lenka7348
komentáře u knih
Zrádné mlhy
Katherine Arden
Na to, že je to vlastně dětská kniha, tak mě celkem překvapila. Četlo se to svižně, téma strašáků mi přišlo neokoukané. Taková fajn rychlovka, když chce člověk vypnout...
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Začala jsem číst od Jáchyma, jehož příběh mi, nutno přiznat, připadal příliš depresivní. Veroničin díl mě bavil více, ale celkově děj obsahoval až nepřirozeně mnoho podivných náhod...Přišlo mi však zajímavé, že to, co jednomu člověku přijde jako banální záležitost, druhému obrátí život vzhůru nohama. To, co jednomu přináší radost, druhému může přinést bolest...Přečtení rozhodně nelituji, ale těžko říct, jestli se ke knize budu chtít někdy vrátit.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
Za mě zatím jednoznačně nejlepší kniha série "Strašidelné domy". Chvílemi to konečně bylo strašidelné, napínavé, nepředvídatelné, postavy sympatické (samozřejmě až na některé duchy :-)).
Jsem velmi mile překvapena, jen ten konec mi to trošku zkazil. Nevím proč, asi jsem očekávala něco jiného. Nicméně to je malá vada na kráse a můj osobní pohled na věc.
Tentokrát mě to fakt bavilo, takže mohu s čistým svědomím doporučit ke čtení. :-)
Prokletí Schwartzovy vily
Anna Beatrix Bártová (p)
Za mě teda lepší než většina knih z teď zrovna populární série od jisté paní D.C....Upřímně jsem něco takového od české autorky nečekala, a jsem příjemně překvapena.
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Jako první jsem od autorky četla Pekárnu v Brooklynu, která mě příliš neoslovila. Cukrárna v Paříži se mi oproti tomu moc líbila. Ano, konec byl také trochu přeslazený, ale celé to mělo takové zvláštní kouzlo. Možná to bylo prostředím Paříže nebo hlavními postavami, které mě tolik neiritovaly.
Za mě to tentokrát byl opravdový romantický útěk...:-)
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
(SPOILER) Po přečtení tolika nadšených komentářů jsem čekala, že mě hned od první stránky zasáhne "wow" efekt, který mě opustí až s tou poslední. Žel bohu se nic takového nestalo. Kniha mě opravdu začala bavit až na posledních cca 80 stránkách. Ale i tak to bylo tak těžko uvěřitelné. Jako že on chce sníst prášky, ona začne pracovat v jeho oblíbené čistírně, a zachrání ho před sebou samým? A Stella byla asi opravdu hodně psychicky nevyrovnaná, že Dana nekontaktovala už dávno (přinejmenším po smrti manžela). Přece věděla jeho celé jméno, adresu, nebylo by těžké ho najít. Když ho celou dobu tak vroucně milovala? A on jako bohatý dědic nemohl sednout na letadlo a ověřit si na místě, co s ní je, když mu tak dlouho neodpovídá na dopisy?
Romantika mi opravdu nevadí, ale tohle už je moc. Do rukou se mi dostaly určitě i horší knížky, ale tady mi to k sobě celkově prostě vůbec neladilo. Vidím, že své čtenáře si našla, ale já se k nim bohužel neřadím - 100 lidí, 100 chutí. Vím, že se ke knize již nebudu vracet, a pravděpodobně mi asi ani nijak neutkví v paměti.
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
Mary Ann Shaffer
Velmi se mi líbila dějová linka týkající se života za 2. sv. války. Ta druhá, romantická, mi přišla už trochu moc, o konci knihy nemluvě.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, ale pak už mi to ani nepřišlo. Co mi opravdu vadilo, byla předvídatelnost.
Za přečtení to stojí, ke knize se už ale vracet nebudu.
Naděje umírá poslední
Halina Birenbaum
Svědectví lidí, kteří hrůzy holokaustu zažili na vlastní kůži, je pro mě osobně vždycky silnějším zážitkem. Nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Při čtení takovýchto knih dostávají místa, která člověk navštívil jako turista, úplně jiný rozměr - děsivější a hrůznější. Je nepředstavitelné, čím vším si musely oběti nacistické nadvlády projít, jaké ponižování zažily, a přesto v nich stále zůstávala touha po životě.
Myslím si, že je dobře, že knihy na toto téma stále vychází, protože bychom opravdu neměli zapomenout.
Manželky
Táňa Keleová-Vasilková
Čtivá kniha ze života obyčejných žen, kde autorka vykresluje jejich každodenní problémy a strasti. Určitě si někdy přečtu i další z jejích knih.
Láska v Provenci
Bridget Asher (p)
Víc předvídatelnou a nezáživnou knihu jsem už dlouho nečetla. Jak tak přemýšlím, tak vlastně asi nikdy...Jako čtení na záchod ale dobrý.
Koruna
Kiera Cass
Skvele zakonceni cele serie. Az takovy obrat v Eadlynine chovani a nazorech jsem opravdu necekala. Konec me opravdu dojal.:-)
Dcera
Kiera Cass
Podle mého názoru jde o opět čtivě napsané pokračování ''Selekce''. Eadlyn je sice rozmazlený spratek, ale upřímně, těžko říct, jestli bychom se v její situaci chovali jinak - vždyť odmala slýchá jen o své výjimečnosti a o tom, jak bude vládnout zemi. U její postavy je však dobře vidět vývoj, kterým díky vlastní Selekci prošla. Mohu říci, že již teď se těším na další díl.
Odhalení
Jodi Ellen Malpas
Nemohu si pomoci, ale tato kniha mě jednoduše rozčilovala, jiné pocity ve mně bohužel nevyvolala. Hrdinové otřesní, příběh otřesný, prostě slátanina nad slátaniny.
Dle mého názoru nemůže být žádná normální, mladá žena, která je ve 26 letech špičkovou designérkou, tak hloupá, aby sebou nechala manipulovat někým jen proto, že ji oslovuje "dámo", vypadá jak Adonis a ona se z pohledu na něj rozpouští (hlavně teda v určitých místech)... Chápu, že z vášně, případně z lásky, je člověk schopen mnoha věcí, ale čeho je moc, toho je příliš. Nemyslela jsem si, že někdy něco takového pronesu, ale: zlatých 50 odstínů šedi.
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Kniha "Dobře mi tak" se mi nečetla tak dobře jako "Bábovky", i když je psána stejným stylem. Překvapivé bylo, jak se tato na pohled křehká žena dokázala dokonale vcítit do muže a napsat knihu jeho očima. Kniha jistě stojí za přečtení, ale jednou stačilo.
Neodpovídej
Lucie Bechynková
Podcast Opravdové zločiny miluju, tudíž jsem od knihy měla asi trochu větší očekávání. Nejvíc mi teda vadilo zarovnání textu, do bloku je prostě do bloku, howk. Sem tam jsem se také ztrácela v tom, co chce autorka říct, nebo které z postav zrovna patří jaká myšlenka. Zápletka celkem fajn, ale přišlo mi, že se některé věci docela opakovaly...Prostě je to takový průměr na pár nudných zimních večerů.
Gazely
Patrik Hartl
Příjemná oddychovka, která se tematicky tak nějak hodí k silvestrovskému hodnocení uplynulého roku. :-)
Najdi Rebeccu
Eoin Dempsey
Bohužel za mě je to blábol využívající téma, které prodává...Jako červená knihovna možná ok, ale z historického hlediska opravdu velká kr*vina (kdo měl kromě hooodně vysoce postavených důstojníků během války přístup ke kávě? nastoupí pracovat do lágru bez toho, aniž by si prověřili jeho minulost, tj. de facto žil s židovkou? sám jezdil s obrovským množstvím peněz přes půlku Evropy? dovolili mu nezabíjet vězně? atd., atd....).
A to nemluvím o množství překlepů, což je dnes již bohužel standard.
Je mi jasné, že se nejedná o literaturu faktu (té jsem za svůj život na toto téma přečetla taky poměrně hodně). Jsem ale toho názoru, že pokud je příběh zasazen do nějakého období, mělo by to být minimálně uvěřitelné. I na téma lásky jsem teda přečetla lepší knihy, které mě víc vtáhly do děje, a postavy zde nepůsobily tak chladně a odtažitě...
Nikomu ale svůj názor nevnucuji, každý máme na daný příběh jiný pohled, a o tom to je.
Mé přítelkyně z Ravensbrücku
Magda Knedler
Já vám nevím...Ne že by mě to vyloženě nebavilo, ale ani nemohu říct, že by mě to bavilo. Po chvíli jsem se začala ztrácet v tom, kdo je kdo. Hlavně ke konci, to jsem se musela často vracet, abych věděla, o kom je zrovna řeč. Vyloženě mě štvala "Idina linka", kdy pořád přemýšlela, jestli má raději toho nebo tamtoho, kdo je autorkou textu, jestli má pátrat dál atd...Ale nejvíc mě dostal konec - to jako vážně??? Po tolika stranách mnohdy zbytečných blábolů se nedozvíme prakticky nic? Myslím, že se tomu dalo věnovat víc péče, a ukončit knihu nějak důstojněji...
Čekala jsem prostě víc, za mě bohužel celkem ztráta času.
Cinder & Ella
Kelly Oram
Moderní Popelka dnešní doby. :-) Občas sice trochu přitažené za vlasy, ale to je vlastně každá pohádka, kdy dobro porazí zlo. Prostě taková fajn oddychovka...
Mengeleho děvče
Viola Stern Fischerová
Recenze proti proudu davu...
Musím říct, že jsem podobně jako někteří z recenzentů níže čekala něco trochu jiného. Jak zde již bylo zmiňováno, v knize je věnováno až moc prostoru tomu, co bylo před. Pak jako když utne, a události se dějí rychlosti blesku - najednou je Viola tam, pak zas hned tam. Chápu, že vyprávět něco po tolika letech asi není úplně jednoduché, navíc lidská paměť dokáže mnoho věcí vytěsnit...ale mně tam prostě něco chybělo. Na téma 2. světové války jsem již pár příběhů přečetla, a musím říct, že mě většinou více vtáhly do děje, dostaly se mi pod kůži. Tato kniha mi však přišla taková neosobní, občas působila trošku až "vybájeně". Tímto ale samozřejmě nechci znevažovat prožitky paní Violy, to, co se dělo bylo příšerné, a nikdy by se na ta zvěrstva nemělo zapomínat.
Jsem ráda, že jsem si "Mengeleho děvče" přečetla, jelikož mi to osvětlilo situaci za 2. světové války v Maďarsku, ale do mojí pomyslné "TOP10" se bohužel nedostane...