LideCtete
komentáře u knih
Přišel z hor
Jan Weiss
Přiznávám, nemám ráda Krkonošské pohádky. Je mi vzdálený ten primitivní pohled na nepřítele pracujícího lidu. Miluji knížku Přišel z hor. Totiž nečouhá z ní propaganda jako sláma z bot.
Je opravdu ten zvláštní pán, který se najednou ocitl v malém podhorském městečku a nechal si oholit plnovous, sám Krakonoš? To přece odporuje zdravému rozumu. Jenže okolo se začínají dít zázraky a nějaká vyšší moc dává průchod spravedlnosti. Zlo je potrestáno, dobrota odměněna, bezohlední boháči se začínají bát, otrhané děti dostanou na hraní zlaté kuličky. A je tu taky láska v té nejčistší a nejromantičtější podobě - sice zatím nenaplněná, ale opravdová, takže jí musíte držet palce.
Budeš v novinách
František Gel
Nádherná knížka, dostatečně útlá na to, aby se do ní pustil i největší škarohlíd, je kompilací fejetonů dvou významných českých novinářů. Zatímco Rudolf Křesťan představuje "střední proud" české žurnalistiky, František Gel je mezinárodně uznávaná osobnost, zocelená světovou válkou a pobytem v cizině. Pánové se střídají v decentním servírování životních mouder. Věřte, že vám ukápne i slza, až si přečtete, jak Pan Novinář telegrafoval z válkou zničené budovy zprávu z Norimberského procesu. A stejně tak se dojmete, až se dozvíte, jak při cestě k Severnímu moři novinářský učeň sám a bolestně došel k největšímu profesnímu moudru viz můj profil :-)
21 detektivů
* antologie
Zdařilý výběr a skvělý překlad - dva základní kameny dobré antologie. Moji favorité: Podezření (Dorothy L. Sayers), Čajový lístek (Robert Eustace & Edgar Jepson), Náhoda mstí (Anthony Berkeley), Lacrimae rerum (Edmund Crispin). U některých povídek ani nevnímáte, že jim bude bezmála 80 let, tak jsou moderní.
Královské vraždění
S. S. Van Dine
Vydání, které se mi před mnoha lety dostalo do ruky, bylo mnohem staršího data než to zde uvedené. Už ze samotného přebalu čišela pochmurná nálada, uvnitř pak umocněná odlidštěným, modernistickým předválečným New Yorkem a pitoreskními vraždami podle krutých dětských říkanek. Protřelý vrah uniká, a málem se dokáže vyvléci ze stahující se smyčky, která tak tak že nezabije nevinného.
Na českém překladu je fascinující, že šachová partie musela být přepracována tak, aby odpovídala klíčovým figurám (bishop není král, ale střelec). A poznámky pod čarou jsou minimálně tak zajímavé jako román sám.
