kobejn komentáře u knih

Asi nejlepší Dostojevského kniha, na čemž se tady shodneme zřejmě všichni. Mně se četla jednim dechem, což taky neplatí u všeho, co D. napsal. Takový Výrostek je skoro k nepřečtení pro mě. BK jsou ale napsáni tak lehce, tak bravurně, tak snadno se čtou. Děj je neuvěřitelně strhující, psychologie úžasná, patrně nejúžasnější soudní drama, co jsem četl. Knihu jsem zatím četl dvakrát, a pokaždý to byl skvělý zážitek.

10 28.11.2016

Celá ta kauza údajného sexuálního obtěžování nevlastní dcery Mii Farrow jménem Dylan, která vypukla začátkem 90. let a jako bumerang se vrátila o 25 let později, když se strhla vlna hysterie kolem MíTů, je bohužel zřejmě důvodem, proč Wůdy tudle autobiografii napsal. Protože nebýt jí, asi by se do psaní svých vzpomínek vůbec nepustil, takže paradoxně díky za to false obvinění, aspoň si můžu přečíst slova napsaná samotným wůdym, kterýho beztak znám už dobře hlavně z knihy rozhovrů se Stigem Bjorkmanem, která tu vyšla v polovině 90tek. Ale todle má tu výhodu, že to sahá až k nedávné minulosti a k dosud stále poslednímu filmu, kterým je prozatím ještě stále dva roky starý Rifkin. Jo, je to strašná ostuda, že jeden z nejlepších amerických tvůrců, je dnes považován za pedofila a sexuálního zvrhlíka, a je neuvěřitelný, že tý báchorce vymyšlený Miou může někdo přikládat vůbec nějakou váhu. Jenže, co kdyby měla náhodou pravdu a Wůdy byl fakt pervert? Takže radši budem věřit false obvinění, kdyby se náhodou pak ukázalo pravdivý, než věřit pravdě, kdyby se náhodou pak ukázala nebýt pravdou. Vždycky je lepší radši věřit lži a jít s davem než stát na straně pravdy a bejt za to pronásledovanej, historie je takovejch příkladů plná. Já samozřejmě pokládám celou tu kauzu za absurdní a věřim Wůdymu. Kdyby to byl skutečně pedofil, myslim, že by se to už dávno profláklo a rozhodně by nezůstalo jen u jednoho obvinění a bylo by jich za ta léta mnohem víc aneb když někdo udělá svinstvo jednou, už v tom pokračuje, tak se pozná skutečnej zvrhlík. Ale jinak, když se odhlídne od tohodle, pak se tam člověk, kterej s wůdym vyrůstal a zná ho, moc novinek nedoví. Wůdy stále dokola do omrzení obdivuje talent Bergmana a Tenesí Wilijemse a může se zvencnout z Tramvaje do stanice touha a strašně by si přál mít jejich talent a přitom si neuvědomuje, že jeho talent zase neměli Bergman a Wilijems a i kdyby se postavili na hlavu, nikdy by oni nedokázali natočit něco tak legračního jako je Láska a smrt nebo Annie Hall. Zkrátka je nefér, že jejich talent staví výš než svůj, protože drama nebo tragédie nestojí výš než komedie, jsou to jen rub a líc jedné mince, sakra, zrovna on by to měl vědět, protože to dělá celej život, že míchá komedii s tragédií, ale stejně bude furt velebit "vážno" a shazovat "nevážno". Chtěl bych mu říct, Wůdy, buď vděčnej za to co máš, co by za to takovej Bergman nebo Wilijems dali, kdyby dokázali natočit vtipnou komedii, která pobaví, jenže oni to nedokázali a tak museli točit vážný filmy a psát dramata, z kterejch jseš ty tak hotovej. Jenže tady nejde o možnost volby, každej je odsouzenej k tomu, k čemu má vlohy. Ty máš talent pro komedii, oni měli talent pro tragédii, ale nic z toho není nadřazený tomu druhýmu, je to jedno a to samý. Tak jo Wůdy, měj se fajn a pozdravuj Sůnji. A když bůh dá, tak snad se zase vítr obrátí, a možná se ti dostane spravedlnosti ještě na tomto světě, když ne, tak až na tom jiném. Tak či tak, bylo mi ctí a i kdybys už nic nenatočil, natočil si toho i tak dost. A i když, jak tvrdíš, si nikdy nenatočil "velký" film, tak věz, že si natočil víc než dost "malých" filmů, které mám mnohem raději než ty takzvané velké.

9 01.04.2022

Z knihy plyne jasné ponaučení: necestujte v čase, protože nemá cenu chtít měnit minulost, co se stalo, stalo se. Smysl má jen žít v přítomnosti. Každopádně cestování časem je neobyčejně lákává myšlenka, ale zaplaťpámbu, že to nejde. King to napsal skvěle.

8 22.11.2021

Arnold je dojemně prostoduchý vypravěč, není to žádný velký myslitel, ale pragmatik. Na druhé straně to zase není vyloženě muž bez charakteru, ale takovej ten starej poctivec, který ctí zásadní pravidla. Čtení to bylo ok, i když pasáže o politice mě moc nebavily. Arnold mě zajímá hlavně z té zábavné stránky, a kromě toho, že působil v zábavním průmyslu, je zábavný i on sám, aniž by o to ale usiloval, to když se dost naivně chlubí svými zásluhami a tím co dokázal, má se sice čím chlubit, nicméně je to komické, je jako páv, co staví na odiv své peří. Ale dobrý.

7 18.07.2018

dokonalé

6 20.07.2023

Jo, dobře napsáno, čte se to lehce, ale stejně jsem zklamán. Není to totiž klasický román, nemá to žádný děj, je to jen popis několika scén s přehřšlem informací. Tarantino je prachobyčejnej kinomaniak, kterej viděl mraky filmů a všechno zná. Psát sice umí, ale neumí napsat příběh, který má nějaký vývoj. Je to jen zasvěcenej a detailní popis věcí, který zná. Kdyby to psal skutečný spisovatel, bylo by tam možná míň informací, ale mohlo to mít děj a mohlo to působit jako skutečný román. Tarantino je ale filmař a ne spisovatel, měl by točit filmy a né psát knihy.

6 15.02.2022

Oproti filmu je kniha mnohem, mnohem komplexnější, hlubší a přesvědčivější. Opravdu skvěle napsáno a velmi nadčasové. Kniha s velkým K.

6 12.03.2017

Literární prvotina Lenky Limberk překvapí svou vyzrálostí a profesionalitou, s jakou je napsána. Určitě byste netipovali, že jde o debut. Kniha se čte jedním dechem a zanechá v čtenáři příjemný dojem toho, že alespoň v tomto případě je vše tak, jak má být. Již se nemůžu dočkat, jaká bude autorčina další kniha.

5 29.03.2023

Ačkoliv je Železná koruna - oba díly - literatura na té nejvyšší umělecké úrovni - asi jako Anna Karenina je v Rusku, nikdo to nečte. V dnešní době nikdo Kaplickýho nezná a nikdo ho nečte a nebýt Vávrova filmu Kladivo na čarodějnice, byl by Kaplický dnes už úplně zapomenutý. Jestli dneska někdo jeho jméno zná, tak jen díky Kladivu na čarodějnice, i když spíše kvůli filmu než knize, ale nikdo ho dnes už nečte. Zatímco Tolstoj je alespoň v povinný literatuře pro základní školy nebo střední školy, Kaplickýho se nikdo neobtěžuje zařadit ani do povinný literatury a tak jeho knihy jen roky čekají někde ve skladech než si na ně někdo vzpomene. Já jsem na Kaplickýho narazil náhodou, ale od té doby, co jsem na něj narazil, tak čtu od něj všechno, co se dá. Železná koruna je zřejmě jeho nejambicióznější dílo, taková jeho Anna Kareninová, a je bohužel strašná škoda, že ho nikdo nezná a nikdo nečte, přitom je to literatura na stejné umělecké úrovni jako Tolstého kniha. Jenže, není to žádná optimistická a veselá četba, Kaplický je realista a tak píše bez růžových brýlí a jeho čtení je značně depresivní, protože život o němž píše veselej rozhodně není. Rozhodně se nejedná o pouhou historickou literaturu, která popisuje něco, co se stalo dávno a co už nás dnes nemusí zajímat. Každej, kdo trochu vidí souvislosti, tak musí uznat, že to, o čem psal, platí i dnes. Sice už dnes nerobutujeme na cizím, nejsme poddaní, vrchnost nás neutiskuje, máme svobodu...ale v podstatě i dnes pracujeme pro cizí, vrchnost dnes vypadá jinak než kdysi, svoboda je jen relativní...takže ano, vypadá to dnes jinak než před 300 lety, ale principy fungujou pořád stejně, pořad lidi rebelujou proti nespravedlnosti a útisku...pořád chce člověk víc svobody atd....takže i když je to historická literatura, je to zároveň i něco, co platí pořád - Kaplický tu vystihl něco, co má platnost i dnes, jak se říká. Proto je škoda, že ho dnes nikdo nečte, ale ten kdo si ho vyhmátne i dnes, nemůže litovat. Je to strhující četba, dramatická, nikoliv zatuchlá, zastaralá nebo nudná. A tydle slova budou platit vždycky: "Svoboda přijde až se všichni utlačení a ponížení přestanou bát panských karabáčů". Ale jelikož ty karabáče máme v hlavě pořád nastavený, svoboda jen tak nepříde, ale pořád o ní budeme usilovat...Já osobně jsem za Kaplickýho strašně vděčný a i kdyby ho už nikdo kromě mě nečet, a já byl jedinej, kdo ho čet, nepsal nadarmo. Alespoň jednoho čtenáře má i dnes a to už není zbytečný.

5 22.10.2019

(SPOILER) Nic už stejně nevyzradim, protože to už udělala tisha8409, která porušila hlavní pravidlo a sice, že nevyzradím konec! Dobrá, takže když už to tu padlo, tak ano, tadle kniha nemá dobrý konec, protože na konci všichni umřou. Kaplický se s tim moc nesral, žádný sentiment, žádný patos, žádnej happyend, jen brutálně syrová pravda. Takhle píše jen největší mistr svého oboru a to Kaplický je. Kniha se čte jednim dechem. A že je hlavní hrdina socan? Nejde tu o žádnou komoušskou propagandu, ale jen o to, že hrdinou je ten nejnuznější týpek, naštěstí dnes už takový chudáci nejsou, dneska už se máme všichni dobře ve srovnání s tím, jak to bylo v době, do který je to zasazený. Dneska se máme mnohem líp a každýmu je ukradený, co seš zač. A zaplaťpánbu za to, žít v době o níž se píše, tak si to hodim taky.

4 21.08.2021

Chtěl jsem si porovnat film s knihou a obojí je stejný až na to, že ve filmu je spousta pasáží z knihy vypuštěna, respektive spousta pasáží z knihy není ve filmu, ale co ve filmu je, je doslova a do písmene i v knize, tudíž film je sice věrná kopie knihy, ale kopíruje jí zhruba tak půlku, kdyby jí měl kopírovat celou, tak by film netrval 3 ale 6 hodin. A za druhý, kniha je drsnější než film, kterej je pojatej hlavně jako komedie, kniha je spíš takovej thriller zabalenej do černýho humoru, Hašek vlastně popisuje naprosto nehumorné věci s cynickým nad věcí nadhledem, takže to vychází jako sranda, která je ale dost drsná. To film nenapodobuje, ten je vyloženě jen pozitivně komediální, kniha je v podstatě dost depresivní nebejt Haškova sarkastickýho stylu psaní.

4 06.01.2021

Díky knize jsem zpětně docenil film, kterýmu jsem předtím nerozuměl.

4 10.02.2019

Zápisky z podzemí, to je naprostej punk rock v literatuře, když jsem to četl poprvý, byl jsem z toho naprosto vedle, přišlo mi to hlavně hrozně vtipný, fakt, skoro furt sem se musel smát jak blázen, ten týpek, co to jakoby vypráví byl tak směšnej a vtipnej zároveň, fakt to ten D. napsal skvěle. Samozřejmě, už je to dávno, co jsem to četl, a dnes už je člověk jinde, ale v dospívání to byla naprosto zásadní věc, manifest vzteku a nasranosti, takovej teen spirit v literatuře.

4 28.11.2016

Kdyby si to někdo vymyslel, tak bych to chápal a byla by to super kniha, ale fakt, že to je ze života, je neuvěřitelný.

3 30.12.2023

Děj knihy je zasazen těsně před začátek 1. světové války. Hrdinou je Karel Mohal, student místní střední školy. Více než učení ho zajímá poezie a láska, sám píše básně a miluje dvě dívky, Kristu Těšinovou a Martu Legátovou. Krista je Femme Fatale, Marta je Karlovou kamarádkou od dětství. Kaplický v knize s lehkostí sobě vlastní líčí rozličné typy studentů i pedagogů, každodenní koloběh se všemi nejobyčejnějšími postřehy, prostě to, jaký je život, který se za těch více jako 100 let příliš nezměnil. Pořád se mladí lidé potýkají s problémy ve škole, v životě i v lásce. V závěru je naznačena budoucí tragédie v podobě válečného konfliktu, což je situace, která je až nepříjemně aktuální znovu i dnes. Co nás čeká? Co se stalo s hrdiny této knihy? To už se nedozvíme stejně jako my nevíme, co čeká nás. A tak to bude dál a znovu, život jde slepě dál a my jsme jím smýkáni proti své vůli a proti svým plánům a nevíme, co přinese. Jako v knize, jako v životě.

3 09.01.2023

Nemá tu cenu mudrovat nad tím, jestli je to beletrie nebo ne, hlavní je, že má co říct. Naopak, tím, že to není klasický román, bude pro filmaře dost prostoru, aby s tím naložili po svém a dali do toho vlastní vklad. Na film se taky těším, ale kniha byla super.

3 22.09.2022

Celá mercedesovská trilogie stojí za přečtení, jen nechápu, proč se pak nedrželi těch knih i při tom seriálu, kterým to totálně dokurvili, protože knihám není co vytknout.

3 24.02.2020

Bible mý puberty. Zatímco všichni mi spolužáci byli v 90. letech blázni do basketu, obdivovali Michaela Jordana, mě zajímaly jenom filmy. Proto, když ta kniha vyšla, neváhal jsem a šel jsem hned do našeho knihkupectví a vysolil za ní tenkrát nemalý peníz 1299kč tušim a od tý doby jsem tu knihu studoval, denně sem jí pročítal, stránku za stránkou a film po filmu. Hrozně jsem toužil vidět všechny ty filmy v tý knize. Pak mi stačilo jen dívat se na ty fotky z filmů a představovat si, kde a kdy ty filmy uvidím. Začal jsem psát do televize, aby ty filmy hráli. Knihu mám dodnes, ale tim, jak sem v ní furt listoval, se mi rozpadla. Ale i rozpadlá má svou hodnotu. Sem tam jsou tu nějaký překlepy nebo chyby, ale docela nepodstatný. Pro mě to tenkrát byla nepostradatelná věc. Hrozně jsem chtěl ty filmy vidět. Spoustu už jsem jich od tý doby (před více jak 20 lety) viděl. Pár filmů mi v tý knize ale chybělo. Dnes už je to jedno, máme internet. Tehdy to ale byla věc, bez který jsem nemohl bejt.

3 10.02.2019

Po přečtení knihy Samanthy Geimer Dívka a po zhlédnutí dokumentu Roman Polanski: Wanted and Desired si konečně můžu utvořit představu o tom, co se tehdy vlastně stalo. Ale i když to, co Polanski provedl, není ok, soudit ho nebudu. Táhne se to s ním od tý doby a myslím, že tudle skvrnu už nikdy nikdo nezahladí. Je sympatický, že Samantha není žádná hysterická feministka a že se snaží za celou tou nepříjemnou událostí zavřít dveře. To, že jí to mravokárci znemožňují, je už věc druhá. Také Polanski se od té doby snad vzpamatoval a snaží se sekat latinu. I když není Polanski zrovna vzorem morálky, svý místo v dějinách filmu mu už nikdo nesebere.

2 13.11.2023

Knihu jsem přečetl až teď, to znamená x let poté, co jsem viděl film. Zarazilo mě, že v knize byl Bates popsán jako obtloustlý s brýlemi, zatímco ve filmu je to štíhlý a dost pěkný muž. Také způsob vraždy Marion ve sprše je v knize zcela jiný. Hitchcock udělal dost zásadní dvě změny, ale to je ok, na to měl právo udělat si to po svém. Naopak, je to dobrý, když se režisér nesnaží otrocky vše převést. Nesouhlasím s názorem, že film je lepší než kniha. Obojí je špičkou ve svym ranku. Narozdíl od většiny se mi líbily i obě knižní pokračování Psycha, a to díky Blochově stylu psaní, který mi absolutně sedl.

2 19.04.2023