klara1550 komentáře u knih

K Jane Austen jsem se dostala po letech odkládání díky čtenářské výzvě a jsem za to moc ráda. Knížka se čte s lehkostí. To, že ji napsala žena na začátku 19. století, dodává četbě a celé knize úplně jiný rozměr.

3 27.10.2023

Ke knize jsem se dostala přes čtenářskou výzvu. Je v ní zajímavě zpracovaný příběh, líbí se mi, že je postaven na dobových reáliích.
Hodně mě zaujal tenhle kousek, tak si ho tu napíšu:

"...A ví, že i když mají s dcerou, zetěm a vnukem dobré vztahy, z jeho smrti budou mít v podstatě radost. Jako se oni s Ljubou tiše radovali, když zemřela Iryna Vasylivna. Přestože syn Valerij po uklízečce upřímně smutnil. Jen zvláštní duševní kontakt se starým člověkem způsobí, že po něm lidé doopravdy truchlí. Něco takového se stává, budeme-li upřímní sami k sobě i k Bohu, velmi zřídka. Ivan takový kontakt s rodinou nemá."

Super knížka, obsahuje v sobě tolik zajímavých myšlenek, že bych si z ní začala nejraději dělat poznámky. Taky jsem se dost nasmála, což se mi obvykle u knih neděje Doporučuju, kudy chodím. :-)

3 01.12.2022

Takhle špatně napsanou knížku jsem snad v životě nečetla. Nemám problém s příběhem, s jednoduchostí a prvoplánovitostí zápletky - u tohoto typu literatury s tím nějak počítám (i když je fakt, že se celou sérii pozastavuji nad tím, že tisícileté víly přemýšlí naprosto stejně jak sedmnáctiletí nezralí emočně nestabilní lidé).

Hrozně mi vadilo opakování slov, jako kdyby se některé věci nedaly říct jinak (slovní obraty typu “dítě rostoucí v lůně”, “bohové na nebi” se opakovaly tak často, že na ně budu asi do smrti alergická).

Jako největší problém ale vnímám, že autorka celou knížku utopila v NESKUTEČNÉM patosu. Vůbec nerozumím, jak tohle mohlo nakladatelství pustit do tisku.

3 18.08.2022

Pro mě ta knížka byla slabá. Některý části byly trapný - byl to pro mě podobnej pocit, jako když člověk kouká na to, jak se nějací amatéři snaží něco hrát...takový prázdný bezmyšlenkovitý dialogy a popisy pocitů, který by napsal asi každej trochu zdatnej ve slohu. Nic hlubokýho ani originálního. Achjo, škoda, první díl mi přišel fakt dobrej.

Mimochodem nechápu, proč se u knížek na začátku nepíše nějaký shrnutí, o čem byl první díl - často si to nepamatuju, když se pokračování vydá po roce, a v začátku jsem se tady neorientovala, co se vlastně pořádně minule stalo.

3 01.06.2021

Není to kniha, kterou bych potřebovala mít doma, ale je to příjemné čtení. Hrozně mě baví ta indická mentalita - kdyby měl ten motiv zpracovat Američan, běželo by to celé úplně jinak. =)

3 31.01.2021

Začátek a závěr super, mezitím jsem se fakt trápila a chvílemi uvažovala, že to snad ani nedočtu. Čekala jsem hlavně filosofické úvahy, a ono to bylo spíš o tom, jakou barvu měl led na rybníku...

3 27.12.2020

V některých postavách jsem se dost ztrácela, na druhou stranu to začalo nabírat spád a konec se mi dost líbil.

3 31.10.2020

Mně to přijde dobrý, ale nejsem si jistá, jestli jsem to pochopila ...:-D

3 25.09.2020

Tohle je třetí knížka ze série, kterou jsem četla - a bylo to dobrý. Místo rozčlenění do povídek jako v I. a II. Sapkowski spojuje menší příběhy do jakési navazující linie, aby to mělo formu románu, což mi nevadilo, možná spíš naopak. Mám ráda autorův humor.

3 07.06.2020

Jsou knížky, které mají výborný příběh, a pak jsou knížky, které mají obohacující myšlenky. Tohle je pro mě spíš ten druhý případ. Tíha versus lehkost je fascinující protiklad. Vztah na základě neporozumění a výkladový slovník - geniální. A takhle by se dalo pokračovat...

Byla to pro mě první kniha od Kundery, a styl psaní je úplně jiný, než co jsem doposud četla, tak to se mi líbí. Je fakt, že jsem některým částem nerozuměla, ale nepořebuju rozumět všemu a třeba to pochopím někdy jindy. Určitě mám v plánu přečíst si od autora i něco dalšího. (+ Jak jsem dřív nerozuměla, proč má potřebu každý všude cpát doslov, tak čím jsem starší, tím víc je oceňuju, a tady to nebylo výjimkou.)

3 03.06.2020

Paráda, jsem nadšená! Jako malá jsem na fantasy ujížděla, teď jsem už x let žádnou nečetla, a úplně jsem se vrátila. Chápu, proč mě to tak bavilo. Probudila se ve mně taková čistá radost ze čtení jen tak.

3 28.04.2020

Tahle knížka mě s přestávkama doprovázela asi dva roky. Jednak jsem ji četla v originále, což mě značně zpomalilo (a musím říct, že ten překlad názvu mi vůbec nesedí a vlastně mě až rozčiluje - mám za to, že "Mind" v názvu znamená spíš "mysl" než "duše" - přijde mi to zavádějící), a druhak to pro mě nebylo vůbec lehké čtení ve smyslu mého psychického zpracování obsahu. Jak už tady někdo píše v komentářích, tak i já jsem docela bojovala s paranoiou, kdykoliv jsem s tou knížkou jela někde v prostředcích hromadné dopravy, ale i když jsem byla prostě jen doma.

Tohle téma je pro spoustu z nás nějakým způsobem fascinující (otázkou je proč..? :-)), a tahle kniha ho zpracovává výjimečně - jednak nejde o beletrii s fantaziemi autora, druhak to není encyklopedie ve smyslu pouhého popisu co, kdo, kdy, kde, jak, proč.

Na druhou stranu mi chyběl trochu přesah do té vědy, o které autor mluví. Možná záměrně pro čtivost nebo pro zákaz šířit "know-how" spoustu věcí nevysvětluje, ale pro mě by bylo velmi zajímavé vidět víc do procesu profilování, protože pro mě celá kniha a profily působily jako věštění z koule, ač věřím, že za tím nějaká logika je.

Co mě potěšilo úplně nejvíc, je předposlední kapitola "Battle of the Shrinks", která by snad měla být povinnou četbou pro všechny odborníky z oblasti pomáhajících profesí, kteří jsou cvičení v chápavosti, víře v dobro v každém, důvěru v potenciál člověka, ale často jim zas uniká ta druhá strana mince, se kterou se napřímo nesetkávají, a to je ta realita spáchaných trestných činů a důsledků pro oběti, kterou zase vidí policie. Tohle pomáhá vidět širší kontext.

3 27.03.2020

Tolstého mám ráda pro jeho schopnost autenticky vylíčit psychologii postav a vztahy, tato kniha má očekávání nesplnila a byla pro mne zklamáním. Po slibném začátku, od kterého jsem se nemohla odtrhnout, následovalo několik set stran líčících a kritizujících poměry tehdejšího systému a vztahu hlavních postav se věnovala minimálně.

Autorovi se v průběhu podařilo vystihnout a popsat velice zásadní věci, na které se psychologická věda podívala až mnohem později (např. poslušnost vůči autoritě a přenesená zodpovědnost), zároveň na mě působilo vyprávění až příliš moralizujícím dojmem v mnoha směrech. Rozčilovala mne utkvělá představa Něchljudova, že Maslovové zničil život, jako by ona neměla vlastní hlavu a vůli, a jeho potřeba ji zachraňovat. Tolstoj ve všech knihách, které jsem od něj četla, líčí různé cesty hledání pravdy a smyslu a jejich nalezení, tady jsem ale měla pocit, že hlavní postava "našla" "pravdu" skrze až příliš černobílé přesvědčení o své vině a vlastně až příliš snadno, neuvěřitelně. Vadil mi i vylíčený pohled na to, že všichni zločinci včetně vrahů jsou vlastně obětí svých společenských poměrů (ač v té době téma "nature vs nurture" v kriminologii velmi nosné a důležité téma) a také popisování téměř všech revolucionářů jako ideálu.

Myslím, že vyjádřené myšlenky měly pro tehdejší společnost úplně jiný význam, než jaký jsem schopna vidět z dnešního pohledu. Znovu už bych po knize asi nesáhla.

Kniha, ke které se jednou vrátím. Pomohla mi pojmenovat si některé věci, které jsem v sobě nosila jako neurčitý pocit či myšlenku, a díky tomuto zachycení do slov mi umožňuje je lépe prozkoumat.

3 28.08.2018

Přečetla jsem skvělý překlad Petra Křičky. Některé části se četly samy, některé byly takové rozvleklé, že jsem knihu na několik týdnů odložila, než jsem se k ní vrátila. Tolstý má schopnost trefně popsat různé situace a pocity.

Pro mě inspirativní, zajímavá, objevná kniha. Hodně mě bavily první části, posledních pár let bylo jak z rychlíku a to mi přišla trochu škoda.

2 30.03.2024

Zajímavá knížka, ale na mě asi taková trošku o ničem. Jako by klouzala tak po povrchu - jako bych četla seznam, koho všeho Tom Felton potkal, a pár historek z natáčení. Začalo mě to fakt zajímat až na konci, kde psal o svém duševním zdraví, ale bohužel jsme se toho moc nedozvěděli. Což je škoda, protože je z knížky cítit jeho velká pokora a schopnost sebereflexe.

Ráda bych si přečetla ještě biografii Daniela Radcliffa a Emmy Watson, abych měla srovnání. .-)

2 19.01.2024

Mám pocit, jako by někdo spojil dvě knihy do jednoho. Jedna část se věnuje životu autorky, druhá pak její práci s klienty. Ač autorka obě knihy dávala do souvislostí, trošku mi ta spojitost nějak unikala. Inspirativní jsou ale obě. Je neuvěřitelné, že i když v USA začínala úplně od nuly, dokázala se ona i její rodina tak uchytit a vybudovat nový život. Její příběh má biblioterapeutický potenciál.

Ve druhé půlce mě zaujalo, že její psychoterapeutické intervence někdy připomínají "zázračnou" práci Miltona Ericksona. Docela mě překvapilo, že v dobách, kdy psychoterapii dělala, (asi?) nebylo divné nechat se rodinou, se kterou pracuje, pozvat domů na večeři, nebo nakupovat za klientku. :-)

2 01.01.2024

Super nakladatelský počin, za knihu jsem ráda. Je to skvělý vstup do tématu traumatu, když člověk nechce číst náročné odborné věci.

Skvěle a srozumitelně vysvětleno fungování mozku a stresové odpovědi (ne, že by ty první kapitoly byly lehké čtení). Musím říct, že Bruce Perry si mě získal. Naopak Oprah mi chvílemi přišla, že se snaží vnutit do rozhovoru nějaký svůj názor nebo interpretaci, ač tomu nerozumí. Chvílemi jako by ani neposlouchala, co BP říká.

Jediné, co mi chybělo, bylo podrobnější rozpracovaní tématu profesionální léčby, ale to je prostě důsledek žánru populárně naučné literatury.

2 08.11.2023