýská. A přitom je to jednoduché, stačí otevřít srdce, aby mohlo něco odejít a udělat tak místo pro to, co přichází. Všechno je jen a jen o našem úhlu pohledu...

Je lepší v sobě roky nést vzpomínku, která možná jednoho dne zabolí, než nikdy žádnou nemít.

16 11.01.2021

No do háje! Myslím, že jsem začátkem epilogu zapomněla dýchat a naskočila mi husí kůže i u palců na nohou. Ale nešlo přestat číst! Je šílený, že tohle všechno se vlastně děje, a že existují lidí, kteří dokážou takhle trápit životy ostatních. Carrie musela být šíleně silná a statečná, za všechno, co dokázala, počínaje změnou totožnosti. River toho v sobě za život potlačil tolik, že mě až dojalo, jak něžný a skvělý dokáže být. Šílený jsou všechny vzpomínky a kapitoly z jeho dětství, běhá z nich mráz po zádech. Myslím, že tohle je kniha která rozhodně stojí za to. Zasloužila by si mnohem víc hvězdiček, než pět. Otevírá myšlenky k tématům, kterým se společnost vyhýbá. Nutí čtenáře přemýšlet o šílenosti světa, ve kterém žijeme, ačkoli je příběh smyšlený.

Kdosi kdysi řekl, že láska je jako řeka, nikde nekončí a časem se jen prohlubuje.

15 10.02.2021

"Historie ke mně bude laskavá, protože jí hodlám psát sám."

"Dnes jsem se něčemu naučila - láska na sebe bere mnoho podob a velikostí."

Já jsem se trochu bála, že při počtu stran se budu u knihy nudit, ale panebože! Tohle bylo prostě vážně úžasný! Děj rychle plynul, strašně skvěle se to četlo.
Já jsem prostě hrozně nadšená, z celé téhle knihy!
Emily byla sympatická, chytrá, inteligentní a neuvěřitelně milá.
Jameson byl neuvěřitelný. Občas jsem na něho byla naštvaná a nechápala o co mu jde, ale většinou jsem si užívala, jejich rozhovory, hašteření a sarkasmus.
Kniha mě chytla hned od první strany a v některých scénách jsem se smála jako dlouho ne.
Celý příběh začal vtipně, romanticky, náhodně a originálně.
Skvělý je taky styl autorčina psaní, kdy vlastně není čas na nějaké proklady a mezery a dej hrozně rychle běží a úžasné se čte. Vážně celá kniha hrozně rychle uběhla.

Nakonec jsem jen chtěla říct, že jestli Jameson vypadá jako ten fešák na obálce, tak se vůbec Emily nedivím, že nemohla odolat. :D
A jelikož jsem si v tomhle příběhu totálně zamilovala Tristana, hned jsem si doběhla pro druhý díl.

"Jsou okamžiky, kdy člověk ví, že si je bude vždy pamatovat. Určité bolestné situace, které nás formují."

"Být zamilovaný je jako být na pustém ostrově, Jamesone. Zajímá tě jenom ten druhý a uděláš všechno pro to, aby se s tebou cítil dobře.“

" Není to buď – anebo, jak si myslíš."

13 23.11.2021

"V pohádkách bývá krásný a padouch. Život není tak černobílý. Někdy je krásný princ obojím."

Knihy od Vi jsou sice označené jako erotické romány, ale já miluju, že nikdy nejsou jen o sexu. Často mají nějakou dramatickou zápletku, něco, co jim přidává na hodnotě... A tahle kniha je toho důkazem. Začala skvěle a tolikrát jsem se dlouho u knihy nesmála, jako tady u té. Četla se neuvěřitelně rychle a lehce. Líbilo se mi, že narozdíl od jiných příběhů na to nehupli hned, ale nejprve se poznávali.
Příběh, který doprovází Granta je hluboký a bolavý. Jeho bolest je občas téměř hmatatelná a ve čtenáři vzbudí dost lítosti. To, co Lily provedla je hrozné, ale na druhou stranu není jasné, zda si toho je vůbec vědoma.
To, jak k sobě přistupovali s respektem a jak se oba snažili netlačit ve správné chvíli na druhého, bylo krásné.

"Moje teta říkávala, že žal se dost podobá plavání v oceánu. Za lepších dnů můžeme plavat na vlnách s hlavou nad vodou a na tváři cítíme slunce. Ale za zlých dnů se voda rozbouří a je obtížné nenechat se stáhnout pod hladinu a utopit. Jediné, co s tím můžeme udělat, je stát se dobrými plavci."

13 30.09.2021

"Beletrie je kouzelná. Realita je bolestivá."

„Protože, Rosie, láska a vášeň jsou dvě síly, které člověka dokážou dohnat k šílenství, ať už se tomu brání sebevíc.“

Bolest. Smutek. Strach. Chaos. Bláznovství. Šílenství. Hněv. Vztek. Zármutek. Zmatek. Pochopení. Láska. Nenávist. Závislost.
Všechny tyhle slova by vystihli tenhle příběh. Ve všech těchto slovem bloumá tolik emocí a pocitů, že je jen stěží dokážete rychle za sebou vnímat a vypořádávat se s nimi. A přesně taková je tahle kniha. Surová i něžná, vážná i veselá, věčná ale zároveň tak vratká, že nikdy nic není jisté. Silný příběh, plný zatáček, zvratů a nejistoty, co život přinese na další stránce. Rosie je silná a úžasná. Už při druhý řádce prologu jsem se bála, jak kniha dopadne. A musím říct, že oprávněně. Poslední kapitola byla vražedná. Líbilo se mi, že Dean v sobě našel obrovského romantika a i přes všechny své problémy dal najevo, že jím opravdu je a není jen totální kretén, a že dokáže i hory přenášet, když mu o to jde.

"Život je někdy jako lavina a neexistuje způsob, jak ji zastavit.
Někdy to ani nechcete."

"Ale asi každej člověk v životě má svého vlastního Siria. Toho, kdo svítí jasněji než ostatní."

"Kde zatraceně jsi, planeto Země, a jsi v pořádku?"

"Co tě přiměje cítit se naživu?
Lítost. Lítost vám připomíná, že na životě záleží. Někdy je život těžší. Někdy je život lehčí.
Drahá dočasná amnézie,
potřebuji tě ve svém životě.
Zn.: Teď hned.
S pozdravem
Tvoje beznadějná hlupačka"

13 11.06.2021

Čekala jsem románek o dvou lidech, co se do sebe zamilují přes vzkazy na lístcích... A teď mi dochází, že přesně o tomhle ta kniha byla, akorát měla spoustu dalších dějových linií, které na sebe skvěle navazovali, a díky kterým tenhle příběh získal takovou hloubku, že si mě celou podmanil. Rozhodně to nebylo povrchní čtení, i když to bylo trochu klišé, a některé věci se dali předvídat. Navíc podle anotace je nezjistitelné, o jak vážném tématu tahle kniha vlastně je. Zamilovala jsem si všechny postavy, což u mě není běžné, každá byla dokonalá i když jinak, každá byla jinak střelená ale vždycky vtipná a pozitivní. Kniha rozhodně stojí za přečtení, je skvělá, romantická, vtipná a nechybí ani napětí. A epilog mě dostal, je přesně takový jako sám Leon.

13 27.12.2020

"Bůh nám dává to příšerný proto, abychom v životě nebrali to krásný za zaručený."

Už zase. Zase všechny ty pocity a emoce po dočtení knihy od Colleen. Jakoby slova v knize malovala a všechno dávalo nové významy. Ten pocit, když se bolest stane tím jediným důvěrně známým pocitem, kterého jste schopní. Vy ho nenávidíte ale nemůžete si dovolit cítit cokoliv jiného, protože to bolí a vrací vás to ke všemu, co ve vás bolest vyvolává. Začarovaný kruh. Začátek a konec ve stejném bodě. Startovní čára znovu a znovu. Bod A i bod B na jednom místě. Mezitím prázdno. Mrtvý bod. Nic. Tma. A ztracené, zlomené srdce.
Ten pocit, když to jediný co potřebujete slyšet, slyšet nechcete a přesto přesně to slyšíte. Doslova. Proč nás minulost svazuje a budoucnost děsí? Postavit se tváří v tvář čemukoliv, vyžaduje odvahu. Spoustu odvahy a odhodlání. Je to zatraceně těžký a není nikdy jisté jak to dopadne. A pak přijde důležitá otázka. Můžu si to dovolit? Zasloužím si to? Některé věci a chvíle se stanou tak rychle, že je nemůžeme změnit a ovlivnit ani kdybychom chtěli a snažili se sebevíc. A přesto přesně tyhle chvíle, ovlivní celý náš život. Jak minulost, o které se nemluví, tak budoucnost, s kterou se nepočítá.

"Rozdíl mezi odvrácenou stranou lásky a krásnou stranou lásky je v tom, že ta krásná je mnohem lehčí. Jako by nadnášela život. Nadnášela vás. Nesla v náručí.
Ohavná část lásky je moc těžká na stěhování. Ohavná část vás neuzvedne. Tlačí vás dolů. A přidrží vás pod hladinou. Utopí."

12 17.04.2021

Vlastně jen přemýšlím, jestli Lilyina situace, měla nějaké východisko, některé by neranilo ani jednu osobu. Musíš plavat dál. Hrozně moc jsem doufala v Ralyho. Fakt jsem ho měla ráda a důvod, kvůli kterému se mu vše děje a vše co se mu děje a že to nedokáže ovládat, mě ničil. Je snadné soudit druhé, když se na to díváme jen zvenku. Byla to jedna z mála knih, co mě dokázala v průběhu rozbrečet. Vůbec nevím, co bych dělala na Lilyině místě já. Je to šílená představa plná úzkostí a paniky. Naštěstí měla Lily Atlase ale co ti, kteří žádného Atlase nemají? Kde mají oni svůj břeh? Milovala jsem deníkové zápisky a trochu mě zajímalo, jak to bude dál, co je potom, co kniha skočila. Aspoň jedna kapitola navíc. :-)
Autorčina poznámka na konci mě rozesmutnila znovu. Už jen díky téhle knize, bych se asi v takové situaci dokázala rozhodnout správně. Správně jako Lily. Je to silný příběh, který chci aby skočil jinak, i když nakonec končí krásně a milostně. Zvláštní, Colleen zase překvapila a zmátla moje pocity. A totálně se mi vměstnala Lilyin příběh do myšlenek na několik dní.

"Cykli se udržují proto, že je tak mučivé je přerušit. Člověk v sobě musí najít nesmírnou odvahu a překonat nesmírnou bolest, když chce narušit důvěrně známý vzorec."

12 27.02.2021

Když jsem hledala co číst, sáhla jsem po téhle knize úplně náhodou. U autorky se mi líbí, že ačkoliv píše erotické romány, není to jen o erotice, ale vždy má kniha propracovaný a emotivní příběh. A tahle kniha není výjimka. Rachel mi přišla sympatická, chytrá, milá, trochu trhlá ale tím správným směrem. Caine mi ze začátku moc neseděl... V celku arogantní, egoistický, pohledný týpek, kterému není nikdo dobrý a jde mu jen o to jedno. A o disciplinovanost! Každopádně, ať se zdá jaký je, platí tady pravidlo, že nemáš soudit knihu podle obalu, a tak i z něho se vyklubal silný, ochranitelský a správný muž s obrovským srdcem, který svou přehnaností jen chrání sám sebe. No, mohl by ho kde kdo závidět.

12 09.01.2021

No páni! Čekala jsem nějakou knihu ala Božský bastard, aneb jsem ji zasunula do škatulky naivní erotický román, ještě dřív, než jsem jí dala šanci. Teď už vím, že jsem se mýlila. V příběhu se mísí erotika s vtipem, inteligentním humorem a dávkou nadhledu. V knize se některé kapitoly vrací k událostem, které se stali před sedmi lety, a které obrovsky ovlivnili všechno, co dosud člověk může mít. Některé věci bolí hodně dlouho,.může to být složitá cesta, a i potom, se s některými věcmi, prostě nedokážeme vyrovnat samy. Na hodně věcí jsou potřeba minimálně dva, a o tomhle příběhu to platí taky. A mít po ruce pár přátel, taky není k zahození, někdy vás mohou jen nenápadně postrčit, tím správným směrem, který momentálně nevidíte.
"Strach smrt nezastaví. Zastaví život."

12 06.01.2021

"Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu."

"Smutek je jako pavučina. Dokud se do ní nechytíte, tak jí nevidíte, a potom se musíte rvát zuby nehty, abyste se dostali ven."

Já... já nějak nevím co napsat. Jsem trochu v šoku, protože tahle kniha ve mě zanechala tolik emocí a pocitů, že si s nimi nějak nevím rady. Cítím bolest, smutek, strach, štěstí, lásku, touhu, naději, vyčerpání i vášeň... a vím, že už nikdy nic nebude jako před tou knihou. Hrozně bych si přála mít jednou to štěstí a mít někoho, a kým přečkáme každou bouři. Někoho, s kým si napíšeme a schováme dopisy na dvacáté páté výročí.
Pláču.
Drolím se na kusy.
Po dlouhé době je to kniha, která mě tolik bolí číst a vím, že takovou další dokáže napsat zase jen Colleen.
Proč se tolik bojíme přijmout pomoct a pochopení? Zvláště když víme, že tím, že si takhle ubližujeme, ubližujeme i těm, které máme nejraději? Kdyby se tahle kniha jmenovala bolest, vůbec by mě to nepřekvapilo. Kapitoly TEĎ jsou totiž všechny plné smutku, bolesti a emočního vyčerpání. Je až absurdní, jak se dají všechny emoce skrz knihu přenést na čtenáře. Jak se dají prožít.
Přeju si jít životem a i když budu ve válce a budeme stát na opačných stranách, chci odmítnout se chopit zbraní. Odmítnu válčit a dál ubližovat sobě i ostatním.
Někdy je hold nemocná naše duše a je tak moc těžký najít způsob, jak jí uzdravit. Jak se vyhnout chvílím páté kategorie. Jenže ne vždycky to jde.
Mrzí mě to.
Bolí mě to.
Ale děje se to.
Dva lidi můžou ztratit naději, touhu nebo štěstí, ale ztráta všech těch věcí neznamená, že prohrají a zanechají tance.
Chci věřit, že se v jednom dni může obrátit život vzhůru nohama proto, že osud nachystal něco lepšího.
Miluju.

"Jenže já se nemůžu změnit. Jsme tím, kým nás dělají okolnosti."

"Jsem jako Hotel California. Grahama můžeš milovat, kdykoliv se ti zlíbí, e nikdy nesmíš odejít."

11 09.09.2021

"Minulost nezměním, nad přítomností nemá cenu brečet a z budoucnosti nemá cenu se nervovat. K ničemu to není, zvlášť litovat je zbytečný."

Tak tohle byl skvělej díl. Do Briaru se hrozně ráda vracím a Brennin příběh se mi líbil moc. Její kostlivec ve skříni je teda pořádný a hrozně moc s ní soucítím. To, co udělal Jake, kvůli hokeji mě dostalo a její táta to pak shrnul krásně. Jake mě dostává celou knihu tím, že takový velký a namachrovaný hokejista je citlivý, něžný a přítulný. Hrozně jsem si ho díky tomu oblíbila. Brenna je boží už v předchozím díle a prostě ji miluju. Její drzej a odsekávací slovník a celkově styl, který má je mi blízký. A nejvíc jsem se smála u Rupi, to je tedy číslo!
Vztahy nejsou a nikdy nebudou jednoduchý. Ale vždycky je důležitý aby si obě uvědomili a věřili, že jedině spolu jsou šťastní a spokojení tak, jako nikdy. V tom je ta krása.

"Minulost je hovadina."

"Přece nechceš být s někým, kdo je stejný jako ty. Chceš někoho, kdo ti to neulehčí, kdo tě bude pobízet, aby ses otevřela, když jsi přitom celý život dusila všechno v sobě –“

"Stalo se. Se s tím smířit.
Jo."

11 19.08.2021

"Pokud chceš bejt silná, tak buď."

Kdyby nebyl příliv, nebyl by oceán oceánem. Kdyby nebyl oceán, nebyl by příliv přílivem. Neexistovala by hloubka, tajemno, vlny, surfování ani nic dalšího. Neexistovalo by pod hladinou ani nad hladinou. Nebyla by bouře. S některými lidmi je lepší držet se na suchu a nesmočit ani palec u nohy, ale s těmi správnými je potřeba skočit do vody a užít si plavání i potápění. Protože bouře patří k životu a je jen na nás, jestli se rozhodneme tančit v dešti za doprovodu blesků a zvuku hromů nebo se dívat z okna na vlny a nikdy neokusit života. Tenhle díl byl zatím nejlepší, nejčtivější. Líbí se mi, že u autorky mnohdy nejde poznat, jak se příběh vyvine dál. Je jako život sám. Šílenství. Nebezpečí. Šok. Pád. Bolest. Naděje. Radost. Tanec na pokraji zdravého rozumu. Bludiště bez úniku. Hra bez pravidel a přátelství s ďáblem. A stejně se i ta největší vlna jednou zhroutí, a ty narazíš na břeh. Edie jsem si oblíbila pro svou sílu postavit se zlu, ať to stojí, co to stojí. A Trenta protože má srdce na správném místě a i když to popírá, dokáže být romantikem i milujícím přítelem. Navíc oba ví, co je v životě nejdůležitější, a že peníze to nejsou. Bavila jsem se u sarkastického špičkování i jejich drzých rozhovorů.

„To je v pohodě, Luno. Nepotřebujeme vyrýsované břišáky. Život je příliš krátký na to, aby si člověk odepřel pojídání arašídového másla, džemu a čedaru.“

"Překvapení je půlka zábavy."

„Bojuješ s přílivem. Rozhazuješ rukama, kopeš nohama, zkoušíš uniknout, přemoct ho. Tajemství je umět jít s proudem. Tajemství je umět chytit vlnu. Nebát se namočit.“

11 14.06.2021

"Kurva, Aubrey.
Kurva!
Nenávidím tě.
Miluju tě.
Nesnáším tě.
Miluju tě.
Kurva.
Nedokážu tě přestat milovat."

A zase ta Penelope a Vi... Prostě jejich knihy zbožňuju a tahle není výjimkou. Četla se lehce a hrozně rychle. Příběh nádherný, plný citů, emocí a zvratů. Kdybych stála na místě Aubrey, zareagovala bych úplně stejně. Těžko se vrací důvěra někomu, kdo se na vás totálně vykašlal. I když chápu proč jí vše Chance neřekl, zabila bych ho, kdyby to udělal mě. Zároveň mě fascinuje, jaké pouto mezi sebou mohou vytvořit lidé během pouhých asi osmi dnů. V knize bylo napětí i jsem se od srdce zasmála. Za mě to bylo bezva.

"Někdy je třeba přijít o všechno, aby si člověk uvědomil, co doopravdy potřebuje."

11 14.05.2021

"Očividně existují situace, které nikdy nepochopíme, dokud se nestaneme jejich součástí". Myslím, že tahle věta z knihy, naprosto vystihuje celou dvoudílnou sérii. Je to šílenost, ale taková, kterou by klidně mohl napsat sám život. Naštěstí je láska silnější než cokoliv jiného, a i když ne možná hned, pokud se řídíme srdcem, vždycky se rozhodneme správně. To dělá život zajímavým a díky tomu, je jediné stálé, neustálá změna. V tomhle příběhu, už žádné další Bohužel není. Do toho příběhu jsem se zamilovala, oblíbila jsem si obě hlavní postavy, jejich povahy, charakter, rozhovory, myšlenky, někdy až paranoidní úvahy, skryté vtipy a škádlení, jejich sílu, ochranitelský, obětavý přístup k tomu druhému a hlavně jejich otevřené srdce a mysl, kdy oba věděli, že je důležité mluvit s tím druhým na rovinu, ať už jsou následky jakékoliv.

11 04.01.2021

Tahle kniha stojí za přečtení, možná i sedmkrát. Tváří v tvář se setkáváme s Gillian a Jakem, se dvěma lidmi, který k sobě svedli lži a spoustu nevyřčené pravdy. Ovšem, nikdy není úplně ten správný čas, občas to prostě musíte říct, ať se to hodí nebo ne. Občas se prostě stane, že ať člověk udělá cokoli, nezavděčí se lidem, na kterých mu záleží ze všech nejvíc. A co pak? Pak musí hledat jinou cestu. Tahle kniha ukazuje těch cest několik. Turbulence je o otřesech, o změně směru během několika málo vteřin - a přesně takový je i příběh. Změny přicházejí náhle, nečekaně a jsou zatraceně důležité a někdy z nich mrazí. Během knihy se mi chtělo smát, radit a křičet na ně, proč udělali tohle a jak to dopadlo... Ke konci se mi chtělo brečet a křičet. Epilog je příjemné zakončení celého příběhu. Mám nutkání začít zjišťovat, jestli by tahle kniha mohla být autobiografická, je to moc pěkně, v celku realisticky napsané. Zkrátka jedna z knih, u které nemůžete přestat číst a nechcete, aby to skočilo.

11 21.12.2020

Důvěřuj mi jsem četla jako poslední knihu z celé série. Bylo vlastně hrozně fajn, vrátit se k tomuhle příběhu, protože jsem si ho zamilovala už při čtení knihy z pohledu Avery. Z Camova pohledu se zdál jiný, zábavný a přesto stejný. Hrozně mě baví, jaký vztah mezi sebou mají Cam s Jasem. Přátelé napořád. Autorka mě celou sérií přišpendlila, hrozně se mi to líbilo a přečetla jsem ji během čtrnácti dnů celou. Trochu mě mrzí, že když knihu přečtu, a je to silnej zážitek, tak mám chuť si ji přečíst znovu a prožívat znovu to napětí a nevědomí, co je na dalších stránkách. Což už nejde. Tedy alespoň ne hned, tak třeba za pár let.

11 02.12.2020

Když jsem tuhle knihu viděla, tak jsem byla nadšená z toho, kolik má stran. Jelikož předchozí dva díly miluju, měla jsem radost, že mi tenhle vydrží déle... No, nevydržel.

Taky jsem měla trochu obavy, aby i další díl byl tak skvělý, jako díl o Scottiem a Sophii, protože oni dva byli úžasní a nezapomenutelní. A Jax opravdu překonal má očekávání.

Příběh mě moc bavil, rychle ubíhal a pokaždé, když jsem pomalu začínala mít pocit, že se děj trochu táhne, něco se stalo. Což bylo úžasný. Autorka tak dokonale vychytala výtečnou čtivost celé knihy.

Stella je úžasný člověk, moc mě bavilo sledovat, jak má obrovské srdce a všude se rozdává. Bavily mě její myšlenkové pochody, kdy dokázala odpustit téměř vše.

Jaxovi jsem v předchozích knihách párkrát úplně nevěřila. Ale tady se ukázalo, že i on má skvělou duši plnou bolesti a emocí.

Kapitoly, kde se Jax snaží vyrovnat sám se sebou a poznat, kdo vlastně je a co chce, jsou hrozně ztotožnitelné. Až z toho šel chvílemi strach. Poznat, jak bude vypadat náš následující život, a co nebo koho, k tomu budeme potřebovat, a pak si to všechno připustit, totiž opravdu není vůbec jednoduché.

10 09.06.2022

Tak tohle byla pecka!

Příběh automechanika Maxxe, který vlastně neměl moc štěstí na lidi kolem sebe a jedný zrzavý holky, která se snažila utéct před svým dosavadním životem.

Musím říct, že jsem ani nečekala, že mě tahle kniha tolik chytne. Ale opak je pravdou. Četla se skoro samo, navíc kousavé rozhovory mezi rozmrzelým , protivným Maxxem a sympatickou, milou Charlyn tomu dodávaly ještě něco navíc. Navíc jsem se dost bavila u jejich hry s oblečením a neustálým špičkováním.

Moc se mi líbilo, že to nebylo z prostředí bohatých lidí, nejlépe ještě s firmou na Manhattanu... Ale byl to příběh z vesnické autodílny, kde se široko daleko všichni znají a nemají ani ponětí o tom, jak jedna holka dokáže změnit životy jim všem.

Všem knihu doporučuji!

"Nikoho nemůžete změnit. Buď lidi milujete takové, jací jsou, nebo je nemilujete.“

"Nech ten den odejít. Prostě ho nech za sebou."

10 05.03.2022