Leído
komentáře u knih
Vyvrhel
T. M. Frazier
Jedna z mnou nejvíce očekávaných knih pro mě byla mírným zklamáním. Možná to bylo jen tím, že jsem si na ni musela počkat a uprostřed této série tak měla nechtěnou dvouměsíční přestávku. Autorka umí dodat příběhům takové obrátky, že jsem literární nedokonalosti u prvních třech dílů odpouštěla nebo dokonce ani nevnímala, jak jsem hltala příběh s tak brutálními prvky, že je až s podivem, že se mi to tak líbilo. Všichni, co jste se dostali až sem, ke čtvrtému dílu, víte, o čem mluvím. Tak trochu jsem si připadala až očarovaná...
Čtvrtý díl je ale méně akční. Adrenalin jsem cítila až v poslední třetině. A čím méně jsem byla v průběhu čtení šokovaná zvraty, tím více jsem vnímala některé nelogičnosti. Vraždění tu dostalo punc všednosti a začíná být pro autorku těžké čtenáře nějak šokovat. Tak proč si to vášnivě nerozdat v místnosti plné krve s mrtvolou, která na to zírá prázdnýma očima? Také scéna s kamarádem Buckem mi přišla nadbytečná a konec hodně přitažený za vlasy. Hlavně co se týká odhalení kolem Bearovy rodiny. Ale přitažená za vlasy vlastně byla celá série, takže nechci nikoho odrazovat. Což vlastně ani nejde, protože po trojce si čtyřku přečíst prostě musíte. Jsem zvědavá na názory ostatních.
Ve špatné rodině
Tarryn Fisher
Autorku mám ráda hlavně pro její sérii Miluj mě lží. V tomto příběhu musím vyzdvihnout originální myšlenku s Juno, vykreslení uvadajícího vztahu, kdy ještě cítíte nějakou naději i dramatický závěr. Bohužel mě kniha začala bavit až zhruba v polovině a to je pozdě.
Cizí dluh
Kinga Litkowiec
Komentář píšu s odstupem, až po dočtení třetí dílu.
Tato knížka je pro mě jedna z nejlepších, které jsem loni četla. Četla jsem ji dvakrát, protože pro připomenutí jsem si ji dala znovu po vydání druhého dílu, abych mohla plynule navázat. Chápu nízké hodnocení, protože to určitě není literatura pro všechny.
Já mám zlé hochy v knížkách ráda, problém ale je, že málo kdo umí vykreslit zlo věrohodně a zároveň tak, aby neztratilo sympatie čtenáře. Prakticky každá autorka se v tom plácá, činy si často protiřečí. Opravdu hodně mi vadí, když hlavní hrdinka svou líbezností nebo prostořekostí změní ďábla v anděla. I když jsou to pohádky, tak chci aby to působilo věrohodně. A tady to funguje naprosto skvěle. Liam je opravdový nevyzpytatelný parchant, ze kterého jde strach. Jessica je ideální protějšek, protože pochází z podobného prostředí, přesto je to takové naivní neviňátko, které se snaží zprvu jen přežít. Líbí se mi nenápadná přeměna jejich vztahu, která korespondovala s jejich charaktery. Čtení jsem si opravdu užila a ke knížce se určitě v budoucnu vrátím znovu.
PS: bohužel to neplatí o následujících dílech...
Božský bastard
Christina Lauren
Podobné knihy se většinou propracují k prvnímu sexu nejdřív ve třetině. Tady to začalo až právě tím prvním sexem a od té doby to nebylo o ničem jiném! Přesto to nebylo na škodu a autorka dokázala proměnu vztahu pěkně vykreslit. Příběh měl hlavu a patu. Oceňuji, že jsme se obešli bez sladkého epilogu.
Zatracená svatozář
Alessandra Torre
Čtivé, vtipné, originální! Jen to mohlo být delší. Než jsem se nadála, byl konec.
Skandální titulky
L. J. Shen
Od autorky jsem četla všechny knihy, mám ji ráda a proto jsem měla velká očekávání. Jsem malinko zklamaná, protože námět nebyl nijak originální a já pořád čekala, že přijde něco, co v knihách se stejným námětem ještě nebylo. A toho jsem se bohužel nedočkala. Nebylo tam nic, kvůli čemu bych vám za rok dokázala říct, o čem ta kniha byla nebo jak na mě působila. Splyne mi s jinými. Nicméně nemůžu hodnotit hůř než čtyřmi hvězdičkami, protože nepopiratelným faktem zůstává, že knížka byla skvěle napsaná, čtivá a přečetla jsem ji jedním dechem.
Eleanor a Grey
Brittainy C. Cherry
Bylo to hezké, ale strašně smutné. Moc často a moc syrově se tam popisuje bolest ze ztráty blízkého člověka. Takže doporučuji ji číst v okamžiku, kdy se na emočně těžkou knížku cítíte.
Její třešničky
Penelope Bloom
Příjemná oddechovka, která pobaví. První díl mě bavil víc, ale možná to bylo jen tím, že jsem přečetla obě knihy po sobě a už jsem byla tím stylem humoru přesycená. Další díly si přečtu s odstupem, třeba po nějaké emočně náročnější knížce. William kleptoman byl skvělý a zábavný. Co mi trochu vadilo, bylo, že všichni věděli a neustále mluvili o panenství Hailey.
Habibi
Baja Dolce
Tento typ knih mám ráda a má očekávání byla určitě splněna. Vlastně jsem to už podle komentářů tušila, že tohle bude moje krevní skupina. V polovině knihy jsem měla pocit, že už vše proběhlo, že už by mělo přijít závěrečné drama a následně zkrocení zlého muže. Jenže Habibi byl nezkrotitelný a autorka si s námi pohrávala dál stále ve stejně čtivém tempu. S Viktorií jsem to tak trochu tušila, přesto jsem byla na vážkách a užila si každou stránku. Knížku doporučuji a co se týká druhého dílu, já určitě na české vydání čekat nebudu a jdu hned na to, protože ještě nemám dost.
Bez závazků
Vi Keeland
Romanťárna plná klišé, ale četla se dobře. U každé fáze jsem měla pocit, že tohle už jsem někde četla. Doufala jsem, že tajemství, které jsme u Huntera postupně odhalovali, bude originální, že nastane něco, co mě posadí na zadek. I když se to nestalo, kniha se mi líbila, postavy byly fajn a nemám žádné větší výtky.
Graysonův slib
Mia Sheridan
Dobře napsaný příběh. Má všechno, co má mít, aby zaujal a nepustil.
Drahý nepřítel
Kristen Callihan
Hezký příběh, dobře napsaný. Nemám, co bych vytkla. Doporučuji k přečtení.
Gentleman devět
Penelope Ward
Příjemné letní čtení. Kniha měla vše, co mít měla. Byla dobře napsaná, dynamická, žádná slabá místa. Tahle autorka mě asi do kosmu nikdy neodsřelí, ale nepíše špatně a tuhle knihu považuji za jednu z těch lepších. V rámci žánru dobrá práce.
První chyba
Sandie Jones
První třetina byla relativně nudná, odvíjela se podle anotace a já naprosto přesně "věděla" o čem to bude. Jenže pak se celý tento koncept obrátil v prach a knížka gradovala až do poslední stránky. Nešlo ji odložit. V hlavě se mi odvíjely všemožné konspirační teorie a přemýšlela jsem o každé scéně. Ale místo odpovědí přicházely jen další otázky. A tak to asi má být.
Vím, že tě chci
Estelle Maskame
Očekávala jsem takový ten "zbytečný" díl, stejný příběh převyprávěný z jiného pohledu. A ona se z toho vyklubala úplně nejlepší knížka celé série. Protože Tyler byl bezpochyby nejzajímavější a nejkontroverznější postavou a budil spoustu otázek. Jako třeba, jak dokázal ukrývat čtyři roky fyzického týrání? Proč to dělal? Jak to jeho máma nemohla vidět? Co doopravdy cítil k Tiffani? Proč se choval věčně jako vůl? Všechny otázky zodpovězeny.
Kniha byla z poloviny převyprávěním prvního dílu a z poloviny náhledem do minulosti, která všechno zapříčinila a která se četla opravdu velmi těžce. Převyprávění už známé části nebylo vůbec nudné, protože i když se jednalo o jeden a ten stejný příběh, opravdu ho každý vnímal jinak. Zatímco Eden řešila vztah s otcem, tady byl upozaděn. Lépe jsme poznali celou partu přátel, protože Eden je všechny znala jen povrchně a nahlédli jsme do výjimečného vztahu Tylera s jeho matkou. Přišlo mi, že autorka psala první díl série současně s tímto, že všechno opravdu velmi krásně zapadlo na své místo. Bylo to jako puzzle s tisíci dílky a poslední větou jsme umístili poslední dílek.
Skvělá série, mrzí mě, že končí. Já bych si ráda přečetla i další díly z pohledu Tylera nebo převyprávění z pohledu Tiffani od jejího dětství a motivů pro její chování až po její vlastní happyend. Brala bych cokoli, vůbec se mi s nimi nechce loučit :) Doporučuji.
Candy
Baja Dolce
Občas mám s druhými díly problém. A za ten může vysoké očekávání.
Co se týče hlavního hrdiny, jsem v týmu Habibi. Candy byl vypočítavý manipulátor, brzdil chemii mezi ním a Giou kvůli nějakému plánu a proto jsem mu nějak nevěřila, že se do ní později opravdu zamiloval. Chyběl mi tam nějaký zvrat, situace, která by jeho postoj změnila. A ta jakože postupná změna v lásku mi nepřišla přesvědčivá. Knihu jsem četla na své poměry dlouho, protože se tam nedělo nic, co by mě nutilo ji vzít do ruky v každý možný okamžik, dychtivá po pokračování. Naopak celou tu dobu na mě kniha působila velmi předvídatelně. I prostředí LocalX už mě začínalo nudit.
A právě proto mě konec hodně překvapil. Na jednu stranu mile, protože co je nečekané, to je dobré. Na druhou stranu mě Candy dost naštval a já to dočetla s pocitem, že Gia by si zasloužila někoho lepšího a že chudák Harry si tohle taky nezasloužil. I když to očividně vnímám jinak než většina. Třetí díl si přečtu, jak jinak.
Odveta
Michaela Brnková
(SPOILER) U těch mafiánů tomu buď věřím a nebo ne. A tady jsem tomu bohužel nevěřila. I když je kniha dobře napsaná a čtivá, tak to nebylo to pravé ořechové. Postavy se chovaly rozporuplně, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Spoustu věcí mi nedávalo smysl. Pro mě bohužel první díl zůstává s velkým náskokem nedostižen.
SPOILER:
Nechápu Grace. I kdyby měla špatné svědomí vůči bratrovi. Která matka chce pro své dítě o tolik staršího muže? Která matka pošle svoje jediné dítě do života mafiánovi? I když o něm byla přesvědčená, že má dobré srdce, tohle prostředí přece pro své dítě nikdo chtít nemůže. A ta přehnaná manipulace, jako že se od sebe nesmí vůbec vzdálit, to jde nějak vymoct? Kdo to kontroloval? Právník? Jak a hlavně proč by to dělal? Tohle bylo překombinované, nehledě, že matku vůbec netrápila nedostudovaná škola.
ON nebyl ani trochu temný. Vzhledem možná, ale jinak to byl měkkouš. Ze začátku ji odmítal, ale pak už to byl pohodový strejda. Narozeninovou oslavu šéfa podsvětí s nafukovacími balonky si mohla autorka odpustit.
ONA byla ze začátku velmi akční a odvážná. To bylo taky těžce neuvěřitelné. Nicméně pak se totálně sesypala, když se jí na škole někdo vysmíval. To mi trochu připomnělo střední školu. Prožívala to nepřiměřeně a pateticky. Chovala se jako děcko. Což by mi nevadilo, protože jím byla. Ale co na ní viděl téměř čtyřicetiletý chlap? Když jí ten spolužák pomluvil, běžel jí zachraňovat, jako kdyby ji snad někdo unesl a mučil. Bylo to úsměvné a nepřesvědčivé. Stejně dětinsky se chovala, když zjistila, že je zodpovědný za smrt jejich rodičů. Neznala je, nevěděla, jestli to byli dobří nebo zlí lidi, neměla k nim citové pouto. O něm věděla, že je to boss podsvětí a že pravděpodobně zabíjí lidi. Tady v tomto okamžiku měly přijít otázky, možná uraženost...
Těhotenské nevolnosti tady byly popisovány jako závažná nemoc. Všichni mafiáni ji litovali. To bylo roztomilé. Nicméně v další kapitole už ale toužila po rychlé jízdě autem, protože přece těhotenství není nemoc.
Nero byl Nero! (Konflikt) Jeho ego, vtipné dialogy...Tohle už se autorce bohužel nepodařilo zopakovat.
Krátce po této knize jsem četla Sparrow od L.J.Shen, kde je podobná situace a v té mafiánské přesvědčivosti, dialozích a vývoji vztahu je to opravdu nebe a dudy.
Krvavý písek
M. T. Majar (p)
Koukám, že tahle knížka vzbudila po svém vydání docela emoce. Tak já se přidávám do týmu, kterému se líbila. A to i přesto, že tento žánr normálně nečtu. Nebo jsem doteď nečetla.
První díl měl spád, napětí, akci, pořád pro mě ale převažovala romantická linka. Druhý díl je o poznání tvrdší. Čtení pro silné povahy, kterou já asi nemám, protože jsem četla často se zatajeným dechem a srdcem v žaludku. Nutně jsem to potřebovala dočíst, hladná po happyendu, netušíc s kým vlastně Tori skončí. S výsledkem jsem spokojená, i když mohl Ruben taky dostat prostor pro nějakou akci.
Docela mě trápí, že autorka je v posledních letech neaktivní. Což je škoda. Za mě jeden počin lepší než druhý.
Božské začátky
Christina Lauren
Těžké hodnotit. Na jednu stranu si oblíbíme dvojici a jejich příběh a toužíme po pokračování. Na druhou stanu nám musí být všem jasné, že už to nebude mít tu šťávu. Ale nechci kritizovat, protože samotnou mě nenapadá, jak by takové pokračování jednou ukončeného příběhu mělo vypadat. Za mě to byl zbytečně dlouhý epilog k úžasné knize.
Božský cizinec
Christina Lauren
Z první trojice dílů vnímám tento jako nejslabší. Ale to rozhodně neznamená špatný. Oceňuji, že tentokrát to byla žena, kdo brzdil vztah, byla to příjemná změna oproti všem podobným knihám. A taky oceňuji, že autorky musely zapojit hodně fantazie při vymýšlení schůzek. Ukázaly nám něco nevšedního a zajímavého. Bavilo mě to, i když příběh považuji za slabší.