Lenka4 komentáře u knih
Starý zákon obsahuje místa, která s odstupem více než 2000 let působí nejasně. Se vzdáleností časovou, geografickou i kulturní roste obtížnost pochopení tehdejšího života. Autorka se pokusila přiblížit dobu království s využitím právě těžko vysvětlitelných míst, která použila pro vystavění příběhu, který se třeba stal a ve Starém zákoně byl schválně zamlžen, nebo nestal ... V každém případě je to příběh zajímavý a čtivý.
Četla jsem vydání z roku 1920. Do výtisku autor vepsal 13.XII.1949:
"Co v duších prostých lidí lká
při Olze, Odře, Ostravici
/: všichni byli lepší než já!/
jsem zkusil chybným veršem říci."
Zajímavé jsou Bezručovy rukopisné opravy textů některých básní v této knize. Například všude přeškrtal slovo "kovkop" a nahradil je slovem "horník"; patrně se mu kovkop v této době už zdál zastaralý. Pozměňoval ve verších slova a občas i celé verše. V básni Pluh u původního verše "Zpomínám: Opa ... břehem topoly ..." černým inkoustem připsal "břehy s topoli...", přičemž měkké "i" dokonce 2x podtrhnul. Žádný autor zkrátka není se svým dílem zcela spokojen a kdykoliv má příležitost, tak opravuje a upravuje.
Není to sice literární skvost, ale autorovi se podařilo napsat většinu povídek tak dojemně, že nejde ubránit se slzám.
Většinou přírodní či milostná lyrika s nádechem smutku. Ovšem několik sonetů má "jiskru" a to je pak radost číst.
Styl psaní odpovídající době vzniku knihy mi zpočátku moc nevyhovoval, ale děj brzy nabral spád a dramatičnost. Důležité najednou bylo nikoliv jak, ale co je psáno. Jak na psychiku člověka působí drsné zážitky z vězení a výslechů. Z pohledu kuřáka se k tomu přidává i touha po zakázané cigaretě a urputná snaha ji získat, a to i přes všechna hrozící nebezpečí.
Osobitý styl vyprávění, výborné dramatické a překvapivé momenty.
Zajímavé s ohledem na tématiku veršů, zvláštní inspirační nápaditost. Básně však ve své vážnosti celkově působí nevýrazně, patrně i podvědomým vlivem šedé barvy papíru. Ten je evidentně zvolen záměrně s ohledem na ilustrační fotografie a výtvarné pojetí knížky, které pokládám za zdařilé.
Stručné, výstižné, přehledné. Tradiční náboženství jsou představena korektně. Proti novými náboženskými hnutím má křesťanský autor své výhrady. Kladně hodnotím, že se nevyhnul ani určité kritice do vlastních řad.
Trochu zatrpklé, trochu kritické, trochu ironické, trochu smutné vidění světa, od kterého autor jakoby už nic nečekal. Z veršů čiší jakási odměřenost a odstup od děje, což však vytváří zajímavou osobitou atmosféru.
Kdo má tento nezaměnitelný druh humoru rád, rozhodně nebude zklamán. Doporučuji k přečtení.
Výborný sochař, výborný malíř, výborný básník. Líbily se mi sonety a báseň inspirovaná prací na malbě stropu Sixtinské kaple. Kdo by čekal zbožné myšlenky, bude překvapen.
Fyzická odolnost hrdinky působí dost nepravděpodobně. V příběhu jsou i některé nelogičnosti. Kdyby se jich autorka dokázala vyvarovat, byla by to slušná detektivka ze zajímavého prostředí.
Zajímavější je první část knihy, kde autorka líčí zážitky z dětství a mládí. Zdá se mi, že útržky vzpomínek jsou psány s jakýmsi neosobním odstupem. Možná je to právě s ohledem na její tvrdé životní zkušenosti.
Verše působí přes jistou hravost lehce melancholicky. Smutek nad pomíjivostí života se nenápadně vplíží i do duše čtenáře. Výtku si zaslouží nakladatelství SNKLU, které pro kolibří vydání použilo ne zrovna vhodný typ písma. Písmena "h" a "b" lze snadno zaměnit a u slabiky "zy" je abnormální vzdálenost mezi písmeny rušivá.
Celkem svižná detektivka ze středověké Prahy. Záhadu s vampýrem autor objasnil, ale jak si mohl Blasius, který měl ruce svázané za zády, utřít slzy špinavou dlaní a vzápětí se vydat hledat něco, čím by provaz přeříznul, zůstává zahaleno tajemstvím.
Trochu červená knihovna, po literární stránce spíše horší průměr, nechybí místa dojemná až k slzám. Obyčejný příběh obyčejné ženy však čtenáře nenápadně uchvátí a nepustí. A přináší důležité ponaučení pro paní a dívky - muž se zlýma očima není vhodný partner.