LenkaStr
komentáře u knih
Až léto skončí
Penelope Ward
Pětatřicet je starší muž? Kdo ty anotace píše, prokrista?! Chápu, jak je to myšleno, ale ta formulace je celkem zavádějící. Asi jako trailery k filmům, ty toho taky většinou nakecají... No nic, ke knize!
Ona je často střevo na pěst, on se k ní místy chová, jako by ji vychovával, což vlastně dává smysl, vzhledem k jejímu věku, akorát že to pak působí skoro až incestně. Škoda. A to jak Noah trval na tom odloučení, aby se děvče vybouřilo a ujasnilo si, co doopravdy chce, tak to je vyloženě uvěřitelné, no. Ale podané je to čtivě, to zase musím autorce přiznat.
Jo a taky musím vyzdvihnout obálku. Konečně týpek v triku.
Boháč z Park Avenue
Vi Keeland
Prakticky bych sem mohla obšlehnout, co jsem napsala k Panu pracháčovi, protože i zde platí, že to bylo to vtipné (tak zhruba do třetiny), dojemné (průběžně), nereálné (většinu času), s prvkem jak z telenovely a četlo se to víceméně samo.
Pokud bych měla hodnotit sérii jako celek tak:
a) čekala jsem větší propojení, než že se každým dílem v nějakém momentě projde Chance s kozlem,
b) můj osobní žebříček: Kravaťák, Bastard, Pilot, Pracháč/Boháč jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet.
Pilot playboy
Vi Keeland
Když nic nečekáte, nakonec jste příjemně překvapení. A přesně to se mi, vzhledem k nízkému hodnocení, stalo s touhle knihou. Jako takhle: perla to rozhodně není, Bastard i Kravaťák mi sedli mnohem víc, ale i tak jsem si tuhle přeslazenost užila víc, než jsem čekala.
Krásny omyl
Vi Keeland
Tak si říkám, proč sakra jsou tyhle knihy označovány jako erotické romány. Taky si říkám, čím to je, že ta explicitní mluva, ať už v erotických scénách, nebo jen v debatách na to téma, mi zní ve slovenštině výrazně míň vulgárně než v češtině. Tak si říkám, že když po přečtení knihy dumám nad tímhle a ne nad příběhem, tak buď je něco špatně se mnou nebo s příběhem. No nic. Cením, že se tu řeší víc, než jen běžné klišé nadřízený – podřízená, i když, kam zhruba to povede, bylo celkem jasné už po prvním Cainově flashbacku. Trochu problém jsem měla s Cainem. Vysokoškolský profesor s rebelskou minulostí, proč ne, ale ta aura sexy arogantního blba mi k němu stejně neseděla. Čili abych to shrnula: i když jsem knihu přečetla na jeden zátah a nenudila jsem se, nečekám, že ve mně zůstane nějak dlouho rezonovat. Spíš tak jako vůbec.
Rebelské srdce
Vi Keeland
Pokračování pohádky, nebo lépe řečeno její druhá půlka. Upřímně moc nechápu, proč to bylo nutné dělit do dvou knih.
Rebelský dědic
Vi Keeland
Sladké, romantické, s kapkou dramatična, předvídatelné as hell. A člověk nemusí být zrovna Poirot, aby mu mu došlo, kdo bude otec, sotva se ta postava prvně mihne dějem. Ale jo, jedna z těch lepších pohádek.
Ramsay
Mia Sheridan
Zrada! Pomsta! Drogy, sex a rokenrol. Eh, ne! Ten poslední ne. Díkybohu. Nicméně, co je další stupeň po „přitažený za vlasy“? Protože, když jsem to řekla o Graysonovi, tak vážně nevím, jak shrnout tohle. Brogan je hodně komplikovaná osobnost. Až moc. Až není uvěřitelný. A stejně tak je až moc překombinovaný tenhle příběh. A to je ten problém. Jen v Americe se může chudý přistěhovalec bez práce a bez domova za pár let vyšvihnout na vlivného podnikatele, který ve čtyřiadvaceti! ovládá několik firem, vlastní několik nemovitostí a jen tak mýrnix týrnix koupí další jako součást pomsty. Jak mám jako tohle brát vážně? Aspoň že Stuart dopadl, jak dopadl, protože jeho povstání z popela bych nedala. A díkybohu má tahle kniha oproti ostatním Miiným relativně umírněný epilog. Nebo už jsem si zvykla? Asi je to fuk, je to červená knihovna, neměla bych to brát tak vážně. Za přečtení i tak stojí.
Graysonův slib
Mia Sheridan
(SPOILER) Jak tady tak procházím ty komentáře, tak koukám, že tentokrát jdu ale totálně proti proudu, protože za mě bylo tohle od Mii nejslabší, co jsem zatím četla. Tak si tedy shrňme, jak to vidím já: Z jedné famílie vzešel polosirotek s manipulativním zlootcem a kreténským exsnoubencem za zadkem, z druhé otcův otloukánek se zlou macechou, kreténským otcem, rodičku (páč matkou se to nazvat nedá) snad radši nekomentovat. A jako by to nestačilo první zlootec otloukánka ještě dorazil. Jasně, hrdina muší trpět, jinak je to o ničem, ale všeho moc v křoví a tohle bylo fakt předimenzovaný a totálně přitažený za vlasy ve všech směrech, takže z toho sweet happy endu tentokrát trnou zuby o to víc. In Vino Veritas. Hm, akorát že tohle chce spíš panáka.
Sběratel přání
Mia Sheridan
Já nevím. Ani pár dní po dočtení pořád nevím, jak ten příběh uchopit. Vlastně dva. Ne, počkat, tři. V ústřední lince, jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli píše Krásku a zvíře nebo Fantoma opery, tak tam pro jistotu vrzla od každého něco. Kromě ústředního motivu hrdinové rozplétají tragickou zradu z doby, kdy Sever válčil s Jihem a zem šla do války, a hrdina sám pak ještě svoji vlastní několik let starou tragédii, která se nepřekvapivě ukázala být víc, než se zprvu zdálo. Jo a duchové, nesmím zapomenout na duchy! Kromě těch potulujících se po plantáži taky ještě pár Jonahových osobních. Když se to takhle sesumíruje, vypadá to, jako když pejsek s kočičkou pekli dort, co? Ačkoli ten se nedal jíst, tohle stravitelné bylo. Docela. Nebylo to špatné, ale za srdce mě to zrovna nechytlo. Možná to bylo tou předvídatelností, možná tou spoustou klišé, která zejména s blížícím se závěrem autorka vršila jak buldozerem, možná tou těžko uvěřitelnou, chápavou, nesobeckou, obětavou Mary Sue, která se nedokáže naštvat, ani když se k ní někdo chová jako hovado a vyhodíte-li ji dveřmi, vrátí se oknem. Hm. Perla to nebyla, ale vyslovený blábol taky ne. Něco mezi. Takže za tři.
Léto / Zima
Edith Wharton
„Co čteš?“
„Zimu od Edith Wharton. Četlas to?“
„Ne. Je to dobré?“
„Jo. Teda, ne. Je to dobře napsané, ale je to snad ta nejdepresivnější kniha ze všech.“
No, nemůžu říct, že jsem nebyla varovaná. Ale ne, já stejně nevěděla nic lepšího než ze zvědavosti po knize sáhnout, fakt dík Archere!
A teď vážně, a aby bylo jasno, hodnotím teď jen Zimu. Je to dobře napsané? Je i není. Třináct stránek prologu z celkových devadesáti? Které nakonec ani nemají se samotným příběhem nic společného a jsou jen samožerským tlacháním náhodného svědka? Pardon, ale tak to prostě vnímám a prokousat se tím bylo naprosté peklo a zkouška trpělivosti, kterou jsem hrdinně podstoupila, abych náhodou neminula něco podstatného (tady bych věnovala tichou vzpomínku Historii kukuřičného koláče, která mě k tomu přiměla, děkuji pěkně). No, takže vám to usnadním, prolog nic relevantního neukrývá, klidně ho přeskočte. Příběh samotný, to je jiná. Jo, cítíte tu atmosféru, hrdinovo zoufalství a bezvýchodnost jeho situace. Jo, nenávidíte tu mrchu, která ho vmanipulovala do manželství a teď ho terorizuje svojí hypochondrií. Jo, je vám zima z toho všeho sněhu a mrazu, až si jdete uvařit čaj. Jo, je to dobře napsaný, měl jsi pravdu Archere. Ale taky je to deprese jak Himaláje, takže díky, ale zatím odkládám, na Léto mě prozatím přešla chuť. Možná se k němu někdy vrátím, ale zatím spíš pochybuju. Hodnotit hvězdičkami raději nebudu, nedokážu a asi ani nechci být objektivní.
Fantom
Susan Kay
Ano, stejně jako mnozí vyznavači Fantoma opery (bez mučení přiznávám, že hlavně verze Andrew Lloyd Webera, samotná předloha Gastona Lerouxe mě zase až tak neuchvátila), jsem k této knize přistupovala již předem s předsudky. Ono se jim asi nelze vyhnout, když vám někdo sáhne po něčem důvěrně známém. Ale zvědavost byla silnější, stejně jako autorku, i mě zajímalo, jaký asi byl Erikův život předtím, než přišel do Paříže, jaké měl, nebo spíše neměl zázemí, co ho formovalo a tak dále. A musím přiznat, že jsem byla při čtení příjemně překvapená jak příběh zapadá do toho, co Gaston Leroux ve své knize pouze naznačil, jak vše dává smysl. Ano, měla jsem průběžně k lecčemu výhrady, pár samoúčelných klišé jsem nedokázala strávit, ale co se dá dělat, každý autor se jich dopouští, ale až na těchhle pár spíše drobností, do sebe vše dokonale zapadá, dává smysl a vysvětluje a hlavně logicky zapadá do předlohy, respektuje ji a nemění. No dobře v samotném finále odchylky jsou, ale právě že pouze odchylky, které navíc dávají smysl a jak tu už někdo dříve napsal, jednání Christine i Raoula dává právě díky nim větší smysl a oba se chovají uvěřitelněji než v knižní předloze, kde jsou oba občas celkem bez mozku. A svým způsobem, i když finále příběhu i Raoulův epilog, zcela popírají volné pokračování (ať už Love never dies v divadelní podobě nebo její knižní předlohu Fantom Manhattanu, - která mimochodem sama za pokračování nejsem schopna uznat), docela logicky vysvětluje, proč se v něm Raoul choval jako naprostý, hm... („Naprostý, naprostý, tři tečky. To jste a tím taky zůstanete!“ - díky Kryťáku).
A ještě bych tu ráda vyjádřila obdiv k překladatelce, bez jejíhož jazykového citu a vyjadřovacích schopností, by příběh jistě nebyl tak čtivý a byl by jen poloviční. Má hluboká poklona paní Žižková, tohle bych chtěla umět.
Fantom Opery
Gaston Leroux
Fantom je moje oblíbené téma a muzikál na toto téma, ten znám zpaměti. A ta hudba. Ójé. No to sem ale nepatří ;-)
Kniha mě zase až tak nenadchla, je celkem průměrná, žádný zázrak, jak by se čekalo. Někde jsem dokonce četla, že nebýt Webberova zpracování, pes by po ní neštěknul. Těžko říct, já sama bych se o ní asi nedozvěděla, co si budem... Každopádně i tak doporučuji k přečtení, tak nějak si myslím, že pro fanoušky je to prostě nezbytnost.
Lord se špatnou pověstí
Bethany Bennett
Za mě taková lepší Harlekýnka. Bez překvapení, ale nenudila jsem se.
Aristokrat
Penelope Ward
Nenáročná, romantická, místy vtipná, místy emotivní pohádka. A přesně to jsem od toho čekala, takže cajk.
Jeho balík
Penelope Bloom
(SPOILER) Za mě z téhle série zatím nejslabší. Dokud to byla ta pochmurná sarkastická Addamsovic Wednesday, tak byla Lilith můj člověk, ale jak se začala vedle Liama polidšťovat, nějak mě přestávala bavit. A taky jsem čekala nějakou údernější pointu pokud šlo o tu vyšinutou osobu. Dát jí vlastní happyend byla pro mě docela podpásovka.
Můj nejmilejší suvenýr
Vi Keeland
(SPOILER) Musím říct, že na dilemata, zda dát ex druhou šanci či nikoli, jsem docela alergická, takže v momentě, kdy na scéně začal prudit Brady, jsem začala být těžce iritovaná Hazelinou nerozhodností, a „Blbko!“ jsem na ni ječela tolikrát, že to ani nespočítám. Ale jinak musím říct, že se to četlo dobře a že za mě tahle kniha patří od autorek i tak k lepšímu průměru. Tři a půl pračky Whirlpool.
Nahá pravda
Vi Keeland
(SPOILER) Trošku mi vadila prvoplánovost těch nakousnutých motivů, které šly do ztracena, ať už to byl vztah s Oliverem (ne že bych čekala drama, ale aspoň nějaké smutné štěněcí oči nám autorka mohla dopřát), nebo ta druhá zpronevěra. Ale jinak se to četlo jako obvykle dobře, autorka je zkrátka sázka na jistotu a i když vypotí jen průměr, stejně nezklame. Překlad bych si rozhodně netroufla hodnotit, ánžto slovenčina není můj jazyk, ale místy mi to drhlo a nemám pocit, že by to bylo jen tím jazykem.
Muž mých snů
Penelope Ward
(SPOILER) Tohle bylo... No, úplně velký špatný ne, když jsem vydržela až do konce. Ale! Kde jen začít? Osoby a obsazení: Farrah - děvčica, která je od dětství posedlá kamarádem svého bratra, ale je jí zapovězený právě z toho důvodu. Ta osoba navíc trpí bludem, že musí stavět city (nebo spíš komfort) svého bratra nad svoje, v opačném případě by údajně byla sobec. Cože?! Jace – objekt dívčiny posedlosti, který se utápí v pocitu viny (naprosto nelogicky vzhledem k tomu, co o té události nakonec prozradil svému otci), nezvládá s tím pracovat a na problémy obecně reaguje tak, že je pohřbí a uteče. Nathan - zpovykaný bratr lomeno kamarád, který pro svoje bebíčka děvčicu s jejím vyvoleným rozeštve. Jo, tyhle tři bylo fakt těžké si oblíbit. Trochu se to zlepšilo v druhé části, která navazuje po letech, ale na facky jsou střídavě všici nadále.
Pokud jde o děj, asi nejvíc mi neseděl ten zvrat v druhé části, kdy Farrah v podstatě najednou otočila od odtažitosti a obezřetnosti rovnou k tomu, že pozvala Jace do ložnice. Místo nějakého vývoje prakticky otočila o 180 stupňů. Epilog, kdy Jace vylezl na pódium v tom baru, radši ani nekomentuju, to je tak v duchu všech amerických slaďáků, až to bolí. Takže sice jo, dočetla jsem, protože když už něco začnu, většinou jsem zvědavá, co z toho nakonec vyleze, ale můj šálek čaje (kafe nepiju) to rozhodně nebyl.
Jo a mimochodem, psát tenhle druh spoileroidních prologů by mělo bejt trestný.
A pokud jde o překlad, přeložit v daném kontextu pathetic jako patetický docela bolelo. Připouštím, že vedle legend jako je strojní puška, oheň v díře, černé světlo nebo slavný generál Attorney, to sotva stojí za zmínku, ale někdy si zkrátka nemůžete pomoct a zmíníte se.
Jen jeden rok
Penelope Ward
Tohle bylo docela nevyrovnaný. Tak do půlky spíš nemastný neslaný, až na mírný zvrat s Archieho příchodem, se děj skoro nijak neposouval. Teprve zhruba v polovině se příběh konečně rozjel, ale na pořádné emoce došlo vlastně až po Calebově návratu do Anglie. A ta telenovela kolem Emmy druhé byla sice emotivní, ale taky dost přitažená za vlasy. Za mě celkově byla tahle kniha od autorky z těch slabších, ale na druhou stranu nejsem cílovka young adult, takže...
A jen tak mimochodně: jako young adult je to oštítkované, takže rozčilovat se, že to není čtení pro ženy ale pro teens mi přijde docela mimo mísu.
Gentleman devět
Penelope Ward
Tak nějak jsem doufala, že až praskne, jak to je s G9, Amber se nas*re o dost víc a dá mu to pořádně sežrat. Že to bude hlavní zvrat. Ale ne, hlavní drámo začalo, když začal dolejzat ex. Ach jo, to byl tak prvoplánový zvrat, až to bolí. Upřímně, ohledně toho následného dilematu se mi chtělo Amber proplesknout, jak mě s tím iritovala. Ale napsané je to jako obvykle dobře. Takže za tři.