kanalovévýpary
komentáře u knih
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Žena v okně , vcelku velmi "originální" se svým obsahem a malinko i se svým názvem, nevím jak Vám , ale mně to velmi připomnělo dívku ve vlaku a ženu v kajutě 10. Všechny tyhle knihy maj společný to, že hlavní protagonista knihy viděl, co neměl. Ale asi chápu , že to je populární psát knihy s tímto druhem příběhu. Začátek je seznámení a proniknutí do malého světa naší Aničky , nebýt dalších postav , které aspoň trochu přinášejí něco novýho do toho velmi stereotypního a smutného života zavřeného za zdmi velkýho baráku , tak by to pravděpodobně byla velká nuda , plus tady Anna má agorafobii a deprese , takže můžem zažívat velmi nepříjemné pocity spolu s ní. Pro mě je to bylo docela zajímavé , protože o agorafobii jsem slyšela párkrát a nějak se o to moc nezajímala a tady se můžu dočíst , jak se vlastně člověk s agorafobií cítí. Nó a tak to jde do tý sté stránky a pak přichází to co se muselo stát. Ta strašná věc , co obrátila Annin svět naruby. Následuje patrání a ukrutné přemýšlení , pak se všechno zhroutí a na povrch vyplave velmi nečekaná věc , která mě nijak nepřekvapila , jelikož [nebudu prozrazovat , spoiler !] Takže se pak nimráme v hlavě a vzpomínkách naší Aničky. Místy jsem si říkala komu mám vlastně věřit , hlavní hrdince , která se dopuje prášky a ráda pije ? A ještě k tomu její obranný mechanismus vymyslel něco co už není ? Nebo jiným postavám ? Samozřejmě jsem zůstala na straně Anny. Takže čteme dál a očekáváme ten konečný střet a to velké bum , ten kolík [Autor] to schválně protahuje , dokud naše velmi zapomětlivá Anička (a já opravdu nechápu , jak na to mohla zapomenout ) přišla na průlomový důkaz , to rozuzlení ke konci mě překvapilo , nebudu lhát , navíc tu finálovou konverzaci jsem si náramně užila (kdo četl , tak ví.) ALE (bohužel to ale ) to nebylo až tak překvapující , že by mě to zanechalo s pusou dokořán v naprostém šoku a ještě k tomu jsem to tušila , ale autor mě přesvědčil,že se mýlím , ale nebyla to pravda , takže to je plus. Konec byl prostě nepravděpodobný a v realitě by se žadnej takovej konec neodehrál (možná ano,ale silně pochybuju. ) Konečná kapitolka mi přišla sentimentální a taky docela těžko k uvěření , navzdory tomu jaké hrůzy naše Anička zažila.
Dávám velký plusy za místy navozený napětí , pocit strachu a pohravání s tím co je pravda a co ne.
