Knihomura komentáře u knih
Třetí díl vyjde příští týden, tak to jsem začala číst akorát. Jdu na druhý. ;-) Krásné, drsné, dnes už asi nepochopitelné /jaká dřina, podmínky k žití, osudy,.../. Nemáme si nač stěžovat.
Je až neuvěřitelné, jak se k sobě dokážou lidé chovat. Kolik nenávisti a zbytečně zničených životů..... Po válce...
Tragédie, kterým nebyla věnována "masová" pozornost a přesto tak smutné. Je proto dobře, že Karin Lednická toto připomíná. Podobně jako Kateřina Tučková v knize Vyhnání Gerty Schnirch.
Doporučuji číst opravdu v úplném soukromí. Na veřejnosti se po vás budou ostatní otáčet a doma požadovat vysvětlení /případně přečíst příslušné pasáže/, proč se tak řehtáte. Ale samozřejmě i spousta laskavého moudra k zamyšlení. DÍKY, pane Ebene!
Gogol perfektně vystihl lidskou povahu. Téměř 200 let a stále aktuální.
Jak zrůdný je komunismus. Naprosto nechápu, jak se ještě dnes k nim někdo může hlásit.
Neutěšené a stejně jsou opět někteří lidé nepoučitelní. Skvěle napsané, byť to není vánoční čtení.
Stylisticky /a asi i překlad/ velmi nedobré. Příběh je vykreslen tak až idylicky, že není pravděpodobné, že by takhle jednoduše mohl někdo "projít" koncentračním táborem.
Seiferta mám spojeného s maminkou. Tohle ještě umocňuje název.
Když si myslíme, že něco utajíme, ono nás to pak pěkně /nebo spíš nepěkně/ doběhne. Konec už byl moc překombinovaný.
Další trýznivé téma. Přijde mi že čím dál krutější - podobně jako Vrány. Uff, musím vykompenzovat nějakou oddychovkou. Ale psát Petra Dvořáková tedy opravdu umí.
Uff - to je darda! Ale rozhodně si přečtěte. Chtělo by to předat těm věčným rejpalům, kteří si neustále stěžují, jak špatně se máme.
Kniha je bohatě ilustrovaná, doplněná fotografiemi a textem o městském životě v polovině 19.století. Příběh může upoutat především svou formou děti středního školního věku.
Všechny historické knihy Hany Körnerové jsou podobné, ale čtou se dobře.
Další svědectví o šílené době, kdy mám pocit, že i když to u nás bylo podobné, nedosahovalo to takto zrůdných rozměrů. A bohužel to nekončí ani v současnosti - Severní Korea, Ukrajina,...a bůhví o čem ještě nevíme.
Krásné. Až mne udivilo, že to není tak dávno a tak hrozné pohrdání a zacházení jen proto, že někdo má odlišnou barvu kůže. Domnívala jsem se, že se toto dělo dávno v historii. I když co se divím. Xenoxóbní myšlení a rasistické smýšlení /ač k tomu nemáme zas až důvod/ se děje u nás směrem k uprchlíkům právě nyní. Jak smutné.
Tohle je teda tragické. Nechce se mi věřit, že by se to mohlo dít. Dětem. Ale určitě jsou ve skutečnosti daleko hroznější situace. Dospělí se snad mohou nějak trošinku ubránit. Ale malé, důvěřivé děti.... je mi těžko.