Kristča
komentáře u knih
Volha
Karel Hynie
Knížku jsem dostala jako dárek a protože v televizi pracuji, začala jsem hned číst. Na začátku knihy jsem byla tak trošku v šoku ze stylizace textu a pejorativních výrazů, které autor používá, do poloviny knihy přetrvávalo rozladění a pak jsem si prostě zvykla.... Přeci jen kniha je psaná slovy řidiče, člověka jaksi podprůměrné (doufám) inteligence a jistě nebylo pro autora jednoduché takto knihu napsat. Je to skoro jako poslouchat povídání chlapů od lopat u piva.
Každopádně knížka mezi řádky přináší obrázek české společnosti napříč druhou polovinou dvacátého století. Pochvalně se mohu vyjádřit také o tom, že děj se odehrává v televizním prostředí. Televize jako nástroj propagandy a komunistické moci, byla jedním z hlavních vlivných subjektů na společenské dění. Byla tedy hojně kontrolována a spravována stranickými funkcionáři. Což se ale dozvídáme jakoby mimochodem z historek, o kterých vypravěč netuší, jako mají vlastně pointu.
Musím také říci, že na mě kniha působila spíš depresivně, o hlavní postavě se totiž opravdu nedá říct, že by měla charakter, ale v každé době se takovýto člověk má dobře, s tím jak je primitivní a přitom vychytralý.... Nakonec se sice životem protluče celkem snadno, ale co po něm zůstane???
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Vynikající kniha, které ale skutečně uškodil poněkud rozvláčný závěr. Velmi oceňuji sondy do mysli lidí z druhé strany "barikády", členů rodiny a přátel z německé komunity. Jestliže se autorka pokoušela předložit čtenářům propracovaný, ucelený pohled nejen na tzv. divoký odsun, jistě se jí to podařilo. Tato problematika je dodnes velice citlivá a především mnohovrstevnatá. Je zapotřebí se tímto zabývat a konečně dojít smíření, omluva by skutečně byla na místě.... Jednu hvězdičku ubírám za ten nevyvedený konec, knihu doporučuji, neb v každém by měla zanechat hlubokou stopu a věřím, že bude sloužit jako téma k zamyšlení.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Velká očekávání a tak trochu zklamání. V použití archivních dokumentů vidím spíše autorčinu neschopnost je interpretovat, nežli nápaditý záměr.... Téma je zvoleno jistě zajímavé, ale postavy velice nepropracované, předvídatelné. Jsem milovnicí knih Květy Legátové a ta si s postavami pologramotných, svérázných vesničanů ze zapomenutého kraje pohrála o poznání více. Pokud Kateřina Tučková nepoleví, bude se jistě rozvíjet dál a v budoucnu má šanci na psaní děl s hlubším vhledem do lidského nitra, což je v knihách tohoto typu nutností.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Opravdu a upřímně se divím, proč se do toho tolik žen zbláznilo a hltají jeden díl za druhým. Jazyk je primitvní, děj tak jednoduchý, že leckterá pohádka pro děti má složitější zápletku, erotické scény jsou nudné a stále se opakující. Hlavní hrdinka - dlouho jsem tápala po nějakém výrazu, který by ji charakterizoval, ale prostě a jednoduše byla trapná a nikoliv naivní, jak ostatní píší, ale hloupá. Knížku jsem ani nedočetla, hodlám totiž svůj volný čas věnovat kvalitnějším literárním počinům. Tohle dílo balancuje nad propastí literárního odpadu - bohužel má ale dobrou reklamu a tak to všichni čtou jako stádo ovcí (tím nechci nikoho urazit). Nakonec vlastně nevím, jestli se tomu mám smát, nebo nad tím kroutit hlavou....Snad už se v budoucnu nedočkáme dalších pokusů o knihu této rádoby autorky. Holt, jak už tu bylo napsáno - čím větší reklama, tím větší šmejd.
Ještě že člověk neví, co ho čeká: Života běh mezi roky 1929-1989
Toman Brod
Vynikající kniha mě zaujala hned v několika rovinách - první je to, že ač je autor historikem, jeho vyprávění je velice přirozené a i když se čtenář dozvídá hrůzné věci, čtení knihy je v podstatě příjemné. Obzlášť v první části, kde popisuje své dětství. Druhá rovina mi dala dozvědět se to, co mi vždycky vrtalo hlavou - jak se jednotliví lidé, odsouzeni k deportaci, ať už do koncentračního, či vyhlazovacího tábora, cítili a co se jim honilo hlavou. Z obrázků které vídáme v televizi a různých jiných dokumentů ze může zdát, že tito lidé jsou otupělé mysli a nedokáží v podstatě racionálně uvažovat, vzhledem k podmínkám, ve kterých se ocitli. Toto autor vyvrací a celkem bez litování sama sebe popisuje denní život v táborech v Terezíně i Březince. Další rovinou je pak v podstatě autorova zpověď o poválečné stranické příslušnosti a vystřízlivění v období politických procesů v padesátých letech a následný nátlak na jeho osobu v době normalizace. Nesnaží se nijak výrazně obhajovat, k tomu kniha sloužit neměla, jak si dobře uvědomuje. Vysvětluje své jednání velmi stručně, aby si čtenář mohl domyslet, jak by se sám zachoval v takové situaci. Kniha výborně mapuje nejen osudy jedné židovské rodiny, ale i celé české společnosti v průřezu dvacátým stoletím. Pro středoškoláky, které nebaví učit se dějepis z učebnic můžu jen doporučit - kniha poslouží stejně a ne-li lépe k dokreslení každodenního života a starostí obyčejných lidí.
Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
Knížka mě nadchla... krásně vykreslená absurdita a obludnost sovětského systému, atmosféra strachu, beznaděj. I když se mi tam pár věcí také nezdálo, a to například stěhování hladem umořených "rodičů" do Moskvy (Čekisté by je zastřelili hned jak by se pokusili nastoupit do vlaku) a ten konec.... tak rychle se atmosféra určitě neměnila....
Ale jedna z nejlepších knih co jsem v poslední době četla.
Bouře mečů
George R. R. Martin
Dle mého se jedná zatím o nejlepší díl celé série. Chvílemi mě svírala taková beznaděj z celého dění, že jsem musela knihu odkládat. Připadalo mi, že se téměř nikomu nedaří, pouze těm lživým, chamtivým, intrikánským atd. osobám. Nikomu nelze věřit, po celé zemi jen smrt a utrpení obyčejných lidí, kteří už také nevěří v nikoho a nic....
Hodně mě potěšil příběh Jamieho, a těším se, jak bude dále pokračovat a jak se jeho osobnost dále vyvine.
Pokud bych měla srovnávat se seriálem, velice mne mrzí, že hned na začátku tvůrci prozradili totožnost Baristana Selmyho a hlavně, že prozradili celou zápletku se Sansiným útěkem z Králova přístaviště. To totiž spolu s RS patří k největším zvratům v knize, tak proboha proč? Možná špatná dramaturgie?
Jako vždy - kniha je mnoooooohem lepší než seriál, ten si ke knižní podobě nemůže ani čuchnout :D
Cujo
Stephen King
Fajn povídka, která neurazí žádného pejskaře. Oceňuji především Kingovo vcítění se do pocitů pejska a to, že to nebylo tak úmorně rozvláčné jako To :-) Celkem příjemné i napínavé čtení.
