kristie komentáře u knih

Dostala jsem eknihu zdarma k nákupu. Sama bych si ji nekoupila, přebírání starých děl a postav mi moc nesedí. Navíc jsem měla obavy ze spojení mým dvou oblíbených děl... Ale právě proto mě to i lákalo a když už byla ve čtečce, dala jsem tomu šanci... A bylo to fakt dobrý. Autor se poměrně držel charakteru postav, tak jak je původní autoři napsali a stejně tak i děje originálního Drákuly a zároveň dokázal postupně všechny nadpřirozené události v podání geniálního Sherlocka Holmese zdařile vyvracet. Pro lepší zážitek z knihy rozhodně doporučuji prvně přečíst Drákulu.

1 15.06.2023

(SPOILER) Čaroděje a sklo jsem začala číst hned po Pustinách (kdo by taky nezačal, když Pustiny končily tak, že vlastně nekončily. Fakt jsem ráda, že to čtu až teď, kdy jsou všechny knihy vydané.). První část knihy byla skvělá jízda (Blaine Mono se řadí zatím mezi moje nejoblíbenější části celé série), ale proč se následně King rozhodl natahovat celou odbočku do minulosti na víc jak 400 stran je mi záhadou. Já sama jsem knihu asi v polovině odložila a vrátila jsem se k ní teď, snad až po 8 měsících a to jen proto, že jsem fakt chtěla vědět, kdy už se tam objeví Callahan...

Jakmile jsem se znovu začetla a přelouskala milostný příběh Susan a Rolanda do 2/3, začalo to zase odsýpat. Já prostě tyhle natahovaný romanťárny nemusím a stejně jako Cutberth jsem to čekání nenesla zrovna jako král zenu Alain. Nicméně jako celek byla kniha vlastně fajn. Rozhodně ne tak dobrá jako předchozí dva díly, ale přeci jen objasnila poměrně hodně dosud nezodpovězených otázek. Jen si myslím, že by na to stačilo o takových 200, možná i 300 stran méně. A to píši jako člověk, který jeho dlouhé a ukecané příběhy miluje.

V doslovu sám King píše, že psaní Čaroděje a skla dlouho odkládal a nechybělo mnoho a dost možná by ho nenapsal nikdy, protože se mu nechtělo pouštět právě do příběhu mladičkého Rolanda a Susan. Z mého pohledu jsem opravdu ráda, že to překonal a příběh vznikl, protože cesta k Temné věži mě pohltila, ale je z této části příběhu znát, že se mu nepsala tak zlehka jako zbytek knihy.

Já ale věřím, že tohle bylo jen pomyslné přibrzdění a další díly už pojedou v podobném duchu jako Tři vyvolení a Pustiny (a fakt jsem zvědavá, kdy už konečně ka-tet narazí na toho zatraceného Callahana!).

1 14.03.2023

Čekala jsem, že se kniha o něco déle poveze na vlně přízraku strašícím v léčebně. Ale i když je poměrně brzy jasné, jak to s tím přízrakem je, kniha je stále napínavá. Několik dějových linií se střídá a obzvlášť ke konci mi přerušení té linie, kterou jsem právě četla dost lezlo na nervy. Jenže každá část měla svoje otázky, které je třeba zodpovědět a tak se tohle roztrpčení opakovalo po každé kapitole. Nakonec do sebe všechno pěkně zapadne. A ač pro mě nebylo celkové rozuzlení překvapením, ukončení Issakova příběhu mi to vynahradilo.

1 02.08.2022

Z této knihy mám po dočtení rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě to vážně bavilo a atmosféra je vážně hutná až mystická. Velký, pomalu chátrající dům na malém ostrově. Zdrcená matka, která se snaží přijít na to, co se stalo jejímu synovi. K tomu lidé, kteří žijí v domě s Avou jsou jeden větší magor než druhý. To vše dohromady způsobí, že tak první 2 třetiny plynou a vy čtete a čtete a doufáte a dedukujete, sem tam vás zamrazí. Místy mě trošku rušila po 10. opakovaná fakta (ne, čtenář nemá paměť zlaté rybičky a není potřeba mu všechna fakta po pár stranách opakovat- jako třeba to, že ač se Ava 2 roky utápí v depresi a prakticky jen leží nebo bloumá domem, má fakt "úžasný zadeček"). Nicméně to vše bych přešla a zapomněla, protože až do cca 400. strany jsem byla napnutá jak kšandy a knihu pouštěla z ruky jen na nejnutnější dobu.

Pak přišlo postupné zjišťování pravdy a najednou se na sebe kupilo jedno odhalení, které záhy vyvrátilo odhalení jiné a tak to pokračovalo dalších sto stran. Úplný závěr byl neskutečně překombinovaný a motivy některých ze zainteresovaných v celém tom prů*eru mi přišli minimálně nedostatečné.

Ač mi konec mírně pokazil dojem z celé knihy, něco na stylu autorky mě nutí jít a pořídit si od ní další knihu. Takže to zakončím, jak jsem začala. Mám z toho rozporuplné pocity... 3/5

1 13.10.2021

Zpětně po pár týdnech od přečtení musím říct, že to byla fajn knížka na odreagování. Chvílemi mě víc bavily kapitoly vyprávěné Regem, chvílemi zase Lineker. Ale už teď vím, že za chvíli si bohužel nebudu pamatovat z knihy o moc víc, než se píše v anotaci. Přečtení této knihy nelituji a pokud od toho člověk nemá přehnaná očekávání, věřím že si příběh užije.

1 20.05.2020

Narazila jsem na ni náhodou v knihovně.Knížka je poměrně čtivá i když se přiznám místy je děj zbytečně roztahaný.Za plus bych rozhodně dala celkovou povahu hlavní hrdinky. Hodnotím 4 hvězdy a jednu hvězdu upírám za velmi pomalý,nudný začátek .

1 09.01.2012

King je moje slabost. Po skvělé Pohádce tak přišel čas na další knihu s nádhernou obálkou. Fakt jsem se na tohle těšila, ale bohužel se Pavučina snů stává zatím mojí nejméně oblíbenou kingovkou. Tohle mi prostě nesedlo. Kdybych se musela pokusit pospat proč, tak mě napadá jen klišé a to, že to na mě bylo až moc snové. (A taky mě nebaví téma invaze mimozemšťanů, ale s tím jsem do knihy šla a většinou mě King utáhne i "na vařené nudli".) Chvílemi jsem se v myšlenkách postav ztrácela a splývali mi dohromady. (Chápu záměr, ale na mě to už bylo prostě moc.) A ač jsem tohle nenapsala u žádné z knih od Kinga, tak tady mi to přišlo fakt šíleně roztahané. U jiných jeho knih si v tom libuju a s chutí čtu veškeré rozvláčné popisy, ale tady mě druhá třetina knihy hodila do solidní čtecí krize a musela jsem se donutit se tím prokousat. Konec už byl zase celkem napínavý a trochu tu pachuť zmírnil.

Pavučina snů má potencionál a svoje nadšené fanoušky si našla a ještě i najde, jak je vidět na hodnocení. Ale já se k nim nezařadím a budu se jen kochat obálkou ve své kingovničce.

16.02.2024

Pokud by Darcy zkrátila knihu na klasickou max. 300 stránkovou délku, byla by to pro mě zatím nejlepší její kniha. Skvělá atmosféra. Romantická zápletka mě taky neurážela, do tohoto prostředí se vyloženě hodila i se svojí naivitou. Happy end je u autorky také tak nějak očekávaný... Klišé, kterých je v knize víc než dost, včetně vztahu Sofie a Josepha mě místy sice pobavila, ale moje hodnocení nesnížila. Nakonec do knih od Darcy Coates jdu vždy s tím, že si přečtu příjemnou oddechovou duchařskou pohádku a nic víc v tom nehledám.

Ale bohužel jsem v druhé knize už hodně pasáží přeskakovala a jen přelétla očima. Jsme tu zaseknutí pořád na tom samém dokola a jen se opakuje jedna a tatáž situace: "Sofie udělá něco, co slíbila že neudělá. Málem při tom zemře, ale díky tomu objeví něco, co je pro děj zásadní." A tahle situace se opakuje celou druhou knihu stále dokola...
Druhá kniha byla prostě nastavovaná víc než kaše ve školní jídelně a je to škoda.

11.10.2023

Chtěla jsem psychologický thriller a dostala ho. Lži, tajemství, sebeobviňování, budování napětí a očekávání grandiózního finále... To vše bylo skvělé. Ale bohužel, to velké finále člověk čeká téměř od poloviny knihy a temné odhalení pravdy, která má šokovat, mě nešokovala ani v nejmenším, protože jsem o ní byla na 100 % přesvědčená dávno před tímto rozuzlením...

08.07.2022